Expozice

Expozice ve fotografii

Expozice měla vždy na cestě ke kvalitní fotografii klíčové slovo. Přes obrovský pokrok automatických měřících systémů se však u „obtížných scén“ stále nedaří oprostit od nutnosti lidského zásahu při správném nastavení expozice.

Tento článek věnuji především technicky správné expozici, expozičním režimům ve fotoaparátu, korekcím expozice a pojmům: clonové číslo, expoziční čas, citlivost ISO. Předem upozorňuji, že se zde bude vyskytovat mnoho nových informací a ke konci článku i více odbornějšího textu. Když si nebudete jisti, o čem je řeč, vřele doporučuji rozkliknout si doprovodné odkazy, které vám pomohou. A pokud by ani to nepomohlo, neváhejte mě kontaktovat.

Co je to expozice

Základem technicky správné fotografie je její správná expozice. To znamená, že snímek by neměl být podexponován (příliš tmavý), nebo přeexponován (příliš světlý). Na snímku by se neměly objevovat bílé přepaly, ale ani pouze černá místa. Expozice je vlastně správné nastavení fotoaparátu pro daný snímek. Je tvořena pouze třemi parametry: expozičním časem, použitou clonou a citlivostí ISO. Expozici je poměrně těžké definovat. Je to vlastně kombinace všech tří parametrů, pomocí kterých můžeme nastavovat zejména výslednou světlost fotografie.

Jak vzniká fotografie

Představte si, že jste na dovolené u moře a vidíte úchvatný západ slunce, který chcete zvěčnit pomocí fotografie. Zapnete fotoaparát, rozmyslíte si kompozici a jste již rozhodnuti stisknout spoušť. V tu chvíli je světlo procházející objektivem vašeho fotoaparátu, zeslabeno pomocí clony. Toto světlo pokračuje dál k závěrce, která se otevře v okamžiku, kdy stisknete spoušť. Poté na snímač fotoaparátu dopadá po určitou dobu světlo. Tuto dobu nazýváme expozičním časem. Až tento vámi zvolený čas vyprší, závěrka se zavře a snímač podle zvolené citlivosti ISO toto světlo zpracuje. Výsledný obraz se vám ukáže na displeji vašeho fotoaparátu a uloží na paměťovou kartu.

Expozice je tedy definována tzv. trojúhelníkem expozice, který se skládá z expozičního času, clony a citlivosti. Perfektním zvládnutím těchto „pouze“ tří parametrů je základ k tomu, aby se z vás stali dobří fotografové. Poté vám už nic nebrání pak tato pravidla vědomě porušovat k obrazu svému.

ISO, clona, čas. Základní pojmy nutné k osvojení techniky fotografování.
ISO, clona, čas. Základní pojmy nutné k osvojení techniky fotografování

Způsob čtení expozičního trojúhelníku:

Nehledejte v tom žádnou vědu. Rozhodně nedávejte někam do prostoru trojúhelníku prst a nepřemýšlejte, jak je to s tím šumem, závěrkou a clonou. Obrázek vyjadřuje, že:

Expoziční čas

Expoziční čas ovlivňuje dobu, po kterou bude dopadat světlo na snímač. Čím delší čas, tím více světla se na snímač dostane a fotografie bude tedy světlejší. Nicméně čím déle bude závěrka otevřená, tím spíše se obraz může před fotoaparátem měnit. Tím také mohou vzniknout rozmazanější fotografie. Tohoto efektu se často využívá při fotografování krajin, např. v případě fotografie níže. Bohužel také hrozí, že s příliš dlouhým časem si obraz sami rozmažete například pohybem své ruky, která drží fotoaparát.

Dlouhá ohnivá expozice
Dlouhá ohnivá expozice (několik sekund), pro zvětšení klikněte

Clona a hloubka ostrosti

Clona určuje kolik světla se dostane skrz objektiv na snímač fotoaparátu. Čím je otvor v objektivu větší, tím více světla prochází a tím menší je clona. Clona má však vliv i na ostrost snímku, příp. jen jeho části. S malou clonou dokážete „odpíchnout“ blízké popředí od vzdáleného pozadí. Velká clona zase zaručí proostření celého snímku od popředí, po vzdálené pozadí.

Clonové číslo u objektivu Nikon 50 mm f/1.8
Clonová čísla a pohled na clonu u objektivu Nikon 50 mm f/1,8. Pro zvětšení snímku klikněte.

Citlivost ISO a šum

ISO citlivost udává citlivost senzoru na světlo, resp. míru zesílení signálu ze senzoru. Je to obdobné jako u starého gramofonu. Když jste ho dali pořádně nahlas, byla nahlas i hudba. Jenže s hudbou ze zesílily i různé ruchy (jako třeba prach na nahrávce). S citlivostí ISO je to podobné. Čím je vyšší, tím více je vstupní signál zesílen a tím jakoby vstupovalo do fotoaparátu více světla. Bohužel je tím zesílen i případný šum, který vzniká v samotné elektronice. Důležité je vědět, že nízká hodnota citlivosti ISO má šum takřka patrný.

Cesta na hrad Bezděz poničená barevným šumem fotoaparátu | moje Tajemno
Cesta na hrad Bezděz poničená barevným šumem fotoaparátu. Pro zvětšení klikněte.

Měření expozice

Nyní se dostávám k trochu složitější a techničtější části.

Když namáčknete spoušť svého fotoaparátu, obvykle se objeví na obrazovce i v hledáčku expoziční čas, clona a někdy i citlivost ISO. Vypůjčíme si jednu fotografii z článku o expozičním čase.

Rychlost závěrky u Canonu
Rychlost závěrky u Canonu (expoziční čas)

Tyto hodnoty fotoaparát automaticky změří podle tzv. „vnitřní kalibrace“. Fotoaparát je uvnitř zkalibrován na tzv. 18% šedou barvu – více o tom v článku o korekci expozice. Tyto hodnoty se však mohou lišit v závislosti na způsobu měření.

Většina moderních fotoaparátů má hned několik režimů měření expozice. Liší se v podstatě pouze plochou, kterou z celkové scény berou v úvahu pro změření expozice na střední šedou. V některých případech se zohledňují i vybrané zaostřovací body… Navíc se jednotlivé režimy hodí k různým situacím.

Pokud se chcete dozvědět více o měření expozice, klikněte na odkaz.

Korekce expozice

Někdy se může stát, že automatika špatně vyhodnotí nastavení expozice. Proto máme možnost ji ovlivňovat funkcí, které se říká kompenzace expozice / korekce expozice.

Korekce expozice - bílý sníh
Příběh o tom, jak se z bílého sněhu, ze kterého skoro až pálí oči, stal obyčejný šedivý sníh. Vpravo snímek po korekci expozice. Pro případné zvětšení snímků klikněte.

Tuto funkci je obvykle nutno aktivovat ve chvíli, kdy fotíte například předměty na sněhu, nebo černé objekty typu uhlí. V těchto případech obvykle automatika fotoaparátu nedokáže scénu správně vyhodnotit a musíte provést ruční korekci expozice.

Příklad z praxe

Vím, že expozice je celý velký balík informací a je pro začátečníka těžké se ve všem orientovat. Ze začátku mi nebylo vůbec jasné, proč jsou některé snímky ze stejné scény jednou příliš světlé a jindy příliš tmavé. Za všechno může ta proklatá expozice (a automatika ve fotoaparátech). Důsledkem častého focení jsem u svých fotoaparátů vypozoroval jisté způsoby chování automatiky při různých scénách a naučil se je efektivně používat. Bohužel dnes nečekejte přímé příklady, ale jen jednu radu. Pokud chcete proniknout do tajů expozice, nezbývá vám nic jiného než fotit, fotit a zase fotit. Postupem času se výsledek dostaví sám.

Malé cvičení pro vás

Při tomto cvičení nezáleží vůbec na tom, co fotíte. Důležité je vyjít do ulic / ateliéru / přírody / prostě kamkoliv a fotit své oblíbené motivy.

Vezměte si do ruky svůj fotoaparát a nastavte ho do automatického expozičního režimu (P). Později poloautomatického režimu (Av / Tv u Canonu nebo A / S u Nikonu). O těchto režimech se dozvíte více v článku o expozičních režimech.

Volič režimů u fotoaparátů Canon a Nikon
Volič expozičních režimů u fotoaparátů Canon a Nikon

Následně začněte fotografovat své oblíbené scény.

Pokud fotografujete rádi například krajiny, nejprve vyfoťte scénu s vyváženým poměrem světel a stínů. Následně zkuste zaostřit a exponovat na výrazně světlou část (oblaka), poté na výrazně tmavou (např. křoví).

O co že tomto cvičení vlastně jde? Uvědomit si, jak funguje vnitřní automatika fotoaparátu a jak funguje měření expozice. Díky tomuto cvičení poznáte, co se stane se scénou ve chvíli, kdy zaostříte na hodně tmavé místo, příp. výrazně světlé.

Osobní zkušenost

Aby člověk pochopil, co že je to ta expozice, je třeba opravdu obětovat trochu toho vašeho času. Dříve (v době filmů), to bylo přeci jen trochu snazší. Vložili jste do fotoaparátu film, nastavili jeho citlivost a tato citlivost se neměnila po celou dobu fotografování. Záhy jste tak zjistili, že určité filmy se lépe hodí na fotografování za dne. S jinými filmy jste klidně mohli fotit za světla svíček… Nebylo žádné automatické ISO. To, co budete fotografovat, do značné míry záviselo na vloženém filmu. Člověka napadne, že to byly hrozné časy. Na druhou stranu to velmi pomáhalo k pochopení expozice.

Jak se s tím tedy popasovat? Pravidelně fotit! Na stejné scéně měnit jednotlivé položky expozice a sledovat, jak se mění ty ostatní. Též sledovat, co jaká změna provede s obrazem. Na počítači pak vše „konzultovat“ s EXIF metadaty. Díky tomu si vštípíte jednotlivé vztahy mezi expozičním časem, clonou a citlivostí ISO.

Kupříkladu zjistíte, za jakých časů lze zastavit kapky vody v místní kašně. Taky zjistíte, kdy naopak dokážete vykouzlit krásně rozmazanou vodní hladinu… Při jakém nastavení expozice lze fotit za úplňku… Nebo jak nastavit expozici, aby popředí bylo ostré a pozadí rozostřené…

Závěrem

Jak už jste se asi sami mohli přesvědčit, správné nastavení expozice je věda. Čím více jednoduchých či složitějších scén nafotíte (a je jedno, zda v manuálním či plně automatickém režimu), tím lépe expozici porozumíte. Hlavní je se nebát vyrazit do ulic a fotit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *