Makrofotografie

Makrofotografie je fotografický postup, kterým získáme snímek zobrazující více podrobností, než jich rozezná lidské oko ze vzdálenosti 25 cm. Za makro snímek považujeme snímek, který je zvětšený v měřítku 1:1 až 30:1. Jako měřítko zobrazení se označuje poměr velikosti předmětu a jeho obrazu na senzoru fotoaparátu. Znamená to, že 1 cm velký brouček bude mít při měřítku 1:1 na senzoru také 1 cm. Takže velikost broučka na snímači odpovídá jeho skutečné velikosti.

V dnešním článku se zaměřím na různé způsoby pořizování makrofotografie. Názorně vyzkouším zvětšovací předsádky, makro kroužky, ale i další zajímavé příslušenství. Článek věnuji hlavně těm, kteří si nechtějí pořídit makro objektiv, ale i přesto si chtějí makrofotografii vyzkoušet.

Makrofotografie

Makrofotografii považuji za úžasný žánr. Díky ní se z obyčejných věcí mohou stát věci úplně neuvěřitelné. Výhodou makrofotografie je, že k pořizování snímků nepotřebujete žádné modelky, nebo plně vybavený ateliér. Jinak řečeno – můžete fotit prakticky téměř kdykoliv a cokoliv.

Makrofotografie lze vytvářet za pomoci dražších makro objektivů, ale též za použití levného vybavení. V dnešním článku ale nechci prezentovat úžasné snímky makrofotografie. Budu se zaměřovat na obyčejné a lehce dostupné doplňky, díky kterým si můžete makrofotografii vyzkoušet.

Mimochodem zvětšení s poměrem nad 30:1 již nazýváme mikrofotografií. Ta vzniká za pomoci speciálních mikroskopů, které dokáží fotit.

Jak a čím se do makrofotografie pustit

Pokud nemáte peníze na dražší makro objektiv, nezoufejte. Zbývá vám ještě několik možností, jak začít s makrofotografií. Levným příslušenstvím pro makrofotografii je např.:

• makro předsádka (lupa),
• mezikroužky,
• reverzní makro kroužek.

Dále se můžete setkat s telekonvertorem, makro měchem a „slepencem“ vícero objektivů. Slepencem myslím obvykle reverzní širokoúhlý objektiv na obyčejném objektivu, příp. reverzní širokoúhlý objektiv na teleobjektivu. Pro potřeby těchto stránek se budu držet třech variant v seznamu výše. Jak vypadají různé slepence, se můžete podívat na Wikipedii.

Ještě malou vsuvku k telekonvertoru. Při jeho použití je sice de facto prodloužena ohnisková vzdálenost, ale minimální zaostřovací vzdálenost objektivu zůstává stejná.

Makrofotografie názorně

Pro dnešní test jsem využil velmi stařičký fotoaparát Canon EOS 400D z roku 2006. Tomu sekunduje o rok starší objektiv Canon EF-S 18-55mm f/3,5-5,6 II. Jinak řečeno žádná drahá moderní technika. K této dvojici jsem následně připojoval makro příslušenství. V levé části fotografie níže je trojice různě dlouhých mezikroužků. Pod objektivem je „cosi z Číny“, co má zajistit úžasné makro. Vpravo se nachází zvětšovací předsádka o mohutnosti 10 dioptrií. Na obrázku chybí reverzní makro kroužek (je k vidění dále v článku na jiné fotografii). S touto sestavou jsem pořídil sérii snímků s větším či menším přiblížením.

Nyní pohled na počáteční scénu. Jedná se o nějaký druh lišejníku, který se nachází na kusu větévky. Já vím, není to, kdo ví co, ale pro účely dnešní ukázky makrofotografie to bude bohatě stačit.

Pro představu o velikostech – lišejník na fotografiích výše je dlouhý přibližně 16 cm. Fotografovaný útvar na snímcích níže je velký přibližně 3 mm.

Makro předsádky

Nyní hurá do testu makro příslušenství. Jako první vyzkouším onu záhadnou věc z Číny. Na první pohled se jedná o kombinaci rozptylky a spojky. Dohromady nepřináší žádné zlepšení z pohledu makrofotografie. Tato věc se však dá rozdělit na dvě. Tak to vyzkouším a využiji předsádku s označením MACRO.

Makro předsádka se šroubuje na přední člen objektivu, resp. tam, kam šroubujete filtry. Dalo by se říci, že se v podstatě jedná o více či méně silnou lupu, která dokáže přiblížit obraz. Z toho plyne první nevýhoda – pokud nemáte kvalitní objektiv, jeho neduhy se tím více zviditelní. Druhá nevýhoda spočívá ve váze mohutných předsádek. Některé starší levné objektivy díky nim hůře ostří, nebo neostří vůbec (nechtějí se vůbec otáčet).

Jak je vidět, i s makro předsádkou za pár korun už lze dělat docela pěkné věci. Nyní zkusím obdobný výrobek, který stál kolem 300 Kč. Jedná se též o makro předsádku / lupu o mohutnosti 10 dioptrií. Kolik dioptrií má ona čínská varianta mi není známo. Čínskou variantu již nebudu pro další fotografie níže využívat.

Mezikroužky pro makrofotografii

Jedná se o tubus bez vnitřní optiky, který se umisťuje mezi fotoaparát a objektiv. Díky tomu je výrazně zkrácena minimální zaostřovací vzdálenost objektivu. Čím je mezikroužek větší (resp. delší), tím více zkrátí zaostřovací vzdálenost a tím větší zvětšení dosáhnete. Mezikroužky se vyrábí pro určité bajonety. Chcete-li s nimi fotit například na fotoaparátu Canon, pořídíte si mezikroužky pro Canon. Takto se může stát prakticky z jakéhokoliv objektivu makro objektiv. Na druhou stranu čím je mezikroužek delší, tím méně světla na senzor fotoaparátu dopadne.

Mezikroužky se vyrábí ve více výškách a ve dvou typech. Nejčastějšími velikosti jsou 12, 20 a 36 mm, ale existují i jiné. Můžete jej použít jednotlivě, nebo je libovolně skládat. Typově se mezikroužky rozdělují na tzv. s přenosem a bez přenosu. To znamená, že varianta s přenosem komunikuje mezi tělem fotoaparátu a objektivem – funguje automatické ostření a ovládání clony. K fotografování níže jsem využil levnější variantu bez přenosu, ostřil ručně a clonu objektivu měl minimální možnou.

Nejprve jsem zkusil nejkratší mezikroužek s délkou 12 mm na ohniskové vzdálenosti objektivu 18 mm. Tato varianta se však ukázala jako nevhodná. Rovina zaostření se nacházela někde v objektivu a nešlo již pořizovat žádné fotografie. Proto jsem pro následné 3 snímky fotil na ohniskovou vzdálenost 55 mm.

Jak je vidět, i ty nejmenší mezikroužky přinesly velmi solidní zvětšení. Jedná se tak o ideální start do makrofotografie. Pokud vyloženě nemusíte šetřit, rozhodně doporučuji variantu s přenosem informací mezi fotoaparátem a objektivem. Při velmi velkém zvětšení je manuální ostření docela k zlosti.

Mezikroužky po druhé

Abych dosáhl ještě většího zvětšení, rozhodl jsem se využít dohromady všechny 3 mezikroužky + makro předsádku. Vznikla tato „monstrozita“ – viz obrázek.

Na snímku výše byl již opravdu velmi velký problém smysluplně ostřit. Časy expozice se díky nedostatku světla na snímači razantně prodloužily. Navíc zde jde už o každý milimetr. Stačí se s takovou výbavou jen o kousek posunout a zaostřený objekt je pryč.

Makrofotografie s pomocí reverzního makro kroužku

Na závěr jsem si připravil lahůdku, se kterou můžete vstoupit do světa makrofotografie. Jedná se o reverzní makro kroužek. Ten se umisťuje stejně, jako mezikroužky – mezi tělo fotoaparátu a objektiv. Má však jednu zvláštnost – na objektiv se nemontuje do bajonetové části, ale na přední člen objektivu. Šroubuje se na závit pro filtry, viz fotografie níže.

Mimochodem i reverzní makro kroužky se vyrábí ve verzi s přenosem a bez přenosu. Bez přenosu jde o jedno malé kolečko vyrobené z nějaké ocelové slitiny v ceně několika desítek korun. Verze s přenosem je vlastně dvojice adaptérů, která je navíc propojena silnějším kabelem. Tato verze stojí kolem 3000 Kč (rok 2019).

Kdo by to do tak nepatrného kroužku řekl, že? Snad bych jen dodal, že při takto velkém přiblížení je velký problém cokoliv v ruce zaostřit. Poslední snímek je nejúspěšnější fotka z 10 pořízených. Navíc jsem musel rozmýšlet, kam chci vlastně ostřit. V tomto případě je totiž hloubka ostrosti příšerně titěrná.

Výsledné zhodnocení

Chcete-li rychle a levně proniknout do tajů makrofotografie, zajímejte se o mezikroužky, příp. o reverzní makro kroužek. Mezikroužky velmi dobře fungují u širokoúhlých objektivů. U teleobjektivů nejsou tak efektivní a je třeba jich použít více, aby bylo dosaženo většího zvětšení objektu. Chcete-li si ušetřit čas i nervy, rozhodně doporučuji verzi s přenosem.

Reverzní makro kroužek dokáže opravdové divy. Zejména na širším ohnisku velmi výrazně přibližuje obraz. Na druhou stranu vyžaduje jistý cvik a pevnou ruku (příp. přípravu scény a makro stativovou hlavu). Jak je vidět z fotografie výše, do takto připevněného objektivu mohou vnikat různé prachové částečky. Ty však již nejde klasickou cestou odstranit a je třeba objektiv rozmontovat, aby jej bylo možné vyčistit. Pokud však přesto chcete využít reverzní makro kroužek, kupte si například výše uvedený objektiv v bazaru. Nemusí mít ani funkční automatické ostření. Vyjde vás pod tisícovku, takže tolik neutratíte.

Osobní zkušenost

Makrofotografie je velice lákavé a zajímavé odvětví fotografie. Už třeba kvůli tomu, že abyste s makrofotografií mohli začít, stačí vám jen pár set korun a obyčejný širokoúhlý objektiv. Každé jaro a léto se na makro fotky těším. Válím se po zemi a fotografuji všechny ty kvítky, mechy a podivné propletené struktury rostlin. Při tom nepoužívám žádnou profesionální techniku, ale užívám si focením starými těly i objektivy. Nicméně samotné mezikroužky, předsádky a další příslušenství nestačí.

Ohnisková vzdálenost

Pokud se nyní budu bavit o makro objektivech, které jsem doposud opomíjel… Co se ohniskových vzdáleností týče, se pohybují od nějakých 17 mm až po 200 mm. Kratší ohnisková vzdálenost se hodí na všechny ty kytičky a předměty, které se nepohybují. Dlouhá ohniska jsou vhodná na hmyz a drobné živočichy. Díky delšímu ohnisku nemusíte k fotografovaným broučkům chodit příliš blízko a ti se spíše nevyplaší. Stačí jen ležet v trávě a čekat na ten správný záběr. Nejoblíbenější ohniska se pohybují kolem 100 mm.

Pozadí

Neméně důležitou věcí u makrofotografie je pozadí fotografovaného objektu. Ne vždy se poštěstí, že je pozadí perfektní. Je proto dobré si na focení vzít například barevný papír, příp. kus barevné látky. Díky malé hloubce ostrosti se případný vzorek látky velmi snadno ztratí.

Stativ

Nesmím opomenout ani stativ a jeho makro stativové hlavy. Pro fotografování makra ve venkovním prostředí se hodí stativy, které dokáží:

• fotit nízko nad zemí (např. díky velikosti, příp. velkému rozevření nohou stativu),
• otočit středový sloupek stativu vzhůru nohama,
• umístit středový sloupek do boku + rotaci středové části.

Díky velkému rozevření nohou, příp. umístění středového sloupku jinam než do středu, může být fotoaparát blíže objektu. Docela zajímavý a netradiční stativ je v tomto případě malý přenosný GorillaPod. Ten totiž můžete klidně obmotat k tenčímu stromku, příp. nechat klasicky na zemi.

Na fotografování makrofotografie v interiéru se zase hodí makro stativové hlavy s mikro posuvy. S takovouto hlavou a vhodně připravenou scénou budete mít vše pod kontrolou. Klidně se můžete pustit do skládané makro fotografie (článek v přípravě).

Světlo

Velmi důležitou části makrofotografie je světlo. S některými objektivy se totiž můžete dostat tak blízko fotografovanému předmětu, že si budete objektivem stínit. Aby k tomu nedocházelo, resp. se tento stín eliminoval, využívají se různé „vychytávky“:

• odrazné desky (ale klidně i zrcátko),
• makro blesky,
• LED a jiná trvalá světla.

Odrazné desky dokáží nasměrovat světlo tam, kde je potřeba. Chce to trochu šikovnosti, ale práce s nimi je docela zábava. Není však potřeba tahat se s velkými deskami. Ty by totiž malé předměty osvětlily celoplošně. Klidně si vystačíte s malou domácí alternativou o velikosti např. 10 × 10 cm. Zkuste i bílý papír, příp. alobal na kusu kartonu. Takováto malá odrazná deska nasměruje světlo jen tam, kam budete potřebovat.

Makro blesky i makro světla se zpravidla umisťují na přední člen objektivu (obdobně jako filtry). Jejich výhoda je velký světelný výkon, který dokáží do scény dostat. Některé modely navíc umí regulovat intenzitu levé a pravé strany blesků / světel. Díky tomu lépe využijete i delší mezikroužky, které více omezují průchod světla na senzor fotoaparátu. Nevýhodou je zpravidla značná pořizovací cena. Existují i speciální makro objektivy se zabudovanými světly.

Ostření

Poslední věcí, kterou bych chtěl zmínit je ostření. Nemáte-li stativ a snažíte-li se ostřit u moderních objektivů manuálně a ještě přes optický hledáček, je to zážitek! Fotografie výše vznikaly přesně takhle – bez živého náhledu, s manuálním ostřením + osvětleno jedním 20W LED světlem. V některých případech jsem toho měl tak dost, že jsem si myslel, že článek prostě nevznikne a basta!

Co bylo špatně? Moderní objektivy mají velmi krátký chod a proto se s nimi špatně manuálně ostří. Automatické ostření nešlo použít, protože jsem testoval to nejlevnější příslušenství – bez přenosu informací mezi fotoaparátem a objektivem. Vše jsem navíc fotil z ruky. Sedíc na malé stoličce fotím scénu, která byla umístěna na vyšší otočné židli. Kdybych měl alespoň ten živý náhled a fotoaparát na stativu.

Živý náhled se v tomto ohledu velmi hodí. Ne vždy je pohodlné při makrofotografii koukat do optického hledáčku. Velký LCD displej je v tomto ohledu mnohem pohodlnější. Dále se hodí funkce lupa. U mnoho fotoaparátů lze využít tuto lupu při živém náhledu a přiblížit si zaostřené místo. Lépe tak zaostříte to, co potřebujete.

No a samozřejmě stativ. Fotit z něj, nemusel bych se tolik trápit s ostřením a rozmazanými fotografiemi. Na druhou stranu – já chtěl dokázat sobě i vám, že to jde i bez něj a to se vcelku podařilo.

Makrofotografie a jedna drobná vychytávka

Fotoaparáty a hlavně jejich objektivy mají jistou vlastnost. Tou je, že ať máte právě nastavenou jakoukoliv clonu, v objektivu je stále ta nejnižší. Vaši vybranou clonu objektiv nastaví až těsně před samotným fotografováním. Na jednu stranu je to praktické. Kdyby tomu tak nabylo a clona se nastavila ihned, při např. f/22 byste toho v hledáčku asi moc neviděli.

Makrofotografie však obvykle pracuje s opravdu velmi malou hloubkou ostrosti. Někdy tak malou, až je to ke škodě věci. Např. při velkém zvětšení se musíte rozmyslet, jestli ostřit na tykadla malé berušky, začátek její hlavy, první nožky, apod. Bylo by tedy dobré, kdyby na objektivu šla nastavit nějaká vyšší clona, než na nejnižší. Toho však s makro příslušenství bez přenosu „nejde“ dosáhnout. Nebo že by…? Samozřejmě, že s pravým makro objektivem toto řešit nemusíte. Jde mi o případ, kdy budete fotit obdobně, jako já při tvorbě tohoto článku.

Jedna možnost by tu byla. V expozičním režimu priority clony si nastavte vámi požadovanou clonu. U fotoaparátů Canon pak zmáčkněte tlačítko náhledu hloubky ostrosti (označeno č. 14). Po dobu zmáčknutí tlačítka bude aktivována vámi zvolená clona. Při stále stisknutém tlačítku pak stačí objektiv uvolnit z bajonetu a umístit na mezikroužky bez přenosu. Clona bude stále nastavená tak, jak potřebujete. Nevýhodou tohoto řešení je, že objektivem prochází o něco méně světla. Ostření tak může být horší. Proto opět doporučuji makro příslušenství s přenosem informací mezi fotoaparátem a objektivem.

Závěrem

Jak vidíte z textu výše – makrofotografie je velké téma, o kterém by se toho dalo napsat mnohé. Já si však myslím, že je mnohem lepší si koupit nějaké levné příslušenství a místo čtení zkusit něco nafotit. Začal bych obyčejnými mezikroužky, nějakým spadlým listem a domácí LED žárovkou na osvětlení scény. Prostě hezky v klidu domova na vyzkoušení si, jak se makrofotografie fotí, jak na ostření, apod. Po vyzkoušení si focení makro snímků vám už nic nebrání v tom to zkusit klidně venku. Důležité je se nebát a jít do toho.