Filtry na objektivy: kompletní průvodce

Filtry, přesněji řečeno fotografické filtry, představují pro fotografa neocenitelného pomocníka. O tom jste si koneckonců mohli již částečně přečíst v minulém článku. Předchozí článek celou situaci kolem filtrů lehce nakousl, a to z pohledu výroby filtrů a materiálů. Dnes se zaměřím na konkrétní typy. Ukáži, jaké filtry vybrat a k čemu vám v praxi poslouží.

K čemu jsou filtry dobré?

Opakování je prý matkou moudrosti. Takže k čemu, že to jsou vlastně dobré všechny ty fotografické filtry? Filtry umožňují fotografům kreativně upravit realitu přímo při stisku spouště. Obvykle je používáme k tomu, aby výsledná fotografie vypadala atraktivněji. Existuje celá řada typů, z nichž každý nabízí specifické vlastnosti.

Barevné filtry pro černobílou fotografii

Jde o celobarevné filtry v různých barvách. Nejčastěji se setkáte s těmito variantami filtrů: žlutým, oranžovým, červeným, žlutozeleným, zeleným a modrým.

Každá z těchto barev má trochu jiný účinek na výsledný obraz. Některé barvy dokážou potlačovat vzdušnou vlhkost a tím tedy opary. Jiné kupříkladu zvýrazňují modré nebe.

Abyste měli představu, jak takové filtry dokážou ovlivňovat výslednou fotografii, připravil jsem si menší ukázku. Ačkoliv ukázka nevznikla za pomoci těchto filtrů, ale přímo ve fotoaparátu, jistý obrázek si z toho udělat lze.

Pokud potřebujete, podívejte se na výřez z fotografie výše. Fotografie vznikly za pomoci filtru přímo ve fotoaparátu pouze změnou nastavení v menu fotoaparátu. Při použití reálných skleněných barevných filtrů budou fotografie podobné.

Barevné snímky

Další skupinou filtrů jsou rovněž barevné filtry, ale pro klasickou (barevnou) fotografii. Prakticky se jedná o výše uvedené alternativy filtrů, jen s menší intenzitou. Navíc se běžně používají filtry jiných barev, kupříkladu: sépiový a zlatý filtr. Tyto filtry slouží k přidání nějakého barevného nádechu fotografii. Viz ukázka oteplujícího filtru níže.

Ochranné filtry: strážci vašeho objektivu

Jak napovídá název, tyto filtry chrání přední člen objektivu před prachem, mastnotou a poškrábáním. Též velmi dobře ochrání před nechtěnými doteky fotografa a nenechavých dětí. Kvalitní ochranný filtr tvoří čisté optické sklo, které nijak nemění barvy ani ostrost obrazu. Po nasazení takového filtru na objektiv by měl být obraz úplně stejný jako bez použití filtru.

Právě kvalitní optické sklo je v tomto ohledu opravdu klíčové. Pro zlepšení přenosu světla do objektivu se navíc povrch filtru vybavuje hned několika antireflexními a ochrannými vrstvami. Bonusem pro fotografy je také mosazná / titanová obroučka filtru (ty se totiž do objektivů tolik „nezasekávají“).

Levné ochranné filtry bohužel často nedisponují žádnými antireflexními vrstvami. V obraze se poté snáze objevují nechtěné odlesky. Díky absenci další ochranné nano vrstvy na těchto filtrech ulpívá prach a není problém zanechat otisk prstu. Některé opravdu levné filtry mají navíc tu vlastnost, že zabarvují scénu do nějakého odstínu. V některých případech jsou dokonce používána taková optická skla, která obraz změkčují (rozmazávají). Těmto filtrům bych se být vámi raději vyhnul obloukem. Více ke konci článku.

UV filtry

UV filtry (z angl. ultraviolet) se používají na pohlcení ultrafialové složky ve fotografované scéně, a to především při fotografování na film. Ultrafialové světlo způsobuje modravé opary v dálkách (zejména na horách a u moře), který snižuje kontrast v obraze. V moderní digitální fotografii je většinou UV složka stejně dobře odfiltrovaná vrstvou na senzoru fotoaparátu. Dnes se UV filtry používají především stejně jako výše uvedené ochranné filtry. Jsou totiž také čiré a neovlivňují scénu.

Stejně jako v předchozím případě je zde kladen důraz na kvalitu provedení. Kvalitní UV filtr obsahuje nepřilnavou ochrannou „nano vrstvu“, několik antireflexních vrstev, špičkové optické sklo a kvalitní obroučku. Rovněž se nesmí zapomínat na barevné podání fotografie při nasazení UV filtru. V ideálním případě se barva nezmění. Jak si toto všechno ověřit? Z popisu výrobku u výrobce a samozřejmě z uživatelských recenzí na nespočtech internetových serverech.

ND filtry: když potřebujete méně světla

ND filtry (z angl. neutral density) jsou neutrální šedé filtry. Slouží k omezení množství světla, které skrze filtr prochází do objektivu fotoaparátu. Jde vlastně o takové sluneční brýle pro objektiv. ND filtry se používají k prodloužení expozičního času. To se hodí kupříkladu v případě, že chcete fotit portréty s odcloněným objektivem za silného slunečného dne. Rovněž se prodloužení expozičních časů hodí v krajinářské fotografii. Kvalitní ND filtr by rovněž neměl mít žádný barevný nádech.

Tzv. „NDčka“ se vyrábí v různých hustotách (mají různou propustnost světla). Na portréty při slunečných dnech doporučuji trojici filtrů: ND 4, ND 8 a ND 16 (podle intenzity okolního světla). Každý z těchto filtrů lehce ubere hodnotu expozice (viz Wikipedia) o:

• -2 EV (u filtru s označením ND 4, hustota ND filtru 0,6),
• -3 EV (pro filtr ND 8, hustota 0,9),
• -4 EV (pro filtr ND 16, hustota 1,2).

Při koupi svého prvního ND filtru za účelem fotografování portrétů jsem zvolil zlatou střední cestu.

Značení ND filtrů je bohužel neustálené a vytváří problémy. Někteří výrobci uvádí tzv. ND faktor (ND 2… 4… 8…), jiní hodnotu EV (viz předchozí odkaz na Wikipedii), nebo hustotu ND filtru. S tím se bohužel nedá nic dělat.

Pro jistotu přikládám přehlednou tabulku nejčastěji používaných ND filtrů.

posun EV	ND faktor	hustota ND filtru
-1 EV	ND 2	0,3
-2 EV	ND 4	0,6
-3 EV	ND 8	0,9
-4 EV	ND 16	1,2
-5 EV	ND 32	1,5
-6 EV	ND 64	1,8
Silné ND filtry
-10 EV	ND 1000	3
-11 EV	ND 2000	3,3
Ještě silnější ND filtry
-15 EV	ND 32000	4,5
-16,5 EV	ND 100000	5

Další vlastnosti ND filtrů

Poslední věcí, kterou bych rád zmínil je možný problém s ostřením. Přibližně od filtru s označením ND 16 a výše, mívají automatické ostřící systémy fotoaparátů problémy se zaostřením. Tedy zvláště na krajních zaostřovacích bodech. Pokročilé fotoaparáty ostří i s ještě tmavšími filtry.

Přibližně do filtru s označením ND 64 pak ještě relativně pohodlně můžete ostřit manuálně. Tedy alespoň u světelných objektivů za slunečného dne. Bavím tedy o ostření s pomocí hledáčku, nebo lépe skrze živý náhled Live View. Záleží ale samozřejmě na intenzitě okolního světla, světelnosti objektivu a vašem oku.

Úskalí používání silných ND filtrů

Samostatnou skupinou ND filtrů jsou silné ND filtry. Ty mají oproti těm slabším několik odlišností. Kupříkladu se vůbec nehodí k fotografování portrétů. Jsou totiž tak tmavé, že fotografované osoby jednoduše nevydrží stát v klidu a během snímání se běžně hýbají. Naopak se hodí pro fotografování krajin. Díky své síle (úbytku světla) značně prodlužují expoziční čas, a tudíž například rozmazávají plynoucí mraky nebo tekoucí vodu.

Je možné s filtrem ND 1000 manuálně ostřit? Někdy to jde! Zkuste využít trik s živým náhledem a korekcí expozice, kterou nastavíte do co nejvyšších kladných hodnot. Obraz na displeji se díky korekci zesvětlí (je-li tak nastaven). Vy poté pohodlně manuálně zaostříte. Nezapomínejte ale před focením korekci expozice vrátit zpět do předchozího stavu.

Skrze ještě silnější ND filtry již nelze manuálně ostřit vůbec (jednoduše není nic vidět). Při použití ještě silnějších ND filtrů nejprve zaostřete bez nich a rovněž si poznamenejte expozici. Následně našroubujte filtr, nastavit expozici podle síly filtru a fotografujte.

Další rozdíly od slabších ND filtrů

Dalším rozdílem silných filtrů oproti těm slabým je barevné podání fotografie. Často se stává, že silnější ND filtry mají tendenci fotografii oteplovat. Fotíte-li do datového formátu RAW, není takový problém následně teplotu barev upravit na požadovanou hodnotu.

Posledním neduhem těchto filtrů je i vinětace v rozích fotografie. Ta se děje ze dvou důvodů. Jak díky obroučce, tak díky samotnému filtru. Silné filtry jsou často o něco „tlustější“, proto standardní obroučka zasahuje do obrazu. Navíc, čím tmavší filtry jsou, tím spíše se u nich projevuje vinětace v rozích fotografie. Nicméně i tu lze vcelku úspěšně odstranit v grafických editorech.

Variabilní NDčka

Další neméně zajímavou skupinou jsou variabilní ND filtry. Variabilní ND filtr je otočný filtr, kterým plynule nastavíte úbytek světla. Letmým pohledem do nabídky obchodu Megapixel jsem zjistil běžné rozsahy těchto filtrů. Ty se pohybují v rozmezí ND 2 až ND 400 a ND 8 až ND 1000.

Ačkoliv se zdá, že tento druh filtrů je pro fotografy ideálním řešením, není tomu tak vždy. Jde totiž o to, jak se tyto filtry vyrábí. Zpravidla totiž obsahují dva polarizační filtry. Natáčením jednoho pak měníte množství světla, které prochází skrze dvojici těchto filtrů. To má dvě nevýhody. První nevýhoda spočívá v jistém barevném posunu, který se objevuje při natáčení filtru. Druhou nevýhodou je závislost na směru a zdroji světla v obraze. Pro krajináře proto doporučuji variabilní ND filtry spíše nepoužívat a místo toho si pořídit klasická „NDčka“ (o různých intenzitách).

Informace o polarizačních filtrech najdete o pár řádků níže.

IR filtry

IR filtry (z angl. infrared), jinak též infračervené filtry, spadají pod skupinu kreativních filtrů. Infračervený filtr blokuje velkou část námi viditelného světla. Kromě toho propouští infračervené světlo (některé jsou tak silné, že blokují i menší část IR spektra). IR světlo okem nevidíme, ale některé fotoaparáty ano. Jestli je váš fotoaparát citlivý na IR spektrum zjistíte jednoduchým testem. Vezměte si do ruky dálkový ovladač a mačkejte na něm např. tlačítko na změnu hlasitosti. Při tom se skrze živý náhled dívejte zepředu na IR diodu ovladače. Pokud bude mít stále stejnou (průzračnou) barvu, nemáte fotoaparát citlivý na IR světlo. V opačném případě dioda intenzivně svítí/bliká.

IR filtry jsou velmi tmavé. Buď velmi tmavě červené, nebo zcela černé (pro námi viditelné světlo). Ostření skrze takový filtr je tedy pro nás velmi problematické. Proto ostřete podobně, jako v případě silných ND filtrů (viz výše).

IR filtry lze prakticky používat kdykoliv, nicméně největší účinnost mají při velmi slunečných dnech. Různé věci, zvířata i rostliny kolem nás, odráží IR světlo jinak. Kupříkladu zelené rostliny IR světlo odráží často velice dobře. Modrá obloha a klidná vodní hladina IR světlo pohlcuje. Díky tomu vznikají velice zajímavé fotografie.

Samotnou kapitolou je pak samotné zpracování snímků. To a jak se fotografuje skrze IR filtr si proto nechám na samostatný článek.

Polarizační filtry: nepostradatelný nástroj fotografa

Polarizační filtry jsou velice oblíbené a doporučované v klasické i černobílé fotografii. Používají se na ztmavení příliš světlé oblohy, odstranění odlesků, zvýšení sytosti a živosti barev a potlačení oparu v dálkách. Efekt polarizačního filtru se nejvíce projeví, pokud je objektiv s filtrem namířený kolmo ke slunci. Pokud fotíte ve směru rovnoběžným se slunečním světlem, efekt filtru se neprojeví (nebo ne tolik).

Nevýhodou polarizačních filtrů je, že díky svým vlastnostem propouští do objektivů méně světla.

Sluneční světlo za normálních okolností kmitá ve všech směrech. Polarizační filtr však propustí pouze světlo, které kmitá v jednom směru. O tom, jaký je to směr, rozhodnete pootočením filtru (v případě cirkulárního polarizačního filtru). Více o fungování polarizačního filtru najdete na Wikipedii. Nyní několik ukázek fotografií s cirkulárním polarizačním filtrem a bez něj.

Ještě malá vsuvka. Existují dvě verze polarizačního filtru:

• cirkulární polarizační (CPL z angl. cirkular polarizer)
• a lineární polarizační filtr (PL z angl. polarizer).

Pro fotografování moderní technikou doporučuji určitě první variantu (CPL). Druhý typ filtru je dnes spíše raritou automatiku fotoaparátu někdy mate.

Polarizační CPL filtr lze snadno otestovat i s pomocí klasického LCD monitoru počítače.

Přechodové filtry pro krajináře

Jedná se o další oblíbené filtry především pro krajinářskou fotografii. Díky těmto filtrům dokážete účinně ztmavit příliš světlé nebe, nebo ho klidně můžete přibarvit třeba do líbivější modré barvy. Jak je to možné? Napoví už samotné obrázky filtrů níže.

Přechodové filtry se vyskytují jak ve formě skleněných kulatých filtrů, tak i ve formě destiček, které lze dle potřeby posouvat. Osobně doporučuji druhý typ. Při použití šroubovacích kruhových filtrů jste totiž odkázáni na výrobce daného filtru. Jestli výrobce řekne, že zatmavená část začne ve středu filtru, tak nemáte žádnou možnost to změnit. Musíte podle toho komponovat záběry. V případě deskových filtrů si ale vše nastavíte pohodlně podle sebe. Stačí pouze posunout filtr v držáku a je vyhráno.

Efekty a kreativa

Existuje celá řada dalších filtrů než výše uvedené. Často se jim říká efektové či kreativní filtry. Nyní uvedu některé příklady dalších možných filtrů, které jsou běžně k dostání:

• změkčující filtry (lehce změkčují světlo – výsledný obraz vypadá lehce rozmazaně),
• „FOG“ – mlha (vytváří efekt mlhy v obraze),
• „star“ – hvězdicový filtr (přidává do snímků v místech světelných zdrojů hvězdicový efekt – obvykle jde o 2, 4, 6, 8, nebo 16 paprsků),
• zvětšovací filtry (zvětšují obraz podobně jako lupa až do mohutnosti 10 dioptrií),
• duhový filtr (přidává do snímku umělou duhu),
• středové (střed filtru je obvykle čirý a od středu dále se pak různé efekty zesilují – nejčastěji jde o barevné a změkčující filtry),
• půlené filtry (či půlené čočky – polovina obrazu je normální, druhá nějakým způsobem změněná – kupříkladu zvětšena),
• a jistě by se ještě nějaké další typy filtrů našly…

Efektových filtrů je celá řada. Používaly se v dobách, kdy nebyly rozšířeny programy na úpravu fotografií. V dnešní době není problém efekty některých uvedených filtrů nahradit počítačově. Na druhou stranu, proč některé z nich nezkusit?

Osobní zkušenost

V první řadě mám jedno doporučení. Pokud můžete, tak si filtry před koupí vyzkoušejte. Nejlépe přímo na vašem fotoaparátu a vašich objektivech. Rychle tím zkontrolujete výsledek a odhalíte případné problémy.

To se vám pak klidně stane, že si koupíte drahý fotografický filtr. Nějakou dobu vám leží na poličce, a když se pak vydáte ven fotit, zjistíte, že výrazně vinětuje. Konkrétně pak na nejmenší ohniskové vzdálenosti objektivu. Při tom by mohlo stačit zakoupit stejný filtr jiný s tenčí obroučku (tzv. slim obroučku).

Tak či onak mám k filtrům velice vřelý vztah. Často využívám trojici filtrů: ochranný, ND a polarizační filtr. V minulosti bych k těmto filtrům mohl přidat „zástup“ filtrů Cokin – viz osobní zkušenost v předchozím článku o filtrech. Nicméně nová technika si s těmito filtry již tolik nerozuměla a má dřívější spokojenost byla ta tam.

Příhoda s ochranným/UV filtrem

Před více než deseti lety jsem řešil ochranu předního členu objektivu. Na nějakém internetovém fóru (již nevím) jsem se dočetl spoustu věcí. Kupříkladu to, že UV filtry jsou děsně přeceňované a že vlastně nejsou vůbec potřeba. Že pokud má takový UV filtr sloužit jako ochrana před poškrábáním, prachem, pylem apod., stačí si pořídit nějaký za pár stovek. „Je naprosto zbytečné investovat do UV filtru více než 2 stovky, natož tisíce korun.“

S těmito informacemi jsem si následně koupil UV filtr, který i s dopravou tehdy stál přibližně 200 korun. Tomuto filtru sekundoval základní setový objektiv od Canonu a velmi starý fotoaparát.

Při pořizování snímků v protisvětle mi sice vadil větší počet odlesků, ale přikládal jsem to za vinu obyčejnému objektivu. Jeho kvality totiž nikdy nebyly nikterak zázračné. Později jsem vystřídal tělo, ale i objektiv. Senzor nového fotoaparátu rapidně zvýšil rozlišení mých snímků. Setový objektiv vystřídal profesionální objektiv s vysokou světelností. Vzhledem k předchozím zkušenostem jsem si pořídil stejný filtr (ve větším provedení – aby pasoval na nový objektiv). Filtr stál asi o 70 Kč více.

Nebudu to zdržovat. Obraz byl jednoduše neustále jakoby lehce rozmazaný. Navíc se v obraze vyskytovaly divné odlesky (pokud byly ve scéně intenzivnější světelné zdroje). Těchto odlesků tam bylo požehnaně a podle zdroje světla byly i různě velké. Netrvalo dlouho a filtr letěl do koše. Nahradily ho kvalitnější (konkrétně od VFFOTO a B+W). Rozdíl mezi novými a starým filtrem byl nepopsatelný. Odlesky zmizely, obraz byl ostřejší. Prostě nádhera.

Jsou dnes potřeba ještě filtry?

Rád bych se pozastavil ještě nad jednou věcí. Tou je úvaha o tom, zda jsou dnes filtry ještě potřeba. Je pravda, že existuje kupříkladu polarizační filtr, který svými vlastnosti jen opravdu těžko nahradíte něčím v počítači. Na druhou stranu můžete počítačem velice pohodlně nahradit prakticky všechny přechodové filtry.

Je pravda, že takový přechodový šedý filtr dokáže pomoci s přepalem v obloze. Šedé přechodové filtry totiž snadno sníží jas nebe. Nicméně dnes již není problém tento problém vyřešit kupříkladu technikou HDR fotografie. Také můžete exponovat na nebe a vzápětí někam do krajiny a následně fotografie spojit a vymaskovat. I tento způsob bude při kvalitním maskování dostatečně kvalitní a přepaly zmizí.

Existují tedy filtry, které dnes považuji za zbytečné? Z mého pohledu jsou jimi všechny ony oteplující filtry a různé celobarevné filtry. Fotografie dnes není problém obarvit přímo v počítači. Navíc toto „obarvování“ skrze počítačový program máte více pod kontrolou.

Závěr

Nyní byste měli mít základní přehled o tom, jaké filtry jsou pro vaši tvorbu tzv. „to pravé“. Vřele však doporučuji si ještě jednou prostudovat předchozí článek o fotografických filtrech. Dozvíte se zde o obroučkách, rozdílu mezi skleněnými a plastovými filtry, o antireflexních vrstvách apod. Když si tyto informace spojíte s tímto článkem, jistě neuděláte při nákupu nového filtru chybu.