Makro tedy makrofotografie
Makrofotografie je fotografický postup, kterým získáme snímek zobrazující více podrobností, než jich rozezná lidské oko ze vzdálenosti 25 cm. Za makro snímek považujeme snímek, který je zvětšený v měřítku 1:1 až 30:1. Jako měřítko zobrazení se označuje poměr velikosti předmětu a jeho obrazu na senzoru fotoaparátu. Znamená to, že 1 cm velký brouček bude mít při měřítku 1:1 na senzoru také 1 cm. Takže velikost broučka na senzoru odpovídá jeho skutečné velikosti.
V dnešním článku se zaměřím na různé způsoby pořizování makrofotografie. Názorně vyzkouším zvětšovací předsádky, makro kroužky, ale i další zajímavé příslušenství. Článek věnuji hlavně těm, kteří si nechtějí pořizovat makro objektiv, ale i přesto si chtějí makrofotografii vyzkoušet. Cílím hlavně na ty, kteří mají nízký rozpočet, příp. nechtějí investovat do nové fotografické techniky.
Makrofotografie
Makrofotografii považuji celkově za úžasný fotografický žánr. Díky makrofotografii se z obyčejných věcí mohou stát věci úplně neuvěřitelné. Výhodou makrofotografie je, že k pořizování snímků nepotřebujete žádné modelky, nebo plně vybavený ateliér. Jinak řečeno – můžete fotit téměř kdekoliv, kdykoliv a cokoliv.
Makrofotografie lze vytvářet s pomocí dražších makro objektivů, ale též s pomocí levného vybavení. V dnešním článku rozhodně nechci prezentovat úžasné snímky makrofotografie. Zaměřuji se na obyčejné a lehce dostupné doplňky, díky kterým si můžete makrofotografii vyzkoušet.
Mimochodem zvětšení s poměrem nad 30:1 již nazýváme mikrofotografií. Ta vzniká za pomoci speciálních mikroskopů, které dokáží fotit. Pokud vás zajímá spíše toto odvětví, doporučuji se zajímat o tzv. videomikroskopy. S jejich pomocí zpravidla můžete zaznamenat nejenom obraz, ale i ukládat snímky do externího zařízení, příp. na paměťovou kartu.
Jak a čím s makrofotografií začít
Pokud nemáte peníze na dražší makro objektiv, nezoufejte. Zbývá vám ještě několik možností, jak vkročit do tajů makrofotografie. Levným příslušenstvím pro makrofotografii jsou:
- makro předsádky (v podstatě klasická lupa),
- mezikroužky,
- reverzní makro kroužky.
Dále se můžete setkat s telekonvertorem, makro měchem a „slepencem“ vícero objektivů. Slepencem myslím obvykle reverzní širokoúhlý objektiv na obyčejném objektivu, příp. reverzní širokoúhlý objektiv na teleobjektivu. Pro potřeby tohoto článku dále v textu popisuji ono zmiňované nejlevnější příslušenství, tedy ony tři položky ze seznamu výše. Pokud vás zajímá, jak vypadají ony tzv. „slepence“, otevřete si Wikipedii a v dolní části s obrázky najdete názorné ukázky.
Ještě malou vsuvku k telekonvertoru pro ty, kteří již kupříkladu nějaký vlastní. Použitím telekonvertoru sice de facto prodloužíte ohniskovou vzdálenost objektivu, ale minimální zaostřovací vzdálenost objektivu zůstává stejná.
Makrofotografie názorně
Pro dnešní test využívám velmi stařičký fotoaparát Canon EOS 400D z roku 2006. Tomu sekunduje o rok starší objektiv Canon EF-S 18-55mm f/3,5-5,6 II. Jinak řečeno, žádná drahá moderní technika. Mimochodem tento fotoaparát s objektivem lze na bazarech sehnat kolem 2 tisíc korun.
K této dvojici jsem následně připojoval různé makro příslušenství. V levé části fotografie níže je trojice různě dlouhých mezikroužků. Pod objektivem je „cosi z Číny“, co má zajistit úžasné makro (alespoň takto to na webu prezentovali). Vpravo se nachází zvětšovací předsádka o mohutnosti 10 dioptrií. Na obrázku chybí reverzní makro kroužek (je k vidění dále v článku na jiné fotografii). S touto sestavou jsem pořídil sérii snímků s větším či menším přiblížením.
Nyní pohled na počáteční scénu. Na snímku vidíte jakýsi lišejníku, který se nachází na kusu větévky. Jasně, není to nic zase tak zajímavé, ale pro potřeby dnešního článku to úplně stačí.
Pro představu o velikostech – lišejník na fotografiích výše je dlouhý přibližně 16 cm. Fotografovaný útvar na snímcích níže (ve středu snímků) je velký přibližně 3 mm.
Makro předsádky
Nyní hurá do testu makro příslušenství. Jako první vyzkouším onu záhadnou věc z Číny. Na první pohled se jedná o kombinaci rozptylky a spojky. Dohromady nepřináší žádné zlepšení z pohledu makrofotografie. Tedy abych byl přesný, tak ona rozptylka je z tak nekvalitního plastu, že ani nechci fotky prezentovat. Každopádně, tento výrobek zle rozdělit na dvě části. Onu věc tedy rozpojuji a využívám předsádku s označením MACRO (jiné texty se zde nenachází).
Makro předsádka se šroubuje na přední člen objektivu, resp. tam, kam šroubujete filtry. Dalo by se říci, že se v podstatě jedná o více či méně silnou lupu, která dokáže přiblížit obraz.
Jak je vidět, i s makro předsádkou za pár korun už lze dělat docela pěkné věci. Nyní zkusím obdobný výrobek, který stál kolem 300 Kč. Jedná se též o makro předsádku / lupu o mohutnosti 10 dioptrií. Kolik dioptrií má ona čínská varianta mi není známo. Jednoduše to není nikde uvedené. Čínskou variantu již nebudu pro následující fotografie využívat.
Malé zhodnocení na závěr. I s levnou makro předsádkou typu lupa, lze solidně přiblížit část scény. Pokud ale toužíte po opravdu velkém přiblížení, mezikroužky mohou být vhodnější volba.
Výhody i nevýhody makro předsádek
Výhodou makro předsádky je, že při pořizování makrofotografií vše funguje tak, jak fungovat má. Objektivy tedy zpravidla ostří (viz níže). Není potřeba žádné speciální příslušenství s kontakty pro ostření, nebo cokoliv dalšího. Makro předsádku stačí pouze našroubovat na přední část objektivu a pustit se do focení makrofotografie.
Bohužel jsou zde i jisté nevýhody. Makro předsádky typu lupa zvětšují snímaný obraz. Z toho plyne, že se při použití nekvalitního objektivu neduhy objektivu ještě více zviditelní. Druhou nevýhodou může být váha mohutných předsádek. Nyní narážím na objektivy, kterým se při ostření otáčí přední člen. Díky větší váze předsádky mohou tyto objektivy hůře ostřit, příp. neostří vůbec. Jejich ostřící motorky jednoduše „neutáhnout“ těžkou předsádku.
Mezikroužky pro makrofotografii
Jedná se o tubus bez vnitřní optiky, který se umisťuje mezi fotoaparát a objektiv. Díky tomu se výrazně zkrátí minimální zaostřovací vzdálenost objektivu. Čím je mezikroužek větší, resp. delší, tím více zkrátí zaostřovací vzdálenost a tím větší zvětšení dosáhnete. To proto, že se s objektivem můžete přiblížit velmi blízko fotografovanému předmětu.
Mezikroužky se vyrábí pro určité bajonety. Chcete-li s nimi fotit například na fotoaparátu Canon, pořiďte si mezikroužky pro Canon. Takto se z takřka jakéhokoliv objektivu může stát makro objektiv. Má to ovšem i jistou nevýhodu. Čím je mezikroužek delší, tím méně světla na senzor fotoaparátu dopadne.
Mezikroužky se vyrábí v různých výškách a ve dvou typech. Obvyklé velikosti jsou 12, 20 a 36 mm, ale existují i jiné. Lze je použít jednotlivě, nebo libovolně skládat. Typově se mezikroužky rozdělují na tzv. s přenosem a bez přenosu. Varianta s přenosem přenáší komunikaci mezi tělem fotoaparátu a objektivem – funguje automatické ostření a ovládání clony. K fotografování níže jsem využil levnější variantu bez přenosu, ostřil ručně a clonu objektivu měl minimální možnou.
Nejprve jsem zkusil nejkratší mezikroužek s délkou 12 mm na ohniskové vzdálenosti objektivu 18 mm. Tato varianta se však ukázala jako nevhodná. Rovina zaostření se nacházela někde v objektivu a nešlo již pořizovat žádné fotografie. Proto jsem pro následující 3 snímky fotil na ohniskovou vzdálenost 55 mm.
Jak je vidět, i ty nejmenší mezikroužky přinesly velmi solidní zvětšení. Jedná se tak o ideální start do makrofotografie. Pokud vyloženě nemusíte šetřit, rozhodně doporučuji variantu s přenosem informací mezi fotoaparátem a objektivem. Při velmi velkém zvětšení je manuální ostření docela k zlosti.
Mezikroužky po druhé
Abych dosáhl ještě většího zvětšení, rozhodl jsem se využít dohromady všechny 3 mezikroužky + makro předsádku. Vznikla tato „monstrózita“ – viz obrázek.
Při takovémto zvětšení chce na ostření z ruky opravdu velmi pevnou ruku a cvik. Časy expozice se totiž díky nedostatku světla na senzoru razantně prodlouží. Navíc zde jde už o každý milimetr. S takovou výbavou se stačí jen o kousíček posunout a zaostřený objekt je úplně pryč.
Makrofotografie s pomocí reverzního makro kroužku
Na závěr jsem si připravil lahůdku, se kterou můžete vstoupit do světa makrofotografie. Jedná se o reverzní makro kroužek. Ten se umisťuje stejně, jako mezikroužky – mezi tělo fotoaparátu a objektiv. Má však jednu zvláštnost – na objektiv se nemontuje do bajonetové části, ale na přední člen objektivu. Šroubuje se na závit pro filtry, viz fotografie níže.
Reverzní makro kroužky se vyrábí ve verzi s přenosem a bez přenosu. Bez přenosu jde o jedno malé kolečko vyrobené z kovové slitiny v ceně několika desítek korun. Verzi s přenosem tvoří dvojice adaptérů, která je vzájemně propojena silnějším kabelem. Tato verze stojí kolem 3000 Kč (rok 2019).
Kdo by to do tak nepatrného kroužku řekl, že? Zbývá dodat, že při takto velkém přiblížení je velký problém cokoliv v ruce zaostřit. Poslední snímek je nejúspěšnější fotka z 10 pořízených. Navíc jsem si musel rozmyslet, kam chci vlastně zaostřit. V tomto případě je totiž hloubka ostrosti příšerně titěrná.
Výsledné zhodnocení
Chcete-li rychle a levně proniknout do tajů makrofotografie, zajímejte se o mezikroužky, příp. reverzní makro kroužek. Mezikroužky velmi dobře fungují u širokoúhlých objektivů. U teleobjektivů nejsou tak efektivní. Potřebujete jich totiž více k tomu, abyste se mohli dostatečně přiblížit k fotografovanému objektu, jenže se tím výrazně prodlouží expoziční časy z nedostatku světla. Každopádně, chcete-li si ušetřit čas i nervy, rozhodně doporučuji verzi s přenosem.
Reverzní makro kroužek dokáže opravdové divy. Zejména na širším ohnisku velmi výrazně přibližuje obraz. Na druhou stranu vyžaduje jistý cvik a pevnou ruku (příp. přípravu scény a makro stativovou hlavu). Jak je vidět z fotografie výše, do takto připevněného objektivu mohou vnikat různé prachové částečky. Ty bohužel nejdou klasickou cestou odstranit. Pro vyčištění musíte objektiv rozmontovat. Pokud však přesto chcete využít reverzní makro kroužek, kupte si například výše uvedený objektiv v bazaru. Nemusí mít ani funkční automatické ostření. Takový vás vyjde pod tisícovku, takže tolik neutratíte.
Osobní zkušenost
Makrofotografie je velice lákavé a zajímavé odvětví fotografie. Už třeba kvůli tomu, že abyste s makrofotografií mohli začít, stačí vám jen pár set korun a obyčejný širokoúhlý objektiv. Každé jaro a léto se na makro fotky těším. Válím se po zemi a fotografuji všechny ty kvítky, mechy a podivné propletené struktury rostlin. Při tom nepoužívám žádnou profesionální techniku, ale užívám si focením starými těly i objektivy. Nicméně samotné mezikroužky, předsádky a další příslušenství nestačí.
Ohnisková vzdálenost
Pokud se nyní budu bavit o makro objektivech, které jsem doposud opomíjel… Co se ohniskových vzdáleností týče, tak se běžně pohybují od nějakých 17 mm až po 200 mm. Kratší ohnisková vzdálenost se hodí na všechny ty kytičky a předměty. Dlouhá ohniska jsou vhodná na hmyz a drobné živočichy. Díky delšímu ohnisku nemusíte k fotografovaným broučkům chodit příliš blízko a ti se spíše nevyplaší. Stačí jen ležet v trávě a čekat na ten správný záběr. Nejoblíbenější ohniska se pohybují kolem 100 mm.
Pozadí
Neméně důležitou věcí u makrofotografie je pozadí fotografovaného objektu. Ne vždy se poštěstí, že je pozadí perfektní. Je proto dobré si na focení vzít například barevný papír, příp. kus barevné látky. Díky malé hloubce ostrosti se případný vzorek látky velmi snadno ztratí.
Stativ
Nesmím opomenout ani stativ a makro stativové hlavy. Pro fotografování makra ve venkovním prostředí se hodí stativy, které dokáží:
- fotit nízko nad zemí (např. díky velikosti, příp. velkému rozevření nohou stativu),
- otočit středový sloupek stativu vzhůru nohama,
- umístit středový sloupek do boku + rotaci středové části.
Díky velkému rozevření nohou, příp. umístění středového sloupku jinam než do středu, může být fotoaparát blíže objektu. Docela zajímavý a netradiční stativ je v tomto případě malý přenosný GorillaPod. Ten totiž můžete klidně obmotat k tenčímu stromku, příp. nechat klasicky na zemi.
Na fotografování makrofotografie v interiéru se zase hodí makro stativové hlavy s mikro posuvy. S takovouto hlavou a vhodně připravenou scénou můžete mít vše pod kontrolou. Klidně se můžete pustit do skládané fotografie.
Světlo
Velmi důležitou částí makrofotografie je světlo. S některými objektivy se totiž můžete dostat tak blízko fotografovanému předmětu, že si budete objektivem stínit. Aby k tomu nedocházelo, resp. se tento stín eliminoval, využívají se různé „vychytávky“:
- odrazné desky (ale klidně i zrcátko),
- makro blesky,
- LED a jiná trvalá světla.
Odrazné desky dokáží nasměrovat světlo tam, kde je potřeba. Chce to trochu šikovnosti, ale práce s nimi je docela zábava. Není však potřeba se tahat s velkými deskami. Ty by totiž malé předměty osvětlily celoplošně. Klidně si vystačíte s malou domácí alternativou o velikosti např. 10 × 10 cm. Zkuste i bílý papír, příp. alobal na kusu kartonu. Tyto malé improvizované odrazné desky nasměrují světlo přesně tam, kam potřebujete. Jejich výroba stojí jen pár korun.
Makro blesky i makro světla se zpravidla umisťují na přední člen objektivu (obdobně jako filtry). Jejich výhoda je velký světelný výkon, který se tak dostane do scény. Některé modely navíc umí regulovat intenzitu levé a pravé strany blesků / světel. Díky tomu lépe využijete i delší mezikroužky, které více omezují průchod světla na senzor fotoaparátu. Nevýhodou je vyšší pořizovací cena. Existují i speciální makro objektivy se zabudovanými světly.
Ostření
Poslední věcí, kterou ještě zmíním je ostření. Nemáte-li stativ a snažíte-li se ostřit u moderních objektivů manuálně a ještě přes optický hledáček, je to zážitek! Fotografie výše vznikaly přesně takhle – bez živého náhledu, s manuálním ostřením + osvětleno jedním 20W LED světlem. V jisté chvíli jsem toho měl tak dost, že jsem si myslel, že článek prostě nevznikne. Až tak mne to všechno štvalo.
Co bylo špatně? Moderní objektivy mají velmi krátký chod, proto se s nimi špatně manuálně ostří. Automatické ostření nešlo použít, protože jsem testoval to nejlevnější příslušenství – bez přenosu informací mezi fotoaparátem a objektivem. Vše jsem navíc fotil z ruky. Scéna se nacházela na otočné kancelářské židli. Na opěradlech bylo položené světlo. Já seděl na malé stoličce před scénou. Kdybych měl alespoň ten živý náhled a fotoaparát na stativu.
Živý náhled se v tomto ohledu velmi hodí. Ne vždy je pohodlné při makrofotografii koukat do optického hledáčku. Velký LCD displej je v tomto ohledu mnohem pohodlnější. Dále se hodí funkce lupa. Snad u všech moderních fotoaparátů lze využít tuto lupu při živém náhledu a přiblížit si zaostřené místo. Lépe tak zaostříte to, co potřebujete.
No a samozřejmě stativ. Fotit z něj, nemusel bych se tolik trápit s ostřením a rozmazanými fotografiemi. Na druhou stranu – já chtěl dokázat sobě i vám, že to jde i bez něj a to se vcelku podařilo.
Makrofotografie a jedna drobná vychytávka
Digitální fotoaparáty, resp. jejich objektivy, mají jistou vlastnost. Tou je, že ať máte ve fotoaparátu nastavenou jakoukoliv clonu, v objektivu je stále ta nejnižší. Vaši vybranou clonu objektiv nastaví až při samotném fotografování. Na jednu stranu je to praktické. Kdyby tomu tak nebylo a clona se nastavila ihned, při např. f/22 byste toho v hledáčku asi moc neviděli.
Makrofotografie však pracuje s opravdu velmi malou hloubkou ostrosti. Někdy tak malou, až je to ke škodě věci. Např. při velkém zvětšení se musíte rozmyslet, jestli ostřit na tykadla malé berušky, začátek její hlavy, první nožky, apod. Bylo by tedy dobré, kdyby na objektivu šla nastavit nějaká vyšší clona, než na nejnižší. Toho však s makro příslušenstvím bez přenosu „nejde“ dosáhnout. Nebo že by…? Samozřejmě, že s pravým makro objektivem toto řešit nemusíte. Jde mi nyní o případy, kdy fotíte obdobně, jako já při tvorbě tohoto článku.
Jedna možnost tu ale je. V expozičním režimu priority clony si nastavte vámi požadovanou clonu. U fotoaparátů Canon pak zmáčkněte tlačítko náhledu hloubky ostrosti (označeno č. 14). Po dobu zmáčknutí tlačítka bude aktivována vámi zvolená clona. Při stále stisknutém tlačítku pak stačí objektiv uvolnit z bajonetu a umístit na mezikroužky bez přenosu. Clona bude stále nastavená tak, jak potřebujete. Nevýhodou tohoto řešení je, že objektivem prochází o něco méně světla. Ostření tak může být horší. Proto opět doporučuji makro příslušenství s přenosem informací mezi fotoaparátem a objektivem.
Závěrem
Jak vidíte z textu výše – makrofotografie je velké téma, o kterém by se toho dalo napsat mnohé. Já si však myslím, že je mnohem lepší si koupit nějaké levné příslušenství a místo čtení zkusit něco nafotit. Začal bych obyčejnými mezikroužky, nějakým spadlým listem a domácí LED žárovkou na osvětlení scény. Prostě hezky v klidu domova na vyzkoušení si, jak se makrofotografie fotí, jak na ostření, apod. Po vyzkoušení si focení makro snímků vám už nic nebrání v tom to zkusit klidně venku. Důležité je se nebát a jít do toho.