Testovací obrazce

Na internetu můžete najít různé testovací obrazce, které se využívají ve fotografii. Obvykle se jedná buď o sérii rovnoběžných úseček, nebo celou řadu obrazců i vzorů různých barev. Některé tyto testovací obrazce slouží k nastavení správného ostření, jiné k testování objektivů, příp. senzoru fotoaparátu.

Dnešní článek vás s některými z mnoha testovacími obrazci seznámí. Pokusím se vysvětlit, jak se s těmito obrazci pracuje a k čemu jsou vlastně dobré.

Testovací obrazce všeobecně

Jak již plyne z názvu – testovací obrazce slouží k nějakému druhu testování. Mezi fotografy se nejčastěji používají tři druhy těchto obrazců. První slouží k testování ostření na front / back focus. Druhý k testování objektivů na jejich ostrost, vinětaci a soudkovitost. Třetí k testování senzoru především na šum (citlivost ISO).

Testovací obrazce na ostření

Obyčejné testovací obrazce pro testování správného zaostření jsou vlastně jednoduché rovnoběžky vytisknuté na bílém papíře. Pokročilejší varianta těchto testovacích obrazců obsahuje ostřící terč + očíslovanou stupnici. Při testování objektivu na front / back focus (článek v přípravě) jde o to, aby bylo zaostřeno přesně tam, kam ostříte. Pro lepší názornost přidávám obrázek níže + informaci jak to celé funguje.

Na tvrdou matnou čtvrtku si vytiskněte obrazec výše, příp. nějaký obdobný. Vlastně může docela dobře posloužit papírový metr z IKEA. Tento papír poté položte / nalepte na tvrdou položku a to ideálně tak, aby se papír neprohýbal. Následně umístěte fotoaparát i s objektivem na stativ. Fotoaparát, resp. objektiv, by měl na tento papír mířit ideálně v úhlu 45°. Vzdálenost objektivu od fotoaparátu by měla být přiměřeně krátká (dle ohniskové vzdálenosti objektivu). Resp. je zbytečné papír „rvát“ co nejblíže objektivu, ale zároveň je hloupost fotit s širokoúhlým objektivem na 10 metrů. Pokud to jde, použijte takovou vzdálenost, na kterou obvykle s objektivem fotíte konkrétní objekty.

Na fotoaparátu dále nastavte bodové ostření. Prostřední zaostřovací bod by měl být zpravidla nejcitlivější, proto jej využijte. Zaostřete na prostřední čáru na papíře. V případě použití výše uvedeného metru si zde nějakou čáru vytvořte třeba tenkým centropenem. Namáčkněte spoušť (aby fotoaparát zaostřil) a poté vyfotografujte snímek.

Další nastavení scény a fotoaparátu

Scéna by měla být dostatečně osvětlená. To koneckonců platí pro všechny uvedené testovací obrazce. Jde o to, aby se zaostřovací body měly čeho chytit (což v úplné tmě jaksi nejde). Silné zdroje stálého světla vůbec nevadí. Problém občas způsobuje špatný materiál papíru, který může tvořit odlesky. Na ty se totiž taky špatně ostří. Ideálně je tedy využít nějaký matný papír, který se nebude v místě ostření lesknout.

Na fotoaparátu nastavte nejnižší clonové číslo. To je důležité proto, aby bylo případné špatné zaostření dobře vidět. Kdybyste použili vyšší clonové číslo, bude vše ostré a to nechceme. Dále nastavte vhodnou citlivost ISO. Samozřejmě by byla nejlepší nejnižší citlivost (aby nás nerozptyloval šum), ale zde je to závislé na expozičním čase. Nechceme totiž, aby byl čas zbytečně dlouhý. Setinky sekundy jsou super. Samozřejmě, že v tomto případě hraje velkou roli osvětlení scény. Jde o to, abyste nesnímali scénu expozičními časy kolem desetiny sekundy a delší. Zde se totiž velmi často projevují různé neduhy, jako rozklepání fotoaparátu na stativu vlivem zrcátka / závěrky.

Rozklepání fotoaparátu můžete případně ještě zmírnit aktivací funkce předsklopené zrcátko. Stabilizaci nechte na objektivu vypnutou. Mohla by se rovněž neblaze podepsat na výsledku ostrosti. Rovněž doporučuji využít dlouhou samospoušť.

Vyhodnocení

Po provedení výše popsaných úkonů nahrajte vyfotografovaný testovací obrazec do počítače. Zde při přiblížení fotografie 1:1 (100 %) zhodnoťte výsledek fotografování. Pokud bude zaostřeno přesně na čáru, je všechno v pořádku. Pokud bude zaostřeno kamkoliv jinam, je to problém, který se projeví i při běžném focení. V takovém případě proveďte korekci na front / back focus (článek v přípravě). V případě, že tuto korekci váš fotoaparát neumí, pomůže servis.

Pokud bude chybu vykazovat jen jeden objektiv z mnoha vámi vlastněných, jde pravděpodobně o chybu objektivu. V takovém případě samozřejmě pomůže servis, ale klidně si vystačíte s korekcí front / back focusu ve fotoaparátu. Pokud se stejná chyba vyskytuje u všech vámi vlastněných objektivů, jedná se pravděpodobně o chybu AF senzoru fotoaparátu a je třeba navštívit servis.

Dále je třeba uvést, že velmi malé odchylky od místa zaostření zpravidla nevadí. Ostřící senzory mají jistou „toleranci“. Ideálně byste proto měli stejný test provést vícekrát. Tedy zaostřit, vyfotografovat, rozostřit objektiv, znovu zaostřit, vyfotografovat a to klidně 5× i vícekrát po sobě. Následně jednotlivé fotografie porovnejte a v hlavě si výsledky řekněme „zprůměrujte“. Pokud budou výsledky „hodně mimo“, pak bych řešil nějakou korekci. Samozřejmě vše záleží na použitém objektivu a způsobu fotografování.

Vylepšení

Na obchodech s fotografickým příslušenstvím lze sehnat i pěkný výrobek s ostřícím terčíkem, stupnicí a vodováhou. Pokud je vše sestrojeno správně, usnadní vám to práci. Tzn. ostřící terč ve stejné výšce jako objektiv a zároveň tento terčík kolmý k objektivu. Stupnice má totiž oněch zmiňovaných 45°. Vše se dá během chvilky krásně připravit.

Testovací obrazce vhodné pro testování objektivů

Testovací obrazce pro testování objektivů existují v mnoha variantách. Kupříkladu pro test vinětace objektivu vám klidně stačí vyfotografovat modrou oblohu. Pokud zrovna taková není, klidně si vystačíte s bílou čtvrtkou, příp. s bílou zdí. Doprostřed papíru nakreslíte třeba přeškrtnuté kolečko (aby se měl prostřední ostřící bod čeho chytnout). Vezměte do ruky fotoaparát přibližte se s ním tak blízko, aby čtvrtka vyplňovala celou scénu. Následně zaostřete a vyfotografujte. O perfektní zaostření (jako v předchozím případě) zde vůbec nejde. Jde o to, jestli rohy snímku vůči středu tmavnou či nikoliv.

Pokud jsou rohy tmavší, nezoufejte. Je to vlastnost značného množství objektivů. Obraz lze vylepšit zapnutím funkce ve fotoaparátu s názvem korekce objektivu (článek v přípravě). Pokud tyto korekce fotoaparát neumí, spousta pokročilejších programů má vlastní korekce objektivů přímo v sobě. Např. program Adobe® Lightroom® obsahuje velké množství těchto korekcí.

Pokud k tomuto problému chcete přistupovat profesionálněji, stačí málo. V řádně osvětlené místnosti umístěte testovací papír kolmo k objektivu na vhodnou desku (aby se neprohýbal – nebyly na něm stíny). Fotografujte tento papír tak, jak je napsáno výše. Při tom postupně měňte clonu objektivu. To, že se dostanete na dost dlouhé časy, vůbec nevadí. Vyfocené snímky následně zkontrolujte v počítači. Ideálně tak, aby celá scéna vyplňovala obrazovku. Pravděpodobně u svého objektivu zjistíte, že je vinětace méně viditelná při použití vyšší hodnoty clony.

Na základě zjištěných údajů pak snadno zjistíte, za jakých okolností dochází k vinětaci vašeho objektivu a kdy je vinětace nepatrná.

Rozlišení objektivů a množství detailů zachycených senzorem

Další testovací obrazce jsou vizuálně trochu zajímavější. Vyskytují se na nich různě husté linky / čáry. Z nich lze za určitých okolností poznat, jak je na tom váš objektiv, příp. senzor fotoaparátu. Tedy minimálně co se týče množství detailů, které projdou optikou a které je schopen senzor fotoaparátu zaznamenat. Nicméně k testování své techniky si tyto testovací obrazce mnoho fotografů nepořídí. To především proto, že tuto práci si dali pracovníci webů jako např. DxOMark, částečně i Megapixel. Navíc fotograf, který odfotí za týden stovky fotografií, velmi rychle pozná, který objektiv mu kreslí ostřeji a který nikoliv.

Na základě porovnání snímků diagramu lze vizuálně odvodit rozlišovací schopnosti a kvalitu kresby objektivů a digitálních fotoaparátů. Pokud vás zajímá právě toto, doporučuji si vyhledat informace související s ISO 12233. Postup práce s testovacím obrazcem výše je bohužel vcelku rozsáhlý. Dovolím si proto odkázat na stránky FotoŠkody, kde je věc krásně vysvětlena včetně návodu v PDF.

Testovací obrazce detekující soudkovitost objektivů

Testovací obrazce zobrazující soudkovitost / poduškovitost objektivu jsou vlastně velmi jednoduché. Jde v podstatě o alternativu pro čtverečkovaný papír. Opět platí to, co výše – na dobře osvětleném místě vyfoťte testovací obrazec. Ideálně tak, aby byl tento papír narovnaný, kolmo k objektivu a zabíral prostor celé scény v hledáčku. Fotografovat ideálně na nižší hodnotu citlivosti ISO (kvůli nižšímu výskytu rušivého šumu).

Po vyfocení analyzujte obraz na monitoru počítače tak, aby byla scéna zobrazena přes celý monitor. Snadno byste měli poznat rozdíl. Pokud je rozdíl neznatelný, objektiv nezkresluje obraz. Věc lze dobře řešit i porovnáním originálního testovacího obrazce s vyfoceným. To lze uskutečnit prolnutím vrstev např. v programech Adobe® Photoshop® / Affinity Photo / Zoner Photo Studio.

Testovací obrazce vhodné pro test šumu

Poslední testovací obrazce jsou mnohem veselejší a barevnější. Jedná se totiž o jakousi náhradu za (v podstatě jakoukoliv) barevnou scénu. Abyste tuto scénu nemuseli někde mít a pravidelně ji „oprašovat“, je lepší využít podobné kartičky s barevnou scénou.

Opět stačí kartičku osvětlit dostatečně silným světlem. Kolmo k ní umístit fotoaparát s objektivem (nejlépe na stativ). Následně vyplnit kartičkou celý prostor v hledáčku. Při vyšší hodnotě clony pak postupně exponovat s rozličnou hodnotou ISO. Výsledkem budou fotografie, ve kterých se bude více či méně objevovat šum. Lehce pak odhadnete, kdy je fotografie ještě použitelná a kdy nikoliv.

Osobní zkušenost

Testovací obrazce jsou jistě velmi prospěšné. Na druhou stranu, jak je psáno výše, asi málokterý fotograf je bude častěji využívat. Obzvlášť, když obdobné testování provádí vícero zahraničních, i několik tuzemských webů. Kdybych měl nějaké testovací obrazce doporučit, tak rozhodně ty na určení správného zaostření (front / back focus). Podobné obrazce jsem si koneckonců sám nechal několikrát vytisknout. Dokonce si pořídil vylepšenou plastovou verzi s ostřícím terčíkem a vodováhou. Papírové varianty se totiž rády ztrácí, trhají a přehýbají. Plastovou verzi stačí mít složenou v tenčí papírové krabičce.

Je však třeba si uvědomit, že z jednoho takového fotografování („měření“) nelze vyvozovat nějaké výsledky. Ideálně je třeba vyfotit testovacích fotografií mnohem více – klidně i 10. Díky tomu se eliminují různé chyby, které mohou nastat – např., že ostřící senzor „přestřelí“. Už se mi to totiž stalo, když si kamarád půjčil mé testovací obrazce na front / back focus. Jeho tělo i objektivy Sony se zrovna nějak „nedohodly“ a zaostřený obraz byl velmi mimo. následovaly zdlouhavé korekce, které moc nefungovaly. Následně se ukázalo, že objektivy i senzor naopak ostří velice dobře. Jenže byla pořízen jen jeden testovací snímek, který z nějakého neznámého důvodu zrovna nevyšel správně…

Závěrem

Testovací obrazce jsou velice prospěšné věci – většinou kartičky. Díky nim můžete zjistit více o své fotografické technice. Nicméně to rozhodně neznamená, že si všechny hned musíte koupit. Navíc ty kvalitní jsou vcelku dost drahé. Jak je patrné z textu výše, často si vystačíte s levnější „domácí variantou“. Tedy snad jen kromě testovacích obrazců určených ke zjišťování kolik detailů projde objektivem na senzor.