Natáčení videa fotoaparátem

Natáčení videa fotoaparátem je dnes již naprosto běžnou věcí. Stejně tak, jako natáčení videa fotoaparátem. Doba, kdy video dokázaly natočit pouze videokamery, je dávno pryč. Dnes natáčí videa prakticky každé zařízení, které má nějaký objektiv a digitální senzor. V tomto článku se však zaměřím především na běžné zrcadlovky. Zmíním některé jejich výhody, ale i nevýhody. Důvod, proč se nechci věnovat některým „vhodnějším“ bezzrcadlovkám či profesionálním kamerám, je velmi prostý. V mém okolí tato zařízení nejsou běžně k vidění, resp. moji kamarádi a známí vlastní především klasické zrcadlovky. Nicméně některé věci samozřejmě platí i pro bezzrcadlovky.

Natáčení videa fotoaparátem – první přípravy

„Prosím tě. Moje zrcadlovka prý umí i natáčet videa. Jak se to natáčení videa zapíná a nastavuje? Jo a jak to prosím tě funguje?“ Asi takto to obvykle začíná. Pokusím se to vzít hezky pěkně popořadě tak, jak to obvykle chodí. Pod kratším úvodem do problematiky najdete poté konkrétní rady. Pokud to s natáčením videa zrcadlovkou myslíte vážně, můžete přeskočit úvod níže a začít rovnou zde. A nebo můžete zjistit, jak takové začátky natáčení videa obvykle začínají a jak to poté zpravidla končí.

Zapínání natáčení videa

Bohužel, ne všechny fotoaparáty se zapínají na stejném místě a stejným tlačítkem. Protože ale na těchto stránkách pracuji s výše uvedeným fotoaparátem, demonstruji zapínání natáčení na něm. Pokud nemůžete podobné tlačítko / přepínač najít, zkuste manuál. Starší zrcadlovky natáčet video neuměly. Pokud již uměly, nefungoval při natáčení autofokus.

Držení fotoaparátu a práce s ním

Jak se zapíná natáčení videa ve fotoaparátu, víme. Nicméně je tu další takový „malý“ problém. Tím je celkové držení fotoaparátu při natáčení. Je to vlastně stejné, jako když fotíte v režimu živého náhledu Live View. Nic proti tomuto režimu. Osobně se však raději dívám na scénu skrze optický hledáček fotoaparátu. Kromě jednoho opěrného bodu navíc mám i tu výhodu, že je scéna vidět i za silného okolního světla.

První kámen úrazu tedy je tedy horší držení fotoaparátu. Druhým problémem je špatná čitelnost displeje za slunečného dne. Za takového dne není na velkém LCD displeji fotoaparátu prakticky nic vidět. S tím vším jde ruku v ruce i problematické ostření. Koneckonců ostření při natáčení videa či focení skrze živý náhled je kapitola sama o sobě.

Nastavení fotoaparátu

Umíme zapnout natáčení videa a už jsme se smířili s horším držením fotoaparátu i problematičtějším ostřením. Jak tedy dosáhnout co nejlepší kvality? Zde pomůže menu fotoaparátu a jeho nastavení. Zde se nastavují všechny ty snímky za sekundu a výsledné rozlišení videa. Není to zase tak složité.

Prakticky všechny dnešní fotoaparáty (srpen 2019) umí natáčet v rozlišení FullHD. Toto rozlišení je 1920 × 1080 obrazových bodů v každém snímku. Část fotoaparátů není tímto rozlišením limitována a zvládá pořizovat videa ve vyšším rozlišení 4K. To dělá rozlišení přibližně 3840 × 2160. Mimochodem loni přišli vědci z Japonska s prototypem 16K kamery s rozlišení 15360 × 8640 bodů. V tomto obřím rozlišení ~ 132 Mpix snímali obraz rychlostí 240 snímků za sekundu v 12bitovém HDR. Tyto hodnoty jsou ovšem pro dnešní fotoaparáty nepředstavitelné. Ani v roce 2023 (při aktualizaci článku) není situace o moc lepší. Z rozlišení FullHD už značná část techniky přešla na rozlišení 4K a jen několik fotoaparátů zvládá natáčet v rozlišení 8K. V drtivé většině jde v tomto případě už o bezzrcadlovky.

Pro plynulý obraz si vystačíte s klasickými 25 (příp. 30) snímky za sekundu. Na této hodnotě běží evropské kódování signálu PAL, které máte v televizi. Pro člověka je to naprosto přirozená hodnota. Dokonce i v kině koukáte na filmy se snímkovou frekvencí 24 Hz (přesněji 23,976 Hz). Vyšší hodnoty snímků za sekundu mohou vypadat nepřirozeně.

Mimochodem čím větší rozlišení a snímková frekvence, tím větší datový tok. Jinak řečeno na 4K obraz při 60 snímcích za sekundu už k záznamu nestačí nejlevnější paměťová karta.

Zpomalení obrazu

Proč tedy někteří natáčí vyšší snímkovou rychlostí? Zejména kvůli možnému zpomalení obrazu. Řekněme, že chcete promítat obraz rychlostí 30 snímků za sekundu, ale zpomaleně. Nejjednodušší způsob je, když stejný snímek zobrazíte vícekrát za sebou. Jenže… obraz se tím sice zpomalí, ale není to moc pěkné. Pocitově bude takové video takové „trhané“. Pokud ovšem natáčíte při 60 snímcích za sekundu, můžete obraz zpomalit 2× a stále bude jeho podání přirozené. Při rychlosti 240 snímků za sekundu můžete obraz zpomalit až 8×.

To je vše?

Dalo by se říci, že ano. Kamarádi / kolegové něco nastaví, vyzkouší (natočí pár minut záběrů) a většinou to tím skončí. Videa bohužel poté již netočí. Je to proto, že natáčení videa fotoaparátem není úplně tak jednoduché, jako klasické focení. Tedy jednoduché to je, ale pokud chcete dosáhnout líbivých výsledků, chce to ještě něco navíc. Jak z toho tedy ven?

Natáčení videa fotoaparátem – jak na to

Buďme k sobě upřímní. Kdo jako první začne číst manuál a knížky o natáčení videa fotoaparátem? Prostě zkusíme zapnout nahrávání a poté až zjišťujeme, co všechno ten fotoaparát vlastně umí. V souvislosti s textem výše začnu obdobně – kontrolou nad videem. Tedy vlastně tím nejdůležitějším – abychom vůbec viděli a věděli, co natáčíme.

Hledáček / externí displej

Existuje více možností, jak dosáhnout toho, abyste i ve slunečném dni viděli na to, co právě natáčíte. Jedna z možností je tento optický hledáček.

Tyto hledáčky se vyrábí v různých velikostech pro různé velikosti displejů fotoaparátů. K fotoaparátu se upevňují pomocí lepivých plošek. Trochu lepší variantou je upevnění k destičce, která se montuje ke stativovému závitu fotoaparátu. Tento systém bohužel často nepočítá s bateriovým gripem.

Druhou variantou pro lepší kontrolu nad natáčeným videem jsou náhledové monitory. Ty se k fotoaparátu připojují pomocí HDMI rozhraní. Jedná se o monitory o velikostech obvykle mezi 5″ a 7″. Slouží k lepšímu zobrazení aktuální scény. Navíc často disponují různými vnitřními funkcemi pro lepší kontrolou nad videem. Mohou kupříkladu zobrazit různé mřížky v obraze, aktuální histogram, přepaly, saturované barvy, apod.

Tyto monitory obvykle mají velmi široké pozorovací úhly a kvalitní podání barev. Rovněž disponují vysokým jasem a kontrastem. Často se prodávají s příslušenstvím v podobě krytky před slunečním světlem (viz fotografie výše).

Manipulace s fotoaparátem při natáčení videa

Jak už jste pochopili z textu výše, držet fotoaparát při natáčení videa jenom v ruce, není úplně ideální. Proto existuje řada držáků, opěrek i různých stabilizátorů, které vám usnadní práci při natáčení videa. Při jejich správném použití může být obraz stabilizovaný (méně roztřesený), přirozenější a zajímavější.

Asi nejjednodušší způsob, jak mít trochu přirozenější obraz je využití ramenních opěrek. Ty se prodávají formou stavebnice, jako již složený produkt, nebo si je lze snadno vyrobit za pomocí PVC trubek. Ty nejzákladnější za pár korun lze sehnat na eBay, viz obrázek níže.

Opěrky fungují velice jednoduše. Jedno „chapadlo“ si položíte na rameno, další 2 máte v ruce. Ve středovém prostoru je uchycena zrcadlovka. Na té můžete přes optický hledáček před LCD displejem kontrolovat scénu. Výhodou tohoto systému je rozhodně cena. Tyto opěrky lze sehnat (či si je vyrobit) za pár stovek. Další výhodou je přirozenější otáčení obrazu (než v případě držení fotoaparátu klasicky v ruce). Nevýhodou však je, že obraz v tomto případě zase tak úplně stabilizovaný nebude. I když je to o něco lepší, než natáčení videa z ruky. Na druhou stranu můžete v tomto případě beztrestně využít stabilizaci v těle fotoaparátu či v objektivu.

Glidecam, Flycam, Steadicam a ti další

Pro lepší stabilizovaný obraz při natáčení videa tu kromě stabilizace v objektivu / fotoaparátu existují i další stabilizátory. Těmi jsou např. systémy uvedené v nadpisu výše. Existuje jich však větší množství a s různými jmény (někdy dosti exotickými). Myslím, že si však bohatě vystačíme s těmito třemi.

Tyto stabilizační systémy dokáží obraz při natáčení videa velice účinně stabilizovat. Obraz je s použitím těchto systému velice plynulý i přes to, že při natáčení např. chodíte po schodech. Rovněž lze s těmito stabilizačními systémy omezeně běhat, skákat, nebo se můžete pustit do natáčení videa z auta. Jak takový stabilizátor vypadá? Například takto.

Do horní části stabilizačního systému se umístí fotoaparát či kamera. Následným posouváním středové tyče a závaží (úplně dole) nastavíte celý stabilizační systém. Po řádném nastavení vám už nic nebrání se pustit do natáčení videa fotoaparátem. Nutno dodat, že správné vyvážení tohoto systému je opravdu klíčové. Nastavování bohužel netrvá půl minuty, ale o dost déle.

Výhodou tohoto systému je opravdu kvalitní mechanická stabilizace. Díky ní můžete snímat z různých výšek, při chůzi nerovným terénem, atd. Nevýhodou je ona zmíněná nutnost kvalitní stabilizace (na čem řada netrpělivých lidí pohoří). Je pravda, že tento systém je také znatelně dražší. Kupříkladu u profesionálních modelů s většími nosnostmi přesahuje klidně 20 tisíc korun. Dejte si též pozor na použití tohoto systému společně se stabilizací ve fotoaparátu / objektivu. Stabilizační systém výše může ovlivňovat stabilizaci v objektivu či fotoaparátu a výsledkem bude špatný obraz. Bohužel toto nelze předem předpovědět. Musíte to vyzkoušet na konkrétním těle fotoaparátu a na konkrétních objektivech.

Vlastníte objektiv, který se při ostření výrazně vysouvá a chcete se s ním pustit do natáčení videa? I zde zmůžete narazit. Vlivem změny těžiště po vysunutí objektivu je pravděpodobné, že se fotoaparát začne převažovat.

Mechanicko-elektronický gimbál

Gimbál je další velice oblíbené zařízení pro stabilizování obrazu při natáčení videa fotoaparátem a nejenom jím. Jedná se opět o mechanickou stabilizaci, která je podpořena motorky. Ty dokáží velice rychle pohnout i s těžkými kamerami.

Gimbál je vlastně tříosá stabilizace obrazu (či víceosá). Některé pokročilejší modely (jako např. model výše) pak mají i několik vylepšení navíc. Kupříkladu jdou spojit s fotoaparátem, resp. s mobilem. Díky tomu pak můžete získat značné rozšíření (v závislosti na typu fotoaparátu a gimbálu), například můžete:

• nabíjet svůj mobilní telefon skrze baterii gimbálu,
• pořizovat timelapse videa,
• natáčet timelapse video s předem zadanými body, kterými kamera „projede“,
• pohodlněji tvořit panorama,
• ovládat přiblížení a oddalování obrazu přímo na rukojeti gimbálu, aj.

Existují samozřejmě i pokročilejší varianty pro zrcadlovky, resp. moderní fotoaparáty. Takovým pokročilým profesionálním gimbálem pro natáčení videa je např. DJI – Ronin.

Co všechno toto „monstrum“ umí, se dozvíte na stránkách výrobce. Každopádně věřte, že by to vydalo na další větší článek. Hledáte-li profesionální stabilizaci, zkuste DJI Ronin.

Statické scény či scény s minimem pohybu

Tyto scény s přehledem zvládnete natočit pomocí stativu s videohlavou. Opět platí to, co pro pořizování fotografie – pokud chcete kvalitní video, chce to kvalitní stativ a kvalitní stativovou hlavu. Což mě přivádí k jedné věci. Dnešní velmi lehké uhlíkové stativy mají úžasnou nosnost. Pokud na něj však umístíte fotoaparát + videohlavu s trochu tužším chodem, pravděpodobně stativ „převrátíte“. Výsledkem toho je, že si poté nejspíše pořídíte bytelnější a těžší stativ, příp. stávající lehký stativ nějak zatížíte. Jenže kvůli tomu jste si přeci svůj ultra-lehký stativ nepořizovali. Tím naznačuji, že je třeba se prakticky nad vším předem zamyslet. Je jedno, jestli před koupí fotoaparátu, objektivu, stativu, stativové hlavy…

Chcete se pustit do natáčení videa fotoaparátem, nebo spíše více fotit? Chcete snímat makro, nebo raději divoká zvířata v krajině? „Nejhorší“ variantou je, když chcete fotit a natáčet všechno. Protože takové ty „univerzální výrobky“ většinou znamenají hodně kompromisů z různých stran. Pokud si na „všechno“ budete pro změnu pořizovat jen to specializované vybavení, bude to velmi drahé. Ne nadarmo se říká: „Dvakrát měř, jednou řež.“

Nastavení fotoaparátu

Pominu nyní rozlišení, koneckonců ať se každý pustí do natáčení videa v tom rozlišení, které mu vyhovuje, nebo které potřebuje. Jestli to bude FullHD, 4K, 8K, nebo 16K je na něm. V době vzniku článku (rok 2019) jsem doporučoval rozlišení alespoň FullHD. Dnes, v roce 2023, bych začal u 4K. Mimo jiné proto, že 4K televize se usídlily v nejedné společnosti a i mobily běžně zobrazují větší rozlišení jak FullHD.

Jen si neodpustím ještě jednu větu, aneb opakování je matka moudrosti. Čím větší rozlišení a čím více snímků za sekundu, tím větší datový tok a tím spíše potřebujete rychlejší paměťovou kartu. Nevěřili byste, kolik lidí si pořídí fotoaparát v nějaké výhodné akci. Samozřejmě s objektivem, akumulátorem a dosti pomalou paměťovou kartou. Jaké je pak jejich překvapení, když se natáčení videa po pár sekundách zastaví. Ano, je to přesně z toho důvodu, že zápis probíhá na pomalou kartu a ta to jednoduše nestíhá.

Snímková frekvence

Nejčastější snímkové frekvence jsou 24, 25 a 30 sn./s, o tom jsem psal již výše. Mohlo by se zdát, že čím více, tím lépe, ale není tomu vždy tak. Pokud neplánujete točit zpomalené záběry, vyhýbal bych se všem těm snímkovým frekvencím typu 60 sn./s a více. Držte se klasických 25 snímků za sekundu (příp. 24 sn./s pro natáčení filmu). Podání obrazu ve videu o této snímkové frekvenci je pro oko nejpřirozenější.

Tvrzení o plynulosti obrazu samozřejmě tak úplně neplatí při hraní počítačových her. Zde je naopak často příjemnější a žádanější hrát hry s vyšší snímkovou frekvencí. Nicméně myslím, že se shodneme na tom, že hraní her je přeci jenom něco trochu jiného, než sledování filmů.

Čas závěrky a expoziční režim

Velice dobrý přístup budete mít ve chvíli, když se pustíte do natáčení videa v manuálním expozičním režimu. Věc se má tak… Čas závěrky by měl být 1 / (2 × snímková frekvence). Pro 25 sn./s je to tedy čas 1 / (2 × 25) = 1/50 sekundy.

Množství světla a zároveň hloubku ostrosti nastavíte za pomoci clony. Poradit konkrétní hodnotu clony nelze. Záleží na osvětlení a na zamýšlené hloubce ostrosti (více ve stejnojmenném článku na toto téma). Hodnotu citlivosti ISO přizpůsobte osvětlení. Pokud můžete, využijte nižší hodnoty citlivosti ISO pro méně šumu v obraze. Pokud máte v obraze příliš světla, nechcete měnit clonu a citlivost ISO je na 100, využijte adekvátní ND filtr. Je světla ve scéně nedostatek? Pak musíte do scény nějaké světlo dostat, snížit clonu, využít světelnější objektiv, příp. obojí.

Co se stane, pokud nebudete natáčet do manuálního expozičního režimu, příp. nějakou hodnotu expozice budete mít nastavenou na AUTO? Jednoduše to, že při změně světla ve scéně začne fotoaparát dynamicky měnit hodnoty expozice. To má za následek různé blikání a „škubání obrazu“ v důsledku např. zvýšení clony, prodloužení expozičního času, apod. Obraz bude v jednu chvíli světlý, najednou blik a bude tmavý. A teď si představte natáčení záměrně tmavé scény s automatickou citlivostí ISO. Co se stane? Tmavá scéna náhle nebude tak úplně tmavá a navíc se v ní objeví zvýšené množství šumu. Co s tím? Nastavit manuální expoziční režim, všechny odpovídající hodnoty expozice a pustit se do natáčení videa.

Nastavení ostrosti a barev

Zde už je to trochu složitější. Nastavit správně ostrost, kontrast i barvy chce jistou zkušenost. Někde jsem četl, že ideální nastavení pro Canon EOS 5D je: „0“ ostrost, „-4“ kontrast a  „-2“ barvy. Výsledkem toho je, že obraz je sice plošší, ale obsahuje dost detailů a vyšší datový tok. Ony zdánlivě utlumené hodnoty lze totiž velmi snadno a pohodlně dodatečně upravit ve video-editoru.

Samozřejmě, že by bylo pro někoho asi lepší, kdyby měl už při pořízení videa vše nastavené na výbornou. Ale je to obdobné jako focení do datového formátu RAW. Obraz v RAWu je bez úprav taky takový nebarevný a plošší, ale po úpravě dokážete vytáhnout spoustu detailů. Rozhodně více, než z klasického obrazového JPEG formátu. Proto se často pro natáčení videa využívají vnitřní „flat profily“ a „firemní logy“. Obraz ve videu je díky nim sice značně nebarevný a plochý, ale v postprodukci detaily i barvy rázem ožijí.

Když jsme u těch barev, nezapomínejte na vypnutí automatického nastavení bílé barvy. To samozřejmě ze stejného důvodu jako při nastavení automatické expozice. Mohlo by se vám lehko stát, že začnete natáčet s nějakou barvou obrazu a skončíte s úplně jinou.

Ostření a objektivy

Konečně se dostávám k tomu, co odrazuje fotografy od natáčení videa fotoaparátem. Tím je právě ono „zákeřné“ ostření. Kamery se vyznačují přesným plynulým ostřením a přeostřováním. Jenže fotograf zvyklý na rychlý jednorázový autofokus může být při natáčení videa fotoaparátem značně překvapený.

Možnosti, jak ostřit při natáčení videa, jsou jen dvě. První je ruční ostření, druhou variantou je využití autofokusu. Pokud se pustíte do manuálního ostření, pravděpodobně se setkáte s jistým problémem. Dnešní objektivy mají chod ostřícího kroužku velmi krátký. O to přesnější musíte být, pokud potřebujete zaostřit při malé hloubce ostrosti. Při velmi nízkých clonách objektivu jde klidně o milimetry. Ostřit ručně při nízkých clonách chce tedy pořádnou dávku praxe a hlavně vše sledovat na vhodné obrazovce.

Aby se vám ostřilo ručně lépe, existují různé způsoby, které vám ostření zpříjemní. Jedním z nich je např. ozubený převod. V podstatě to funguje tak, že na svůj klasický objektiv umístíte kus ozubeného plastového pásku. Na něj poté namontujete ozubený převod a kolečkem poté ostříte za využití jednoho až dvou prstů. Jak takové ostření za pomoci ozubeného převodu vypadá, se můžete podívat např. zde. Samozřejmě existují i různé elektronicky řízené motorky, které stejný pohyb dokáží za vás. Existují objektivy, které již toto ozubení mají z výroby (na místě ostření a přibližování / oddalování).

Autofokus

Samozřejmě se můžete zkusit spolehnout se na automatiku. Jenže ani ta není stoprocentní. Zejména při horších světelných podmínkách bude ostření značně nejisté. To stejné platí i v případě, že se budete pokoušet zaostřit na jednolitou nekontrastní plochu (např. modré nebe). V tu chvíli začne autofokus zmateně ostřit. Konkrétně z jednoho konce rozsahu na druhý, dokud se nebude mít čeho chytit, nebo se nezastaví.

Často je též problém určit, kam má vlastně fotoaparát při natáčení videa ostřit. Při ručním ostření máte nad ostřením kontrolu, ale zde? Výhodu mají ty fotoaparáty, které obsahují dotykový displej. Jednoduchým ťuknutím na displej se zaostří to, co chcete. Řada fotografů svým neustálým ťukáním takto při natáčení videa nastavuje ostření. Je těžké říci, jestli je to dobrý či špatný způsob. Někdy to funguje, jindy to přináší problémy v podobě drobného přeostřování obrazu. Jindy toto ťukání rozhodí stabilizaci a fotoaparát se začne na flycamu otáčet, kolébat, někdy obojí.

Každopádně nelze říci, že je ostřit pomocí autofokusu vyloženě špatné. Přesně to stejné nelze říci o manuálním ostření. Je to o tom si vše vyzkoušet a naučit se využívat to, co vám je bližší.

Objektivy pro natáčení videa

Do natáčení videa fotoaparátem se můžete pustit prakticky s jakýmkoliv objektivem. Nicméně některé jsou vhodnější více, jiné méně. Asi nejhůře na tom jsou staré objektivy s hlučným a pomalým krokovým motorkem. Sice při ostření a přeostřování hezky bručí a občas i poskakují, ale to asi není to, co byste si přáli.

O něco lépe jsou na tom objektivy s ultrazvukovým ostřením (u Canonu značeny USM). Ty jsou o dost tišší, rychlejší a při ostření přesnější než objektivy se starými krokovými motorky. Momentálně se jedná o nejrozšířenější typ objektivů Canon.

Zajímavou variantou jsou STM objektivy od Canonu. Ty jsou sice také vybavené krokovým motorkem, nicméně značně inovovaným. Při přeostřování se tyto motorky vyznačují vyšší rychlostí, velmi dobrou přesností, ale hlavně solidní plynulostí pohybu. Rád bych řekl, že pro natáčení videa jsou tyto objektivy nejvhodnější, ale je tu ještě jedna skupina objektivů.

Jsou jimi objektivy přímo určené pro natáčení. U firmy Samyang to jsou CINE objektivy. Canon tyto své objektivy označuje jako CINEMA a i Zeiss má speciální „skla“ určená pro natáčení videa. Tyto objektivy však disponují hlavně manuálním plynulým ostřením i ručním nastavováním případného přiblížení či clony. Počítejte také s tím, že jsou tyto objektivy dost drahé. Na druhou stranu odvedou pořádný kus práce.

V předchozím článku o rušivém pískání ve videu srovnávám první 3 výše uvedené typy objektivů s autofokusem.

Co je třeba dále pro natáčení videa fotoaparátem?

Dále bych se soustředil na samotný zvuk. Nicméně tuto část si nechám na příště. Už tak jsem toho dnes uvedl až příliš.

Samozřejmě dále doporučuji plně nabité baterie + případně náhradní akumulátory, příp. dodatečné množství volných paměťových karet.

Osobní zkušenost

Jak jste si už asi všimli, mnoha videi zdejší stránky neoplývají. V mém případě to není ani tak dáno fotografickou technikou, jako spíše počítačem. Natočit vše pro tyto stránky na tzv. první dobrou tak, aby to mohlo jít hned na internet… to chce zkušenosti. Já jednoduše tyto zkušenosti nemám a hlavně nedisponuji dostatečně výkonným počítačem a vhodným monitorem. To však neznamená, že čas od času nepořizuji videa. Jen pro jiné osoby, které si vše nastříhají a upraví tak, jak potřebují.

Pokud se jedná o víceméně statické snímky, je situace docela jednoduchá. Umístím fotoaparát na stativ s třícestnou hlavou (pro opravdu statické záběry) či video hlavou. Ostřím většinou ručně, nebo za pomoci motorků nějaké bezejmenné značky. Motorky mám osobně v lásce více. Jejich pohyb je velmi plynulý, rychlost nastavitelná a ovládání intuitivní.

Pro dynamické záběry mám rád jak flycam, tak gimbál. Raději mám gimbál, protože na něj mohu navěsit trochu více věcí. Kupříkladu větší obrazovku zobrazující aktuální scénu, příp. dvojici LED světel s vlastním napájením. Navíc si gimbál mohu pohodlně pověsit na oblek, který si k tomuto účelu půjčuji. Díky tomu z natáčení videa nebolí tolik ruce.

Závěrem

Stejně jako fotografování je i natáčení videa fotoaparátem zprvu vcelku věda. Pokud se tomu však budete věnovat delší dobu, vcelku rychle pochopíte souvislosti. Najednou budete „přesně“ vědět, jaký objektiv pro natáčení videa je pro vás ten pravý. Budete vědět, jakou stabilizaci obrazu použít a kdy. V případě potřeby vždy existují obchody jako je Megapixel či FotoŠkoda, kde si můžete vše osobně vyzkoušet.