Hloubka ostrosti ve fotografii
Pojem hloubka ostrosti vyjadřuje rozdíl mezi dvěma různě dalekými předměty (od fotoaparátu). Tyto předměty se na fotografii jeví lidskému oku jako ostré. Jinak řečeno se jedná o váš osobní pocit, kdy jsou předměty na fotce ještě ostré.
Hloubku ostrosti ovlivňuje hned pětice faktorů. Jakým způsobe? To se dozvíte v tomto článku. Nemusíte se bát, nebude to nic složitého a lehce si dané věci osvojíte.
Tajemná hloubka ostrosti
Hloubka ostrosti (DOF z anglického „Depth of Field“) je jeden z výrazových prostředků mnoha fotografů. Ať chcete či nechcete, každý z vás s ní nějakým způsobem pracuje. Správným použitím hloubky ostrosti je možné výrazným způsobem změnit význam celé fotografie a upozornit diváky na konkrétní místo na fotografii.
Viděli jste již dvojici fotek, o kterých píši, že se zde pracuje s hloubkou ostrosti. Co to ale ta hloubka ostrosti vlastně je? Zkuste se zadívat na fotografii níže. Myslím, že rychle pochopíte, jak ta hloubka ostrosti vlastně funguje.
Nebo ještě jinak:
Jak je vidět na fotografii výše s kočičákem, je krásně zaostřená jeho hlava. A právě hlava kocoura bylo to místo, kam jsem ostřil. Hloubka ostrosti znamená právě tuto část na fotografii, která se jeví jako ostrá.
Co ovlivňuje hloubku ostrosti
Jak jsem napsal v úvodu, jedná se o pětici faktorů. Jednoduše jde o:
- použitou cloně v objektivu,
- použitou ohniskovou vzdálenost objektivu,
- vzdálenost fotografovaného předmětu od fotoaparátu,
- rozměry samotné fotografie,
- vzdálenost pozorovatele od fotografie.
Existuje sice ještě několik dalších faktorů, které s hloubkou ostrosti souvisí. O nich si však dnes povídat nebudeme. Namátkou zmíním tyto tři:
- velikost snímacího senzoru na fotoaparátu,
- vzdálenost pozadí od fotografovaného předmětu,
- rozlišovací schopnost lidského oka.
Clona objektivu
Clona v objektivu je asi nejčastěji používaným způsobem, jak pracovat s hloubkou ostrosti. Jak taková clona funguje, víte z předchozího článku. Ve zkratce však tolik, že clona v objektivu funguje podobně jako lidské oko. Když je rozevřená, projde skrze ní více světla než když je uzavřená. Znáte to, když přijdete do tmavé místnosti, rozšíří se vám zorničky, abyste vůbec něco viděli. Když z takového místa vyjdete na sluníčko, ihned se zorničky stáhnou.
Čím je v objektivu použitá clona menší, tím menší je hloubka ostrosti a naopak.
Ohnisková vzdálenost objektivu
Že ohnisková vzdálenost ovlivňuje hloubku ostrosti, zjistíte velice rychle. Tedy alespoň pokud máte ve své výbavě alespoň jeden objektiv „na blízko“ a „na dálku“.
Čím je na objektivu použitá menší ohnisková vzdálenost, tím větší je hloubka ostrosti.
Vzdálenost předmětu od fotoaparátu
Patříte k těm šťastlivcům, kterým se doma „válí“ vysoce světelný objektiv a rádi fotíte na malou hloubku ostrosti? Jistě jste brzy přišli na to, že čím blíže budete k fotografovanému objektu, tím více bude pozadí rozostřeno. Názorně je to vidět na příkladu níže.
Čím blíže je hlavní předmět fotografie k fotoaparátu, tím menší je hloubka ostrosti. V makrofotografii proto může být hloubka ostrosti i několik desetin milimetrů.
Rozměry fotografie
Možná někdo nyní namítne, že na tom přeci nezáleží. Že to se nedá ve fotoaparátu nijak nastavit, nebo ovlivnit. Jenže rozměry fotografie hrají v určování hloubky ostrosti také svojí roli.
Čím menší je výsledná fotografie, tím větší je hloubka ostrosti.
Taková fotografie o velikosti poštovní známky bude mít jistě větší hloubku ostrosti než nějaký velký snímek o velikosti např. A2. Platí totiž, že čím větší fotografie je, tím spíše se bude případné rozostření zvětšovat a bude více okem viditelné.
Vzdálenost pozorovatele od fotografie
Vzdálenost pozorovatele od samotné fotografie má samozřejmě také velký vliv. Koneckonců je velký rozdíl, jestli se na fotografii o velikosti A4 díváte ze vzdálenosti půl metru, nebo z několika metrů.
Platí tedy, že čím blíže se u fotografie nacházíte, tím menší je hloubka ostrosti.
Jednoduše je to proto, že z několika centimetrů okem rozeznáte mnohem více detailů než pohledem z několika metrů. Samozřejmě platí, že se poslední dva jmenované faktory částečně kryjí. Přeci jen na velkou fotografii o velikosti A2 se taky nedíváte z 10 cm. Dáváte si dostatečný odstup.
Hloubka ostrosti přehledně
Faktorů ovlivňující hloubku ostrosti je tedy větší množství. Rozhodl jsem se vytvořit jeden obrázek, který by měl přehledněji ukázat výše zmíněné poznatky. Pro zjednodušení vkládám pouze ty faktory, které můžete ovlivnit při fotografování. Pominu tedy rozměry fotografie a vzdálenost pozorovatele od fotografie.
Tlačítko hloubky ostrosti
Některé fotoaparáty mají tzv. „tlačítko hloubky ostrosti“. Po jeho zmáčknutí, resp. držení, se nastaví vámi zvolená clona v objektivu. Vy si pak můžete sami zkontrolovat hloubku ostrosti na fotografii. Tuto kontrolu provádíte v optickém hledáčku, příp. na LCD displeji.
Malé varování: pokud nastavíte vysokou clonu, obraz se po zmáčknutí tlačítka hloubky ostrosti také náležitě ztmaví. Není třeba se nějak znepokojovat, je to tak správně. Nicméně lehce se stane, že v optickém hledáčku nemusíte již nic vidět. Někdy se to dá ještě zachránit LCD displejem v režimu živého náhledu, ale není to podmínkou.
Praxe s hloubkou ostrosti
Pomůžu si jedním dotazem od čtenářky Katky:
A jak to udělám, abych měla zaostřenou věc, kterou chci fotit a pozadí co nejvíce rozostřené?
Odpověď vyplývá z obrázku výše:
- v první řadě využít co nejnižší clony, která rozostří místa mimo hloubku ostrosti,
- fotit na velkou ohniskovou vzdálenost (klidně i 200 mm),
- přijít k fotografované věci co nejblíže to půjde.
Jednoduché, že?
Závěrem
Hloubka ostrosti je velice dobrý výrazový prostředek fotografa. Práce s ní zpočátku vyžaduje určitý čas. Později se z ní však stává velice kreativní nástroj, díky kterému můžete snadno nasměrovat pozorovatele na místa, které potřebujete.
Tak či onak je hloubka ostrosti něco, s čím se setkáte úplně pokaždé, když zmáčknete spoušť svého fotoaparátu. Pamatujte na to a pokuste se ji vhodně používat. Její ovládnutí není nic těžkého. Stačí jen častěji fotit a trochu experimentovat.