Velikost fotografií a jejich kvalita
Velikost fotografií a jejich kvalita je dobré téma pro nejednu diskuzi, která se může vléci dlouhé hodiny. Minimálně v mém okolí se o velikosti fotek, resp. počtu megapixelů, velmi často mluví.
S rostoucím počtem megapixelů roste samozřejmě velikost fotografií a jak slýchávám, tak i kvalita fotografií. Je tomu ale vážně opravdu tak? Je třeba fotit do datového formátu RAW, nebo stačí obrazový formát JPEG? Musíme vždy fotit na nejvyšší kvalitu? Nestačila by nějaká menší? O tom všem v tomto článku.
Velikost fotografií
Nedělám to příliš často, ale abyste pochopili jednotlivé souvislosti, je třeba si vysvětlit několik věcí. Připravte se proto na trochu delší a pro někoho nudnější povídání.
Pojmem velikost fotografií teď výjimečně nemyslím velikost fotografií na papíře. Je tím myšlen počet obrazových bodů (pixelů – viz Wikipedie). Od zrodu digitální fotografie totiž velikost fotografií roste. Vše to začalo před léty na pár megapixelech. Dnes se u experimentálních fotoaparátů fotí v řádech jednotek gigapixelů! Ano, čtete správně. Netradiční fotoaparáty jako AWARE 10, dokážou různými způsoby fotografovat i v tomto rozlišení – zde 2,94 Gpix.
Počet obrazových bodů senzoru = počet pixelů. Tento počet souvisí s rozlišením fotografií, resp. s jejich velikostí. Nicméně vyšší velikost fotografií ≠ vyšší kvalita fotografií!
Megapixelová válka
Slyšeli jste někdy pojem megapixelová válka? Tato válka začala s příchodem digitálních fotoaparátů. Jedná se o trochu bláznivou honbu za pixely. Výrobci digitální fotografické techniky se v této „válce“ předhánějí, kdo vyrobí snímací senzor s co možná největším počtem megapixelů. Tato snaha vlastnit „super-senzor“ přinesla dobré, ale i špatné věci.
Zpět k velikosti fotografií
Jak je to tedy s těmi megapixely? Je to vcelku jednoduché. Věc se má ve zkratce asi tak. Bez určitého počtu pixelů se neobejdete, nicméně všeho moc škodí. Nyní vysvětlím proč.
Minulost
Vraťme se do dob prvních digitálních fotoaparátů s klasickými full-frame senzory. Velikost fotografií, resp. rozlišení, se u profesionálních zrcadlovek pohybovalo kolem 4 Mpix. Řekněme, že v té době byl ještě tzv. hon za megapixely dobrou věcí. Postupem času však docházelo k jedné věci. Počet megapixelů sice rostl, ale velikost senzoru zůstávala stejná. Z toho plyne, že se součástky musely najednou radikálně zmenšit a přiblížit, aby se na senzor vešly. Jenže se stále menší velikostí těchto součástek (a též mezer mezi nimi) přichází řada problémů. Kromě schopnosti zachytit scénu ostře, dochází také k rušení v elektrickém obvodu, které se v obraze projeví jako digitální šum.
Přítomnost
A nyní zpět do přítomnosti (srpen 2017). Všimněte si, že profesionální fotoaparáty většiny výrobců digitálních fotoaparátů používají senzory s rozlišením mezi 20 až 35 Mpix. Stále se nyní bavím o senzorech o velikosti kinofilmového políčka. Proč myslíte, že tomu tak je? Při stávajících výrobních postupech se totiž jedná o optimální rozlišení senzorů, protože:
- čip fotoaparátu dokáže toto rozlišení dostatečně rychle zpracovat,
- moderní počítače se při dalším zpracovávání tolik „nezapotí“,
- dnešní objektivy dokážou toto rozlišení ještě obstojně zobrazit – přenést na senzor,
- rušení vlivem velikosti a blízkosti součástek na senzoru dosahuje dobrých hodnot. Tedy takových hodnot, kdy není obraz rušením přílišně degradován.
A teď si představte takový obrazový senzor v mobilu. Ty nejmenší jsou veliké cca 5 × 4 mm. K tomu připočtěte rozlišení 30 Mpix a plastovou optiku. Výsledek? Fotografie sice v rozlišení 30 Mpix, nicméně při porovnání s fotografií z full-frame fotoaparátu je kvalita nesrovnatelně horší. Ono to vlastně ani jinak nejde.
Velikost fotografií – rozlišení
Proč je tedy velikost fotografií, resp. rozlišení v megapixelech, tak často diskutovaný pojem? Příčinu hledejme v marketingu jednotlivých společností. 20 Mpix na senzoru je přeci více než 14 Mpix a to je zase více než 10 Mpix. Takže 20 Mpix senzor je automaticky lepší, no ne?
Popravdě? 20 Mpix a více je u (bez)zrcadlovek pro většinu lidí zbytečnost.
Teď vidím ten rozčilený zástup lidí, který říká: „Co to tady ten rádoby fotograf plácá za hovadiny?! To je zase blábol!“ Abych své tvrzení trochu objasnil, vezmu to nyní z trochu jiného úhlu pohledu.
Velikost fotografií na papíře
Velikost fotografií na papíře souvisí s pojmem DPI (viz Wikipedia). Jedná se o údaj určující, kolik bodů se vejde do délky jednoho palce (2,54 cm). Když problematiku kolem velikosti fotografií, rozlišení a pixelů shrnu, dostanu přibližně toto:
- 300 DPI se považuje za dostatečně vhodné pro velmi kvalitní tisk,
- 150 DPI je takové to rozumné minimum pro ještě dobrou fotografii,
- nicméně i 100 DPI a méně v některých případech stačí.
Nyní se budeme snažit vytisknout velmi kvalitní fotografii o velikosti A4 (cca 20 × 30 cm). Při 300 DPI budeme potřebovat rozlišení senzoru cca 9 Mpix. Jak jsem k tomuto číslu dospěl? Inu…, velikost čtvrtky papíru A4 je dle tabulek 210 × 297 mm. Převedu-li tuto hodnotu na centimetry a poté na palce, dostanu hodnotu přibližně 8,27 × 11,69 in. Tyto hodnoty poté stačí vynásobit hodnotou DPI (tedy 300). Výsledkem je přibližně 2481 × 3507 bodů (tedy pixelů). Pokud toto číslo vynásobím, dostanu se na hodnotu necelých 9 Mpix.
Velikost fotografií a malé zamyšlení
Na fotografii o velikosti A4 vám tedy stačí 9 Mpix. Pro velikost fotografií A3 pak cca 18 Mpix a pro velikost A2 potřebujete necelých 35 Mpix. To vše při vysoké kvalitě výstupu 300 DPI. Fotografie bude tedy vytištěna opravdu velmi kvalitně.
A teď si vezměte takový reklamní billboard u silnice nebo na nějaké budově. Víte, jak obrovské rozlišení by bylo pro kvalitní tisk potřeba? Raději ani nemyslet. U těchto obřích fotografií se v žádném případě nepoužívá 300 DPI. U velkých billboardů s velikostí 20 až 40 m² se běžně používá DPI v rozsahu nějakých 15 až 30. Podobné je to však i u klasických fotografií.
Takový rozměr fotografie A2, už není žádný malý formát. Vždyť se jedná o velikost 420 × 594 mm. Na takový snímek se sice můžete dívat ze vzdálenosti několika cm. Můžete tak (pomalu s lupou) obdivovat úžasné detaily snímku. Mnohem pravděpodobnější ale bude, že se na takový snímek budete dívat z pěkné dálky. Jenže s rostoucí vzdáleností již oko nedokáže jemné detaily tak rozlišit. U velkých formátů tak není problém pořizovat snímky s DPI klidně i 150 a méně.
Formát A2 při 150 DPI
Velikost papírů A2 je dle tabulek 420 × 594 mm. To je přibližně 16,54 × 23,39 in (palce). Při 150 DPI to pak dělá velikost fotografií, resp. rozlišení, kolem 2480 × 3507 px (pixelů). Celkem tedy něco málo přes 8 Mpix. To je oproti původním cca 35 Mpix při 300 DPI rozdíl, co? A víte co je na tom nejlepší? Že když se na tuto fotografii budete dívat ze správné vzdálenosti, tak oko neuvidí rozdíl. Tedy do doby, než člověk přijde k fotografii opravdu blízko.
Vážně tedy potřebujeme všechny ty megapixely, když už s 9 Mpix dokážete vykouzlit krásnou a velkou fotografii? A to nemluvím o dnešních monitorech? Jaké rozlišení používáte? FullHD? To odpovídá cca 2 Mpix. Nebo máte snad nový 4K monitor o rozlišení 3840 × 2160? To je opět něco málo přes 8 Mpix. To je však jen takové malé odbočení.
Velikost fotografií a jejich kvalita
Jak vidíte z příkladů výše – velikost fotografií (její rozlišení) rozhodně automaticky neznamená lepší kvalitu fotografie. V dřívějších dobách toto tvrzení mohlo platit. Dnes (již mnoho let) je situace úplně jiná. Více než počet megapixelů ovlivňuje kvalitu fotografie především kvalitní optika, tedy objektiv. Megapixelů ve fotoaparátech máme totiž více než dost a záleží především na objektivech, kolik detailů dokážou přenést na senzor. Samozřejmě také na čipu fotoaparátu, který zpracovává přijaté informace ze senzoru.
Formát fotografií
S formáty RAW a JPEG se rovněž často řeší velikost fotografií a jejich kvalita. První, co fotografa asi napadne je otázka: „Je lepší JPEG, nebo RAW?“ Chtěl bych napsat, že odpověď zní jednoznačně… jenže už z principu to tak jednoznačné být nemůže.
Osobně se k tomu stavím asi takto za předpokladu, že chcete a umíte RAW „vyvolávat“.
- Jste někde, kde už jen tak nebudete a chcete místo zdokumentovat? Zvažte snímání do datového formátu RAW.
- Budete chtít snímky následně ještě nějakým způsobem upravovat a publikovat? Rovněž bude formát RAW nejspíše mnohem vhodnější než JPEG.
- Fotíte běžnou událost? Nepovažujete fotografie z místa za až tak důležité? Klidně foťte do JPEGu.
- Fotíte důležitou událost, kde bude třeba fotografie rychle roztřídit a publikovat? Zkuste kombinaci RAW + JPEG. JPEG můžete poslat na roztřídění a RAW si necháte pro svojí další potřebu.
Přibližně takhle to vidím já. Samozřejmě se s kolegy fotografy často ve svých názorech lišíme. Je to tedy hlavně na vás, jaký přístup k oběma formátům zaujmete.
Formát a velikost fotografií
Jak už jste asi pochopili, v moderních fotoaparátech se obvykle setkáte s dvojicí formátů: RAW a JPEG. Dlouho platilo, že datový formát RAW = maximální velikost fotografií, tedy maximální rozlišení. Následně platilo, že do formátu JPEG je možné ukládat snímky s různým rozlišením a v různé kvalitě. Moderní fotoaparáty v tom trochu dělají chaos. Jak to konkrétně vypadá, demonstruji na fotoaparátu Canon EOS 7D Mark II.
K dispozici máme opět dvojici formátů – RAW a JPEG. Jak RAW, tak i JPEG mají různou velikost fotografií. U formátu JPEG pak lze pro různé velikosti volit i různou kvalitu fotografií. Kvalitou je myšlena míra komprese snímku, která může být vyšší a nižší.
Pro větší názornost jsem narychlo připravil tabulku níže. Přibližná velikost souboru vyplývá z měření společnosti Canon. Reálná velikost se tak může více či méně lišit. Nicméně z vlastní zkušenosti vím, že to v průměru víceméně odpovídá.
Velikost fotografií – dodatek
Je tedy třeba fotit vždy v maximálním možném rozlišení? Samozřejmě, že ne. Mnohdy pro vaši činnost stačí rozlišení mnohem menší. Chcete nahrávat fotografie na Facebook, Instagram, Flickr? Tak věřte, že rozhodně nebudete potřebovat ukládat fotografie v plném rozlišení. U fotobank je to však jiné a zde je naopak maximální velikost snímku vítána.
Když si vezmu tyto stránky… Čas od času zde publikuji nějaké fotografie. Velikost fotografií je zde málokdy větší než 2 Mpix. Proč? Protože kdybych je sem dával v maximálním rozlišení, tak by se na ně, kvůli jejich velikosti, mnoho lidí nekoukalo. Nemluvě o datové náročnosti velkých snímků. Navíc webhosting by se mi pěkně prodražil…
Osobní zkušenost
Osobně velikost fotografií příliš neřeším. Patřím mezi tu pohodlnější část populace. Při fotografování řeším pouze, zda použiji RAW, JPEG, nebo RAW + JPEG. Fotím-li pro někoho a je potřeba rychlý výběr fotografií, obvykle volím možnost (RAW + S3). Malé JPEG fotografie pak zabalím do archivu a rychle odesílám tam, kde je třeba. Proč to dělám takhle? Jednoduše proto, že v mém případě nikdy nevím, kdy budu jakou fotografii (RAW) potřebovat. Navíc při dnešních cenách a hlavně kapacitách pevných disků mi to nedělá až zas takový velký problém.
Nicméně tak či onak odmítám válku megapixelů. Prostě nemám rád diskuze typu, že:
- fotoaparát s 24 Mpix dělá mnohem lepší snímky než ten s 16 Mpix,
- RAW je „na všechno“ mnohem lepší protože tohle a támhle,
- pro velké formáty fotografií potřebujete maximální rozlišení, apod.
Rozhodně nechci nikomu bránit používat maximální velikost fotografií. Chtěl jsem tímto článkem poukázat na fakt, že ona honba za megapixely je často úplně zbytečná. Koneckonců velcí výrobci fotografické techniky to vědí. Místo megapixelů (kterých je dnes dostatek) se soustřeďte na kvalitu objektivů. Právě objektivy dnes ovlivňují nemalou část kvality fotografií. Jejich vhodným výběrem a správným používáním můžete docílit opravdu krásných snímků. To vše prosím pěkně bez ohledu na velikost fotografií, tedy rozlišení.
Na kvalitě optiky záleží
O tom, že někdy může být přemíra megapixelů i na škodu se před léty přesvědčil můj kamarád a kolega. Nepamatuji se, k jaké zrcadlovce se dostal. Vím však, že měla až příliš mnoho megapixelů (přes 35). Jediný objektiv, který tu dobu měl k dispozici, byl první verze 50 mm f/1,8. Jaké pak bylo jeho zklamání, když pozoroval výstup z půjčené profesionální full-frame zrcadlovky. Pamatuji si, že mi tenkrát volal a říkal mi: „Mám asi problém s foťákem. Ty snímky i při nejnižší citlivosti ISO tak jako divně šumí.“ Tenkrát byla na vině optika a příliš mnoho megapixelů. Optika jednoduše nedokázala „protlačit“ dostatečné množství detailů a velké rozlišení senzoru pak bylo úplně na nic. Když tento objektiv nasadil na nějaký 12 až 16 Mpix fotoaparát, byly výsledky úplně někde jinde. Zajímavé, že?
Závěrem
Vrtalo vám při čtení tohoto článku hlavou, k čemu jsou vlastně dobré všechny ty megapixely, když nejsou často vůbec potřeba? Asi největší důvod, proč fotit s vyšším než potřebným počtem megapixelů je kvůli ořezu fotografií. Zkusím teď menší příklad.
Snažíte se například vyfotit letícího čápa. Spustíte kontinuální snímání a fotíte jako blázen, protože se vám čáp pohybuje v hledáčku sem a tam. Když pak prohlížíte vyfocené snímky, častokrát dojdete k závěru, že je třeba fotografii z jakéhokoliv důvodu trochu oříznout. Zde se uplatní vyšší počet megapixelů. Kdybyste takto ořízli např. 9 Mpix snímek, mohli byste se dostat třeba jen na 2 Mpix. To už je na kvalitní tisk většího formátu fotografie hodně málo. Jenže se senzorem o rozlišení řekněme 30 Mpix máte i po ořezu k dispozici mnohem více megapixelů.
Na závěr mám ještě jednu radu. Pokud se rozmýšlíte nad koupí nového fotoaparátu pamatujte, že nejde o velikost fotografií. Rozlišení mají dnešní fotoaparáty více než dost. Jde především o optiku a také o funkce fotoaparátu. Na to byste se měli zaměřit!
Dobrý den, prosím v tabulce u jednotlivých rozlišení je vždy kulatý čtvrtkruh a zubatý čtvrtkruh. Jaký je v tom rozdíl? Dekuji.
Dobrý den,
velice zjednodušeně jde o kompresi dat. Nastavení na kulatý čtvrtkruh vytváří větší snímky, protože výsledný obrázek obsahuje více detailů. To znamená, že ztrátová komprese JPEG souborů je spíše nízká. Zubatý čtvrtkruh naopak značí větší ztrátovou kompresi dat. Díky tomu má výsledný obrázek méně detailů. Na druhou stranu tyto soubory nezabírají tolik místa na paměťové kartě.
Dobrý den, mám uložené fotky v jpg na externím disku. Zhruba po 10 letech od jejich pořízení jsem zjistil, že jsou jakoby zašuměné a málo ostré. Existují nějaká pravidla pro dlouhodbé uložení fotek. Děkuji za odpověď.
Dobrý den, nedošlo-li k poškození externího disku, nebo k úpravám fotografií, tak se data nezměnila. Jinak řečeno – fotografie budou na disku v takové podobě, v jaké byly před deseti lety uloženy. Je-li disk poškozen, zpravidla se fotografie nenačte vůbec, nebo jen z části. Nezaznamenal jsem případ, že by se fotografie po problému disku samovolně rozmazala, nebo zašuměla.
Dívám-li se na své staré fotografie ze stařičkého Canon EOS 350D, také mám pocit, že tenkrát vypadaly lépe. Na druhou stranu je to vážně jen pocit. Tento fotoaparát jsem používal se základními setovými objektivy a při citlivosti ISO přes 400 již docela šuměl. Tehdejší výstupy nemohu s dnešní fotografickou technikou snad ani porovnávat. Ale na tu dobu to bylo něco! Obzvláště, když mé okolí fotilo digitálními kompakty nevalné kvality. Oproti nim to byly naprosto úžasné fotky.
Co se týče pravidel pro archivaci dat… Tak asi tolik, že byste se měl řídit doporučení výrobce disku ohledně teplot, vlhkosti, nárazů, apod. Všechna důležitá data abyste měl pravidelně zálohovat.
Dobrý den, takový problém se kterým si nevím rady.
dnes jsem nahrál do PC fotografie ze dvou různých fotoaparátu. Ve Windows jsem klikl na fotku pravým, dal vlastnosti, podrobnosti a do kolonky autor jsem napsal své jméno.
fotografie které měla 10MB se po vložení autora zmenšila na 2MB. toto se děje u všech fotografií do kterých přidám autora nebo komentář nebo další. Všechny změní velikost více než o polovinu. Nevíte čím to je a jestli dochází ke ztrátě kvality?
Dobrý den,
bez mučení se přiznávám, že s tímto problémem jsem se ještě nesetkal. Pro zajímavost jsem zkusil udělat vlastní test. Z JPEG souboru velikého 16 MB rázem zmizel necelý 1 MB jakýchsi dat. Fotka z mobilu o velikosti 4 MB se po tomto úkonu pro změnu zvětšila o necelý 1 MB. Nicméně oba tyto obrázky jsem poté srovnal a dal zobrazit rozdíly – žádný rozdíl. Každopádně takto velký rozdíl velikostí jsem nezaznamenal, ať jsem takto zkusil upravil jakýkoliv soubor. Máte-li zájem, pošlete mi prosím obě dvě verze fotografií na e-mail uvedený v kontaktech těchto stránek. Rád bych se na to podíval a pokusil se to osobně zhodnotit. Děkuji.
super. zkoušel jsem to stejné na starých fotografiích a ty byly beze změny.
pro jistotu jsem teď udělal celý reinstal Windows 10. Protože mi tam už nesedělo více věcí. za chvíli pošlu.fotografie
Dobrý den,
mám malý problém se zobrazováním fotografií.
Na mém PC jsem v PSP upravil fotografie, 300 DPI, rozměry různé, ale např. 7500×5000 při velikosti 11 MB a ve všech prohlížečích (Bridge i normální Windows Photo Viewer) jsou fotky krásně ostré.
Problém je, že jakkoli je přenesu do jiných PC (přes uložto, uschovnu i flash-disk), prvních pár sekund je fotka ostrá a poté se rozpixeluje. Při přiblížení na detail se v jistou chvíli zaostří, ale po oddálení je opět rozpixelovaná. Čím by to mohlo být?.. rozlišení displaye i jiné parametry obou (i dalších) PC jsou stejné..
Děkuji za radu.
Dobrý den,
obávám se, že tento konkrétní problém bych musel vidět, protože si to jaksi nedokáži ani představit. Jestli chcete, můžete mi na e-mail (viz kontakty zde na stránkách) poslat nějaký ukázkový problematický soubor a zkusíme se dopátrat problému. Osobně jsem se s tímto nesetkal. A to i když čas od času pošlu poněkud „nadrozměrné fotky“, nikdy k něčemu podobnému nedošlo. Jinak řečeno bylo jedno, jaká velikost fotografií byla, šlo spíše o formát uložení snímku. Výjimku snad tvořily staré televize, které nedokázaly snímky ve větším rozlišení vůbec zobrazit – ani se o to nepokusily. Jinak třeba takový prokládaný PNG se také neotevře všude… V jakém formátu fotografie takto posíláte?
Jde o licence formátu kompresních algoritmů jinak řečeno pro ty co to neví . Když tu fotografii pojmenujete autorem tak se musí s tím pojmenováním znovu uložit jenže v té chvíli se uloží licencovaným kodekem co je v tu chvíli ve Windows pokud je fotografie dost stará a Windows mají k dispozici shodný kodek nepoznáte rozdíl problém nastává v okamžiku kdy kodek souvisí s licencí výrobce mobilu nebo fotoaparátu a Windows tímto konkrétním kodekem z důvodu patentu nemohou disponovat nebo ho prostě nemají instalován i , když je třeba zdarma . Výsledná fotografie bude více méně skoro stejná jen velikosti se budou lišit . Někdy se může stát že výsledná fotografie se bude dokonce jevit lepší nebo horší i to se může stát . Jak vidíte svět je trochu složitější než jste si mysleli . Samostatnou kapitolou pak je vyvolávání RAW a nebo ukládání fotek někam do Messenger , Skype , nebo odesílání přes poštovního klienta kde dost často dochází z důvodu úspor datového toku k automatické kompresi . Proto se doporučuje fotografie před odeslání balit například do zip , nebo rar balíčkovače , aby nedošlo k poškození . :) Doufám že vám to pomohlo je toho více , ale nechci sem napsat knihu na téma digitální formáty :)
Jen jediný dotaz…
na 24Mpx snímači, zapnu-li ukládání do 6Mpx technicky, se obraz nasnímá 24Mpx a pak se softwarově v fotáku přepočítá a uloží v 6Mpx a nebo se čip přepne přímo do 6Mpx a tedy má své „výhody“ 6Mpx snímače s stejnou plochou— tedy by měl mít menší šum ?
myslím si že pravdou je za A tedy že změna Mpx je provedena softwarově následně, nikoliv přímo v čipu
Dobrý den,
může nastat to či ono. Máte-li 24 Mpix senzor a chcete ukládat do 6 Mpix, čip fotoaparátu může skrze svoje algoritmy obraz zmenšit. Matně si vzpomínám, že to tak měly některé fotoaparáty v mobilech. Nicméně se domnívám, že se spíše setkáte s druhým případem, že z 24 Mpix nebudou aktivní všechny buňky senzoru a využije se jen těch cca 6 Mpix. Nečekejte však nižší šum (a pokud ano, tak opravdu nepatrně). Důvodem je to, že jednotlivé buňky senzoru jsou stále stejně velké. Je tedy prakticky jedno, jestli na 24 Mpix senzoru využijete 24 Mpix nebo 1 Mpix. Velikost buněk bude stále stejná a s tím i jejich případné nevýhody.
Velice pěkně napsaný článek, pro mě srozumitelné a přehledné. Děkuji za informace :-)
Dobrý den,
děkuji za pochvalu. Články vznikají svépomocí z vlastních zkušeností a poznatků. Stránky jsou primárně určeny pro mé kamarády a známé, kteří začínají s focením. Na základě toho se snažím přizpůsobovat obsah, aby byl pokud možno přehledný a srozumitelný.
No, zatím žádný komentář a tak je to „opět“ na mě.
Petře, za mě máte 1* :-). Jednoduše a srozumitelně
vysvětlena tato „problematika“ okolo rozlišení foťáků…
Žádné námitky a připomínky? :D Čekal jsem nějaké hádky.
Snad pokaždé, když se setkám s některými kolegy fotografy, tak mě přesvědčují, že nejlepší fotografie jsou pořízené nejlépe za pomoci gigapixelového senzoru a měly by být vytištěny při 600 DPI.
Na druhou stranu přiznávám jednu věc. Když jsem si teď nechával tisknout panorama, tak jsem už předem počítal s tím, že ačkoliv jeho rozměry budou hodně přes metr, tak k němu lidé budou chodit blízko. Proto jsem do skládal z mnoha fotografií. Rozlišení výsledného snímku bylo také enormní. I počítač se zapotil. Několik hodin jsem na něm v podstatě nemohl nic pustit. :D
Mohu ale potvrdit, že výsledek je vynikající :) Osobně jsem panorama viděl a oněch kolik? 150Megapixel? se zblízka ukázalo jako né zcela zbytečných a čtení detailů hned dělalo snímek mnohem zajímavějším a velmi zábavným a člověk může jen objevovat detaily, které ho zabaví na několik možná i desítek minut. :)
Jirka
Je pravda, že to panorama bylo úchvatné a to i při bližším pohledu na fotografii. Samotná fotografie měřila na délku skoro metr a půl, téměř metr na šířku. Na druhou stranu bylo třeba kvůli tomu pořídit několik desítek fotografií v několika řadách a sloupcích a následně je složit do jedné výsledné fotografie. Počítač dostal tentokrát docela zabrat, ale povedlo se.
Zajímavé však je, že kdyby se na tuto fotografii lidé dívali z obvyklé vzdálenosti (pro tento formát), stačila by jedna jediná fotografie o několika málo megapixelech.