Měření zábleskové expozice

Moderní fotoaparáty ovládají pokročilé měření zábleskové expozice pomocí předzáblesků a TTL měření. TTL je zkratka z angl. Through the lens, což znamená skrz objektiv. Jak toto měření zábleskové expozice probíhá a na co si dát při tom pozor odhaluje dnešní článek.

Úvod do měření zábleskové expozice

Než přejdu k názorným příkladům a doporučením, nemohu si odpustit delší úvod na téma TTL režim. Pokud tuto pasáž znáte, nebo vám přijde nezajímavá, můžete ji přeskočit na praktické příklady při měření zábleskové expozice.

TTL režim

Jak je psáno v úvodu, jedná se o měření expozice skrze objektiv. V moderních fotoaparátech se jedná o kombinaci klasického měření expozice a měření zábleskové expozice. Canon tento svůj režim označuje jako E-TTL II, Nikon jako i-TTL, Pentax jako P-TTL.

Jedná se o nejpřesnější způsob měření, protože zohledňuje vše, co „fotoaparát vidí“. Tedy včetně všech fotografických filtrů, nastavení clony, fotografických makro předsádek, apod. Měří se tedy přesné množství světla procházející na senzor fotoaparátu. Moderní fotoaparáty k tomuto měřeni přidávají ještě něco navíc a to kratičký předzáblesk (viz text níže).

Princip měření síly blesku pomocí TTL

Předpokládejme, že vlastníte fotoaparát (zrcadlovku) s vestavěným, nebo externím bleskem. Tento blesk je nastavený na automatické měření expozice pomocí TTL. Fotoaparát máte namířen na modelku před vámi a nevyužíváte další blesky a záblesková zařízení. Měření síly blesku s funkcí TTL probíhá na zrcadlovkách následovně:

• S fotoaparátem v ruce zaostříte na modelku,
• zmáčknete spoušť do poloviny (změří se expozice scény) bez použití blesku,
• domáčknete spoušť.

V tu chvíli se ale stane několik podstatných věcí:

• vestavěný / externí blesk vyšle velice krátký a slabý „předzáblesk“,
• opět se měřícím senzorem změří expozice scény (použije se maticové měření expozice se zohledněním zaostřeného místa),
• zohlední se nastavení kompenzace zábleskové expozice.

Celé to ale nekončí, protože se:

• následně vše „přepočítá“ (nyní je zbytečné zabíhat do podrobností),
• sklopí se zrcátko, otevře se závěrka,
• dojde k hlavnímu záblesku podle předchozího měření expozice a výpočtů,
• následuje už jen vyfotografování a uložení samotného snímku na paměťovou kartu.

Zdá se vám to složité? No, možná to tak je, ale je to nyní nejlepší řešení pro fotografování s automatickým nastavením blesku. Vše trvá opravdu jen chviličku. Navíc se tak děje vlastně automaticky.

Méně pokročilé fotoaparáty nemají při měření expozice při záblesku vazbu na zaostřovací bod. Naštěstí značné množství fotoaparátů pracuje se vzdáleností, na kterou je zaostřeno. Tedy pokud tuto vzdálenost objektiv fotoaparátu předá. Měření expozice je stejné pro vestavěný blesk i pro externí blesk.

Aby to nebylo úplně tak snadné, existuje ještě druhý způsob „měření záblesku“. Druhá varianta se od té první příliš neliší. Rozdíl je v tom, že se neprovede krátký předblesk, před samotnou expozicí. Systém funguje tak, že se po domáčknutí spouště odpálí blesk a expozice se měří přímo během exponování snímku. V okamžiku dosažení správné expozice následně blesk zhasne.

Nejnovější způsob TTL měření zábleskové expozice

Dovolím si ještě jednu vsuvku. Moderní fotoaparáty a blesky spolu do značné míry spolupracují. Při měření zábleskové expozice proto berou v potaz mnoho dalších údajů:

• zohledňuje se zaostřovací bod,
• měří se vzdálenost zaostřeného objektu (vzdálenost popředí),
• na základě toho se nastavuje zoom hlavy blesku a celkový výkon.

Způsoby výše se pak ještě často doplňují měřením expozice během hlavní expozice snímku. To je ta druhá varianta měření zábleskové expozice – ve žluté poznámce. Je to docela věda, ale kupodivu to funguje ve většině případů velice dobře.

Nevýhody TTL měření zábleskové expozice

TTL měření blesku má ale i několik nevýhod:

• předblesk může odpálit záblesková zařízení, popř. další blesky,
• starší blesky tento způsob měření jednoduše nepodporují,
• vlivem předblesku může dojít k mrknutí (i když je v podstatě doba mezi předbleskem a hlavním bleskem nepostřehnutelná).

Systém měření pomocí TTL také obvykle selže v těchto případech:

• když je fotografovaný objekt výrazně světlý (např. nevěsta),
• analogicky, když je osvícený objekt výrazně tmavý (ženich v černém saku),
• když sice zvolíte vhodný zaostřovací bod (na který je systém měření fixován), ale následně překomponujete scénu. To má při předblesku za následek to, že systém vychází z aktuální situace a nebere v potaz předchozí stav. Myšleno stav před překomponováním scény.

První dva body souvisí s měřením expozice. Fotoaparát si jednoduše myslí, že scéna je vlastně 18% šedá. Tuto problematiku vysvětluje článek na téma korekce expozice.

Abyste lépe pochopili poslední bod, mám tu jeden příklad z praxe. Fotíte maturitní ples. V sále není dostatek světla a tak si chcete pomoci bleskem. Namíříte fotoaparát na hlavu maturanta. Zaostříte na ni (nastavíte zaostřovací bod na hlavu) a překomponujete scénu. Poté zmáčknete spoušť. Vyšle se předblesk a změří se expozice mimo jiné také v překomponovaném zaostřovacím bodě. Jenže ten už nemíří na hlavu maturanta, ale do tmavého sálu. Fotoaparát s bleskem situaci vyhodnotí tak, že je ve scéně málo světla a tak odpálí blesk na plno! Výsledkem je značně přesvícená scéna (v lepším případě). V tom horším případě bude na fotografii z maturanta velký bílý flek.

Praktické příklady při měření zábleskové expozice

Existuje jedno pravidlo, které vyřeší spoustu problémů se snímky s bleskem – měřit expozici na přirozené světlo. To znamená, že expozici nastavíte tak, jako kdybyste fotili bez blesku. Díky tomu budete mít jak krásně osvětlené popředí, tak i nasvícené pozadí.

Úplná automatika zpravidla nastaví vyšší citlivost ISO, kratší expoziční čas a vysoký výkon blesku. Dělá to proto, aby „zastavila pohyb“, tedy aby fotografovaný objekt nebyl rozmazaný. Jenže tímto svým počínáním v podstatě eliminuje světla v pozadí (pokud nejsou dostatečně silná). Výsledkem toho bohužel často bývá, že je v pozadí za objektem zájmu úplná tma.

Pokud ale nastavujete expozici na přirozené světlo v pozadí, blesk zpravidla blikne velmi, velmi, velmi slabě. To ale úplně stačí. Jde jen o lehké přisvětlení popředí.

Může se stát, že se vám při aktivování blesku automaticky zkrátí expozice na nějakou hodnotu. V takovém případě nastavte blesk na SLOW, neboli pomalou synchronizaci.

Ačkoliv jsou moderní TTL systémy velmi pokročilé, složité světelné podmínky je snadno rozhodí. Před samotným focením je nejlepší si vše dostatečně vyzkoušet. Není výjimkou použití korekce zábleskové expozice (klidně i o hodnoty ±3 EV).

Pokud fotoaparát váže expozici s bleskem na zaostřovací bod, je třeba zaostřovací bod vhodně vybrat a sledovat kam míří. Při překomponování scény mohou nastat nepříjemné situace (viz text výše).

Další zkušenosti s měřením zábleskové expozice

Měření expozice na přirozené světlo je super. Nicméně ne vždy tento způsob funguje. Typicky jde o situace, kdy je úplná tma. Nebo ještě lépe – jde o situace, kdy by expozice bez blesku vycházela klidně na několik sekund.

V takovou chvíli se můžete rozhodnout dle situace. Fotíte-li v tmavém ateliéru, jednoduše stačí nastavit bezpečný čas. Ten je dán nejkratším synchronizačním časem a zábleskovou technikou. Typicky se jedná o čas kolem 1/125 sekundy. Pokročilejší fotoaparáty mají čas kratší (klidně i 1/250 sekundy).

Druhou možností je, že i nadále budete exponovat na přirozené světlo, ale expozici zkrátíte. Tato situace nastane především ve chvíli, kdy fotíte s bleskem venku a chcete zachovat světla v pozadí. Jenže o kolik expozici zkrátit? To už záleží na situaci… Záleží, jestli se objekt v popředí pohybuje a jak moc. Také záleží, jakým způsobem chcete případný pohyb zachytit. Každopádně menším zkrácením času sice dojde ke ztmavení pozadí, ale stále bude vidět. Nebude se jednat o černočernou tmu.

Osobní zkušenost

Narovinu můžu říci, že mi dlouhá léta dělalo měření zábleskové expozice vcelku velký problém. Při ostření na střední zaostřovací bod a zároveň používání blesku namířeného na přímo to ještě docela šlo. Při používání odraženého světla blesku, nebo po překomponování, už nebyly výsledky vůbec tak dobré. Nyní již vím, že to bylo z důvodu nepochopení fungování měření zábleskové expozice.

Mé fotografie se do značné míry změnily hned, když mi došlo, že i se zapnutým bleskem lze exponovat tak, jako kdyby zde blesk vůbec nebyl. Měření zábleskové expozice i přes toto nastavení dokáže fungovat velice dobře. Stačí jen nastavit vhodně expozici (klidně i v manuálním expozičním režimu) a zbytek již zvládne měření zábleskové expozice. Pokud by toto měření přeci jen trochu přestřelilo, stačí nastavit adekvátní kompenzaci zábleskové expozice.

Foto na závěr – pomalá synchronizace

K obrázku níže, kde je má maličkost – konkrétně k horní části snímku. Zaostřovací bod jsem nastavil na svůj obličej. Automatika fotoaparátu, E-TTL II režim blesku i měření zábleskové expozice správně vyhodnotilo situaci. S pomocí bezpečného času vznikla fotografie výše. Expozice: čas 1/250 s, clona f/9, citlivost ISO 400. Žádná korekce expozice ani kompenzace zábleskové expozice. Je zde vidět, že intenzita světla blesku prakticky úplně vymazala to, co se nachází za mnou. Je zde jen jeden menší světelný bod.

Druhou polovinu snímku jsem fotil s pomocí pomalé synchronizace. Expozice je téměř stejná, mimo expozičního času 3 sekundy. Díky tomu jsou za mnou vidět světla panelového domu a trochu i jeho obrys. Ano, je trochu světlejší. Zespodu mě osvětloval jak tablet, kterým dálkově ovládám fotoaparát, tak i lucerna na urbex, která lehce osvětlovala místnost, abych se po záblescích nepřizabil. A ano, jedná se o ne zrovna vhodný čas fotografování (ideální by byla tzv. „modrá hodinka“). Nicméně v té době jsem ještě seděl nad článkem a nedošlo mi, kolik je hodin. Odlesků na mém obličeji si nevšímejte. Neměl jsem se před focením namazat krémem. Nezlobte se, ale v nynějším mrazivém březnu to už znovu fotit nechci. Čekání na ranní modrou hodinku si tentokrát také nechám ujít.

Závěrem

Focení s vestavěným i externím bleskem není tak složité, jak by se mohlo na první pohled zdát. Hlavně to chce si některé postupy osvojit a hlavně předem vyzkoušet. V podstatě je to docela snadné. Záleží na tom, čeho chcete dosáhnout. Chcete mít osvícené jen popředí bez pozadí? V tom případě potřebujete vysoký výkon blesku. Pokud chcete naopak zachovat i pozadí, bude stačit opravdu jen lehce přisvítit popředí. Však si to vyzkoušejte sami a uvidíte.