Fotografické filtry: kompletní průvodce materiály a výběrem

Fotografické filtry (neboli objektivové filtry) slouží k úpravě fotografované scény přímo během focení. Ne vždy je totiž realita přesně taková, jakou jsme si ji vysnili. Ostatně, fotografové používají tyto pomůcky už od dob černobílé fotografie.

Značná část lidí si myslí, že existuje pouze několik málo druhů. Možná znají barevné, přechodové nebo zatmavovací varianty. Ve skutečnosti však výrobci nabízejí obrovské množství typů. Kvalitní fotografické filtry dokážou scénu nejen obarvit, ale také lokálně ztmavit, zvýšit její kontrast nebo vytvořit v obraze nečekaná „kouzla“.

V tomto článku se zase až tak nevěnuji konkrétním typům filtrů a jejich využití. Tentokrát vám přiblížím materiály, obroučky a skla, které se při výrobě filtrů používají. Ale nebojte se, na konkrétní typy v textu také najdete odkazy.

Fotografické filtry – nutné minimum

Na úvod jen zmíním, že existuje hned několik druhů filtrů. Rozlišujeme je například na:

• malé i velké,
• skleněné, plastové, pryskyřicové či želatinové,
• kruhové, obdélníkové nebo čtvercové,
• barevné, čiré,
• zvětšovací, zmenšovací, efektové,
• a jistě by se ještě něco našlo.

Fotografické filtry mohou plnit i ochrannou funkci a hlídat přední členu objektivu. Většina z nich však nějakým způsobem mění realitu a fotografovanou scénu. Tím vším chci upozornit na fakt, že výběr je opravdu široký. Proto se vyplatí s nimi trochu blíže seznámit.

Následující text se zaměřuje na fotografické filtry jako takové. Zmíním materiály používané pro jejich výrobu, velikosti filtrů a poradím vám, na co si dát při výběru pozor. Jaké konkrétní typy fotografických filtrů existují a na co všechno se tyto filtry hodí, najdete v tomto článku.

Fotografické filtry – rozdělení podle materiálů

Už jen vyznat se v různých variantách fotografických filtrů dá laikovi vcelku zabrat. Aby to bylo ještě o něco složitější, výrobci využívají k jejich výrobě mnoho různých materiálů. Ale aby toho nebylo zase tak moc, problematiku trochu zjednoduším. Pro výrobu fotografických filtrů se nejčastěji používá dvojice materiálů:

1. plasty,
2. optické sklo.

Plast vs. optické sklo

Plastové filtry často představují velmi levnou variantu k těm skleněným. Plasty jsou však náchylnější k poškrábání. Navíc na ně výrobci jen těžko (a kvůli ceně neochotně) aplikují antireflexní vrstvy, které na nich proto většinou úplně chybí. Alternativu pro plastové fotografické filtry tvoří filtry z tvrdé pryskyřice (např. filtry LEE). Ty obvykle lépe odolávají běžnému používání a nabízejí lepší optické vlastnosti než obyčejný plast.

Optické sklo je o dost odolnější a výrobci ho mohou vybavit mnoha antireflexními vrstvami. I skleněné filtry však dělíme podle kvality výroby na:

• běžné,
• standardní kvality,
• vysoké kvality.

Základní běžná optická skla mají obvykle mnoho názvů (od mnoha výrobců) a na první pohled je od sebe těžko rozeznáte. Pomůže vám však cena. Pokud vezmu cenu UV filtru z běžného skla, obvykle se pohybuje do 200 Kč.

Za fotografické filtry střední kvality můžeme považovat skla s označením „Germany quality glass“. Zde už cena roste a pohybuje se přibližně v rozmezí 200 až 700 Kč.

Mezi optické sklo nejvyšší kvality patří například sklo Schott. UV filtry s tímto sklem se obvykle prodávají za částky přesahující 1 000 Kč. Vše samozřejmě záleží na průměru a celkovém zpracování. Osobně doporučuji volit fotografické filtry z kvalitního optického skla. Nesnižují tolik kvalitu obrazu a víc vydrží.

Další fotografické filtry

Kromě plastových, pryskyřicových a skleněných variant fotografických filtrů se u některých objektivů používají též želatinové filtry. Ty najdete u velmi širokoúhlých objektivů, kde by klasické filtry musely být obrovské nebo by kvůli extrémnímu úhlu záběru překážely v obraze. Jak takový želatinový filtr vypadá a kde se nachází, zjistíte kupříkladu zde.

Tloušťka fotografických filtrů

Výrobci nabízejí fotografické filtry v různých tloušťkách – obvykle od 1,2 mm do necelých 2 mm. Existují však i slabší varianty pod 1 mm. Nejslabší filtr, který jsem kdy viděl, měl šířku pouhých 0,3 mm.

Zpravidla platí: čím slabší filtr, tím méně optických vad do obrazu vnese. Na druhou stranu filtry chrání přednímu čočku objektivu. Optimální tloušťku materiálu proto vidím někde mezi 0,5 mm a 1 mm.

Pro upřesnění – tloušťkou nemyslím celkovou tloušťku fotografického filtru. Jde mi pouze o tu plastovou/pryskyřicovou/skleněnou část bez obroučky.

Antireflexní vrstvy fotografických filtrů

Antireflexní vrstvy pomáhají všem moderním objektivům i filtrům. Zajišťují, aby se světlo neodráželo od povrchu, a nevznikaly tak nepříjemné odlesky. Díky těmto vrstvám dopadá na senzor fotoaparátu více světla. Aby výrobci tento efekt znásobili, nanášejí často hned několik vrstev za sebou, a to z obou stran filtru.

Kvalitní fotografické filtry s antireflexní úpravou poznáte pouhým pohledem. Levné filtry bez antireflexních vrstev se po lehkém naklonění chovají jako zrcátko. Pokud má filtr kvalitní úpravu, uvidíte skrz něj jasně i pod větším úhlem.

Filtry bez těchto vrstev jsou levnější (kolem 50–200 Kč). Lepší filtry s jednou či dvěma vrstvami propustí údajně až 95 % světla. Cenově se pohybují kolem 200–500 Kč. Nejlépe jsou na tom filtry s více antireflexními vrstvami, které propouštějí kolem 99 % světla. Např. filtry B+W MRC nabízí dokonce 16 vrstev – 7 antireflexních + 1 ochrannou nano vrstvu, a to z každé strany filtru. Jejich nevýhodou je ovšem cena, která často výrazně přesahuje 1 000 Kč.

Co je třeba ještě znát a na co si dát pozor?

Způsob uchycení fotografických filtrů

Než začnete vybírat konkrétní fotografické filtry, musíte si ujasnit systém jejich uchycení. Běžně používáme tyto tři způsoby:

1. Systémové řešení (držáky pro čtvercové/obdélníkové filtry),
2. Našroubování na přední závit objektivu,
3. Vložení přímo do těla objektivu (DROP-IN).

Systémy Cokin a LEE

Fungují tak, že na objektiv přišroubujete adaptér, na který nasadíte držák. Do něj pak zasouváte čtvercové nebo obdélníkové filtry. Výhodou je, že filtry můžete v držáku vysouvat a otáčet. Nevýhodou může být vyšší váha, která někdy komplikuje ostření, nebo náchylnost k odleskům u levnějších plastových sad bez antireflexních vrstev.

Celý systém vidíte na fotografii výše (jde o systém Cokin). V levé dolní části se nachází trojice adaptérů. Jeden z nich našroubujete na přední člen objektivu. Na našroubovaný adaptér nasunete držák filtrů (na fotografii vlevo uprostřed nad adaptéry). Do něj můžete zasunout více filtrů, které se nachází vpravo. V horní části fotografie vpravo vidíte dvojici slunečních clon, které chrání filtry před parazitním světlem. Toto světlo totiž vcelku snadno vyvolává nechtěné odlesky, které fotografii vůbec neprospívají.

Výhodou tohoto systému je, že filtry v držáku lze různě vysouvat a celým držákem s filtry lze libovolně otáčet. Na druhou stranu, tento způsob uchycení občasně způsobuje problémy. Některé objektivy (s předním otáčejícím se členem) vlivem váhy celého systému uchycení nechtějí ostřit nebo ostří pomalu. Problém také způsobuje i otáčející se přední člen objektivu, viz fotografie níže.

Další nevýhodou bývá nekvalitní povrchová úprava filtrů i výrobní materiál. Často jde o plastové filtry bez antireflexních vrstev. Čím více takových filtrů použijete, tím spíše dochází ke znehodnocení fotografie. Stačí, aby zasvítilo na systém boční světlo a na fotografii se objeví různé nechtěné odrazy.

Šroubovací filtry

Tento klasický způsob je velmi oblíbený. Filtr šroubujete přímo do závitu objektivu. Tyto filtry bývají velmi kvalitní a díky blízkosti k čočce minimalizují vinětaci (tmavnutí rohů). Manipulace s nimi je však pracnější – pokud chcete použít například polarizační filtr, musíte často nejprve sundat sluneční clonu, filtr nastavit a pak clonu opět nasadit.

Postup výše je jednoduchý, ale platí jen pro některé filtry. Chcete-li fotit například s přechodovými filtry, polarizačními filtry a variabilními ND filtry zároveň, to už nastává problém. Pro správný efekt je u těchto filtrů třeba správné natočení. Jenže, pokud k tomu využíváte objektiv, který se při ostření otáčí nebo používáte více otočných filtrů najednou, snadno se vše otočí úplně jinak než potřebujete. Když si k tomu ještě připočtete potřebu nasazené sluneční clony, je to teprve „sranda“.

Druhou nevýhodou filtrů, zejména těch přechodových, je špatná možnost nastavení. Velké obdélníkové filtry můžete zasouvat do držáku tak, jak potřebujete. U přechodového kruhového filtru jste odkázání na výrobce. Když se výrobce rozhodne mít polovinu filtru čirou a druhou ztmavenou, nic s tím neuděláte. Při fotografování toho prostě musíte nějak využít, nebo si pořídit vhodnější filtr.

Vložené fotografické filtry typu DROP-IN

U silných teleobjektivů s obří přední čočkou by byla výroba klasických filtrů nerentabilní. Výrobci proto vymysleli filtry DROP-IN, které vkládáte do speciálního slotu přímo v těle objektivu. DROP-IN filtry jsou o dost kompaktnější a tedy i cenově výhodnější.

Na snímku výše je vidět klasický DROP-IN polarizační filtr. Místo pro uložení DROP-IN filtru je na fotografii zvýrazněné červenou barvou a šipkami.

Obroučky fotografických filtrů

Většina šroubovacích filtrů používá hliníkové obroučky. Ty jsou levné, ale hliník je měkký a při nárazu se snadno deformuje. Navíc se může do závitu „zakousnout“. Mnohem lepší (i když dražší) jsou mosazné obroučky, které jsou odolnější a v závitu se nepohybují tak ztěžka. Špičku představují obroučky titanové. Ty jsou lehké, tvrdé a odolné vůči počasí, ale také velmi drahé.

Pokud používáte širokoúhlý objektiv, hledejte filtry s označením „Slim“. Mají menší obroučku, která nezasahuje do záběru a nezpůsobuje vinětaci.

Velikost filtrů

Málem bych zapomněl na důležitou věc a tou je velikost fotografických filtrů a adaptérů pro ně. Možná jste si všimli na objektivu takové menší značky (viz fotografie níže). Tato značka zobrazuje průměr závitu na objektivu. Tato hodnota je důležitá při nákupu šroubovacích filtrů.

Stejná situace nastává i v případě filtrů typu Cokin jim podobným. I zde je třeba znát průměr adaptéru, který se šroubuje na závit na objektivu. Pokud máte pochybnosti o správném rozměru, není nic jednoduššího, než si vzít do ruky metr a velikost předního členu objektivu si změřit. Teď jsem to zkusil papírovým metrem z IKEA a krásně to sedí u všech mých objektivů.

Osobní zkušenost

Fotografické filtry jsem poprvé vyzkoušel již za dob černobílé fotografie. Tehdy se jednalo o různobarevná sklíčka. Jejich funkci pak vcelku solidně napodobovaly černobílé filtry v mé první digitální zrcadlovce Canon EOS 350D. V režimu černobílé fotografie dokázala tato zrcadlovka napodobit žlutý, oranžový, červený a zelený filtr.

Celkem brzy jsem poznal, že toto není zrovna cesta, kterou bych se chtěl vydat. Černobílá fotografie má sice své kouzlo, ale stále ve mně hlodal pocit, že je třeba se posunout někam dál. Jenže kam? V té době příliš „nefrčely“ programy typu Adobe® Photoshop® aj. a ne vždy byla scéna taková, jakou jsem si vysnil. Proto přišla řeč na pravé (ne digitální) fotografické filtry.

Výběr fotografických filtrů (před více než 13 lety) vypadal trochu jinak než dnes. Řekneme, že byl takový chudší. Nicméně jedny filtry dominovaly jak v reklamě, tak v recenzích. Jednalo se o filtry Cokin. Za docela velké peníze jsem proto nakoupil solidní zásobu filtrů od tohoto výrobce.

Mé první fotografické filtry

Systém uchycený filtrů Cokin mě zprvu příjemně překvapil. S kovovým adaptérem a plastovým nástavcem na filtry je radost pracovat. Bohužel mé nadšení rychle opadlo ve chvíli, kdy jsem vyrazil s těmito filtry ven do „ostrého provozu“. Pokud na filtry zasvítilo slunce, ihned klesl kontrast ve scéně a objevily se různé odlesky. Čím více filtrů jsem použil, tím horší obraz poté vznikl. Na rady fotografů jsem si proto za několik stokorun dokoupil ještě dvě velké plastové sluneční clony pro tento systém uchycení.

Sluneční clony celému systému trochu pomohly. Jen se základní setový objektiv přestal díky váze celého systému otáčet a tedy ostřit. Bylo třeba mu trochu pomoci. Po prohlídce fotografií na PC jsem navíc zjistil, že sluneční clony v obraze vinětují. Jednu jsem sundal, ale tím se opět radikálně zhoršila kvalita výsledného obrazu. Jednoduše do prostoru s filtry vstupovalo světlo, které se různě odráželo.

Za pomoci černého papíru z papírnictví proto následně vznikla trochu větší sluneční clona vlastní výroby. Ta byla prima, dokud nefoukal vítr a dokud se nezničila v batohu neustálým přenášením. Chtělo to tedy něco jiného.

Následující fotografické filtry

Po předchozích zkušenostech zůstaly filtry Cokin téměř zapomenuty. Došlo totiž k výměně fotografické techniky. Mé nové objektivy mají závity pro fotografické filtry o průměru 77 mm a 82 mm. V prvním případě již celý systém silně značně vinětoval a v druhém případě už nešel použít vůbec. Existují sice nové adaptéry, nové fotografické filtry a větší velikosti těchto systémů. Nicméně předchozí zkušenosti mě spíše přesvědčily se k těmto filtrům dále nevracet.

Proto přišlo velké rozmýšlení, jaké jiné fotografické filtry pořídit. Nechtěl jsem se totiž vzdát myšlenek na fotografické filtry. Nakonec se mi po dlouhém zkoušení osvědčily filtry od VFFOTO a filtry B+W. Oba výrobci vyrábí opravdu kvalitní fotografické filtry. Druhý jmenovaný mě překvapil ještě v jedné věci. Vyrábí totiž velké obdélníkové filtry a to ze skla včetně antireflexních vrstev. Samozřejmě i cena je odpovídající. Takový velký skleněný přechodový filtr B+W o velikosti 100 × 150 mm vyjde přibližně na 8 tisíc korun.

Každopádně já šel cestou kruhových skleněných filtrů. Velice se mi osvědčily fotografické filtry s více antireflexními vrstvami s tzv. nano povrchem. Ten se totiž skvěle čistí, protože na něm prakticky nezůstává žádný prach. Kapky vody po něm rovněž velice dobře stékají.

Malé překvapení

V posledních dnech mi jedny fotografické filtry vykouzlily úsměv na tváři. Tím se stal celý systém filtrů WCC (Wine Country Camera). Nejedná se o kruhové filtry, ale o filtry typu Cokin / LEE. Tyto filtry však mají něco navíc. Koneckonců, podívejte se na jejich stránky a uvidíte.

Ve zkratce: skvělá manipulace s filtry, celkově vynikající a hlavně funkční uchycení filtrů. Bonusem je pak možnost použití i s fotoaparáty se senzory s velmi vysokým rozlišením. To všechno bez ztráty kvality obrazu.

Závěrem

Fotografické filtry mohou fotografovi velice pomoci v jeho tvorbě. Je však otázkou, zdali se v dnešní době vůbec vyplatí nějaké druhy filtrů vůbec pořizovat. Narážím na to, že existuje mnoho fotografických editorů, které mnohdy dokážou přechodové filtry velice dobře napodobit. Někdy je dokonce překonávají. Na druhou stranu takový polarizační filtr se v počítači napodobuje opravdu špatně. Nyní zpět k filtrům…

Použijete-li kvalitní filtry, můžete jen a jen získat. V praxi se pak můžete setkat s několika situacemi:

• nekvalitní filtr + levný objektiv,
• kvalitní filtr + levný objektiv,
• nekvalitní filtr + kvalitní objektiv,
• kvalitní filtr + kvalitní objektiv.

V prvním případě nekvalitní fotografické filtry příliš nezhorší výslednou kvalitu obrazu. Značná část levných objektivů totiž neoplývá příliš dobrým obrazem. Nekvalitní levné fotografické filtry tak nemají moc co kazit. I tak tuto variantu nedoporučuji.

Kvalitní fotografický filtr nasazený na horším objektivu rozhodně ničemu neuškodí. Obraz bude sice degradován méně kvalitním objektivem, nicméně kvalitní filtr obraz nezhorší.

Nekvalitní levný filtr nasazený na kvalitním objektivu je učiněné zlo. Představte si, že si pořídíte objektiv za desítky tisíc korun a na něj posléze nasadíte místo filtru popelník. Asi takto to vypadá, když se na kvalitní objektiv nasadí levné nekvalitní fotografické filtry.

Nejlepší variantou je samozřejmě nasazení kvalitních fotografických filtrů na kvalitní objektiv. Kvalitní filtry totiž prakticky nedegradují obraz, a pokud ano, tak neznatelně. Navíc mohou fotografovi opravdu pomoci.

Celkové shrnutí

Pokud se rozhodnete fotografické filtry používat, doporučuji na nich nešetřit (minimálně ne na množství a kvalitě antireflexních vrstev). Vaše kvalitní objektivy si zaslouží odpovídající příslušenství. Pokud si nevíte rady, navštivte odbornou prodejnu a filtry si vyzkoušejte přímo na svém objektivu. Snadno tak odhalíte případnou vinětaci.

• U šroubovacích filtrů volte kvalitní sklo s antireflexními vrstvami.
• U obdélníkových filtrů se vyhněte levným plastům a sáhněte po pryskyřici nebo skle.
• Nezapomeňte na správnou velikost (průměr závitu). Vždy můžete pomocí redukce připevnit větší filtr na menší objektiv, ale obráceně to nedělejte.