UHS specifikace a SD paměťové karty

UHS specifikace a SD karty

UHS, zkratka z angl. Ultra Hight Speed v překladu ultra vysoká rychlost. Co to je a jakou spojitost má zkratka UHS s SD kartami? O tom více v článku.

Článek je nově doplněn o nový formát SD karet – tzv. SDUC karty.

SD, SDHC, SDXC a SDUC karty

Začnu tentokrát od konce. Zkratku UHS totiž najdete pouze na SD paměťových kartách. Konkrétně pak na kartách typu SDHC, SDXC a SDUC. Klasické SD karty (bez HC, XC a UC) UHS sběrnici nepodporují.

UHS sběrnice

Jak už jste pochopili z překladu, UHS je vlastně zkratka něčeho, co souvisí s rychlostí. V souvislosti s SD kartami se pak hovoří o tzv. sběrnici (viz Wikipedie), resp. rozhraní sběrnice.

Tato sběrnice (neboli angl. bus) umožňuje přenášet data různými rychlostmi. V dnešní době (duben 2020) se pro SD karty používá pětice různých rozhraní sběrnice:

  • Default Speed (vyskytuje se u SD, SDHC, SDXC a SDUC karet), rychlost 12,5 MB/s,
  • High Speed (rovněž u SD, SDHC, SDXC a SDUC karet), rychlost 25 MB/s,
  • UHS-I (jen SDHC, SDXC a SDUC karty), rychlost 104 MB/s,
  • UHS-II (jen SDHC, SDXC a SDUC karty), rychlost 312 MB/s,
  • UHS-III (jen SDHC, SDXC a SDUC karty), rychlost 624 MB/s.

Uvedené rychlosti výše jsou teoretické maximální rychlosti, které lze pomocí sběrnice dosáhnout. Rozhodně to neznamená, že SD paměťové karty budou takových rychlostí běžně dosahovat.

Značení UHS sběrnice / rozhraní

Znovu se podívejte na výše uvedené označení rozhraní sběrnice. První dvě (Default a High Speed) se na kartách nijak viditelně neoznačují. Na kartách najdete pouze nápisy SD, nebo SDHC, SDXC, a nebo SDUC. Žádná další loga, ikonky či popisky. Poslední trojice výše jmenovaných však na kartách můžete bezpečně poznat podle specifického značení.

Značí se nápisem SDHC, SDXC a SDUC následovanou římskou I, II nebo III. Do budoucna je pravděpodobné, že číslování bude pokračovat. I když teoretická maximální rychlost 624 MB/s by pro rozhraní UHS-III měla ještě minimálně pár let vystačit.

SDXC UHS-III

Na obrázku výše můžete vidět SD paměťovou kartu podporující rozhraní UHS-III. Podobně jsou značeny karty podporující předchozí rozhraní sběrnice. Mimochodem maximální rychlost rozhraní UHS-III stačí na pohodlné nahrávání 4K i 8K videa.

Rozdíly v paměťových kartách

Aby se zachovala zpětná kompatibilita karet, bylo třeba nějakým způsobem přepracovat připojení k novějšímu rozhraní. Proto mají SD paměťové karty s rozhraním UHS-II a novějším trochu jinak piny než karty se starším rozhraním.

SD paměťové karty UHS-I a UHS-II
SD paměťové karty se starým rozhraním UHS-I a s novým UHS-II

Jak můžete vidět, karta vpravo má trochu více pinů. Nové piny slouží právě k připojení ke sběrnici UHS-II. Promiňte mi, že vám nyní neukážu nejnovější karty UHS-III. Toto rozhraní, nebo chcete-li sběrnice, bylo představeno v březnu roku 2017. Prozatím však neexistují žádné paměťové karty, které by toto rozhraní podporovalo. Zaslechl jsem, že tyto nové karty budou mít stejné množství a snad i rozložení pinů jako u UHS-II. Uvidíme. Mimochodem ani začátkem roku 2021 se žádná taková karta neprodává. Místo toho ale existují ještě rychlejší karty SD Express s rychlostmi přibližně od 985 do 3938 MB/s. Tyto karty mají stejné rozměry jako klasické SD karty. Co se pinů na zadní straně karty týče, tak vypadají jako UHS-II karty. Poznáte je tak, že mají v názvu velké „EX“. Když se povídám na fotografii níže, tak by vedle SD bylo i velké EX.

Kompatibilita UHS karet

O kompatibilitě karet a zařízení jste si již mohli něco přečíst v souvislosti s SD / SDHC / SDXC / SDUC paměťovými kartami. S UHS kartami je to trošku jinak. Dnes (rok 2017) jsou v oběhu nové UHS-II karty dosahující rychlostí kolem 300 MB/s. Jedná se např. o karty od SanDisku, resp. dnes již Western Digital.

Paměťová karta SDXC UHS II
Paměťová karta SDXC SanDisk Extreme PRO® s rozhraním UHS-II

Karta výše je však kompatibilní pouze v zařízeních zvládající číst karty SDXC a SDUC. To je koneckonců jasné – viz paměťové karty. Pokud chcete využít maximálních rychlostí rozhraní UHS-II, je třeba vlastnit i zařízení, které s tímto rozhraní dokáže pracovat.

Neznamená to, že by UHS-II karty byly ve starších zařízeních zvládající jen UHS-I nečitelné. Naopak. Nicméně tato zařízení nedokážou využít plný rychlostní potenciál karet. Bohužel.

Kompatibilita prakticky

Opakování je matka moudrosti, tak ještě pro jistotu jednou o kompatibilitě karet. Hypoteticky máme k dispozici zařízení, které si rozumí s SDXC kartami s UHS-II rozhraním. Takové zařízení dokáže a bude pracovat s kartami:

  • SDXC II (myšleno nové rozhraní UHS-II na SD kartách typu SDXC),
  • SDXC I,
  • SDXC (tzn. bez UHS rozhraní),
  • SDHC II,
  • SDHC I,
  • SDHC,
  • SD.

Pokud máme starší zařízení, které umí pracovat pouze s SDHC kartami s rozhraním UHS-I, budeme trochu ochuzeni. Takové zařízení bude pracovat pouze s kartami:

  • SDHC II (nebude pracovat maximální rychlostí, které rozhraní UHS-II umožňuje),
  • SDHC I
  • SDHC,
  • SD.

Podobné je to s velkokapacitními kartami SDUC, které začínají na kapacitách 2 TB a teoreticky mohou končit až na 128 TB. Zařízení, které zvládne pracovat s SDUC kartami si bude rozumět i s kartami typu SDXC, SDHC a SD.

Jakou kartu do foťáku?

Vrtá vám hlavou, jakou paměťovou kartu tedy do fotoaparátu koupit? Pokud váš fotoaparát podporuje UHS-II karty, je to volba jasná – kupte je. Můžete tak těžit z rychlejšího rozhraní, což se hodí jak při sekvenčním snímání, tak i při natáčení videa.

Nepodporuje-li váš fotoaparát rozhraní UHS-II, je zbytečné tyto karty pořizovat. Nepřinesou žádné výkonnostní zlepšení. Výjimkou je snad použití rychlé čtečky karet společně s moderním počítačem. Zde by pak mělo být patrné zrychlení při přenosech dat do počítače.

Čtečky karet

Většinu dnešního článku jsem věnoval rychlosti karet. Konkrétně pak rozhraní směrnic UHS-I, II, III. Již víte, že pokud chcete těžit z těchto nových rozhraní, je třeba vlastnit i odpovídající zařízení. Platí to samozřejmě i pro čtečky karet.

Většina dnešních čteček paměťových karet používá k přenosu mezi kartami a počítačem rozhraní USB. Jedná se o tzv. univerzální sériovou sběrnici. Tato sběrnice se rovněž postupem času vyvíjí a postupně zrychluje. Pokud doufáte, že vám čtečka pomůže dostat data rychleji do počítače, volte takové, které podporují novější verzi USB. Samozřejmě, že stejnou nebo novější verzi USB musí podporovat a obsahovat vás počítač.

Rozhraní USB

Podívejte se nyní na nejobvyklejší USB rozhraní v počítačích. Tedy myšleno nejčastější rozhraní pro rok 2017. S největší pravděpodobností jej budete mít v počítači taky:

  • USB 2.0, teoretická propustnost až 60 MB/s (to se již pro nejnovější karty nehodí),
  • USB 3.0, teoreticky 625 MB/s (pro dnešní karty v podstatě stačí),
  • USB 3.1 (2. generace), teoreticky 1250 MB/s (bude stačit i pro další generace karet),
  • USB 3.2 (2×2 generace), teoreticky 2500 MB/s.

Připravovaná specifikace USB 4.0 má teoretický strop dokonce na 5000 MB/s! Co bude stačit i na rychlé SD Express karty s teoretickou rychlostí 3938 MB/s.

Rád bych uvedl, že tyto rychlost jsou jen teoretické. Kupříkladu USB 3.0 papírově zvládá 5 Gbit/s (= 625 MB/s). Nicméně při přenosu něco ukousne režie, popř. nějaké rušení během přenosu. Maximální rychlost se tak sníží přibližně na reálných 400 MB/s. To je ale o 225 MB méně než člověk očekává. Toto je však realita. S tím nejde mnoho dělat.

Zaznamenáváme a kopírujeme fotografie

Každý z vás jistě fotí nebo alespoň natáčí. Své výtvory pak chcete mít u sebe. Některé dokonce zálohované. Jiné chcete ukázat, po náležité retuši, okolnímu světu. Je tedy potřeba se zamyslet, jak tato citlivá data přenést do vašeho počítače.

Máte v podstatě dvě možnosti:

Variantu, že byste fotografie posílaly bezdrátově přes Wi-Fi nebo přes UTP kabel teď nebudu brát v potaz.

Koupíte si moderní paměťovou kartu s rychlostí 300 MB/s pro čtení i zápis. Váš fotoaparát bude podporovat pouze staré rozhraní USB 2.0. Proto si pořídíte moderní čtečku karet s dnes nejnovějším rozhraním USB 3.2. Stejné rozhraní bude mít i váš počítač. Začnete kopírovat fotky do počítače a najednou ejhle. Rychlost bude cca 60 MB/s. Jak to?

Vysvětlení je jednoduché. Nestačí jen rychlé přenosové rozhraní. Je třeba mít rychlý i váš disk v počítači. Pokud chcete využít maximální rychlost karet, budete potřebovat i rychlé SSD disky.

Osobní zkušenost

Běžný fotograf fotografující či natáčející (bez)zrcadlovkou ve většině případů vysoce rychlé rozhraní nevyužije (dle mého názoru). Příkladem budiž fotografování s APS-C zrcadlovkou Canon EOS 7D Mark II. Ta dnešní nejnovější rozhraní nevyužívá (podporuje „pouze“ UHS-I). Fotím-li v režimu jednotlivé snímky, je v podstatě jedno, jestli budu používat rychlé či pomalé paměťové karty. Situace se trochu změní přepnutím na rychlé kontinuální snímání. Zde rychlejší karta dokáže fotoaparátu trochu „ulevit“. Konkrétně stále v mezích rychlostí rozhraní UHS-I (tedy žádných 300 MB/s, ale necelých 100 MB/s). Fotoaparát pak dokáže v jedné sérii za sebou vyfotografovat o něco více snímků než s pomalejší kartou. Nicméně více než 20 až 25 fotografií za sebou jsem jen málo kdy potřeboval.

Se dvěma plnými 32 GB kartami pak přijdete domů a chcete obsah uložit do počítače. Můj počítač není žádný rychlík. Data kopíruje docela pomalu a takových 2 × 32 GB mu trvá kolem 40 minut. Tuto dobu obvykle využívám k údržbě fotografické techniky, která někdy trvá skoro až k hodině. Holt někdy je toho prachu a bordelu na fotoaparátu více. Přínos z případně rychlejší sběrnice UHS-II a novější je v mém případě tedy nulový.

Malá aktualizace: s příchodem novějšího hardware je přesun dat mezi paměťovou kartou a počítačem o dost rychlejší. Přesun 64 GB dat mi nyní trvá v řádech několika málo minut. Aktualizoval jsem jak čtečku, tak počítač a ten má i novější USB rozhraní. Následná záloha na domácí NAS je též otázkou několika minutek. Za to pro změnu může rychlá domácí 10Gbit síť.

Druhý příklad z terénu

Účastnil jsem se velkého focení tanečních souborů a mažoretek. Fotilo se na několika místech rovnou několika fotografy. Jednou za čas tyto fotografy obešla osoba, která si vzala plné paměťové karty a rozdala jim nové – prázdné. S těmito kartami pak tato osoba šla k počítači. Nyní to byl závod s časem. Bylo třeba fotografie stáhnout do centrálního počítače. Následně se stažené fotografie distribuovaly mezi dalších 10 přistavených počítačů. K nim měli soutěžící jdoucí kolem přístup a mohli si s jejich pomocí na místě nechat vytisknout vyfotografované snímky.

V tomto případě se již novější rozhraní UHS-II rozhodně vyplatí (i když ho fotoaparáty nemusí podporovat). Soubory jsou totiž díky němu rychle přeneseny do centrálního počítače. Karty pak stačí zformátovat a vydat se na další kolečko s prázdnými kartami.

Závěrem

Ať už si vyberete jakoukoliv paměťovou kartu, přemýšlejte, jestli ji vaše zařízení vůbec přečte a vy využijete. Pokud potřebujete co možná největší rychlost, zvažte použití SD karet s rozhraním UHS-II. Jako alternativu můžete použít karty CFast 2.0, XQD s rychlostmi kolem 500 MB/s. Nesmím zapomenout ani na super rychlé karty SD Express s rychlostí od cca 1 GB/s do 4 GB/s. Výborně se tak hodí pro natáčení 4K i 8K. Tedy samozřejmě za předpokladů, že si s nimi „rozumí“ váš fotoaparát. Jaké karty můžete u svého fotoaparátu použít, se dozvíte u všech seriózních výrobců fotografické techniky.

2 komentáře u „UHS specifikace a SD paměťové karty

  1. Dobrý den, pro nás dislektiky, co znamená jednička nebo trojka ve vaničce. U1-U3. Děkuji Meliš

    1. Dobrý den, vyobrazení U1 na kartě znamená minimální rychlost zápisu 10 MB/s. U3 minimální rychlost zápisu 30 MB/s.
      Osobně mám někdy pocit, že si tvůrci podobných značení z nás dělají legraci (viz obrázek na stránce: https://www.sdcard.org/developers/overview/speed_class/). Čísla v „Céčku“, v „Účku“ a vedle „Véčka“ pro mnoho lidí působí prostě až příliš zmatečně.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.