Intervalové snímání

Intervalové snímání, časosběrné snímání či angl. timelapse photography. Trojice termínů pro jednu věc. Intervalové snímání slouží k pořízení záběrů v relativně dlouhých časových intervalech, které pak budou zobrazeny ve zrychleném tempu. To velmi zjednodušeně znamená, že pomocí intervalového snímání pořídíte řadu snímků, které pak spojíte do „rychlejšího“ videa. A právě o tom, jak na intervalové snímání, bude dnešní článek.

Co je intervalové snímání

Strohé vysvětlení pojmu intervalové snímání vám nestačilo? Nikdy předtím jste na pojem intervalové snímání nenarazili? Pro lepší názornost jsem si proto „vypůjčil“ video ze serveru YouTube, které obsahuje nádherné video složené za pomoci intervalového snímání. Podívejte se.

Chcete tvořit podobná videa? Máte v podstatě dvě možnosti, jak na to. Nicméně než jednotlivé možnosti rozeberu, nejprve trocha nezbytné teorie.

Intervalové snímání a teorie

Pořídit podobná videa můžete v podstatě dvěma způsoby. Jeden způsob je, že jednoduše natočíte videa tak, jak se videa obvykle natáčí a následně je velmi zrychlíte. Druhou možností je využít intervalové snímání. První způsob je jasný a netřeba velkého rozebírání. Proto se dnes zaměřím na druhý způsob a to populární intervalové snímání.

Intervalové snímání v podstatě funguje tak, že přímo ve fotoaparátu nastavíte jistý interval snímání a spustíte. Fotoaparát poté bude v předem zvoleném intervalu pořizovat fotografie. To bude dělat tak dlouho, dokud nevyfotí nastavený počet fotografií, nebo dokud mu nedojde baterie.

Intervalové snímání a čas

A teď k tomu nejdůležitějšímu – k času. Intervalové snímání není (obvykle) činnost na 5 minut. Jedná se o relativně velmi časově náročnou událost.

Pro plynulé video se v dnešní době považuje 25 fps (snímků za sekundu). Jinak řešeno, pro jednu sekundu videa je třeba pořídit 25 fotografií. Nyní trochu matematiky. Představte si, že budete chtít z nějakého místa udělat video za pomoci intervalového snímání v délce jedné minuty. Jak dlouho myslíte, že vám takové intervalové snímání zabere času?

• pro lepší počítání řekněme, že rychlost závěrky bude půl sekundy,
• mezi jednotlivými snímky uděláme pauzu 5 sekund,
• výsledné video bude obsahovat 25 snímků za sekundu
• po dobu jedné minuty (tedy 60 sekund).

čas strávený focením = (0,5 sekundy + 5 sekund) × 25 snímků × 60 sekund = 8250 sekund

Celkem to tedy dělá 137,5 minuty, což jsou 2 hodiny, 17 minut a 30 sekund času stráveného focením. Celkem by bylo pořízeno 1500 fotografií. To všechno pro 1 minutu videa!

Intervalové snímání – vznik krásných videí

Teď již víte, že intervalové snímání zabere nějaký čas a budete pro něj muset vyfotografovat mnoho snímků. Existuje ale nějaká pohodlnější cesta, jak může podobné video vzniknout?

Timelapse video přímo ze zařízení

Některé fotoaparáty a kamery mají volbu, která časosběrné timelapse video dokáže vytvořit za vás. Funguje to přibližně tak, že v menu zvolíte potřebné parametry. Obvykle to je časový interval mezi snímky a počet snímků, nebo dobu, po kterou se bude fotografovat. Následně stačí jen spustit snímání. Výsledkem bude tzv. časosběrné video neboli timelapse video.

Výhody tohoto způsobu záznamu jsou zřejmé – v podstatě se nenadřete a vše za vás udělá fotoaparát / kamera. Jedná se tedy o trochu rychlejší a efektivnější způsob, jak líbivé video vytvořit. Výsledkem totiž nemusí být stovky či tisíce fotografií, ale rovnou video.

Nevýhodou tohoto způsobu tvorby videa je například to, že jste omezeni výkonem takové kamery / fotoaparátu. Dnes (prosinec 2017) to v podstatě znamená, že obvykle takto vytvoříte video o rozlišení maximálně FullHD. O dost dražší akční kamery zvládají i timelapse video o rozlišení 4K. Ty si ale běžný uživatel obvykle nekoupí. Dále to znamená, že výsledné video už asi jen tak neupravíte. Kupříkladu výřezy z takového videa mohou značně snížit rozlišení výsledného videa. Pokud se vám navíc do obrazu dostal nějaký nechtěný objekt, musíte video v nějakém programu zdlouhavě upravovat (a renderovat). Rovněž často nezískáte zdrojové fotografie, ze kterých toto video vzniklo (u některých akčních kamerek ano, jinde ne).

Intervalové snímání a video rovnou z kamerky

Kolega Karel Vojíř jedno takové video z našeho společného focení při západu slunce připravil. Využil k tomu akční kamerku Xiaomi, kterou občas na podobné fotografování bere. Může s ní kupříkladu dokumentovat, co předcházelo samotnému focení, nebo prostě jen krajinu kolem sebe. V tomto případě na zkoušku umístil kamerku na jeden ze stolů a spustil snímání. Jak nakonec automatické video z kamerky dopadlo? Podívejte se.

Timelapse fotografie

Oproti výše uvedenému mohou poutavá videa vznikat i s pomocí mnoha a mnoha fotografií. Profesionálové pro tato poutavá videa dokonce fotí do formátu RAW. Tyto fotografie se poté ve specializovaných programech vyvolají a uloží do formátu JPEG. Ze vzniklých fotografií poté v tzv. střihovém programu (například Adobe Premiere nebo Sony Vegas) složí video.

Výhod tohoto způsobu vytváření časosběrného videa je hned několik:

• možnost pořizovat videa v opravdu velkém rozlišení,
• detaily, barvy, světla, kresba… mohou být díky pokročilejší postprodukci perfektní,
• nehodící snímky můžete snadno vyřadit,
• díky rozlišení fotografií lze snadněji dělat výřezy obrazu.

Když jsem zmínil rozlišení. Má-li váš fotoaparát senzor o rozlišení cca 26 až 30 Mpix, můžete takto směle vytvářet videa ve velikosti 6K. Na 8K videa pak budete muset sáhnout po cca 40+ Mpix senzorech, jako má kupříkladu fotoaparát Canon 5Ds R. Tedy za předpokladu, že 8K rozlišení znamená 8 × 1024 = 8192 pixelů na šířku obrázku. Pokud by se jednalo o rozlišení 7680 × 4320 (také označované jako 8K), stačilo by rozlišení 34 Mpix. Ale touto problematikou bych se zde nyní nerad zabýval. Jen malá vsuvka: 8192 × 5120 (poměr stran 16:10) ≈ 42 Mpix.

Nevýhodou pořizování enormního počtu snímků je i značně vysoká časová náročnost (než se vše někam nahraje a dále zpracuje). Pokud chcete mít opravdu dobré a zajímavé snímky, je třeba „vyseparovat“ ty nepěkné. To může koneckonců nějakou dobu zabrat. Dále úprava všech snímků a jejich případné vyvolání z RAWu něco zabere. Následně z nich musíte vytvořit video a ne všechny programy, které to umí, jsou zdarma. A zde je opět nutné vše správně nastavit a pak čekat… Mimochodem psal už jsem o nutnosti mít opravdu velké paměťové karty?

Intervalové snímání – jak na to

Než se pustím do této části, dovolím si ještě jedno video z YouTube, které krásně demonstruje sílu intervalového snímání.

Rozhodnete-li se pro intervalové snímání ve fotoaparátu, je třeba udělat několik věcí. V první řadě je třeba tuto funkci především nějak spustit.

Následně je dobré si rozmyslet interval mezi jednotlivými snímky. Rovněž u některých fotoaparátů můžete nastavit počet snímků, popř. dobu snímání. Někdy je možné také nastavit dobu výsledného videa při určitém nastavení. V případě Canon EOS 7D Mark II si však musíme vystačit „pouze“ s počtem snímků.

Nyní malá kontrola nastavení.

Nyní už můžeme začít se samotným intervalovým snímáním. Stačí pouze domáčknout spoušť. Následně bude fotoaparát fotografovat v zadaném intervalu tolik snímků, kolik jsme mu nastavili.

Pro úplnost dodávám pohled na stavový displej fotoaparátu Canon EOS 7D Mark II. Zde je vyznačený symbol pro intervalové snímání.

Výsledkem vašeho snažení pak bude paměťová karta plná fotografií.

Co dál po pořízení velké série snímků pro timelapse?

Následně byste měli fotografie nahrát do počítače a trochu promazat. Z vlastní zkušenosti vím, že všechny fotografie nebudou vždy naprosto perfektní. Kupříkladu mohou být některé špatně zaostřené, jiné mohou obsahovat ve scéně různý hmyz. Je tedy vhodné udělat nějaké menší třídění fotografií. Samozřejmě můžete využít i bodové retuše obrazu. Tento způsob ale zabere ještě více drahocenného času.

Pokud jste fotili do formátu RAW, bude po třídění třeba ještě fotografie vyvolat a uložit do formátu JPEG. To se musí udělat proto, že programy pro střih videa jednoduše neumí pracovat se surovými RAW fotografiemi. A i kdyby to uměly, výsledky by nebyly zázračné už kvůli surovému RAWu.

Vybrané a upravené fotografie pak můžete vložit do programu k tomu určenému. Výše jsem zmiňoval dva nejspíše nejznámější. Pak již stačí určit parametry výsledného videa, spustit renderování a čekat na výsledek.

Intervalové snímání – další nevýhody

Majitelé zrcadlovek by si měli uvědomit ještě jednu věc. Intervalové snímání ohromným způsobem opotřebovává závěrku fotoaparátu! Čekání na nafocení snímků je jedna věc, čekání na jejich zpracování počítačem druhá. Ale závěrka je věc opravdu nemilá. Proto je třeba s tím počítat a předem si to uvědomit.

Osobní zkušenost

Mé první setkání s časosběrným videem vyvolalo jen mávnutí ruky. Řekl jsem tehdy něco jako: „Tak to video natáčeli pár hodin a pustili to trochu rychleji. No a co?“ Od té doby se technologie trochu změnila a časosběrná videa zaznamenala určitý rozmach. Fotografie jsou mnohem kvalitnější a záměry mnohem úchvatnější.

Jednu nepříjemnou zkušenost s intervalovým snímáním mám díky svému známému. Koupil si krásný nový fotoaparát Canon EOS 80D. Jaké bylo moje překvapení, když za necelý měsíc přišel se slovy: „Hele, ono to nějak nefunguje. Hlásí mi to nějakou chybu.“ Co se stalo? Jednoduše překročil udávanou životnost závěrky. Když jsem pátral, co se stalo, bylo mi řečeno, že si fotoaparát koupil na timelapse. Po třech týdnech zkoušení se výsledek dostavil. Nevzniklo sice žádné použitelné video, ale stálo to téměř 5 tisíc korun za výměnu závěrky.

Závěrem

Rozhodnete-li se pro intervalové snímání, pamatujte, že se jedná o vcelku zdlouhavý proces. Má-li být vaším výsledkem krásné poutavé video plné barev a detailů, nevyhnete se třídění a úpravě mnoha a mnoha fotografií. Jen tak totiž budete mít celý proces pod kontrolou. Pamatujte, že intervalové snímání rovněž výrazně omezuje životnost závěrky fotoaparátu.