HDR fotografie

Zkratka HDR vychází z angl. High Dynamic Range, což v překladu znamená vysoký dynamický rozsah. Někdy se pro HDR fotografie používá i zkratka HDRI (ono „I“ na konci znamená imaging, česky zobrazení).

Jde o fotografie s nezvykle velkým dynamickým rozsahem, které by obvykle nemohly jednoduše vzniknout. Pro ty co nevědí, co je to dynamický rozsah (ať již scény / senzoru), nechť kliknou na odkaz.

O čem to tedy dnes bude? O HDR fotografiích všeobecně a o tom, jak HDR fotografie vznikají a co k nim potřebujete. Mimo jiné prozradím, kdy je dobré HDR použít a kdy je to naopak zbytečné. Na konci vás seznámím s několika doporučovanými programy pro tvorbu HDR fotografií.

Základy HDR fotografie

Každý, kdo už nějakou dobu fotografuje, se jistě setkal s takovou malou nepříjemností. Někdy je ve scéně tolik světel a stínů, že jej fotoaparát prostě není schopen najednou do jedné fotografie vměstnat. Je úplně jedno, jestli fotíte na automat, poloautomat nebo máte manuální expoziční režim. Výsledek je stejný. O co jde? Obvykle o malý dynamický rozsah senzoru fotoaparátu. Ačkoliv dnešní fotoaparáty některých značek (červen 2017) mají dynamický rozsah přesahující 14 EV, ani to nemusí stačit.

Fotografie výše je taková hezká ukázka, co s fotografií dělá malý dynamický rozsah senzoru. Kdyby byla expozice měřená na skálu, bylo by nebe až „vyžraně bílé“ bez kontrastu (a bez mraků). Ne, že by to teď bylo o něco lepší (viz ta bílá část vpravo).

Problém malého dynamického rozsahu

Jak se pozná malý dynamický rozsah senzoru fotoaparátu? Pokud není opravdu malý, tak od oka špatně. Máte-li k dispozici alespoň dva fotoaparáty různých typů a značek, tak už o něco lépe. Jednoduše můžete provést srovnání vyfotografováním stejné scény při stejném nastavení expozice. Při tom budete hledat počet vyloženě černých míst, nebo počet bílých míst. Samozřejmě, že ne pixel po pixelu, řekne vám to histogram. Je to však trochu krkolomné řešení. Proto dávám přednost webu DxOMark.

Jak zvýšit dynamický rozsah senzoru

Má-li váš fotoaparát malý dynamický rozsah, není všem dnům konec. Právě k tomu je určená funkce HDR. Ne, že by nějakým záhadným způsobem očarovala váš senzor. To se děje jen v pohádkách. Umožní však různými technikami malý dynamický rozsah senzoru obelstít a celkovou scénu zachytit.

Jak vznikají HDR snímky

Nejjednodušší způsob, jak může vzniknout HDR snímek je, když tuto funkci zapnete na svém fotoaparátu a fotíte. Nicméně aby to nebylo tak snadné, existuje hned několik způsobů, jak HDR může vzniknout.

Typy HDR fotografie

HDR snímky by se daly rozdělit na:

• klasické HDR, jinak řečeno pravé HDR,
• nepravé HDR,
• automatické HDR,
• pseudo HDR.

A teď hurá na stručný popis jednotlivých typů HDR fotografií.

Klasické HDR, pravé HDR fotografie

Klasické HDR, neboli pravé HDR, vzniká z nejméně 2 snímků. Zpravidla to jsou ale 3 a více snímků. Jedná se o snímky stejné scény s rozdílnou expozicí. Jde o to, aby vznikly řekněme 3 snímky ve stylu: normální, podexponovaná a přeexponovaná fotka. To proto, že z toho normálního snímku se vezmou střední tóny, z podexponovaného světla a z přeexponovaného stíny. Vše se pak složí do jednoho HDR snímku.

Maximální počet fotografií, ze kterých vznikne jeden HDR snímek není omezen. Může jich být klidně 31 (od -5 EV do +5 EV po ⅓ EV). Nápadům se meze nekladou. V tomto případě je limitem program a paměť počítače. Jednotlivé expozice ani nemusí mít stejný odstup. Jedna z expozic může být exponovaná na -5 EV, druhá 0 EV a třetí na +1 EV. Klidně! Nicméně některé programy s tím mohou mít problém.

Výhoda tohoto typu HDR je především v obrazové kvalitě. Fotografie nejsou zpravidla tolik zašuměné. Zároveň máte větší volnost při změnách nastavení. Přeci jen: více zdrojových fotografií = více možností experimentovat.

Nevýhodou je náročnost na paměťovou kartu při pořizování snímků. Samozřejmě pak i paměťová náročnost na váš počítač. Zkoušeli jste složit sedm 20+ Mpix snímků v RAWu do jedné HDR fotografie? Rozhodně to není nic pro starší počítače s 4 GB RAM.

Pravé HDR – další fotografie

Pro případné zvětšení fotografií klikněte do prostoru nad doprovodným textem. Jedná se o jednu fotografii z fantasy akce a o pohled z Ještědu.

Nepravé HDR fotografie

Nepravá HDR fotografie vzniká pouze z jednoho snímku. V podstatě vzniká tak, že si vyberete nějaký zdrojový obrázek typu JPEG, nebo RAW. Tomu upravíte expozici „do plusu“ a uložíte. Poté „do mínusu“ a zase uložíte. Nakonec tyto dva nové soubory společně s tím zdrojovým sloučíte do jednoho – jako v předchozím případě.

Existují programy, které toto všechno zvládnou za vás. Obvykle však pracují pouze s RAWy. Obsahují totiž více detailů a mají trochu větší rozsah světel a stínů než klasický formát JPEG.

Výhodou tohoto způsobu tvorby HDR fotografií je v tom, že takto můžete zachytit i věci v pohybu. Např. právě vzlétající hejno holubů z náměstí. Pokud byste se pokoušeli zachytit tento pohyb pomocí pravého HDR, vznikly by na fotografii tzv. „duchové“. S nimi si mohou některé moderní pokročilé programy v omezené míře poradit. Kupříkladu Adobe® Lightroom® má dokonce trojici nastavení, jak moc má duchy analyzovat a potlačovat.

Nevýhodou nepravého HDR je však to, že takové fotografie obvykle obsahují větší množství šumu. Jen si cvičně zkuste zesvětlit tmavé části snímků jakéhokoliv vámi nafoceného snímku. Co se v nich objeví? Hromada šumu. Ani ztmavování přesvětleného nebe obvykle příliš k ničemu nevede.

Nepravé HDR – zámek Vartemberk

Různé nastavení nepravé HDR fotografie. Počet nastavení pro výsledné fotografie může být samozřejmě ohromné množství. Fantazii se opět meze nekladou. Pro případné zvětšení klikněte na zvolenou fotografii v její hodní části.

Automatické HDR fotografie

Další způsob, jak může vzniknout HDR snímek je pomocí nějaké automatické funkce ve fotoaparátu. Po aktivaci této funkce pak fotoaparát obvykle pořídí opět trojici snímků s různou expozicí. Následně se tyto snímky pokusí zarovnat a sloučit do jednoho výsledného. Nevýhody jsou tedy stejné, jako při fotografování pravého HDR.

Automatické HDR fotografie u Canon EOS 7D Mark II

Fotoaparát Canon EOS 7D Mark II přinesl možnost vytvářet HDR fotografie přímo ve fotoaparátu. Nyní stručně popíšu, jak HDR snímek v tomto fotoaparátu vzniká.

První věcí, která je třeba nastavit je rozsah EV následných snímků. Možnosti máte celkem čtyři:

• Automaticky,
• ±1 EV,
• ±2 EV,
• ±3 EV.

Pokud nastavíte možnost Automaticky, fotoaparát automaticky nastaví rozsah expozice podle celkového rozsahu tónů ve scéně.

Následně je třeba nastavit, jak má výsledný HDR snímek vypadat. Opět máte několik možností. Toto nastavení se skrývá pod položkou Efekty.

A jak výsledné HDR fotografie vypadají? Podívejte se sami. Všechny fotografie níže jsou pořízené z ruky při jedné z návštěv Tao čajovny. Sledujte zleva doprava po řádcích.

Pseudo HDR

Další možnost, jak může vzniknout HDR fotografie je pomocí úprav fotografie v nějakém grafickém editoru. Dejme tomu například v Adobe® Lightroom®. Na tyto úpravy se opět nejlépe hodí formát RAW kvůli množství tónů, které v sobě skrývá. Může jich být mnohem více než ve formátu JPEG. Proto je také pro tento typ úprav vhodnější.

Pseudo HDR fotografie pak vzniká úpravou táhel:

• Expozice,
• kontrast,
• světla,
• stíny,
• bílá
• a černá.

Díky úpravě obrazu můžete například přepaly v obraze snížit či úplně odstranit. Stejně tak můžete prosvětlit stíny tam, kde byla dříve jen černá plocha zdánlivě bez detailů.

Co na HDR fotografie potřebujeme

Pokud se pokoušíte o pravé HDR, popř. o automatické HDR fotografie ve fotoaparátu, nejspíše se nevyhnete použití stativu. Rovněž také pamatujte na to, že je třeba fotit pokud možno scény, které se příliš nepohybují. Pokud ano, tak jen minimálně. Rozhodně nedoporučuji fotit rychlé děje jako zvířata v pohybu, cyklisty, rychle se pohybující mraky, apod.

Pokud se pokoušíte o nepravé HDR, popř. o tzv. pseudo HDR fotografie, tak se není třeba nikterak omezovat. Musíte však počítat s tím, že fotografie mohou mít po úpravě trochu více šumu. Je to dáno úpravou zdrojového snímku. Není proto od věci pracovat s nižší citlivostí ISO, abyste šum v obraze pokud možno minimalizovali.

Kdy je dobré HDR fotografie pořizovat a kdy ne

Pořizovat HDR fotografie doporučuji, pokud se dostanete do situace, kdy již váš obrazový senzor „nestíhá“. Jinak řečeno, když nemá dostatečně velký dynamický rozsah. Obzvláště, pokud chcete s fotografiemi nadále nějak pracovat nebo je prezentovat. Pak se může HDR fotografie hodit na překrytí přepalů / černých míst na snímku detaily.

Naopak při běžném focení oslavy v hospodě bude HDR fotografie zbytečná. Můžete se tam sice setkat, díky místnímu osvětlení, s přepaly ve světlech. Domnívám se však, že nad těmito přepaly kde kdo mávne rukou. Stejně tak, pokud je ve fotografii těchto přepalů / černých míst minimální množství, je zbytečné HDR fotografie pořizovat. Přiděláte si naopak hodně práce.

Programy pro tvorbu HDR fotografií

Programů pro tvorbu HDR fotografie je hned celá řada. Doporučit však nelze ani jeden. Žádný z nich pro mě není favoritem. Na některé výstupy se hodí jeden, na druhé jiný. Vřele proto doporučuji využít TRIAL verzí a jednotlivé programy si vyzkoušet. Také mohou pomoci stránky jednotlivých programů. Ale dost tlachání. Zde přináším několik programů:

• Adobe® Photoshop®,
• Aurora HDR (nyní rozšíření pro Luminar),
• easyHDR,
• HDR Darkroom,
• HDR Efex Pro,
• HDR projects,
• Luminance HDR,
• Photomatix,
• Zoner Photo Studio.

Samozřejmě, že programů je mnohem, mnohem více. Stačí jen hledat na internetu. Některé jsou zdarma, jiné placené. Některé potřebují mnoho operační paměti počítače, jiné jsou sice pomalejší, ale o to úspornější. A některé pracují přímo s datovými RAWy a jiné s formátem JPEG / TIFF a jinými. Je jich spousta a je jen na vás, jakých efektů chcete dosáhnout a co vám bude vyhovovat.

Osobní zkušenost

Jak jsem psal výše. Do HDR fotím, ale jen pokud je to potřeba a situace to víceméně vyžaduje. Pokud na histogramu vidím, že fotografie má sice nějaké přepaly, ale je jich minimum, nepanikařím. Buď nastavím zápornou korekci expozice, nebo to nechám tak, jak to je. Většinou totiž fotím do RAWu a zde mohu ještě některé detaily ve světlech zachránit. Vlastně jde pak o pseudo HDR.

Dále používám HDR fotografie při fotografování opuštěných míst, resp. pokud se fotí tzv. Urbex. Zde se obvykle setkávám s takovými rozsahy expozice, že se HDR nevyhnu.

HDR snímky vytvářím ještě v případě, kdy chci zachytit nějakou krajinu. Tedy takovou krajinu, která má vlivem slunce natolik vysoký dynamický rozsah, že by to senzor nezvládl. Tedy typicky za silného slunce. Na jedné straně je pak právě ono slunce a světlé mraky a na straně druhé hluboké stíny. Zde můj Canon právě příliš neexceluje. Oproti tomu má například zrcadlovka Pentax K-1 velice dobré výsledky.

Závěrem

Jak už jste z textu pochopili, HDR fotografie není jen o skládání 3 a více fotografií do jedné. Není také nutné, aby všechny HDR fotografie měly stejný vzhled. Variant HDR fotografií je nespočet. Je to dáno tím, že se zdrojovými soubory lze různě pracovat. Pokoušíte-li se o HDR fotografii tak vězte, že drobnými úpravami můžete vlastně dostat „úplně jinou“ fotografii. Byl bych však nerad, kdyby se to nějak zvrhlo a všechny vaše budoucí snímky byly už jen HDR fotografie. Ve většině případů při normálním focení není třeba HDR fotografie pořizovat. Svět kolem nemá obvykle takový dynamický rozsah, abyste museli tuto funkci mít neustále zapnutou.