Měření expozice

Jak funguje měření expozice

Většina moderních fotoaparátů má několik režimů měření expozice. Liší se v podstatě pouze plochou, kterou z celkové scény berou v úvahu pro změření expozice na střední šedou. Různé režimy se hodí při různých situacích.

Symboly měření expozice
Symboly měření expozice

V článku vycházím ze zkušeností se zrcadlovkami od firmy CanonNikon. Ale nebojte se, ostatní velké společnosti to mají velice obdobně nebo úplně stejně.

Měření ve fotoaparátu

Výše jste mohli vidět nejčastější ikonky pro různé způsoby měření. Ve fotoaparátech Canon pak vypadá toto menu přibližně následovně.

Měření expozice na velkém displeji | moje Tajemno
Měření expozice na velkém displeji fotoaparátu
Režim měření expozice | moje Tajemno
Režim měření expozice přímo v menu fotoaparátu Canon

Maticové měření expozice

Známé také jako celoplošné, poměrové, zónové měření nebo Matrix. Expozice se vypočítá na základě jednotlivých údajů z obdélníkových segmentů scény. V úvahu se berou další faktory jako poloha zaostřovacího bodu, velikost a vzdálenost objektu, kontrast scény, barva aj. Vše záleží na výrobci a jeho způsobu vyhodnocování údajů.

Segmentů může být menší množství, ale i mnoho (takže klidně 3, ale i 200). Vzniklé informace fotoaparát následně porovná se svojí databází vyfocených snímků a pomoci toho pak nastaví nejpravděpodobnější expoziční parametry.

Maticové / poměrové / zónové měření expozice
Maticové / poměrové / zónové měření expozice

Použití: V podstatě možné kdykoliv.

Výhody: Velice jednoduché – fotoaparát rozhoduje sám.

Nevýhody: Často nepředvídatelné – je nutné znát chování maticového měření pro každý fotoaparát. Dalo by se s nadsázkou říci, že nikdo neví, jak toto měření vlastně funguje. Je tak těžší předem nastavit vhodnou korekci expozice. Nicméně při standardních situacích tento způsob měření funguje naprosto správně. Při nestandardních situacích pomůže manuální expoziční režim a vaše zkušenosti.

Měření expozice se zdůrazněným středem

Měření se zdůrazněným středem se zaměřuje hlavně na měření středu snímku. Menší důraz klade na okrajové části snímku, ale proměřuje je také podobně jako matricové měření. Poloha ostřícího bodu se nepoužije.

Měření expozice se zdůrazněným středem
Měření expozice se zdůrazněným středem

Použití: Scéna s jedním větším výrazným motivem uprostřed, která má mít průměrný jas. Příklad: městské motivy, krajina s oblohou, větší portrét v protisvětle, atd. Pokud nemá být střed snímku z hlediska jasu v průměru středně šedý, je nutná kompenzace expozice. Je-li hlavní motiv mimo střed, lze na něj zaměřit, zamknout expozici a překomponovat snímek.

Výhody: Jednoduché, spolehlivé a předvídatelné. Snadno a logicky lze provádět kompenzaci expozice.

Nevýhody: Velmi záleží na jasu středu a z toho vyplývající možná podexpozice nebo přeexpozice okolí. Nehodí se pro rychlou reportážní práci. Často vyžaduje kompenzaci expozice.

Středové měření expozice

Někdy označované také jako částečné měření expozice. Měření vyhodnocuje pouze malou část ve středu snímku (cca 8 %) a to bez ohledu na zaostřovací bod.

Středové měření expozice
Středové měření expozice

Výhody: Toto měření expozice se hodí zejména pro měření jasu konkrétní scény. Dále se občas používá na scény, u nichž je pozadí výrazně jasnější než fotografovaný objekt (např. kvůli protisvětlu). Výhody samozřejmě plynou ze způsobu použití.

Nevýhody: V podstatě nepoužitelné pro běžné focení – podobně jako bodové měření.

Bodové měření expozice

Vyhodnocuje bod, respektive kruh ve středu snímku o ploše cca 1 až 4 % (podle výrobce). To bez ohledu na místo ostření. V tomto bodě nastaví střední jas. Podle toho přepočítá jasové hodnoty zbylé části fotografie, kterou nebere při měření do úvahy.

Aby to nebylo tak snadné a hlavně platné pro všechny fotoaparáty, někteří výrobci šli svojí vlastní cestou. Některé fotoaparáty berou při bodovém měření expozice v potaz i zaostřovací bod. Umožňují tak měřit expozici objektů mimo střed obrazu. To je samozřejmě velmi výhodné, ale také to může být matoucí. Je tedy vhodné se před použitím tohoto způsobu s ním nejprve seznámit.

Bodové měření expozice
Bodové měření expozice

Použití: scény s velkým rozdílem jasů – např. koncerty, protisvětlo, západy slunce. Tento typ měření expozice je vhodný také k měření na středně šedou tabulku.

Výhody: Přesné a předvídatelné.

Nevýhody: Při jeho použití je obzvláště nutné zvážit dopad na zbylou část scény. Dále je nezbytné znát souvislosti mezi kontrastem scény, dynamickým rozsahem fotoaparátu a korekcí expozice.

Jak používat bodové měření expozice

S rozmyslem… Aby situace nebyla tak jednoduchá, záleží na tom, kdy bodové měření využíváte. Bodové měření je totiž velice přesné, čehož můžete využít například v ateliéru.

Bodové měření expozice
Názorná ukázka co se stane s fotografií při bodovém měření na černý papír vlevo a poté na bílý papír vpravo. Pro případné zvětšení klikněte.

Měříme bodově v ateliéru

Představte si, že jste ve světlém ateliéru a chcete vyfotit krásnou slečnu v zajímavé póze. Konkrétně tak, aby byl snímek krásně prokreslený a dotyčná slečna se neschovávala někde ve stínu. Nechcete nechat nic náhodě a tak přepnete na bodové měření + režim priority clony Priorita clony a měříte jednotlivé části snímku. Nakonec však zjistíte, že nejtmavší místo na fotografii ukazuje hodnotu ¼ a nejsvětlejší dokonce 1/250 sekundy. To je rovnou 7 expozičních stupňů. Od ¼, přes 1/30, až po 1/250. To je opravdu hodně! Jste však v ateliéru a můžete intenzitu světla lehce měnit. Přisvítíte tmavá místa, uberete u těch nejsvětlejších. Ejhle… najednou se dostanete na rozpětí 1/601/250 sekundy. Výborně. Přepnete fotoaparát do manuálního režimu Plně manuální režim. Nastavíte na předem zvolenou clonu a na průměr nově naměřených hodnot (zde 1/125 sekundy) a fotíte.

Výsledkem bude fotografie, která by neměla být ani přepálená a ani by v ní neměly být černá místa. Dynamický rozsah senzoru by ti měl v pořádku zvládnout. Pokud byste však nechali původní nastavení (s rozsahem světel a stínů 7 EV), nemusela by fotka vyjít dle představ.

Bodové měření v exteriéru a všude jinde

Představte si druhý příklad. Je večer a jste na festivalu masek. Přímo před vámi je malé pódium, kde dobrovolníci v jeho středu předvádějí své masky. Při tom na ně svítí silné reflektory a vy nemáte možnost si scénu jakkoliv přisvětlovat bleskem a odraznými deskami. Nastavíte tedy bodové měření expozice a opět režim priority clony. Zjistíte, že při vámi zvolené cloně vychází expozice na 1/250 sekundy. Následně opět přepnete na manuální režim. Nastavíte vámi zvolenou clonu a naměřenou hodnotu expozičního času bez ohledu na okolní osvětlení a osvětlení pozadí (stejně ho nezměníte). Následně už stačí jen exponovat snímky, sledovat výslednou fotku na displeji fotoaparátu a po očku vždy mrknout na histogram. Pokud by se osvětlení změnilo, můžete vše kompenzovat změnou rychlosti závěrky, tedy změnou expozičního času.

Zaostřovací body a měření expozice

Začínající fotografové občas spojují pojmy zaostřovací body a měření expozice. U maticového měření expozice je ke zvolenému ostřícímu bodu přihlíženo. To proto, že fotoaparát porovnává fotografovanou scénu s databází uložených scén, které mu poskytl výrobce. Nicméně u všech ostatních režimů měření expozice se na zaostřovací body nebere zřetel.

Zaostřovací body nemají s měřením expozice nic společného. Zaostřovací body jsou totiž jen a pouze místa na čipu, která slouží k měření kontrastu při ostření.

Pokud fotoaparát nastavíte na bodové měření a zaostřovací bod nastavíte na střed, fotoaparát pak samozřejmě zaostří na to, co aktuálně měří z hlediska expozice.

Jako skoro všude, i zde se najdou výjimky. Některé fotoaparáty berou v potaz při měření expozice i zaostřovací body (při bodovém měření). Pokud si nejste jistí, jak funguje měření expozice u vašeho fotoaparátu, doporučuji využít manuál.

Jak vidíte z informačních bločků, ne vždy je jasně dané a definované. To, co může fungovat u některých fotoaparátů, to u jiných takto nefunguje. Pokud opravdu chcete využívat svojí techniku na plno, nezbývá vám nic jiného, než si o některých funkcích přečíst z manuálu, nebo si vše náležitě vyzkoušet.

Osobní zkušenost

Osobně přiznávám, že nejčastěji u svého fotoaparátu používám maticové a bodové měření expozice. Maticové proto, že je velmi univerzální a fotoaparát se často trefí tak, jak si představuji. Bodové volím v situacích, kdy chci mít maximální kontrolu nad výsledným snímkem. Bodové měření pak používám zejména tehdy, když mám dostatek času a možností případné „světelné nedokonalosti“ dále doladit. Kupříkladu při focení posledních paprsků při západu slunce spíše rychle kouknu na histogram, než abych něco rychle expozičně měřil a přenastavoval.

Závěrem

Měření expozice je velice praktickou funkcí, která však vyžaduje trochu času a osobních zkušeností. Bohužel ne ve všech fotoaparátech funguje stejně. Tuto nevýhodu lehce vykompenzuje svými pozitivy. Znalost funkce měření expozice je vhodná jak pro začátečníky, tak pokročilé či profesionály. Při správném použití se nemusíte trápit s nastavováním expozice v rychle se měnících scénách (reportáže). Můžete se věnovat správné kompozici snímku, nastavení vhodné hloubky ostrosti, nebo třeba zaostřování.

2 komentáře u „Měření expozice

  1. Dovolím si vyjádřit nesouhlas s předposledním odstavcem. U zrcadlovek Nikon je bodové měření expozice spojené se zaostřovacími body. Expozice se měří vždy v místě, kde je vybraný zaostřovací bod.

    1. Dobrý den,
      děkuji za připomínku. V době tvorby článku jsem věc konzultoval s kolegou, který má fotoaparát Nikon a tvrdil to samé, co je v článku. Nicméně teď jsem si informace o bodovém ostření u Nikonu ověřoval v manuálu fotoaparátu D7500 a zjistil jsem, že máte pravdu.

      Na základě připomínky bude článek co nejdříve upraven. Děkuji za reakci.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *