Jak na rychlý přenos fotek

Co vám budu povídat, dnešní doba je v mnohém dosti uspěchaná. Týká se to samozřejmě i fotografií a videa. Fotoaparáty dnes zvládají pořizovat i 20+ snímků za sekundu. Ve videu už nestačí „filmová rychlost“, ale už se natáčí ve FullHD rozlišení při 240 sn./s (listopad 2020). S počtem snímků a videí roste samozřejmě i velikost uložených dat. No a nakonec… Nikdo samozřejmě nechce, aby se vyfocené fotky přesouvaly kamkoliv hodinu a půl. Proto se dnes zaměřím na rychlý přenos fotek.

Pořídil jsem si nový fotoaparát. Všechno je super, jen mám problém s rychlostí přenosu snímků. Jinak řečeno je přenos fotek po kabelu mezi fotoaparátem a počítačem velmi pomalý a mě to příšerně zdržuje od práce. Nedá se to nějak urychlit?

Publikuji větší množství snímků na sociálních sítích. Používám pro to různé programy a aplikace. Fotky nejprve upravuji v počítači a poté si je nahrávám do tabletu, kde je skrze aplikace distribuuji do soc. sítí. Tento přenos fotek je ale docela dost pomalý a to nemluvím o nahrávání fotek na internet. Nedal by se přenos fotek nějak urychlit?

Co si pod pojmem rychlý přenos fotek představit

Pro každého znamená rychlý přenos fotek něco jiného. Někdo by rád své fotografie měl pokud možno ihned po pořízení v počítači. Jinému by stačilo, dostat fotografie z fotoaparátu nejrychlejší cestou do nějakého zařízení. Někdo se rozčiluje nad pomalým přenosem fotografií na sociální sítě. Dá se vůbec rychlost přenosu fotek nějak rozumně ovlivnit?

V některých případech to ovlivnit jde, jindy bohužel nikoliv. Záleží na tom, o jaký přenos fotek se jedná, tedy hlavně odkud – kam. Vezmeme to tedy postupně.

Rychlý přenos fotek z fotoaparátu do počítače

USB rozhraní

V tomto případě velmi záleží na fotoaparátu. Existují fotoaparáty, které umí velmi rychle ukládat fotografie na paměťovou kartu, ale obsahují zastaralé rozhraní USB 2.0. Na to bych odpověděl pouze a jen „PROČ?!!“ Nemá to vůbec žádný smysl. Tedy kromě toho, aby to naštvalo ty fotografy, kteří potřebují své fotografie co nejrychleji dostat do počítače. Jo a samozřejmě je toto řešení o jednotky dolarů levnější.

Existují ale i fotoaparáty, ve kterých i přes rychlejší rozhraní USB 3.x, probíhá přenos fotek velmi pomalu. V tomto případě může být problémů několik. Prvním je možný horší USB řadič. Ten může být vyrobený tak, že fotografie skrze USB rozhraní jednoduše neposílá maximální možnou rychlostí. Toto ovlivnit nelze, bohužel. Pravděpodobně se o této nepříjemnosti nedozvíte ani od výrobce fotoaparátu. Existují ovšem dvě možnosti, jak tento problém odhalit. První z nich je otestování rychlosti přenosu fotek před koupí fotoaparátu na prodejně. Druhou možností pak zkusit hledat na internetu nějaké testy rychlosti přenosů.

Paměťové karty

Další možností je, že se ve fotoaparátu nachází velmi pomalá paměťová karta. Před odesláním fotografií z fotoaparátu do počítače přes kabel je totiž třeba, aby fotoaparát načetl fotografie z paměťové karty. Jenže, když máte pomalou paměťovou kartu, nevylepší to ani seberychlejší USB rozhraní (či jiné budoucí rozhraní). S tímto se však již něco dělat dá – jednoduše používat rychlejší paměťové karty.

V souvislosti s kartami mě napadla ještě jedna možnost. Není neobvyklé, že si lidé (hnáni za rychlostí) pořídí do fotoaparátu opravdu rychlé paměťové karty. Kupříkladu SD karty SanDisk Extreme Pro s rychlostí čtení až 300 MB/s. Problém ale může být v tom, že fotoaparát nemusí umět využít plný potenciál jejich sběrnice UHS-II. Místo toho k nim přistupuje, jako by se jednalo o karty se sběrnicí UHS-I. To znamená, že data se budou přesouvat ne rychlostí 300 MB/s ale jen cca 100 MB/s. Řešení je ale velmi snadné. Pořídit si čtečku karet, která umí se sběrnicí UHS-II pracovat a má rychlé USB rozhraní 3.x (příp. novější). Osobně doporučuji čtečku Kingston FCR-HS4.

Aktualizace k 7/2023. Má oblíbená čtečka se už nenachází v nabídce stránek společnosti Kingston. Místo ní už existuje pouze alternativa v podobě docku: Kingston Workflow Station Dock. Do něj lze dokoupit dva druhy „čteček“ v podobě: Kingston Workflow SD Reader a Kingston Workflow micro SD Reader. Za mě osobně krok zpět, snad jen kromě toho, že to na stole vypadá trochu lépe jak výše uvedená čtečka.

Další alternativa

V některých případech může být zajímavou alternativou propojení počítače a fotoaparátu přes USB kabel trvale. Takto můžete fungovat jak v interiéru (např. ateliéru), tak exteriéru (kde už to chce ale nějaký notebook). Kupříkladu společnost Canon má velice zajímavé programy, kterým říká EOS Utility. Díky nim můžete fotoaparát Canon ovládat na dálku. Ne jen přes onen kabel, ale též i přes Wi-Fi ve fotoaparátu. Tedy pokud má fotoaparát vlastní / přídavný Wi-Fi modul, nebo podporuje Wi-Fi karty. Vyfotografované snímky tak míří prakticky hned do počítače, kde už s nimi může pracovat někdo další…

Přenos fotek do různých zařízení

Druhá otázka se zaměřuje na přenos fotek do různých zařízení (tablet / mobil). Zde opět velmi záleží na způsobu, jak fotografie přesouváte. Prakticky může nastat vícero možností:

• přes kabel,
• přes Wi-Fi / datovou bezdrátovou síť,
• přes kartu.

Přenos fotek přes kabel

Pro rychlý přenos fotek přes kabel je třeba rychlé rozhraní a rychlé řadiče tohoto rozhraní. O řadičích jsem psal již v úvodu. Tímto rychlým rozhraním myslím USB 3.x, USB 4.x, příp. nějaké obdobné typu Thunderbolt. Jedná se o velmi rychlá rozhraní, která dokážou přesouvat velké množství dat mezi různými zařízeními.

Nevýhodou těchto systémů je, že je třeba mít u sebe stále nějaký kabel, který často jaksi překáží. V domácím prostředí, nebo v případě připojování k vašemu notebooku, to nejspíše nebude problém. Kabel se schová do brašny a přenosy zpravidla probíhají tak, jak mají. Jistý problém ale může nastat na podnikových počítačích. Mám zkušenost s některými kolegy, kteří využívali rychlých podnikových počítačů k úpravám svých nafocených snímků. Když se to jejich zaměstnavatel dozvěděl, jednoduše zakázal přístup k USB portům, resp. nastavil heslo pro přístup.

Přenos fotek přes Wi-Fi a datové bezdrátové sítě

Velmi pohodlný způsob, jak přenést fotky z jednoho zařízení na druhé. Nicméně i zde záleží na mnoha věcech a okolnostech:

• jaký typ Wi-Fi využíváte,
• jak moc „zarušená“ Wi-Fi síť je,
• jak daleko se zařízení nachází od zdroje Wi-Fi signálu,
• kolik dalších zařízení využívá stejné Wi-Fi sítě a jak ji právě využívají,
• jestli data putují přes Wi-Fi router, nebo přímo z počítače / NAS k cílovému zařízení,
• jestli data posíláte „na přímo“ skrz nějaké sdílení, nebo přes službu typu Google Disk, Microsoft OneDrive, Dropbox, aj.

Co to tedy znamená a jak na co nejrychlejší přenos fotek? Kvalitní a rychlý Wi-Fi signál je základ. Ideálně byste tedy měli využívat ideálně standard Wi-Fi 6, příp. do budoucna novější. Tedy samozřejmě na všech připojených zařízeních.

Dále je dobré, když danou bezdrátovou síť Wi-Fi využíváte v jednu chvíli jen a pouze vy. Tedy aby vám někdo další „nekradl“ výkon daného Wi-Fi zařízení. Samozřejmě je vhodné, když se ke zdroji signálu nacházíte co možná nejblíže. Ideálně v co nejméně zarušeném prostředí od jiných Wi-Fi zařízení. Pokud již využíváte nějaký bezdrátový Wi-Fi router, dejte si pozor na to, jak rychle skrze něj dokážou procházet data. To byste měli zjistit u každého solidního výrobce této techniky.

Pokud přesouváte fotografie skrze služby typu Google Disk, Microsoft OneDrive, Dropbox, aj., jste odkázáni na rychlost té dané služby a též na rychlost připojení k internetu.

Přenos fotek přes kartu

Poslední variantou je přenos fotek přes paměťovou kartu (nejčastěji micro SD). Máte-li dostatečně rychlou kartu a čtečku, přesunete velmi velké množství dat během chvilky. Jedinou nevýhodou je jisté nepohodlí při neustálém zapojování a vytahování karty. Často je třeba vlastnit i speciální klíč k otevření nástavce v zařízení pro vložení karty. To není zrovna pohodlné na častější práci. Navíc vše je tak titěrné…

Přenos fotek na sociální sítě

Samotnou kapitolou je přenos fotek na sociální sítě. Mnoho z vás vyžaduje, aby tyto fotografie byly co největší, nejkvalitnější a zároveň se nahrávaly co možná nejrychleji. Už to si docela protiřečí. To máte tak – velké fotografie ve vysoké kvalitě budou vždy zabírají více prostoru, než fotografie menší. Ty menší se proto kopírují rychleji, než ty velké.

Kupříkladu takový Instagram. Ten aktuálně pracuje se čtyřmi velikostmi fotografií. Při poměru 1 : 1 to jsou snímky o maximálním rozlišení 1080 × 1080 pixelů. Pak je tu poměr stran 1,91 : 1 a rozlišení snímků 1080 × 608 pixelů. Následuje poměr stran 4 : 5 a rozměry snímků 1080 × 1350 pixelů. No a poslední variantou jsou snímky s poměrem 9 : 16 a rozlišením 1080 × 1920 pixelů. Nejvíce zabírá poslední formát, který zobrazuje dvou-megapixelové snímky. Z toho plyne, že nemá cenu vkládat originální fotografie s mnoha megapixely a velkými rozměry. Jednak tyto fotografie zabírají více místa a jednak je přenos takových fotek o dost delší. Samozřejmě, když chcete fotografie tisknout ve vysoké kvalitě, je lepší na megapixelech nešetřit. Mimochodem Instagram před léty začínal pouze se čtvercovým formátem. Je tedy dost pravděpodobné, že v budoucnu změní poměry stran snímků, případně zvýší maximální rozlišení fotografií.

Každopádně je dobré si zjistit, jaké jsou maximální možné rozměry fotografií, které dokáže ta či ona sociální síť zobrazit. Je úplně zbytečné „cpát“ mnoha-megapixelovou fotografii někam, kde bude stejně zmenšena! Mimochodem při tomto zmenšování dochází k jisté kompresi původní fotografie. Pokud je tento kompresní algoritmus nastavený nevhodně, snadno se stane, že vaše originální pěkná fotografie vypadá po automatickém zmenšení hůře, než když byste si ji v počítači sami zmenšili a pak teprve nahráli na sociální síť. V praxi to vypadá tak, že někteří tvůrci vytvářejí více verzí svých fotografií – pro Facebook, pro Instagram, atd.

Osobní zkušenost

Zprvu jsem nějaký přenos fotek vůbec neřešil. Měl jsem fotoaparát s málo megapixely a malou paměťovou kartu. S lepší výbavou je to stále ožehavější téma. Když jedna fotka zabírá mezi 30 až 50 MB a je jich na kartě několik stovek, přenos fotek „chvíli“ trvá. Proto jsem velmi rychle nakoupil UHS-II paměťové karty a odpovídající čtečku karet. Tím jsem rychlost přenosu fotek dostal na maximum aktuálních možností.

Mimochodem do budoucna se počítá s kartami UHS-III, ale také SD Express. UHS-III teoreticky zvládnou přesun dat při rychlostech kolem 600 MB/s. Novější SD Express pak počítá (dle verze) s rychlostmi přibližně od 1 GB/s až po 4 GB/s. Dodal bych jen – konečně! Přesun 256 GB dat z karty konečně nebude trvat takovou dobu.

Ještě několik slov ke zmenšování fotografií pro různé sociální sítě. Při zmenšení u vás v počítači máte nad výsledkem velkou kontrolu. Díky zmenšení např. z 36 Mpix na 2 Mpix sice zmizí spousta detailů, ale kupříkladu také šumu. Navíc se správným nastavením zaostření mohou vaše fotografie vypadat úplně jinak, než jak by vypadaly po automatickém zmenšení v té či oné sociální síti. V moderních programech navíc není žádný problém vytvořit si „akce“. Skrze ně pak „proženete“ fotografie určené pro nahrání na sociální sítě a pokud nemáte nějaký velmi starý počítač, je vše velmi rychlé. Stačí jen aktivovat danou akci a vaše fotografie, které následně projdou řadou úprav, např.:

• dojde k celkovému odstranění šumu ze snímku,
• snímek projde barevnou úpravou dle vašich nastavení,
• aplikuje se zmenšení na požadovanou velikost a zároveň zaostření,
• uložení v potřebné kvalitě (ne vždy je potřeba ta nejvyšší – sociální sítě kvalitu fotografie stejně většinou snižují),
• no a nakonec můžete nastavit pojmenování výsledných snímků typu insta-01.jpg.

Závěrem

Celý článek bych shrnul slovy, že pro rychlý přenos fotek často stačí jen používat nejmodernější technologie a řídit se pravidly sociálních sítí. Samozřejmostí je též vysokorychlostní připojení k internetu. Navíc, když si dáte záležet a své fotografie pro sociální sítě takříkajíc optimalizujete, je přenos fotek hračka a snímky budou i hezky vypadat.