Wi-Fi a fotoaparát

Wi-Fi je dnes v podstatě všudypřítomná technologie pro bezdrátovou komunikaci. Bylo jen otázkou času, kdy se tato technologie rozšíří i do fotoaparátů. Je pravda, že se s Wi-Fi začalo trochu „opatrněji“ – nejprve v kompaktních fotoaparátech. Dnes se ale vyskytuje i u zrcadlovek a to jak levnějších amatérských, tak i těch drahých profesionálních. Jak takové fotografování s pomocí Wi-Fi vypadá a co můžete čekat, se dozvíte právě v tomto článku. Najdete zde i menší technologický koutek.

Technologie Wi-Fi

Pro ty, kdo ještě neměli s technologií Wi-Fi žádnou zkušenost, doporučuji porozhlédnout se po Wikipedii. Nicméně vězte, že tato technologie se nachází v počítačích, mobilech, tabletech, chytrých hodinkách a mnoha dalších zařízeních včetně fotoaparátů. Umožňuje bezdrátový přesun dat na relativně velké vzdálenosti.

Technologie Wi-Fi vyvíjí institut pro elektrotechnické a elektronické inženýrství, zkráceně IEEE (viz Wikipedie). Tento institut vyvíjí různé standardy, které umožňují nové způsoby bezdrátové komunikace. Výsledky jejich práce přinesly pro veřejnost mnohé.

Nejpoužívanější standardy Wi-Fi

Institut IEEE přinesl hned několik standardů. Fotograf jako takový, toho o této technologii nemusí vědět mnoho. Nicméně zdejší informace vám pomohou odpovědět na několik otázek. Kupříkladu proč je přenos fotografií mezi fotoaparátem a počítačem tak pomalý a proč se „nedá“ přenést video v reálném čase.

Původní standard IEEE 802.11 (bez písmenka)

Tento standard vznikl již v roce 1997. Pracoval v pásmu 2,4 GHz s maximální rychlostí 2 Mbit/s. V té době se nejspíše nikomu ani nesnilo, že bude Wi-Fi technologie jednou v mobilech a fotoaparátech. Tento standard jako takový se dnes již samozřejmě nepoužívá. Ono by to taky bylo s uvedenou maximální rychlostí vcelku nemyslitelné.

Dnešní standardy IEEE 802.11

Jsou to především standardy a, b, g, n, ac, ax (správně by před všemi těmi písmenky mělo být napsáno IEEE 802.11). Dnes (srpen 2017) existuje i standard IEEE 802.11ad. Není to však bezdrátová síť Wi-Fi, nýbrž síť, které se říká WiGig. Má oproti ostatním standardům velice omezenou vzdálenost používání (do cca 10 m). Nicméně přenos po této sítí může probíhat rychlostí až 7 Gbit/s. 32 GB karta by se touto rychlostí do počítače přenesla do minuty.

Standard	Pásmo [GHz]	Maximální rychlost [Mbit/s]	obchodní značení
IEEE 802.11a	5	54	Wi-Fi 1
IEEE 802.11b	2,4	11	Wi-Fi 2
IEEE 802.11g	2,4	54	Wi-Fi 3
IEEE 802.11n	2,4 / 5	600	Wi-Fi 4
IEEE 802.11ac	5	přes 3000	Wi-Fi 5
IEEE 802.11ax	2,4 + 5 + 6	kolem 10.000	Wi-Fi 6E
IEEE 802.11be	2,4 + 5 + 6	kolem 40.000	Wi-Fi 7

V tabulce výše jsou nejčastější standardy, se kterými se dnes setkáte. Tabulku samozřejmě postupně doplňuji o nové standardy. Každopádně zpět k fotoaparátům.

Dnešní nejčastější pásmo, ve kterém fotoaparáty a většina chytrých zařízení komunikují je na frekvenci kolem 2,4 GHz. Toto pásmo kdosi rozdělil na 13 kanálů (v Evropě). Tyto kanály se mezi sebou částečně překrývají (ty nejbližší – např. druhý kanál s prvním a třetím). To je mimo jiné důvod toho, proč někdy signál nepřichází tak rychle, resp. kvalitně, jak by asi mohl.

Samozřejmě existují zařízení, které komunikují v novějším pásmu 5 GHz a přesouvat data mnohem rychleji. Toto pásmo má totiž více kanálů a celkově je rychlejší. Na druhou stranu nemá takový dosah jako pásmo 2,4 GHz. Každopádně fotoaparáty, které používají toto pásmo si však zpravidla nepořídí běžný fotograf, ale hlavně profesionál. Snad se to do budoucna zlepší a v nových fotoaparátech budou pásma obě a hlavně úplně běžně.

Wi-Fi ve fotoaparátech

Kdo by teď čekal rychlosti v řádech stovek megabitů a více, dostane spíše studenou sprchu. Protože je Wi-Fi technologie ve fotoaparátech relativně mladá, výrobci nepoužívají hned to nejlepší, co tato technologie umožňuje. Kupříkladu moderní fotoaparát Canon EOS 80D pracuje výhradně v pásmu 2,4 GHz. Podporuje sice standardy IEEE 802.11b, g, n, ale rozhodně s nimi nedosáhne kýžených 600 Mbit/s. Navíc dosah Wi-Fi ve fotoaparátu značně omezená. Pohybuje se kolem 10 metrů.

Proč má bezdrátová síť ve fotoaparátech tak malý dosah?

Odpověď je prostá. Kvůli energii a ergonomii. Vezměte si dnešní Wi-Fi routery. Jejich dosah je na velmi slušné úrovni a přesahují hravě právě oněch 10 metrů. Jenže také mají mnohem větší výkon a obvykle nejednu anténu. A teď si představte fotoaparát se třemi nebo čtyřmi takovými anténami se stejným výkonem jako mají Wi-Fi routery. To abychom si k fotoaparátu ještě pořídili nejlépe autobaterii. Nemluvě o tom, že fotoaparát by přes ty všechny antény nešlo držet v ruce.

Nicméně ne všechny fotoaparáty mají tato omezení. Již nějakou dobu existují způsoby, jak dosáhnout mnohem rychlejšího přenosu na vzdálenosti kolem 100 až 150 metrů.

Bezdrátový přenašeč dat WFT-E7

Jednou z možností (u fotoaparátů Canon) je použití tzv. bezdrátového přenašeče dat. Těchto bezdrátových přenašečů je více. Různé fotoaparáty jsou kompatibilní s různými přenašeči – více informací u výrobce. Já se pro tentokrát soustředím pouze na dva z nich. Jak jsem psal při recenzi fotoaparátu Canon EOS 7D Mark II, přenašeč Canon WFT-E7 umí fotografie i video posílat přes:

• kabel RJ-45,
• Bluetooth,
• Wi-Fi standard IEEE 802.11a, b, g, n.

Tento přenašeč dokáže přesouvat vaše fotografie, ale i videa na delší vzdálenost. Dosah za přímé viditelnosti může být cca 100 až 150 metrů. Nemám sice změřeno, jak rychle data dokáže poslat, ale předpokládám, že to tak úplně pomalé nebude. Bohužel je jeho cena vcelku vysoká. Přibližně 17 tisíc Kč (srpen 2017). Navíc není kompatibilní se všemi dnešními fotoaparáty. Použití tohoto bezdrátového přenašeče je tak vcelku omezené.

Bezdrátový přenašeč Canon WFT-E8

Podobně je na tom moderní bezdrátový přenašeč Canon Canon WFT-E8. Ten vyšel relativně nedávno – pro zrcadlovku Canon EOS 1D X Mark II. Tento, kromě výše uvedených standardů, podporuje dokonce i standard IEEE 802.11ac. Rychlost jeho přenosu je tak na velice solidní úrovni. Opět nemám odzkoušeno, nicméně tentokrát jsem to viděl na vlastní oči. Na předváděčce byly fotografie takřka okamžitě přeneseny na notebook, který se nacházel několik metrů od fotoaparátu.

Je dobré, že toto zařízení také umožňuje velice rychlý přesun dat na velkou vzdálenost kolem 100 metrů. Nicméně stále je jeho použití omezeno pouze na omezený počet fotoaparátů. V tomto případě bohužel pouze na jeden. To se možná do budoucna změní, i když… Nástupce výše uvedeného fotoaparátu již používá bezdrátový přenašeč Canon WFT-E9.

Wi-Fi karty do fotoaparátu

Jistou revoluci přinesly karty Eye-fi. Tyto karty umožňovaly přenášet nafocená data přes Wi-Fi do mobilních telefonů, tabletů, nebo počítačů. Pokud se připojily k síti s přístupem k internetu, tak fotografie dokonce nahrávaly i do tzv. cloudu. Koneckonců toto umí i výše uvedené přenašeče. I když místo cloudu využívá FTP přenos (viz Wikipedia) na vaše servery.

Karty Eye-fi sice umožňují přesuny dat skrze Wi-Fi síť, nicméně k dokonalosti to mělo ještě docela daleko. Než takový přenos začal, zpravidla to trvalo relativně dlouhou dobu (do 10 sekund). Rychlost takového přenosu byla v závislosti na vzdálenosti zařízení cca 1 až 3 MB/s. To se výborně hodilo v dobách, kdy senzory fotoaparátů měly jen několik málo megapixelů. Tyto karty tak našly uplatnění v malých kompaktních fotoaparátech, kde se fotilo výhradně do formátu JPEG. S rostoucími megapixely na senzorech, možností pořizovat videa a s formátem RAW tyto karty pomalu vymizely. Dnes se s těmito kartami již prakticky nesetkáte. Proto používám minulý čas.

Rušení Wi-Fi sítě a jejich dosah

Dovolím si malou, ale podstatnou vsuvku. Dnešní Wi-Fi karty a bezdrátové přenašeče podporují protokol IEEE 802.11n. Neznamená to však, že s nimi dosáhnete hned maximálních rychlostí 600 Mbit/s (75 MB/s). Obvyklá maximální rychlost přenosu je v ideálních podmínkách přibližně 20 MB/s. Ideálními podmínkami se myslí, když:

• jsou obě dvě komunikující zařízení v podstatě téměř u sebe,
• obě zařízení podporují protokol Wi-Fi IEEE 802.11n,
• komunikace probíhá pouze mezi těmito dvěma zařízeními (žádné další zařízení není ke stejné síti připojeno),
• komunikace není narušena jinou komunikací, např. z okolních kanálů.

Dosáhnout těchto podmínek může být problém. Například já mám doma jeden Wi-Fi router. S ním komunikují notebook, stolní počítač, tablet, 3 mobily a televize. I kdybych stál s fotoaparátem s Wi-Fi kartou přímo u routeru, tak bych maximální rychlosti přenosu nedosáhl. Nemluvě o tom, že tuto komunikaci ruší jiná zařízení v bytě i z okolních bytů. Například: bezdrátové mikrofony, technologie Bluetooth, zařízení chytré domácnosti, apod. Když k tomu připočítám dalších 10 až 14 okolních sítí, ideální spojení je to tam.

Wi-Fi názorně

Myslím si, že „technologického koutku“ už je dost. Proto se nyní vrhnu na názorné ukázky použití Wi-Fi ve fotoaparátu. Ti, kdo čekali přenos skrze Wi-Fi přenašeče nebo Eye-Fi karty bohužel zklamu. Ne, že bych bezdrátový přenašeč nevyužil, nicméně ekonomické důvody mi velí, že se musím obejít bez něj. Jsem rovněž rád, že jsem se zbavil i Eye-Fi karet. Na dnešní dobu fungují někdy až neuvěřitelně pomalu. Bohužel v mém okolí není nikdo, kdo by mi půjčil svůj fotoaparát na odzkoušení funkce Wi-Fi. Zůstal jsem tak u starého dobrého fotoaparátu Canon EOS 7D Mark II. Jak už ale víte, tento fotoaparát integrovanou Wi-Fi nedisponuje. Naštěstí je zde řešení přímo od Canonu.

Díky Wi-Fi adaptéru Canon W-E1 lze připojit celkem 3 fotoaparáty:

• poloprofesionální Canon EOS 7D Mark II,
• profesionální Canon EOS 5DS,
• a též profi zrcadlovku Canon EOS 5DS R.

Není vyloučeno, že do budoucna tento seznam rozšířím o další modely fotoaparátů. V době psaní článku (srpen 2017) však uměly využít Wi-Fi adaptér od Canonu pouze tři fotoaparáty.

Aktivace bezdrátové sítě

Vložením tohoto adaptéru do fotoaparátu automaticky nevznikne Wi-Fi síť, se kterou je možné komunikovat. Nejprve musíte aktivovat funkci Wi-Fi. To ve fotoaparátu Canon EOS 7D Mark II uděláte jednoduše přes menu fotoaparátu.

Dalším bodem je registrace fotoaparátu. Jedná se o vytvoření přezdívky pro fotoaparát, aby mohl být snáze identifikovatelný na síti či ve speciálních programech.

Po registraci zařízení, resp. fotoaparátu, si můžete údaje zkontrolovat. Zde je též ideální čas na změnu údajů, pokud jste se překlepli, nebo prostě potřebujete fotoaparát „přejmenovat“. MAC adresu (viz Wikipedia) měnit nejde. Ta je pevně nastavená.

Výběr připojení

Nyní si vyberte způsob bezdrátového připojení fotoaparátu. Na výběr jsou dvě možnosti. Připojit s chytrým telefonem, nebo s počítačem pomocí EOS Utility.

Máte-li možnost, využijte počítač (nejčastěji notebook) s předinstalovaným programem EOS Utility. Tento program je mnohem komplexnější a funkčnější než ten pro chytré telefony. Nicméně protentokrát jsem zvolil připojení k chytrému telefonu / tabletu.

Následuje výběr způsobu připojení skrze:

• bezdrátovou síť ve fotoaparátu (v tomto případě adaptéru Canon),
• již existující bezdrátovou síť např. nějakého Wi-Fi routeru.

V prvním případě (který za chvíli zvolím) Wi-Fi adaptér vytvoří bezdrátovou síť. Tato síť pokaždé vygeneruje jiné koncové jméno a heslo. Tedy pokaždé, když ji vytváříte.

Ve druhém případě můžete vybrat se seznamu jakoukoliv bezdrátovou síť, která je v dosahu fotoaparátu, resp. adaptéru. SSID sítě i heslo můžete zadat ručně přímo ve fotoaparátu. Heslo není podmínkou, může se jednat o nechráněnou – veřejnou Wi-Fi síť.

Snadné připojení – vytváříme vlastní Wi-Fi

Zvolil jsem první možnost – Snadné připojení.

Zvolíte-li snadné připojení, vytvoří se bezdrátová síť, která bude začínat vaší přezdívkou. Zbylý text vytváří fotoaparát náhodně. Stejně tak generuje vždy nový šifrovací klíč. Z bezpečnostního hlediska to vlastně vůbec není na škodu.

Následně připojte vaše zařízení k takto vytvořené Wi-Fi síti. Po připojení vás fotoaparát vyzve, abyste na svém zařízení spustili aplikaci, ve která bude s fotoaparátem komunikovat. V případě Canonu je to aplikace Canon Camera Connect. Rovněž se vás fotoaparát zeptá, jaké fotografie z paměťové karty může aplikaci ukázat (viz obrázek níže).

Tímto jste vytvořili základní nastavení pro připojení vašeho fotoaparátu přes Wi-Fi k nějakému chytrému zařízení. Toto nastavení se automaticky pojmenuje jako SET1 (lze změnit). Dále máte možnost vybrat si ze třech různých nastavení (v základu SET1, SET2 a SET3). V mém případě: Doma, Atelier a Venku. Detaily nastavení nyní netřeba ukazovat.

Zapínám telefon / tablet

Z obrázků výše jste zjistili, jak nastavit fotoaparát pro spojení se přes Wi-Fi síť. Teď se dozvíte, jak na to z pohledu mého starého tabletu.

Protože se právě nacházím mimo jakoukoliv veřejnou i soukromou Wi-Fi síť, vytvořím si Wi-Fi síť vlastní. K tomu mi dobře poslouží Wi-Fi adaptér od Canonu výše. Už jen zbývá připojit se k němu s pomocí tabletu.

Canon Camera Connect

Po úspěšném připojení spouštím aplikaci Canon Camera Connect. Ta ihned zaregistruje fotoaparát v dosahu a zeptá se, zda se k němu chci připojit.

Nyní k samotné aplikaci Canon Camera Connect.

Jak vidíte, aplikace je docela strohá. Je zde několik informací:

• nastavená přezdívka fotoaparátu s možností odpojení,
• SSID Wi-Fi sítě, ke které jsou tablet i fotoaparát připojeni,
• možnost zobrazit si fotografie z paměťové karty,
• možnost vzdáleného fotografování přes tablet,
• nastavení, resp. přiřazení GPS informací k fotografiím,
• letmé nastavení fotoaparátu (zejména času a časového pásma).

Výběr fotografií

Začnu tím nejjednodušším – výběrem fotografií z karty. V aplikaci není žádný problém zobrazovat fotografie nafocené fotoaparátem, které jsou uložené na paměťové kartě. Tyto fotografie můžete klidně uložit skrze Wi-Fi síť do svého chytrého zařízení. Navíc je můžete z karty také smazat, nebo je opatřit hodnocením. Samozřejmostí je zobrazení expozice fotografií skrze jejich informace v EXIFu.

Jde se fotit přes tablet a Wi-Fi

Fotografování skrze tablet není těžké. Fotoaparát se automaticky přepne do režimu živého náhledu Live View. Tedy vlastně takového „polovičního“ živého náhledu. Fotoaparát totiž vypne svůj velký LCD displej.

Samotné fotografování je sice velice snadné, ale někdy přeci jen trochu krkolomné. Více v části článku s názvem osobní zkušenost.

Z obrázku výše je patrné, že lze vcelku pohodlně měnit clona objektivu, stejně tak jako citlivost ISO fotoaparátu. Vzhledem k tomu, že jsem nastavil expoziční režim prioritu clony, nešel samozřejmě měnit čas. Nicméně lze nastavit korekci expozice. To se rozhodně hodí.

Expozice není to jediné, co lze takto měnit. Obrázek výše vám díky ikonkám vlevo dole prozradí jistě více.

Poslední zajímavou věcí je ostření za pomoci Wi-Fi a tabletu. Ostření probíhá snadno pomocí šipek. Stačí kliknout na šipku na tabletu a během chvilky už objektiv přeostřuje. V závislosti na šipce ostří buď po malých skocích, nebo po větších.

Při fotografování skrze tablet je tu i možnost menšího nastavení. Není zrovna rozsáhlé. Nicméně se dozvíte, že můžete ostřit např. klepnutím do obrazu na tabletu. Samozřejmě můžete využít výše uvedených šipek, nebo ostřit ručně na objektivu. Také se vám může hodit otočení obrazovky o 90°, nebo vypnutí / zapnutí živého náhledu, atd.

Nyní stačí už jen zmáčknout spoušť v pravé části obrazovky (uprostřed) a chvíli počkat.

Osobní zkušenost

Teď opravdu přemýšlím, jak se k fotografování přes tablet a Wi-Fi postavit. Jsem si vědom toho, že Wi-Fi ve fotoaparátech je relativně mladou funkcí a je třeba ještě trochu práce. Na druhou stranu, když Wi-Fi síť dokážou vcelku obstojně využívat mobily a tablety, proč by nemohly fotoaparáty? Každopádně je třeba rozlišit, zda má fotoaparát Wi-Fi přímo v sobě (ať už má patřičný čip, nebo Wi-Fi adaptér), nebo komunikace probíhá přes Wi-Fi přenašeč. Přenašeče jsou výkonnější a pohodlnější pro přenos dat i komunikaci. Bohužel ty k dispozici nemám a tak nemohu posuzovat.

Osobní zkušenost s Wi-Fi u Canon EOS 7D Mark II

Jak již víme, k přenosu fotografií a k focení přes Wi-Fi je u tohoto fotoaparátu třeba Wi-Fi adaptér. Tento adaptér má vcelku malý dosah signálu. V ideálním případě (bez rušení apod.) řekněme do 10 metrů. V reálném prostředí budete za 3 až 4 metry nakonec rádi.

Rychlost přenosu jsem neměřil, ale je řekněme dostatečná. Nicméně Canon EOS 7D Mark II se ve svých počátcích s Wi-Fi adaptérem nevyhnul problémům. Fotoaparát potřebuje novější firmware. Bez něj nejde Wi-Fi adaptér používat.

Rychlost aplikace Canon Camera Connect je na vcelku solidní úrovni. Zpoždění zobrazení a komunikace (fotoaparát ↔ tablet) je asi stejná, jako u levných kompaktů. Také u nich chvíli trvá, než zobrazí na displeji obraz. Stejné je to se změnami nastavení expozice.

Samotné fotografování

V ideálních případech super. Klepnete do tabletu a na to stejné místo během sekundy zaostří fotoaparát. Nechcete stále klepat na konkrétní místo, ale jen zaostřit? Není problém – hledejte na tabletu tlačítko AF vedle spouště. Chcete pořídit více fotografií v rychlém sledu? Změníte si přes tablet režim řízení a už fotíte. Jenže toto všechno funguje pouze v ideálním případě. Což je při mé práci docela často. Teď k možným problémům.

První věcí, která může způsobit jisté problémy, je vypnutí displeje fotoaparátu. Chápu, proč to dělá. Čip fotoaparátu nemusí zpracovaná data posílat na displej. Navíc se tak ušetří energie z akumulátoru. Nicméně pokud nemáte fotoaparát už někde připravený a chcete s ním ještě pohybovat, užijete si „srandu“. Tím, že fotoaparát zvedne zrcátko a vypne displej, jste odkázáni pouze na tablet / jiné zařízení. Bez něj máte jen tušení, kam fotoaparát asi míří a na co ostří. Toto všechno navíc zobrazuje zařízení se zpožděním. Navíc v závislosti na vzdálenosti od zdroje Wi-Fi signálu. Zde by se hodilo ještě trochu zapracovat na rychlosti zobrazení a komunikace…

Druhým problémem může být jisté „zatuhnutí“ celé sestavy (fotoaparát + tablet). Několikrát se mi při špatné síle signálu stala nemilá věc. Fotoaparát zřejmě vysílal obraz, ale do aplikace data nechodila nejspíše tak, jak by měla. Výsledkem toho bylo, že aplikace má černý obraz, nebo zobrazuje stále stejnou scénu (i když už se dávno změnila). Nic jiného v tu chvíli ani nejde nastavit. Aplikace se chová jak zaseknutá. Fotoaparát se při zapnuté Wi-Fi komunikaci nijak neprojevuje, takže u něj také nepoznáte, jestli něco dělá či ne. Řešením situace je přiblížit se s tabletem a fotoaparátem ke zdroji Wi-Fi signálu. Zde pak stačí počkat, až se aplikace a fotoaparát vzpamatují. Další možností je vypnout aplikaci i fotoaparát a navázat spojení znovu.

Kdy Wi-Fi ve fotoaparátu používám

Možná by někoho mohlo zajímat, kdy takové focení skrze Wi-Fi používám. Například při focení produktů se mi spojení tablet + fotoaparát velice osvědčilo. Nemusím chodit mezi scénou a fotoaparátem a vše nastavuji vzdáleně. Stejně tak se mi Wi-Fi osvědčila při fotografování mé maličkosti v krajině. Zde můžu zaostřit na to, co potřebuji a krásně vidím, co se za mnou / jinde ve scéně nachází. Bohužel na větší vzdálenosti bych musel holt použít bezdrátový přenašeč a nejspíše i notebook s vyšším výkonem Wi-Fi.

Závěrem

To, že se technologie Wi-Fi rozšířila do fotoaparátů je vcelku očekávaná věc. Myslím si, že to byla opravdu jen otázka času – kdo s tím přijde první. Na druhou stranu zatím nečekejte žádné zázraky co se kvality signálu a jeho dosahu týče. I tak může Wi-Fi ve fotoaparátu rozhodně pomoci. Klidně i při portrétním fotografování, kdy modelka může vidět sama sebe a tvořit pak lepší pózy. Mějte proto s výrobci fotografické techniky trochu trpělivost.