Jak fotografovat panorama

Panorama je jakýkoliv široký pohled na krajinu nebo nějaký celek. Panoramatická fotografie je fotografický žánr, který zachycuje velký úhel pohledu – nejčastěji krajiny, příp. jakéhokoliv jiného celku. Panorama je velmi oblíbené jak u fotografů, tak hlavně u diváků.

Dnešní článek se soustředí na to, jak panorama fotografovat. Tedy čím panorama fotit, zdali je třeba nějakého dalšího příslušenství a k čemu se může hodit skládání fotografií.

Pak panorama vzniká

V podstatě existují tři způsoby, jak panorama může vzniknout:

• ořezem klasické fotografie na panoramatický formát (řekněme taková delší „nudle“),
• použitím panoramatického fotoaparátu,
• pořízením několika samostatných snímků a jejich následné složení do jednoho.

Dnešní článek budu věnovat poslednímu z výše uvedených bodů.

Jak tedy panoramatickou fotografii za pomoci vícero snímků vytvořit? V podstatě je to jednoduché. Například můžete využít funkci dnešních chytrých zařízení. V nich stačí tento režim aktivovat a řídit se pokyny, které vás dále navedou. U fotoaparátů bez této funkce zase stačí pořídit několik fotografií požadované scény a ty pak „slepit“ dohromady. Jak ale asi tušíte, asi v tom bude nějaký zádrhel.

Pořizujeme panorama pomocí více snímků

Chceme-li se pustit do pořizování panoramatické fotografie za pomoci více snímků, je třeba si uvědomit několik základních věcí. Budou-li snímky každý jinak natočený, budete s nimi mít při skládání obvykle mnohem větší problémy. Při skládání snímků do jednoho bude třeba jistý překryv těchto snímků. Má-li každý snímek jinou expozici / zaostření / barvu, na konečné fotografii se to výrazně projeví. Co tedy s tím?

Foťte panorama ze stativu a využívejte vodováhu

Je více než vhodné, abyste při fotografování panorama drželi vodorovnou či svislou rovinu. To z toho důvodu, aby jednotlivé snímky šly vůbec nějak zarovnat. Jasně, existují programy, které se zvládnou vypořádat i s natočeným snímkem (v omezené míře). Jenže co když to zrovna nyní nezvládnou? Není lepší jim dopřát vzorově připravené fotografie?

Při fotografování není třeba panoramatická hlava stativu se stupnicí. Je ale dobré, když můžete stativovou hlavu zaaretovat tak, aby se s fotoaparátem pohybovala jen ve vertikálním / horizontálním směru. Též je dobré, když je stativ / stativová hlava / fotoaparát vybaven vodováhou pro určení roviny.

Bez určení vodorovné roviny jsem takto fotil panorama v okolí Kozlů u České Lípy. Všechno zdánlivě probíhalo v pořádku do chvíle, než jsem nahrál fotografie do počítače. Zde jsem zjistil, že mi snímky šly jaksi „z kopce“. Výsledkem toho byl nucený velký ořez původní scény a de facto znehodnocení celého panorama.

Překryv snímků

Jednotlivé snímky by se měly překrývat alespoň o 30 %. Proč zrovna tak? Je to jednoduše výsledek a doporučení mnoha fotografů, kteří se focením panoramatických snímků zabývají. Jasně, překryv snímků může být i menší. V takovém případě ovšem hrozí, že snímky nepůjdou lehce složit, příp. že výsledek nebude dobrý. Mohou za to objektivy a jejich různá obrazová zkreslení. O jaká zkreslení se jedná? Třeba soudkovité / poduškovité, příp. vinětace v rozích snímku. Tyto vady se samozřejmě projeví na výsledné fotografii. Když je přesah fotografií dostatečný, programy i vy si se snímky snáze poradíte.

Osobně se řídím tím, že při focení širokoúhlými objektivy komponuji s mnohem větším překryvem, než s objektivy standardní ohniskové vzdálenosti. U širokoúhlých objektivů zpravidla dochází k mnohem větším deformacím obrazu, než v případě delších ohnisek.

Z těchto důvodů rovněž doporučuje aktivovat korekci objektivu. Samozřejmě to lze udělat i dodatečně v počítači, kdy všechny fotografie určené pro tvorbu panorama upravíte a pak až složíte.

Uzlový bod, nodální osa a paralaxa

Jsou-li v záběru zamýšlené panoramatické fotky jenom vzdálené objekty, pravděpodobně nebudete muset pojmy z nadpisu vůbec řešit. Máte-li však v popředí snímku nějaké objekty, pravděpodobně při skládání snímků narazíte na problém. Pokud se objektiv neotáčí kolem uzlového bodu (někdy označován jako nodální bod), mohou se na složené fotografii objevovat „chyby“.

Například si chci udělat panoramatický snímek zahrady. V popředí blízko k fotoaparátu mám květináče, opřené koště a další zahradnické příslušenství. V pozadí kůlnu, ohniště a krásně prostříhané stromky. Když fotoaparát umístíte na stativ s obyčejnou stativovou hlavou, může při focení panorama dojít k problému. Na jednom snímku totiž může být za popředím vidět něco, co na druhém snímku vidět nebude.

Když je na několika snímcích vyobrazené něco, co na jiných vůbec není vidět, jak to pak složit? Čeho se při skládání chytit? Jaký snímek upřednostnit? Ve výsledku pak ve složeném snímku mohou vznikat různé „zuby“, příp. rozmazaná neurčitá místa.

Pro zvídavé hlavy doporučuji pro doplnění krátký článek na Wikipedii na téma paralaxa.

Nodální osa / nodální bod

Výraz nodální bod (za mě však lepší pojmenování uzlový bod) vychází z angl. nodal point. Též se můžete setkat s anglickým označením no-parallax point. Označuje optický střed konkrétního objektivu.

Pokud budete při tvorbě panorama otáčet soustavou fotoaparát + objektiv v tomto bodě, minimalizujete problém, který je popsaný výše. Díky tomu triku si velmi usnadníte práci při „slepování“ fotografií. Více snad pochopíte z obrázku níže.

Kde se toto místo nachází? Inu v každém objektivu je to jiné. Pomoci by vám v tom měl výrobce objektivu. Obecně se uvádí, že je to místo, kde se nachází clona objektivu a tím nemyslím sluneční clonu.

Pomocí panoramatické hlavy výše, příp. obdobného nástavce, můžete s celou soustavou fotoaparát + objektiv otáčet v nodálním bodě. Tyto hlavy jsou obvykle velmi robustní, ale na druhou stranu dostatečně stabilní. Panoramatické nástavce vychází finančně zpravidla levněji, než panoramatické hlavy. Bohužel nemohu doporučit konkrétní model, protože panorama příliš nepořizuji.

Na výšku, nebo na šířku

Fotíte-li klasické krajinky, bude pro vás výhodnější fotografovat jednotlivé snímky na výšku. Díky tomu získáte více prostoru na případné ořezy (kdyby se něco pokazilo), ale také více prostoru pro přírodu i nebe. Pokud byste vyfotili větší množství snímků na šířku, vznikne nevzhledná nudle.

V dnešní době není problém fotografovat i v několika řadách. Dnešní moderní programy s tím počítají a dokážou fotografie složit. Nezapomínejte ale na přesahy snímků…

Proč jsem panorama výše fotografovat takhle? Inu třeba právě proto, že jsem toto místo chtěl zachytit a neměl po ruce nic jiného, než teleobjektiv. Ve výsledku tak vzniklo 16 fotografií, které byly následně složeny do jedné. Na fotografii výše nejsou záměrně zobrazeny přesahy jednotlivých snímků (pro zjednodušení zobrazení).

Tvorba panorama krok za krokem

V části výše jste se mohli dozvědět nějaké techničtější informace. Nyní je čas na něco praktičtějšího. Pokusím se popsat tvorbu panorama krok za krokem.

1. Vyberte si vhodné místo pro pořízení panorama,
2. instalujte stativ s fotoaparátem a samozřejmě taky vhodný objektiv,
3. přesvědčte se, zdali je stativ pevně usazen na podloží a nepohybuje se,
4. zkontrolujte vodováhu – vyrovnejte rovinu,
5. s nasazeným fotoaparátem na stativu zkontrolujte celou fotografovanou scénu,
6. teď budete potřebovat správně nastavit expozici – manuální expoziční režim,
   • exponujte dle světlejší části scény (podexponované snímky lze zesvětlit),
   • foťte s nízkou hodnotou citlivosti ISO (kvůli šumu na snímcích),
   • nastavte si vhodnou clonu tak, aby byl obraz ostrý dle vašich potřeb.
   • čas nastavte dle předchozích parametrů, aby byla scéna správně exponovaná,
7. přepněte na ruční vyvážení bílé barvy (kvůli barevné stálosti snímků),
8. zaostřete na požadované místo, poté vypněte automatické ostření,
   • doporučuji též vypnout stabilizaci, příp. ji přepnout do módu 3,
9. nyní již vám nic nebrání pustit se do focení celé scény.

Mám ještě několik doporučení pro tvorbu panoramatické fotografie:

• foťte rychle (pohybující se scéna může mít negativní vliv na skládání snímků),
• se zrcadlovkou foťte na živý náhled (zrcátko vám nebude lítat sem a tam),
• zapněte si na displeji zobrazení mřížek (pomůže vám to s určením přesahů),
• je-li scéna expozičně náročná, nebojte se využít služeb HDR fotografie,
• pořizujete-li hodně podobných fotografií, označte si první a poslední snímek (např. nechte nasazenou krytku).

Další výhody skládání fotografií

Kromě zachycení velké scény má skládání vícero fotografií do jedné ještě jednu nespornou výhodu. Tou je nárůst rozlišení výsledné fotografie. Vezměte si třeba fotografii výše (složenou z 16 snímků). Fotografováno fotoaparátem Canon EOS 7D Mark II v plném rozlišení. Jeden takový snímek má přibližně 20 megapixelů. Při přesahu 25 % mezi snímky to dělá celkové rozlišení snímku kolem 130 megapixelů.

Programy pro skládání panorama

Existuje velké množství programů, které dokážou panorama vytvořit. Nejznámějšími jsou:

• Adobe® Lightroom® (předplatné),
• Affinity Photo (jednorázová licence),
• Hugin (zdarma, open source),
• Zoner Photo Studio (předplatné).

Chcete-li si fotografie složit svépomocí, doporučuji nějaký program, který umí pracovat s vrstvami, například Adobe® Photoshop®. Zde si vyskládejte všechny fotografie, které chcete složit do jedné. Následně je seřaďte za sebe a pomocí maskování je pak pospojujte dohromady. Toto je však přeci jen trochu náročnější proces, který by vystačil na nový článek. Navíc ono automatické skládání za pomoci programu je přeci jen pohodlnější.

Osobní zkušenost

Jak jsem již v textu uvedl, panorama příliš nefotím. To ale neznamená, že bych se mu vyhýbal. Na delších procházkách si najdu čas a nějaké to panorama pořídím. Ne vždy mám však k dispozici stativ. Panorama fotím tedy většinou z ruky. Z toho plyne několik věcí:

• snažím se příliš nefotografovat předměty v popředí (kvůli horšímu skládání snímků),
• rozhodně nefotím v uzlovém bodě (ono se to z ruky dost špatně odhaduje),
• k fotografování využívám vestavěnou vodováhu v optickém hledáčku fotoaparátu,
• pro jistotu pořizuji vícero snímků pro pozdější skládání do panorama snímku,
• protože fotím z ruky, nechávám zapnutou stabilizaci v objektivu,
• jinak dodržuji vyjmenované věci výše (manuální expozice, teplota barev, ostření).

No a jaký je výsledek? Také to jde… Přiznávám se, že se občas stane, že se panorama bezproblémově nesloží. Někdy se focení popředí nevyhnu a v obrazu se mi pak objevují „zuby“ (špatné přechody) v některých částech snímku. Z tohoto důvodu však pořizuji fotografií více, které pak občasně využívám ke správnému „slepení“ špatných míst.

I přes to se někdy stane, že se mi z ruky panorama stejně nepodaří pořádně složit. Poté je obvykle třeba velkých ořezů a úprav. Nicméně rozhodně to není tak hrozné, jak by se mohlo zdát. Jde to docela snadno. Na druhou stranu – fotit panorama na delší ohnisko bych si z ruky rozhodně netroufl.

Závěrem

Obohaťte své fotografie o nějaké ty panorama snímky. Nepotřebujete k tomu žádné složité vybavení. Stačí prakticky jakýkoliv fotoaparát a dodržovat několik základních postupů. Věřím, že po několikátém vyzkoušení se vám postup focení panorama snímků dostane rychle pod kůži. Poté již budete pořizovat krásné snímky okolních krajin úplně automaticky.