Korekce expozice tajů zbavená

V minulém článku o expozičních režimech jsem narazil na pojem korekce expozice (jinak také kompenzace expozice). V dnešní době je touto funkcí vybaven téměř každý fotoaparát. Od levných kompaktů, přes mobily a tablety až po drahé zrcadlovky. Nejčastěji je označována ikonkou níže a to v menu fotoaparátu, příp. přímo na ovládacích tlačítkách fotoaparátu.

Měření expozice automatikou fotoaparátů je krásná věc, která nám značně usnadňuje a urychluje práci. Bez ní by si fotografování dovedl představit už jen málokdo. Bohužel expoziční automatika není neomylná a za některých podmínek nefunguje tak, jak by se od ní očekávalo. Naštěstí tu máme funkci korekce expozice, která nám v těchto specifických podmínkách dokáže velice dobře posloužit.

Dostupnost korekce expozice

Tato funkce není k dispozici vždy! Najdete ji pouze v některých expozičních režimech. Obvykle v režimu , priority času a v režimu priority clony .

V režimu nemá tato funkce žádný smysl. V plně automatických režimech ( ) tuto funkci nenajdete. Musíte spoléhat na inteligenci automatiky ve fotoaparátu.

• 

• 

• 

Pro zobrazení větších fotografií, klikněte na horní část obrázků výše.

18% středně šedá

Většina měřících čidel fotoaparátů jsou kalibrována na standardní barvu: 18% šeď. Proč tomu tak je se můžete dočíst níže v informačním panelu.

Představte si, že nerozeznáte barvy a vidíte pouze šedivě. Bílá zeď v domě odpovídá asi 0-5% šedivé, modrá obloha cca 10% šedivé, černý pes představuje asi 80% šedivé, úplná tma pak 100% šedivou. V drtivé většině případů, když se vše sečte a zprůměruje, vyjde přibližně 18% šedivá.

Kdy automatika selhává?

Problém s měřením expozice nastává ve chvíli, pokud fotíte výrazně světlejší / tmavší scénu. V těchto případech nastupuje funkce korekce expozice.

Automatika má ve zvyku velmi světlé scény podexponovávat a naopak velmi tmavé scény přeexponovávat.

Automatika fotoaparátu totiž vždy nastaví kombinaci expozičního času, clony a citlivosti ISO tak, aby scéna byla ve výsledku středně šedá (tedy 18% šedá).

Kdy a jak kompenzovat

Většina fotoaparátů umožňuje korekci expozice. Obvykle v rozsahu minimálně -2 EV až +2 EV v krocích po ⅓ EV (nebo ½ EV). Nastavíte-li hodnotu EV na +1 EV znamená to, že na měřící senzor fotoaparátu dopadne dvakrát více světla oproti nastavení bez korekce (0 EV). Naopak při -1 EV se množství světla sníží na polovinu. Více o tom, co znamená zkratka EV se můžete dočíst na Wikipedii.

Světlé scény (světlejší než středně šedá)

Scény, které jsou v průměru světlejší než středně šedá:

• zasněžená krajina,
• bílé zdi domů,
• pláže na slunci,
• lesknoucí se voda,
• nevěsta v bílých šatech,
• mlha, aj.

Automatika fotoaparátu neví, co fotografuje. Bude si tedy myslet, že se jedná o standardní scénu. Nastaví parametry expozice tak, aby odpovídala 18% šedé, tedy středně šedé. To je ten důvod, proč při fotografování sněhu má, jinak bílý sníh, spíše šedivou barvu. Aby k tomu nedocházelo, je třeba použít kladnou korekci expozice (někdy i o několik stupňů).

Tmavé scény (tmavší než středně šedá)

Scény, které jsou v průměru tmavší než středně šedá:

• noční snímky,
• předměty ve stínu,
• černá zvířata,
• uhlí, aj.

I zde se automatika snaží nastavit parametry expozice na středně šedou. Tmavé předměty se rázem změní na šedivé. Tento problém lze analogicky napravit nastavením záporné korekce expozice. Obraz se ztmaví a černá zůstane černou.

Extrémně kontrastní scény

U scén, kde se vyskytují jak silně podexponovaná místa (již úplně černá) i přeexponovaná místa (úplně bílá) musíte sami zvážit – dle obsahu, jakou část obrazu budete chtít zachovat. Podle toho pak nastavíte zápornou či kladnou korekci expozice.

I tomuto problému se lze vyhnout – použitím expozičního bracketingu (AEB / BKT). Vzniklé fotografie lze následně složit do jedné HDR fotografie, která již podobnými neduhy netrpí.

Jak si při určování korekce pomoci?

Jak se používá korekce expozice již víte. Kdy použít kladnou a kdy zápornou korekci také. Ale jak poznat, že je třeba vůbec korekci expozice zaktivovat?

Jednoduše. Využijte pro kontrolu snímku displej fotoaparátu a nezapomeňte se podívat na histogram. Ten vám totiž při použití korekce expozice poradí, kdy už to s ní přeháníte a kdy naopak ještě můžete přidat.

Korekce expozice přehledně

Pro nezkušené oko není vždy lehké na první pohled poznat, kdy je třeba jakou korekci použít. Proto jsem si dovolil udělat orientační tabulku, která by vám mohla pomoci.

Různé scény s vyobrazenými obvyklými korekcemi expozice
sníh, velmi jasné scény za slunečního dne	+⅔ až +3 EV
ozářená vodní hladina	+⅓ až +3 EV
slunečná pláž, bílá stěna	+⅓ až +2 EV
snímky, kdy světlé objekty zaujímají většinu obrazu	+⅓ až +2 EV
fotografie v protisvětle	+⅓ až +2 EV
západy slunce měřené v nejjasnější části oblohy	+1 EV
mlha	+1 EV
snímky, kdy tmavé objekty zaujímají většinu plochy obrazu	-1 až -⅓ EV
krajina s velkou plochou stínů	-1 až -⅓ EV
tmavý (černý) objekt…	-2 až -⅔ EV

Tabulka je pouze orientační. Nelze ji použít ve všech situacích.

Co je ještě třeba vědět

Kromě zde uvedeného také dosti záleží na způsobu měření expozice. Tedy zda expozici měříte bodově, se zdůrazněným středem, nebo zónově. To vše může výrazně ovlivnit práci automatiky a následná korekce expozice se v závislosti na způsobu měření obrazu mění.

Závěrem

S různým nastavením korekce expozice lze měnit výsledné vyznění snímku. Při fotografování proti světlé obloze můžete dosáhnout lepšího prokreslení tmavého objektu proti obloze (+ EV). Nebo naopak zobrazit pouze jeho siluetu (- EV). Zamlženou scénu můžete ještě více zamlžit (+ EV), nebo naopak mlhu částečně potlačit (- EV). V dnešní době digitální techniky se toho již bát nemusíte. Můžete stejnou věc vyfotografovat vícekrát s různým nastavením a doma v klidu u počítače pak rozhodnout, která fotografie se vám líbí více.