Živý náhled neboli Live View

Živý náhled

Živý náhled (z angl. Live View) je technologie, která umožňuje využít zadní velký LCD displej jako hledáček fotoaparátu. Funguje již dlouhá léta. Uvádí se, že první zrcadlovkou používající funkci živého náhledu byl Olympus E-330, který vyšel začátkem roku 2006. No, to už je pěkných pár let. Mimochodem půjčení tohoto fotoaparátu tímto děkuji fotografce LucceExterní odkaz. Jak tato technologie pokročila, k čemu se živý náhled hodí a jak s ním pracovat, se dozvíte v tomto článku.

Živý náhled ve fotoaparátu

Ti, co čtou můj blog pravidelně vědí, že o živém náhledu, resp. jeho aktivaci jsem psal již ve Fotoporadně. Došel jsem k tomu, že hodně staré zrcadlovky živý náhled prostě a jednoduše nemají. Uvádím to zde pro případ, kdyby si někdo z vás pořídil starou zrcadlovku a živý náhled by „nefungoval“.

Na dvou fotografiích níže máte zvýrazněné tlačítko pro zapínání a vypínání živého náhledu u dvou zrcadlovek. Ačkoliv se sice jedná o zrcadlovky Canon, podobná tlačítka se v podstatě nachází na zadní straně fotoaparátů všech značek.

Živý náhled u Canon EOS 7D Mark II
Zde lze aktivovat živý náhled u Canon EOS 7D Mark II
Živý náhled u Canon EOS 50D
Tlačítko pro živý náhled u Canon EOS 50D

Jak vidíte na fotografiích výše, obě dvě tlačítka jsou na fotoaparátech relativně rozumně rozmístěná. Není problém je tedy v mžiku zmáčknout a tím živý náhled zapnout či vypnout. Rozmístění tlačítek je navíc vcelku intuitivní a člověk si velice rychle zvykne.

Výhody a nevýhody živého náhledu

Živý náhled má své určité výhody, které do jisté míry usnadňují práci, např.:

  • vidíte na LCD displeji přesně to, co váš fotoaparát,
  • snáze se vám bude fotit s výklopným displejem,
  • můžete sledovat aktuální histogram,
  • obvykle lze digitálně přiblížit obraz (cca až 10x),
  • díky možnosti zobrazit mřížku můžete lépe pracovat s kompozicí,
  • kromě uvedeného může zobrazovat spoustu dalších informací (vodováhu, korekci expozice, GPS lokaci, digitální kompas, aj.),
  • nastavování expozice může být názornější a pochopitelnější.

Nicméně jako vše, i živý náhled má několik nevýhod:

  • použití živého náhledu výrazně spotřebovává baterie,
  • někdy nemusí fungovat autofokus (ostření),
  • pokud ostření funguje, je často pomalejší,
  • přijdete o jeden opěrný bod,
  • někdy je obraz zobrazen s větší zpožděním,
  • při slunečném dni na LCD displeji neuvidíte prakticky nic.

Jak můžete vidět, výhod i nevýhod má živý náhled docela dost. Záleží proto na vašich prioritách a požadavcích. Něco můžete snadno překousnout, u něčeho prostě „vlak nejede“. Nyní zkusím rozvést tyto výhody a nevýhody trochu podrobněji.

Histogram v živém náhledu

Kromě toho, že na displeji svého fotoaparátu vidíte to, co vidí váš fotoaparát, je možné zobrazit ještě mnohem více. Kromě základních informacích o expozici, místě zaostření, můžete využít i „živý“ histogram.

RGB histogram včetně zobrazení jasové složky
RGB histogram včetně zobrazení jasové složky

Výhody klasického histogramu spočítaného z pořízené fotografie jsem již vysvětloval dříve. Tento histogram má však navíc to, že se mění dle aktuálního dění na scéně. Pokud při živém náhledu změníte scénu, nebo nastavení expozice, téměř okamžitě se změna projeví. To jak na samotném displeji, tak i na tomto živém histogramu. Můžete tak expozici krásně kontrolovat.

Zvětšení obrazu

Stejně tak jako můžete přibližovat vyfotografovanou fotografii, můžete přibližovat i scénu při funkci živého náhledu. Nejedná se však o nějaké přiblížení skrze objektiv, nýbrž o digitální „zvětšení / přiblížení“. Jinak řečeno o digitální zoom.

Informace U některých fotoaparátů nelze používat digitální přiblížení současně s automatickým ostřením (autofokus). U těchto fotoaparátů je tedy nutné přepnout na manuální ostření.

Živý náhled a expozice

Živý náhled může pomoci i jako názorná ukázka práce s expozicí. Konkrétně tedy jak se světlo ve scéně mění s různým nastavením expozice. Stačí měnit expoziční čas, clonu nebo citlivost ISO a změny se hned projeví jak na LCD displeji, tak i histogramu.

Informace Některé fotoaparáty nemají při zobrazování scény pomocí živého náhledu možnost extra pracovat s expozicí (tudíž i zobrazit živý histogram). V podstatě to znamená, že je expozice měřena těsně před pořízením fotografie, popř. za pomoci speciálního tlačítka. Jak pak takové měření probíhá se dočtete níže pod nadpisem Ostření při živém náhledu.

Spotřeba baterií při živém náhledu

Spotřeba baterií při živém náhledu, tedy Live View (jak někteří často s oblibou používají), je značná. O tom není pochyb. Je větší v závislosti na jasu LCD displeje, jeho velikostirozlišení. Velikost ani rozlišení sice neovlivníte, ale ne vždy je třeba mít displej zapnut na maximální jas.

Ostření při živém náhledu

Jedna z nevýhod živého náhledu je především ostření. Tedy abych byl přesný, tak ostření přes živý náhled u starších fotoaparátů.

O co jde? Starší fotoaparáty neumožňovaly používat při živém náhledu automatické ostření (autofokus). To znamenalo, že jste buď museli ostřit manuálně (to chce trochu cviku) a nebo pro ostření využít speciální tlačítko. U Canonu je toto tlačítko označeno jako AF-ON. Situace pak vypadala následovně:

  • zapnuli jste živý náhled,
  • šipkami nastavili, kam se má zaostřit,
  • stiskli tlačítko ostření či spouště a čekali.
  • Následně fotoaparát vypnul živý náhled,
  • sklopil zrcátko do obvyklé polohy,
  • zaostřil na předem zvolený bod,
  • popř. u některých fotoaparátů rovněž určil expozici,
  • opět zrcátko zvedl (popř. předtím vyfotografoval scénu)
  • a aktivoval zpět živý náhled.

Tento způsob je jak nepohodlný, tak zdlouhavý. A pro mě tedy dosti rušivý. Když se totiž špatně určilo místo zaostření, tak fotoaparát tápal, snažil se zaostřit… a to trochu trvá. Při rychlých změnách ve scéně nešlo přes živý náhled prakticky nic vyfotografovat.

Později bylo možné ostřit za pomoci změny kontrastu a ještě později pomocí fázové detekce. Rozdíl je v tom, že při ostření „kontrastní metodou“ fotoaparát mírně přeostřuje, aby měl jistotu, že dobře zaostřil. Pokud se ostří „fázovou metodou“, není třeba přeostřovat a fotoaparát ví, kdy je správně zaostřeno. Nevýhodou ovšem stále zůstává, že zejména ostření „kontrastní metodou“ je slušně řečeno pomalé. Nicméně kvalita a rychlost ostření se s každým novým modelem fotoaparátu zlepšuje.

V dnešní době (září 2016) dokáží v podstatě všechny moderní fotoaparáty při živém náhledu jak automaticky ostřit, tak určovat expozici.

Zpoždění obrazu skrz živý náhled

Další kámen úrazu pro živý náhled – časové zpoždění při zobrazování scény na displeji. Zpracovat obraz může procesoru fotoaparátu nějakou chvíli trvat. Následně ho pak zobrazit s vhodnou obnovovací frekvencí na displeji stojí také nějaký ten čas a energii. Můžete se tak setkat s tím, že je obraz na displeji zobrazen se zpožděním. To vadí především při fotografování rychlejších akcí (sport). Někdy je zpoždění takřka nepostřehnutelné, jindy trvá až dlouhou sekundu! Představte si, že chcete skrze živý náhled vyfotit sportovce skákající do dálky. Na displeji vidíte, jak se odráží k vrcholnému skoku, ale ve skutečnosti již dopadl.

Moderní, resp. spíše dražší fotoaparáty mívají toto zpoždění na velice solidní úrovni. Takřka nepostřehnutelné.

Osobní zkušenost

Před lety jsem si živý náhled, díky některým jeho nevýhodám, tedy příliš neoblíbil. S dlouhodobým testováním fotoaparátu Canon EOS 70D a následnou koupí Canon EOS 7D Mark II se situace značně změnila.

Jednak proto, že Canon EOS 7D Mark II má oproti Canon EOS 50D, se kterým jsem léta fotil, kvalitnější displej. Jednak proto, že zobrazované informace se ukazují velice rychle a může jich být značné množství. Fotoaparátu rovněž nedělá problém automatické ostření. Navíc natáčení videí by bez živého náhledu vlastně nebylo ani vůbec možné.

Nicméně pokud nemusím, živý náhled vlastně ani nepoužívám. Zapínám ho ve chvíli, když chci někomu ukázat něco ve scéně. Když fotím „ze vzduchu“ nebo „ze země“ a pohled do hledáčku by byl tak obtížný, ne-li nemožný. A samozřejmě když natáčím.

LCD hledáček při natáčení
LCD hledáček je při natáčení video záběrů přes zrcadlovku jediný možný způsob, jak scénu kontrolovat. Zrcátko je totiž trvale zvednuto a zabraňuje tak kontrolovat scénu přes TTL hledáček.

Závěrem

Dnes už nemá cenu se u zrcadlovek zarputile bránit živému náhledu (jak tomu bylo dříve). Technologie opět pokročila a tak je dnes živý náhled kvalitou opět o kus dál. Nicméně i přes jeho nesporné výhody je někdy stále lepší se uchýlit ke klasickému TTL hledáčku. To už však pokročilý fotograf ví.

Mimochodem to, že živý náhled používáte či naopak nepoužíváte dnes nic neznamená. Jde přeci především o výslednou fotografii. Jestli byla pořízena skrze Live View nebo při pohledu do jakéhokoliv jiného hledáčku, to už je jedno.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *