Fotografické filtry
Fotografické filtry neboli objektivové filtry slouží k úpravě fotografované scény. Koneckonců ne všechny fotografované scény jsou vždy takové, jak jsme si je vysnili. Jen tak mimochodem – fotografické filtry se používají už od dob černobílé fotografie.
Značná část lidí si myslí, že existuje pouze několik málo druhů filtrů. Nějaké barevné, přechodové, možná i zatmavovací. Ve skutečnosti jich je velké množství. Fotografické filtry mohou scénu nejen obarvit, ale klidně i lokálně ztmavit, udělat ji kontrastnější… Prostě dokážou vytvořit i nějaká ta „kouzla“ s obrazem.
Tento článek se však nebude věnovat konkrétním typům filtrů a na co jsou dobré. Tentokrát to bude o materiálech, obroučkách a sklech určených pro výrobu filtrů. Nebojte, na konkrétní typy filtrů také najdete odkazy.
Fotografické filtry – nutné minimum
Na okraj jen zmíním, že fotografických filtrů je hned několik druhů. Mohou být:
- malé i velké
- skleněné,
- plastové,
- pryskyřicové,
- želatinové,
- kruhové,
- obdélníkové,
- čtvercové,
- barevné,
- čiré,
- zvětšovací i zmenšovací,
- efektové,
- a jistě by se ještě něco našlo.
Fotografické filtry mohou plnit i ochrannou funkci předního členu objektivu. Většina fotografických filtrů ale nějakým způsobem mění realitu, resp. fotografovanou scénu. Tím vším chci upozornit na fakt, že fotografických filtrů je opravdu velké množství. Není tedy od věci se s nimi trochu blíže seznámit.
Následující text je zaměřen na fotografické filtry jako takové. Bude zde zmínka o materiálech používaných pro jejich výrobu, velikosti filtrů a na co si dát při výběru pozor. O tom, jaké typy fotografických filtrů existují a na co vše se tyto filtry hodí, budu psát za měsíc.
Fotografické filtry – rozdělení podle materiálu výroby filtrů
Jak již bylo zmíněno, existuje řada fotografických filtrů pro objektivy. Už vyznat se v jejich různých variantách dá laikovi vcelku zabrat. Aby to bylo ještě o něco složitější, existuje i mnoho materiálů použitých k jejich výrobě. Ale aby toho nebylo zase tak moc, pokusím se problematiku co nejvíce zjednodušit.
Pro výrobu fotografických filtrů se nejčastěji používají tyto materiály:
- plasty,
- optické sklo.
Plast vs optické sklo
Plastové filtry jsou často velmi levnou variantou skleněných optických filtrů. Plasty jsou ale náchylnější k poškrábání. Navíc se na ně špatně aplikují antireflexní vrstvy a tak na filtrech nejsou většinou vůbec přítomné. Alternativou pro plastové fotografické filtry jsou filtry vyrobené z tvrdé pryskyřice (např. filtry LEE). Ty jsou obvykle odolnější vůči běžnému používání a opticky lepší než obyčejné plastové filtry.
Optické sklo je o dost odolnější než plastové filtry. Může být vybaveno mnoha antireflexními vrstvami. Nicméně i skleněné filtry můžeme rozdělit podle výroby na:
- běžné,
- standardní kvality,
- vysoké kvality.
Základní běžné optické sklo má obvykle mnoho názvů (od mnoha výrobců). Nelze na první pohled jasně identifikovat. Snad kromě ceny. Vezmu-li cenu fotografického UV filtru z běžného skla, tak se pohybuje do 200 Kč za filtr.
Za fotografické filtry střední kvality se dají považovat optické skla označované jako Germany quality glass. Zde je již cena větší a pohybuje se přibližně v rozmezí 200 až 700 Kč.
Optické sklo vysoké kvality je například vysoce kvalitní sklo Schott. UV filtry s tímto sklem se obvykle prodávají za částky přesahující 1000 Kč. Vše samozřejmě záleží na velikosti fotografického filtru a kvality provedení celého filtru.
Důležité je to, že je lepší volit fotografické filtry z kvalitního optického skla. Nesnižují tolik kvalitu obrazu a ledacos vydrží. Více o tom v osobních zkušenostech na konci tohoto článku.
Další možné fotografické filtry
Kromě plastových, pryskyřicových a skleněných fotografických filtrů se u některých objektivů používají též želatinové filtry. Ty můžete najít u velmi širokoúhlých objektivů. U těchto objektivů může být totiž problém používat jakékoliv konvenční filtry. To jednoduše proto, že by musely být opravdu obrovské. Někdy by nepomohly ani případné velké rozměry těchto filtrů. Jednoduše proto, že opravdu ultra-širokoúhlé objektivy mají takový úhel záběru, že jakýkoliv filtr by byl na škodu. Jak takový želatinový filtr vypadá a kde se nachází, zjistíte kupříkladu zde.
Tloušťka fotografických filtrů
Fotografické filtry se vyrábí v různých tloušťkách. Obvykle kolem 1,2 mm až po necelé 2 mm. Existují však i slabší varianty než 1 mm. Nejslabší filtr, který jsem viděl, byl široký snad jen 0,3 mm.
Zpravidla platí, že čím slabší filtr, tím méně optických vad do obrazu přinese. Na druhou stranu plní fotografické filtry také funkci ochrannou vůči přednímu členu objektivu. Proto bych viděl optimální tloušťku filtru někde kolem 0,5 mm až 1 mm.
Jen abych byl přesný, tak se nyní bavím o velikosti samotného materiálu fotografického filtru. Pokud se bude jednat například o šroubovací fotografické filtry, jedná se o tloušťku bez obroučky.
Antireflexní vrstvy fotografických filtrů
Antireflexní vrstvy jsou velkým pomocníkem všech moderních objektivů i fotografických filtrů. Starají se o to, aby se světlo neodráželo od povrchu objektivu / filtru a nevznikaly tak nepříjemné odlesky. Díky těmto vrstvám do objektivu, resp. na senzor fotoaparátu, dopadá více světla. Tedy rozhodně více světla, než v případě filtrů a objektivů bez těchto vrstev. Aby byl efekt znásoben, používá se obvykle hned několik antireflexních vrstev za sebou. U fotografických filtrů není výjimkou, že jsou tyto antireflexní vrstvy umístěny dokonce z obou stran těchto filtrů.
Fotografické filtry s antireflexními vrstvami můžete poznat pouhým pohledem. Filtry, které antireflexní vrstvy nemají, se po naklonění chovají spíše jako malé zrcátko. Má-li filtr kvalitní antireflexní úpravu, uvidíte po naklonění filtru skrz něj.
I zde platí, že filtry bez těchto antireflexních vrstev jsou o dost levnější než ty, kterých jich mají hodně. Nejlevnější ochranné čiré filtry bez těchto vrstev stojí klidně 50 Kč. Obvyklá cena je pak do 200 Kč za filtr.
Lepší filtry s jednou až dvěma vrstvami údajně propustí až 95 % světla. Jejich cena je vyšší. Pohybuje se kolem 200 Kč až 500 Kč za filtr.
Co do propustnosti světla jsou na tom nejlépe fotografické filtry s více antireflexními vrstvami. Kupříkladu filtry B+W MRC obsahují 7 antireflexních vrstev + 1 ochrannou z každé strany, celkem tedy 16 vrstev. Tyto filtry by měly být schopny úspěšně propustit kolem 99 % světla, což není vůbec špatná hodnota. Jedinou nevýhodou těchto filtrů je ovšem cena. Ta se pohybuje někdy i výrazně přes 1000 Kč.
Co je třeba okolo fotografických filtrů ještě znát a na co si dát pozor?
Existuje ještě několik věcí, které je třeba si ujasnit, než začnete vybírat samotné filtry pro váš objektiv.
Způsob uchycení fotografických filtrů
Jednou z těchto věcí je způsob uchycení filtrů, resp. systém uchycení filtrů. Když nepočítám výše uvedené želatinové filtry, tak se běžně používají 3 způsoby uchycení:
- formou nějakého systému (zejména plastové nástavce na obdélníkové filtry),
- našroubování na přední člen objektivu,
- vložení přímo do samotného objektivu.
Prvního způsobu využívají například filtry Cokin a LEE. Funguje to tak, že na přední člen objektivu přišroubujete adaptér. Na tento adaptér poté nasadíte plastový držák filtru(ů). Do tohoto držáku poté zasouváte čtvercové / obdélníkové filtry. S celým držákem lze samozřejmě libovolně otáčet.
Celý systém pak vypadá tak, jak můžete vidět na fotografii výše. V levé dolní části se nachází trojice adaptérů. Jeden z nich se našroubuje na přední člen objektivu. Na našroubovaný adaptér se poté nasune držák filtrů (ten je vidět nad nimi vlevo uprostřed). Do něj lze vkládat více filtrů, které se nachází vpravo. V horní části lze je dvojice slunečních clon, které chrání filtry před parazitním světlem. Toto světlo totiž vcelku snadno dokáže vyvolat nechtěné odlesky, které fotografii vůbec neprospívají.
Výhodou tohoto systému je, že filtry v držáku lze různě vysouvat a celým držákem s filtry lze libovolně otáčet. Na druhou stranu, tento způsob uchycení může způsobit i problémy. Některé objektivy (s předním otáčejícím se členem) vlivem váhy celého systému uchycení nechtějí ostřit nebo ostří pomalu. Problém také způsobuje i otáčející se přední člen objektivu, viz fotografie níže.
Další nevýhodou může být nekvalitní povrchová úprava filtrů i výrobní materiál. Bohužel jsou často používány plastové filtry bez antireflexních vrstev. Čím více je pro vyfotografování scény použito filtrů, tím spíše dojde ke znehodnocení fotografie. Velice snadno se díky těmto filtrům mohou v obraze vyskytovat různé odrazy a reflexe světla.
Šroubování na objektiv
Druhým způsobem uchycení filtrů je jejich klasické přišroubování na přední člen objektivu. Je to podobné, jako v předchozím případě. Rozdíl spočívá v tom, že místo adaptéru šroubujete na objektiv rovnou filtr. To má své výhody a nevýhody.
Výhodou často bývá kvalita provedení. Velice často se používá kvalitní sklo s hned několika antireflexními vrstvami. Filtry jsou navíc blízko samotnému objektivu, a proto tolik nehrozí nebezpečí vinětace filtru, resp. překážení filtru v obraze. Na druhou stranu se bohužel s takovýmto filtrem špatně manipuluje. Obvykle to totiž znamená, že:
- před nasazením filtru musíte sundat sluneční clonu,
- ochranný / barevný / UV filtr / ND filtr… přišroubujete na přední člen objektivu,
- znovu připevníte sluneční clonu.
Postup výše je jednoduchý, ale platí jen pro některé filtry. Chcete-li fotit například s přechodovými filtry, polarizačními filtry a variabilními ND filtry, už může nastat problém. U těchto filtrů je totiž pro správný efekt třeba, aby s nimi bylo otáčeno. Často se stane, že sice filtr nastavíte tak, jak potřebujete, ale pak změníte místo a je třeba nastavovat znovu. Jenže to opět znamená sundání clony, jejího opětovného nasazení a tak stále znovu. Někteří se mohou domnívat, že sluneční clona je v tomto případě zbytečná. Ale jak jinak chcete odclonit nepříjemné sluneční světlo, které může vytvářet odlesky filtru na fotografii?
Druhou nevýhodou těchto filtrů, zejména těch přechodových, je špatná možnost nastavení. Velké obdélníkové filtry mají tu výhodu, že je můžete zasouvat do držáku tak, jak potřebujete. U přechodového kruhového filtru jste odkázání na výrobce. Když se výrobce rozhodne mít polovinu filtru čirou a druhou ztmavenou, nic s tím neuděláte. Při fotografování toho prostě nějak musíte využít, nebo si pořídit vhodnější filtr.
Vložené fotografické filtry typu DROP-IN
Některé objektivy mají vstupní čočku předního členu objektivu natolik velkou, že výroba jakéhokoliv filtru by byla dosti nerentabilní. Jedná se zejména o silné teleobjektivy. Aby tyto objektivy, resp. spíše fotografové, nebyli ochuzeni o možnost používat fotografické filtry, bylo vymyšleno velice originální řešení. Tímto řešením jsou fotografické filtry DROP-IN. Jedná se o relativně malé filtry, které se vkládají přímo do těla objektivů.
Na snímcích výše je vidět klasický DROP-IN filtr. Místo pro uložené DROP-IN filtru je záměrně na fotografii zvýrazněno červenou barvou.
Obroučky fotografických filtrů
Poslední věcí, kterou bych chtěl zmínit, jsou obroučky fotografických filtrů. Jedná se přesně o ty kruhové filtry, které se šroubují na objektiv. Ty se vyskytují nejčastěji ve třech variantách:
- hliníkové obroučky,
- mosazné obroučky,
- titanové obroučky.
První jmenované jsou ze seznamu nejlevnější. Jejich výhodou je nízká hmotnost. Snadno se opracovávají a to se příznivě projevuje na jejich ceně. Hliníkové obroučky však mají několik neduhů. Může se stát a také se to stává, že se v nich povoluje pojistný kroužek, který v objímce drží sklo filtru na svém místě. Když si nedáte pozor, tak toto sklo z filtru může vypadnout. To je ten nejhorší případ. Druhým problémem je tzv. „zakousnutí“ filtru v závitu objektivu. Takový zakousnutý filtr se špatně povoluje. Aby se toto nestávalo, používá se často měkká tužka. Čím měkčí, tím lepší. Tou poté „kreslíte“ po závitech filtru. Grafit, obsažený v tužce, funguje jako jakési mazivo. Filtry se pak nějakou dobu nezakousávají do objektivu. Řešení s tužkou sice dobře funguje, ale co si budeme povídat – je to trochu nepohodlné.
O něco dražší variantou jsou mosazné obroučky. Ty jsou pevnější a tvrdší než hliníkové. Prakticky u nich nehrozí uvolnění skleněného filtru. Stejně tak se nezakusují do objektivu. Mosazné obroučky mají o něco větší hmotnost než ty hliníkové.
V některých případech se využívají též titanové obroučky. Jsou velmi lehké, tvrdé a odolné vůči vlivům počasí. Sklo v titanové obroučce netrápí uvolňování a filtry se nezakusují do objektivu. Na druhou stranou jsou titanové obroučky náročné na výrobu a jsou proto velmi drahé. Nicméně jsou to asi nejlepší obroučky, které si můžete přát.
Velikost filtrů
Málem bych zapomněl na důležitou věc a tou je velikost fotografických filtrů a adaptérů pro ně. Možná jste si všimli na objektivu takové menší značky (viz fotografie níže). Tato značka zobrazuje průměr fotografických filtrů. Pokud si tedy budete pořizovat nějaký fotografický filtr, bude potřeba znát právě tuto velikost.
Stejná situace nastává i v případě filtrů typu Cokin a podobným filtrům. Zde je třeba znát průměr adaptéru, který se šroubuje na závity v objektivu. K tomu rovněž poslouží obrázek výše. Pokud máte pochybnosti správném rozměru, není nic jednoduššího, než si vzít do ruky metr a velikost předního členu objektivu si změřit. Teď jsem to zkusil papírovým metrem z IKEA a krásně to sedí u všech mých objektivů.
Osobní zkušenost
Fotografické filtry jsem poprvé vyzkoušel již za dob černobílé fotografie. Tehdy se jednalo o různobarevná sklíčka. Jejich funkci pak vcelku solidně napodobovaly černobílé filtry v mé první digitální zrcadlovce Canon EOS 350D. V režimu černobílé fotografie dokázala tato zrcadlovka napodobit žlutý, oranžový, červený a zelený barevný filtr.
Celkem brzy jsem poznal, že toto není zrovna cesta, kterou bych se chtěl vydat. Černobílá fotografie má sice své kouzlo, ale stále ve mně hlodal pocit, že je třeba se posunout někam dál. Jenže kam? V té době příliš „nefrčely“ programy typu Adobe® Photoshop® apod. a ne vždy byla scéna taková, jakou jsem si vysnil. Proto přišla řeč na pravé (ne digitální) fotografické filtry.
Výběr fotografických filtrů (před více než 13 lety) vypadal trochu jinak než dnes. Řekneme, že byl takový chudší. Nicméně jedny filtry dominovaly jak v reklamě, tak v recenzích. Jednalo se o filtry Cokin. Za docela velké peníze jsem proto nakoupil solidní zásobu filtrů od tohoto výrobce.
Mé první fotografické filtry
Systém uchycený filtrů Cokin mě zprvu příjemně překvapil. S kovovým adaptérem a plastovým nástavcem na filtry je radost pracovat. Bohužel mé nadšení rychle opadlo ve chvíli, kdy jsem vyrazil s těmito filtry ven. Pokud na filtry zasvítilo slunce, ihned klesl kontrast ve scéně a objevily se různé odlesky. Čím více bylo použito filtrů, tím horší obraz poté vznikl. Na rady fotografů jsem si proto za několik stokorun dokoupil dvě sluneční clony.
Sluneční clony celému systému trochu pomohly. Jen se základní setový objektiv přestal díky váze celého systému otáčet a tedy ostřit. Bylo třeba mu trochu pomoci. Po prohlídce fotografií na PC jsem navíc zjistil, že sluneční clony v obraze vinětují. Jedna proto byla sundána, ale tím se opět radikálně zhoršila kvalita výsledného obrazu. Jednoduše do prostoru s filtry vstupovalo světlo, které se různě odráželo.
Za pomoci černého papíru proto následně vznikla trochu větší sluneční clona vlastní výroby. Ta byla prima, dokud nefoukal vítr a dokud se nezničila v batohu neustálým přenášením. Chtělo to tedy něco jiného.
Následující fotografické filtry
Po předchozích zkušenostech zůstaly filtry Cokin téměř zapomenuty. Došlo totiž k výměně fotografické techniky. Mé nové objektivy mají závity pro fotografické filtry o průměru 77 mm a 82 mm. V prvním případě již celý systém silně vinětuje a v druhém případě už nelze použít vůbec. Existují sice nové adaptéry, nové fotografické filtry a větší velikosti těchto systémů. Nicméně předchozí zkušenosti mě spíše přesvědčily se k těmto filtrům dále nevracet.
Proto přišlo velké rozmýšlení, jaké jiné fotografické filtry pořídit. Nechtěl jsem totiž vzdát myšlenek na fotografické filtry. Nakonec se mi po dlouhém zkoušení osvědčily filtry od VFFOTO a filtry B+W. Oba výrobci vyrábí opravdu kvalitní fotografické filtry. Druhý jmenovaný mě překvapil ještě v jedné věci. Vyrábí totiž velké obdélníkové filtry a to ze skla včetně antireflexních vrstev. Samozřejmě i cena je odpovídající. Takový velký skleněný přechodový filtr B+W o velikosti 100 × 150 mm vyjde přibližně na 8 tisíc korun.
Každopádně já šel cestou kruhových skleněných filtrů. Velice se mi osvědčily fotografické filtry s více antireflexními vrstvami s tzv. nano povrchem. Ten se totiž skvěle čistí, protože na něm prakticky nezůstává žádný prach. Kapky vody po něm rovněž velice dobře stékají.
Malé překvapení
V posledních dnech mi jedny fotografické filtry vykouzlily úsměv na tváři. Tím se stal celý systém filtrů WCC (Wine Country Camera). Nejedná se o kruhové filtry, ale o filtry typu Cokin / LEE. Tyto filtry však mají něco navíc. Koneckonců, podívejte se na jejich stránky a uvidíte.
Ve zkratce: skvělá manipulace s filtry, celkově vynikající a hlavně funkční uchycení filtrů. Bonusem je pak možnost použití i s fotoaparáty se senzory s velmi vysokým rozlišením. To všechno bez ztráty kvality obrazu.
Závěrem
Fotografické filtry mohou fotografovi velice pomoci v jeho tvorbě. Je však otázkou, zdali se v dnešní době vůbec vyplatí nějaké druhy filtrů vůbec pořizovat. Narážím na to, že existuje mnoho fotografických editorů, které mnohdy dokážou přechodové filtry velice dobře napodobit. Někdy je dokážou dokonce i překonat. Na druhou stranu takový polarizační filtr se v počítači napodobuje opravdu špatně. Nyní zpět k filtrům…
Použijete-li kvalitní filtry, můžete jen a jen získat. V praxi se pak můžete setkat s několika situacemi:
- nekvalitní filtr + levný objektiv,
- kvalitní filtr + levný objektiv,
- nekvalitní filtr + kvalitní objektiv,
- kvalitní filtr + kvalitní objektiv.
V prvním případě nekvalitní fotografické filtry příliš nezhorší výslednou kvalitu obrazu. Značná část levných objektivů totiž neoplývá příliš dobrým obrazem. Nekvalitní levné fotografické filtry tak nemají co kazit. I tak tuto variantu nedoporučuji.
Kvalitní fotografický filtr nasazený na horším objektivu rozhodně ničemu neuškodí. Obraz bude sice často degradován použitím nekvalitního objektivu, nicméně kvalitní filtr obraz nezhorší.
Nekvalitní levný filtr nasazený na kvalitním objektivu je učiněné zlo. Představte si, že si pořídíte objektiv za desítky tisíc korun a na něj posléze nasadíte místo filtru popelník. Asi takto to vypadá, když se na kvalitní objektiv nasadí levné nekvalitní fotografické filtry.
Nejlepší variantou je samozřejmě nasazení kvalitních fotografických filtrů na kvalitní objektiv. Kvalitní filtry totiž prakticky nedegradují obraz, a pokud ano, tak neznatelně. Navíc mohou fotografovi opravdu pomoci.
Celkové shrnutí
Pokud už se rozhodnete fotografické filtry používat, doporučuji na nich nešetřit. Dopřejte vašim objektivům to, co si zaslouží. Kvalitní objektivy si rozhodně zaslouží i kvalitní fotografické filtry. Nevíte-li si rady, zajděte si do nějaké prodejny s fotografickou technikou a filtry si vyzkoušejte. Můžete tak velice snadno odhalit případné problémy, kupříkladu s vinětujícími filtry.
Zvolíte-li kruhové šroubovací fotografické filtry, určitě doporučuji ty s kvalitním sklem a vícero antireflexními vrstvami. Mosazné obroučky jsou velice příjemným bonusem. Titanové nadstandard. Máte-li radši obdélníkové fotografické filtry, vyhněte se těm plastovým. Pokud můžete, pořiďte si ty z tvrdé pryskyřice. Nicméně vřele doporučuji alternativy z kvalitního skla opatřené několika antireflexními vrstvami (i když za dost značné peníze).
Nezapomeňte na správnou velikost filtrů. Není obvykle problém sehnat adaptér umožňující připevnit větší filtr k menšímu průměru závitu pro fotografické filtry. Fotit s malým filtrem na objektivu s větším průměrem filtrů je úplná hloupost.