Ostření všeobecně

Ostření v objektivech a fotoaparátech

Správně zaostřit snímek je někdy pořádné umění. Jenže dobře zaostřený snímek společně s vhodně zvolenou kompozicí a dobře nastavenou expozicí, je osvědčená cesta k úspěchu při tvorbě všech fotografií. Tento článek pojednává přímo o ostření ve fotoaparátech, především způsob fungování ostření.

Ostření na detail květu | Canon EOS 350D
První pokusy při ostření na detail květu | Canon EOS 350D. Pro případné zvětšení klikněte.

Ostření

Fotografové mají v podstatě dvě možnosti, jak se postavit k ostření. Jednou z možností je ostřit manuálně „podle oka“. Druhou možností je využít autofokusu ve fotoaparátu.

Manuální ostření

Z historického hlediska je manuální ostření mnohem starší než ostření automatické. Výhodou tohoto staršího typu je to, že máte ostření naprosto plně pod kontrolou. Velkou nevýhodou je však velká pravděpodobnost vašeho selhání. Jednak proto, že obraz v hledáčku je často dosti malý a správně zaostřit je velice obtížné. Druhým problémem jsou samotné moderní objektivy. Starší objektivy bez elektroniky byly uzpůsobeny právě pro manuální ostření. Moderní objektivy jsou často konstruovány na ostření pomocí autofokusu, a ačkoliv s nimi jde často ostřit i manuálně, není to tak snadné jako se starými objektivy.

Starý manuální objektiv Helios
Starý objektiv Helios – ostření je pouze manuální

Malé cvičení pro vás

Vezmete si svůj objektiv a přepněte ho do manuálního režimu.

Přepínání způsobu ostření na objektivu Canon EF-S 18-55mm
Přepínání způsobu ostření na objektivu Canon EF-S 18-55mm. Pro případné zvětšení klikněte.

Nyní běžte ven, třeba k nějaké silnici. Pokuste se nejprve zaostřit a následně vyfotit nějaký nepohyblivý objekt. Například dopravní značku, popelnici, strom. Jak rychle trvalo, než jste si mysleli, že máte zaostřeno? A teď zkuste zaostřit na pobíhajícího psa, nebo jedoucí auto. Hotovo? Tak a teď je ten správný čas nahrát fotografie do počítače a podívat se na ně v plném rozlišení. Podařilo se vám opravdu přesně zaostřit na to, co jste chtěli? Jestli ano, jste opravdoví šťastlivci a borci, kteří automatické ostření nepotřebují.

Má osobní zkušenost je však bohužel často taková, že s moderními objektivy je vážně problém manuálně zaostřit. Ne, že by to nešlo, ale chce to cvik a pevnou ruku. Navíc čím menší clonu používáte, tím hůře se ostří (aby bylo zaostřeno právě ono místo zájmu).

Kdy použít manuální ostření

Já osobně manuální ostření využívám v souvislosti s používáním starých objektivů na své digitální zrcadlovce. Dále manuální ostření využívám při natáčení filmů. To především z toho důvodu, že mé objektivy jsou při ostření hrozně hlučné. Při zapnutém autofokusu přeostřují tam, kam se mi to zrovna nehodí. Jak jsme ale psal výše – chce to trochu cviku. Ne každý záběr se tak podaří hned napoprvé.

Autofokus – AF – automatické ostření

Autofokus (AF) neboli systém automatického ostření. V současné době je ostření za pomoci automatiky mnohem spolehlivější a rychlejší, než ostření manuální. Jedná se proto o standardní funkci snad všech dnešních fotoaparátů, resp. objektivů. Systémy automatického ostření se dělí do dvou skupin – aktivní a pasivní.

Canon EF 85mm f/1.2L II USM
Canon EF 85mm f/1.2L II USM. U takto světelných objektivů je někdy opravdu umění manuálně zaostřit přesně tam, kam byste chtěli. Mají na nejnižší clonu opravdu velice malou hloubku ostrosti.

Prakticky všechny moderní objektivy mají přepínač mezi manuálním ostřením a autofokusem. Nezáleží na výrobci či ceně objektivů. Co naplat, autofokus je nedílnou součástí dnešní doby.

Aktivní autofokus

Tento systém ostření se v dnešních fotoaparátech příliš nepoužívá. Ke správnému zaostření využívá principu měření rychlosti infračerveného, nebo ultrazvukového signálu. Přístroj vyšle signál a měří čas, za který se signál vrátí zpět. Podle času se počítá vzdálenost předmětu a určí správné zaostření. Výhodou tohoto systému je vcelku slušná rychlost ostření a schopnost zaostřit i v úplné tmě. Tento systém má i několik nevýhod:

  • vždy se ostří na středový bod,
  • nefunguje s předsádkami,
  • systém pracuje pouze v omezené vzdálenosti od fotoaparátu,
  • nelze ostřit přes křoví, plot, sklo, cokoliv jiného v záběru,
  • některé předměty špatně odráží signál, na ně tedy nelze zaostřit.

Z těchto důvodů se tento systém ostření u moderních fotoaparátů neujal a používá se výhradně pasivní autofokus.

Pasivní autofokus

Nejpoužívanější typ ostření v dnešních fotoaparátech. Jeho princip je takový, že ostřící senzor fotoaparátu zkoumá obraz a snaží se najít kontrastní hrany. Toto téma jsem již lehce nakousl v článku o zaostřovacích bodech.

Fotoaparát dle vnitřní elektroniky posílá signály objektivu a ten přeostřuje tak dlouho, dokud hrany, které fotoaparát vidí, nejsou ostré. V tu chvíli vydá signál, že je správně zaostřeno. Oproti aktivnímu autofokusu má tento pasivní výhodu v tom, že můžete ostřit na libovolný ostřící bod. Také funguje i s přídavnou optikou (předsádky, filtry). Pracuje na libovolnou vzdálenost a lze s ním samozřejmě ostřit i přes překážky typu křoví, plot, sklo, aj. Nicméně je zde i několik málo nevýhod:

  • neostří při nedostatku světla (ve tmě žádné hrany jednoduše nejsou vidět),
  • všeobecně nemožnost zaostřit na objekty bez hran (bílá zeď, obloha bez mraků, aj.),
  • autofokus na ostření potřebuje dostatek času (senzor neví jakým směrem roztočit ostřící kroužek objektivu).

Pasivní autofokus je občas nazýván zkratkou TTL. To se z anglického „Through the Lens“ dá přeložit jako „skrze objektiv“. V podstatě to znamená, že lze ostřit s nasazeným libovolným objektivem, s předsádkou, či filtrem.

Jak je to s těmi hranami

Jak jsem psal v článku o zaostřovacích bodech, v každém fotoaparátu jsou nastaveny trochu jinak. Některé hledají k ostření vodorovné hrany, některé svislé, některé obojí. Co to znamená?

Zaostřovací body u Olympus E520
Zaostřovací body u Olympus E520, celkem tedy 3

Především to, že když se podíváte do hledáčku své zrcadlovky, obvykle uvidíte skupinu bodů. Na ty může fotoaparát zaostřit, viz zaostřovací body. Jenže některé z bodů reagují pouze na hrany ve vodorovném směru. Jiné zase na hrany ve svislém směru. Někdy na oba dva směry zároveň. Každý fotoaparát má body citlivé jinak. Jak je to u vašeho fotoaparátu se dozvíte v manuálu od výrobce.

Názornější příklad

Pětice zaostřovacích bodů. Zeleně označené reagují na vodorovné hrany a modře označené pak na svislé hrany. Prostřední bod pak na oboje.
Pětice zaostřovacích bodů. Zeleně označené reagují na vodorovné hrany a modře označené pak na svislé hrany. Prostřední bod je citlivý na oboje. Ilustrační foto Zdeňka. Pro případné zvětšení klikněte.

Zdá se vám obrázek výše po rozkliknutí a zvětšení nějaký rozostřený? Máte pravdu. Fotografka zde (záměrně) nepředala snímači ve fotoaparátu potřebné hrany, aby mohl správně zaostřit. Prostřední + horní a spodní body jednoduše nevidí nic, co by bylo kontrastní a kde by byly hrany. Proto se fotoaparát pokusil zaostřit pomocí krajních bodů. Ty jsou však citlivé pouze na vodorovné linie a ve scéně jsou jen ty svislé. Proto se ostření fotoaparátu nepodařilo zcela. Z této nemilé situace by však šlo elegantně vybruslit. Jednoduše tak, kdyby se totiž ostřilo např. na reklamní text vlevo či vpravo. Se stále do půlky zmáčknutou spouští by se obraz překomponoval do požadovaného místa a poté domáčkla spoušť.

Teď už je jasné, že bez hran se ostření ve fotoaparátu prostě neobejde. Vy, jako fotografové, jste zodpovědní za to, že senzoru hranu ukážete. A to si prosím dobře zapamatujte. Autofokus sice někdy dokáže divy. Když mu ale neumožníte pracovat v prostředí, ve kterém se orientuje nejlépe, ani on vám s ostřením nepomůže. Jeho nejoblíbenější prostředí je samozřejmě mezi hranami.

Jak je to s rychlostí ostření

Objektivy umožňující automatické ostření mají ve svém těle malé servo motorky, kterými pak pohybují sem a tam. Těmto motorkům dává povel právě ostřící senzor ve fotoaparátu. Ten objektivu říká, jak má čočky nastavit a hlavně kdy s ostřením přestat. To všechno tak, aby fotka byla krásně ostrá a ne úplně rozmazaná. Někteří výrobci tyto servo motorky neumisťují do objektivů, ale do těla fotoaparátů. Princip však stále zůstává stejný.

V dnešní době rozlišujeme v podstatě dva druhy ostření v objektivu.

Klasický

Využívá se především u levných a setových objektivů. Obsahuje levnější, pomalejší a hlučnější motorky. Ne, že by s nimi nešlo fotografovat, jen jim to trochu trvá.

Ultrasonický

Ke svému fungování využívá principu neslyšitelných ultrazvukových vibrací. Jsou montovány do dražších objektivů a oproti klasickému ostření je pokročilejší ve všech ohledech. Má vyšší rychlost i přesnost ostření. Díky principu fungování má i mnohem tišší chod.

USM ostření v objektivech Canon | moje Tajemno
USM ostření v objektivech Canon

Výrobci jej často označují u svých objektivů různými zkratkami:

Speciální krokové motorky

I přes to, že jsem zmiňoval pouze dva druhy ostření v objektivu, měl bych se ještě zmínit o relativně nových krokových motorcích. Ty vychází ze starých dobrých (hlučných) krokových motorků. Jsou však vylepšeny. Jejich ostření je nyní o dost rychlejší, přesnější a hlavně tišší. Díky tomu se objektivy hodí zejména pro natáčení videa fotoaparátem, protože jejich přeostřování je krásně plynulé.

Například u objektivů Canon jsou tyto motorky označovány zkratkou STM.

Závěrem

Teď se vám možná zdá, že je zde mnoho informací na jednom místě a je třeba to vstřebávat. Pravda je však taková, že není třeba dopodrobna sedět nad všemi těmito texty a studovat je písmenko po písmenku. Zabrouzdejte po internetu, nebo si vezměte manuál ke svému fotoaparátu. Zjistěte, jak to máte s ostřícími body ve svém fotoaparátu. Pak už jen vyjděte do ulic a ostření si vyzkoušejte. Brzy zjistíte, že toto všechno není vůbec běh na dlouhou trať, nýbrž jedna několikahodinová víkendová procházka městem a přírodou. Ostření se vám jistě brzy dostane pod kůži. Nepovedených snímků z důvodů špatného ostření bude už jen minimum.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *