Expozice

Expozice ve fotografii

Expozice měla vždy na cestě ke kvalitní fotografii klíčové slovo. Přes obrovský pokrok automatických měřících systémů se však u „obtížných scén“ stále nedaří oprostit od nutnosti lidského zásahu pro správné nastavení expozice.

Tento článek věnuji především technicky správné expozici, expozičním režimům ve fotoaparátu, korekcím expozice a pojmům: clonové číslo, expoziční čas, citlivost ISO. Předem upozorňuji, že se zde vyskytuje mnoho nových informací a ke konci článku i více odbornějšího textu. Když si nebudete jisti, o čem je řeč, vřele doporučuji si prohlédnout doprovodné odkazy, které vám pomohou. A pokud by ani to nepomohlo, neváhejte mne kontaktovat.

Co je to expozice

Základem technicky správné fotografie je její správná expozice. To znamená, že snímek by neměl být podexponovaný (příliš tmavý) a ani přeexponovaný (příliš světlý). Na snímku by se tedy neměly objevovat bílé přepaly, ale ani pouze černá místa. Technicky správná expozice je vlastně správné nastavení fotoaparátu pro daný snímek. Tvoří ji pouze tři parametry: expoziční čas, použitá clona a citlivost ISO. Expozici samu o sobě je ale i tak poměrně těžké definovat. Je to vlastně kombinace uvedených parametrů, pomocí kterých můžeme ovlivňovat výsledné pojetí fotografie.

Jak vzniká fotografie

Představte si, že jste na dovolené u moře. Vidíte úchvatný západ slunce, který chcete zvěčnit pomocí fotografie. Zapnete fotoaparát, rozmyslíte si kompozici a téměř domačkáváte spoušť. V tu chvíli je světlo procházející objektivem vašeho fotoaparátu, zeslabeno pomocí clony. Toto světlo pokračuje dál k závěrce, která se otevře v okamžiku, kdy domáčknete spoušť. Poté na snímač fotoaparátu dopadá po určitou dobu světlo. Tuto dobu nazýváme expozičním časem. Až tento vámi zvolený čas vyprší, závěrka se zavře a snímač podle zvolené citlivosti ISO toto světlo zpracuje. Výsledný obraz se vám ukáže na displeji vašeho fotoaparátu a uloží se na paměťovou kartu. Toto byl takový zjednodušený způsob, jak to ve fotoaparátu funguje.

Expozice je tedy definována tzv. trojúhelníkem expozice, který se skládá z expozičního času, clony a citlivosti. Perfektním zvládnutím těchto „pouze“ tří parametrů je základ k tomu, aby se z vás stali dobří fotografové. Poté vám už nic nebrání tato pravidla následně vědomě porušovat k obrazu svému.

ISO, clona, čas. Základní pojmy nutné k osvojení techniky fotografování.
ISO, clona, čas. Základní pojmy nutné k osvojení techniky fotografování

Způsob čtení expozičního trojúhelníku:

Nehledejte v tom žádnou vědu. Rozhodně nedávejte někam do prostoru trojúhelníku prst a nepřemýšlejte, jak je to s tím šumem, závěrkou a clonou! Obrázek vyjadřuje, že:

Expoziční čas

Expoziční čas (rychlost závěrky) ovlivňuje dobu, po kterou dopadá světlo na snímač. Čím delší čas, tím více světla se na snímač fotoaparátu dostane a fotografie bude tedy světlejší. Nicméně čím déle bude závěrka otevřená, tím spíše se obraz může před fotoaparátem měnit. Tím také mohou vzniknout rozmazanější fotografie. Tohoto efektu se často využívá při fotografování krajin, např. na fotografii níže. Bohužel také hrozí, že s příliš dlouhým časem si obraz sami rozmažete například pohybem své ruky, která drží fotoaparát.

Dlouhá ohnivá expozice
Dlouhá ohnivá expozice (několik sekund), pro zvětšení klikněte

Clona a hloubka ostrosti

Clona určuje, kolik světla se dostane skrz objektiv na snímač fotoaparátu. Čím je otvor v objektivu větší, tím více světla prochází skrz a tím menší je clona. Hodnota clony má vliv i na ostrost snímku, příp. jen jeho částí. S malou clonou dokážete „odpíchnout“ blízké popředí od vzdáleného pozadí. Velká clona zase zaručí proostření celého snímku od popředí, po vzdálené pozadí.

Clonové číslo u objektivu Nikon 50 mm f/1.8
Clonová čísla a pohled na clonu u objektivu Nikon 50 mm f/1,8. Pro zvětšení snímku klikněte.

Citlivost ISO a šum

ISO citlivost udává citlivost senzoru na světlo, resp. míru zesílení signálu ze senzoru. Je to obdobné jako u starého gramofonu. Když ho dáte pořádně nahlas, bude nahlas samozřejmě hudba. Jenže s hudbou ze zesílí i různé ruchy (jako třeba prach na nahrávce). S citlivostí ISO je to podobné. Čím je vyšší, tím více je vstupní signál zesílený a tím jakoby vstupuje do fotoaparátu více světla. Bohužel je tím zesílený i případný šum, který vzniká v samotné elektronice. Důležité je vědět, že nízké hodnoty citlivosti ISO mají šum takřka patrný.

Cesta na hrad Bezděz poničená barevným šumem fotoaparátu | moje Tajemno
Cesta na hrad Bezděz poničená barevným šumem fotoaparátu. Pro zvětšení klikněte.

Měření expozice

Nyní se dostávám k trochu složitější a techničtější části.

Když namáčknete spoušť svého fotoaparátu, obvykle se objeví na obrazovce i v hledáčku expoziční čas, clona a někdy i citlivost ISO. Vypůjčím si jednu fotografii z článku o expozičním čase.

Rychlost závěrky u Canonu
Rychlost závěrky u Canonu (expoziční čas)

Tyto hodnoty fotoaparát automaticky vypočítá podle tzv. „vnitřní kalibrace“. Fotoaparát je uvnitř zkalibrovaný na tzv. 18% šedou barvu – více o tom v článku o korekci expozice. Nicméně tyto hodnoty expozice se mohou lišit v závislosti na způsobu měření expozice.

Většina moderních fotoaparátů má hned několik režimů měření expozice. Liší se plochou, kterou z celkové scény berou v úvahu pro změření expozice na tzv. střední šedou. V některých případech se zohledňují i vybrané zaostřovací body… Nejpokročilejší fotoaparáty využívají k ostření i tzv. umělou inteligenci, která rozezná obličeje, lidi, zvířata, vozidla, lodě, vlaky, apod. Ale abych se vrátil zpět k měření expozice. Jednotlivé režimy měření se hodí k různým situacím. Pokud se chcete dozvědět více o měření expozice, klikněte na odkaz.

Korekce expozice

Někdy se může stát, že automatika špatně vyhodnotí scénu při měření expozice. Proto máme možnost ji ovlivňovat funkcí, které se říká kompenzace expozice / korekce expozice.

Korekce expozice - bílý sníh
Příběh o tom, jak se z bílého sněhu, ze kterého skoro až pálí oči, stal obyčejný šedivý sníh. Vpravo snímek po korekci expozice. Pro případné zvětšení snímků klikněte.

Tuto funkci je obvykle nutné aktivovat ve chvíli, kdy fotíte například předměty na sněhu, nebo černé objekty typu uhlí. V těchto případech obvykle automatika fotoaparátu nedokáže scénu správně vyhodnotit a musíte provést ruční korekci expozice.

Příklad z praxe

Vím, že expozice je celý velký balík informací a je pro začátečníka těžší se ve všem orientovat. Ze začátku mi také nebylo vůbec jasné, proč jsou některé snímky ze stejné scény jednou příliš světlé a jindy příliš tmavé. Za všechno může ta proklatá expozice (a automatika ve fotoaparátech). Důsledkem častého focení jsem u svých fotoaparátů vypozoroval jisté způsoby chování automatiky při různých scénách a naučil se je efektivně používat. Pokud chcete proniknout do tajů expozice, nezbývá vám nic jiného než fotit, fotit a zase fotit. Postupem času se výsledek dostaví sám.

Nicméně jednu radu vám dám. Pokud fotografujete velmi světlé objekty (odlesky na hladině vody, bílé svatební šaty, bílou zeď budovy, atd.), automatika fotoaparátu se snaží ztmavovat snímek, který se tak stává nepřirozeně tmavý. Je tedy nutné provést korekci expozice do kladných hodnot (další snímek pak bude světlejší).

Analogicky k textu výše je to stejné, pokud fotografujete tmavé objekty (uhlí, skálu, černou klávesnici…). Fotoaparát zpravidla neví, že fotíte černé uhlí a myslí si, že fotografujete něco, co je podobné tzv. 18% středně šedé. Výsledek? Ono velmi tmavé uhlí zesvětlí tak, že se z něj stane značně šedé uhlí. V takovém případě musíte expozici usměrnit a provést korekci expozice do záporných hodnot.

Malé cvičení pro vás

Při tomto cvičení nezáleží vůbec na tom, co fotíte. Důležité je vyjít do ulic / ateliéru / přírody / prostě kamkoliv a fotit své oblíbené motivy.

Vezměte si do ruky svůj fotoaparát a nastavte ho do automatického expozičního režimu (P). Vyfotografujte v tomto režimu klidně několik desítek či stovek fotografií a po očku sledujte, jak se v některých scénách mění nastavení expozice.

Jakmile budete mít splněno a zpozorujete určité „vzorce“ chování fotoaparátu, přepněte do poloautomatického režimu (Av / Tv u Canonu, nebo A / S u Nikonu). O těchto režimech se dozvíte více v článku o expozičních režimech. Následně si proveďte znovu toto cvičení a při tom měňte různě clonu a pozorujte, co se stane se snímkem. Pak měňte expoziční čas a opět na snímcích poté pozorujte, jaký to mělo vliv na scénu.

Volič režimů u fotoaparátů Canon a Nikon
Volič expozičních režimů u fotoaparátů Canon a Nikon

Pokud fotografujete rádi například krajiny, nejprve vyfoťte scénu s vyváženým poměrem světel a stínů. Následně zkuste zaostřit a exponovat na výrazně světlou část (oblaka), poté na výrazně tmavou (např. křoví).

O co že tomto cvičení vlastně jde? Uvědomit si, jak funguje vnitřní automatika fotoaparátu a jak funguje měření expozice. Díky tomuto cvičení poznáte, co se stane se scénou ve chvíli, kdy zaostříte na hodně tmavé místo, příp. výrazně světlé.

Osobní zkušenost

Aby člověk pochopil, co že je to ta expozice, musí prostě obětovat trochu toho svého času. Dříve (v době filmů), to bylo přeci jen trochu snazší. Vložili jste do fotoaparátu film, řekli fotoaparátu, jaké parametry (citlivost) film má a tato citlivost se neměnila po celou dobu fotografování. Záhy jste tak zjistili, že určité filmy se lépe hodí na fotografování za dne. S jinými filmy nebyl problém ani za světel svíček… Nebylo žádné automatické ISO. To, co jste fotografovali, do značné míry záleželo právě na vloženém filmu. Člověka napadne, že to byly hrozné časy. Na druhou stranu to velmi pomáhalo k pochopení expozice.

Jak se s tím tedy popasovat? Pravidelně fotit! Na stejné scéně měnit jednotlivé položky expozice a sledovat, jak se mění ty ostatní. Též sledovat, co jaká změna provede s obrazem. Na počítači pak vše „konzultovat“ s EXIF metadaty. Díky tomu si vštípíte jednotlivé vztahy mezi expozičním časem, clonou a citlivostí ISO.

Kupříkladu zjistíte, za jakých časů lze zastavit kapky vody v místní kašně. Taky zjistíte, kdy naopak dokážete vykouzlit krásně rozmazanou vodní hladinu… Při jakém nastavení expozice lze fotit za úplňku… Nebo, jak nastavit expozici, aby popředí bylo ostré a pozadí rozostřené…

Závěrem

Jak už jste se sami mohli přesvědčit, správné nastavení expozice je věda. Čím více jednoduchých či složitějších scén nafotíte (a je jedno, zda v manuálním či plně automatickém režimu), tím lépe expozici porozumíte. Hlavní je se nebát, vyrazit do ulic a fotit.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *