Spoušť fotoaparátu

Spoušť, resp. tlačítko spouště vyobrazené na obrázku níže, je tlačítko, které má zpravidla dvě funkční polohy. Můžete ho stisknout do poloviny, nebo domáčknout úplně.

Spoušť je nedílnou součástí fotoaparátů. Bez ní se pořizují fotografie prostě těžko. Není tedy na škodu se o ní dozvědět něco více.

Spoušť fotoaparátu a jednotlivé polohy spouště

Spoušť jako taková má v dnešních fotoaparátech celkem tři polohy:

1. nečinná,
2. namáčknutá do poloviny,
3. domáčknutá nadoraz.

Ve velmi starých analogových fotoaparátech neměla spoušť prostřední polohu. V modernějších filmových fotoaparátech tuto polohu již naštěstí má.

Záhadná střední část spouště

Pokud se spoušť namáčkne do poloviny, dojde k aktivaci autofokusu, tedy automatického zaostřování. Rovněž dojde k aktivaci systému měření expozice, který nastavuje správné parametry expozice.

Starší fotoaparáty neměly žádný autofokus. Ostřilo se tedy manuálně – podle oka. Nebylo proto zapotřebí spoušť vybavovat prostřední polohou.

Úplné domáčknutí spouště

Pokud spoušť domáčknete nadoraz, dojde k uvolnění závěrky a vyfotografování snímku dle nastavených parametrů expozice.

Tlačítko <AF-ON>

Některé fotoaparáty jsou vybaveny speciálním tlačítkem. U Canonu je to tlačítko s nápisem <AF-ON>. Toto tlačítko v režimech      po zmáčknutí provede to, co namáčknutí spouště do poloviny. V automatických režimech zpravidla nefunguje.

To se může hodit při některých operacích s fotoaparátem. Já např. toto tlačítko používám pro zaostřování skrze živý náhled, tj. přes LCD displej fotoaparátu.

Spoušť fotoaparátu a možné problémy

První problém, se kterým se fotografové setkávají, bývá většinou to, že každý výrobce má střední polohu spouště nastavenou trochu jinak. Někdy je třeba využít více síly, někdy naopak. Nicméně není to nic, co by se nedalo velice snadno osvojit. Může to ale nepříjemně zaskočit.

Druhý problém související se spouští bývá to, že na ni fotograf zatlačí příliš. Tlačítko je tedy hned domáčknuto (v podstatě bez prostřední polohy). V takovém případě pak fotoaparát většinou vyfotí snímek až po malém okamžiku. To proto, že se narychlo snaží ještě zaostřit a nastavit expozici. V některých případech to docela trvá a fotograf pak s domáčknutou spouští stále čeká na vyfotografování snímku a ono nic.

Třetí problém vlastně tak trochu s tím druhým souvisí. Jde o onu odezvu na domáčknutí. Některé fotoaparáty mají reakce na zmáčknutí spouště prostě trochu pomalejší. To i po zaostření a změření expozice. U některých levných fotoaparátů to může být až sekunda. Je taková pomalá spoušť k ničemu? No vlastně ne, ale je třeba s tímto zpožděním počítat.

Příklad a řešení z praxe

Byl jsem se podívat na cyklistický závod ve Skalici u České Lípy. Jediné vybavení, které jsem měl k dispozici, byl můj starý fotoaparát Canon EOS 350D. Tomu dělal společnost starý a pomalý setový objektiv Canon EF-S 18-55 mm f/3,5-5,6. Dokud byli cyklisté vedle sebe na startu, bylo vše v pořádku. Problém nastal ve chvíli, kdy se rozjeli.

Fotím jako o život. Cvakám, jak to jen jde. Když pak kontroluji snímky, ejhle… Značná část je rozostřená. Co jsem ale udělal špatně?!

V první řadě jsem nedal fotoaparátu vhodné místo pro ostření. Cyklisté totiž často nosí jednobarevný trikot. Fotoaparát ale potřebuje k zaostření nějaké hrany a ty se na těchto trikotech ne vždy nachází. Druhý problém pak vychází z toho prvního – fotoaparát se snaží marně zaostřit. Když už se mu to nějak povede, trvá to nějaký čas. Za ten čas cyklista urazí nějakou vzdálenost a tím se přesune mimo hloubku ostrosti.

První problém jde vyřešit elegantně zaostřením na kolo, přilbu, obličej… Prostě někam, kde se vyskytují hrany. Pokud se cyklista nehýbe, je to ideální situace.

Druhý problém má také snadné řešení. Zaostřit na místo, kudy se pojede a kde chcete dotyčné cyklisty vyfotit. Dále překomponovat obraz, přičemž spoušť je stále namáčknutá. Jakmile se do vašeho místa cyklisté dostanou, domáčknete spoušť a je to. Další (o něco rychlejší) varianta spočívá v zaostřování lehce před jedoucí cyklisty. To lze udělat například použitím ostřícího bodu na silnici před nimi. Fotoaparát chvíli zaostřuje a o tu chvíli se cyklisté více přiblíží vašemu bodu, kde máte zaostřeno. Chce to však o něco více cviku. Tento problém lze však řešit ještě jedním způsobem a to – použitím profesionálního fotoaparátu s kvalitním ostřícím senzorem. Ten pak doplnit o profesionální objektiv s rychlým ultrasonickým ostřením. Tento poslední způsob však zpravidla vyžaduje několika-tisícovou investici.

Jiné druhy spouští

Spoušť nemusí být nutně jen na fotoaparátu. Existují i jiné druhy spouští:

• dálková spoušť (drátová i bezdrátová),
• samospoušť.

Více o nich najdete při kliknutí na odkazy výše.

Osobní zkušenost

Nejsem profesionálním fotografem sportu, závodů, nebo velice rychlých akcí. Kromě portrétů v ateliéru a občasného fotografování společenských akcí a krajin nefotím nic rychlejšího. Rychlost spouště a odezva závěrky mě proto u zrcadlovek nikdy moc netrápily. To především proto, že dnešní fotoaparáty mají tyto hodnoty takřka nepostřehnutelné.

Co se osobních zkušeností s různými spouštěmi týče, tak přiznávám, že někdy to chce opravdu cvik. Někdy stačí lehce namáčknout spoušť a fotoaparát už chrlí fotografie. Jindy je třeba spoušť trochu silněji domáčknout. Člověk si ale opravdu lehce zvykne.

Závěrem

S každým novým fotoaparátem je třeba si chvilku zvykat i na novou spoušť. Chvilku to sice trvá, ale velice brzy si vše osvojíte. Při fotografování rychle se pohybujících objektů to však přeci jen dá trošku zabrat, než se vám to dostane „pod kůži“. Ale nebojte se, není to nic hrozného. Každopádně doporučuji začít s nehybnými objekty a pak se teprve pustit do focení těch pohybujících se.