Rozmazání snímku

Rozmazání snímku

Existují různé druhy a způsoby rozmazání snímku. K rozmazání fotografie navíc může dojít prakticky kdykoliv. V minulosti jsem tomuto tématu věnoval dokonce čtveřici článků, které se různými způsoby rozmazání snímku věnují:

Ukazuje se však, že to stále nestačí a do Fotoporadny chodí další nové dotazy, příp. variace na ty stávající. Nedá nic dělat. Pokusím se tímto článkem zodpovědět na zbývající dotazy.

Fotím na různých místech. Akce, krajiny, portréty, apod. Poslední dobou se mi stává, že při focení krajin dochází k rozmazání obrazu. Přitom citlivost ISO je vysoká, clona nejnižší, čas optimální pro dobrou expozici. Jen občasný vítr to někdy kazí. Díky němu pak dojde k lokálnímu rozmazání snímku. Dá se s tím něco dělat?

Nedávno jsme s kamarádem fotografovali krajinky a západ slunce. Nemám zrovna nejnovější a nejlepší fotografickou techniku. Nicméně levná také nebyla. Velmi mě překvapují rozdíly mezi jeho snímky a těmi mými. Ty jeho jsou krásně ostré, resp. mnohem ostřejší, než ty moje. Při tom jsme používali podobné nastavení, zejména clonu. Jak to, že u mě dochází k rozmazání snímku, ale u kamaráda s dražším vybavením nikoliv?

Kdy ještě může dojít k rozmazání snímku

V souvislosti s výše uvedeným v článcích může k rozmazání snímku dojít také prostou náhodou. Představte si situaci… Fotíte krajinky ze stativu. Není příliš světla, ale vidět je ještě docela slušně. Máte sice vysoce světelný objektiv, ale využíváte vyšší clonu, aby byl obraz vhodně zaostřen. Citlivost ISO je již na maximu použitelnosti. Expoziční čas je nastaven pro správnou expozici a tak s ním nechcete hýbat. V průběhu fotografování rovněž fouká trochu vítr. Díky němu však dochází k lokálnímu rozmazání snímku dle toho, kam zrovna větrné poryvy vanou.

No a co teď s tím? Když snížíte clonu, abyste mohli zkrátit expoziční čas, obraz již nemusí být ostrý tam, kde potřebujete. Když zvýšíte citlivost ISO nad použitelnou mez (ze stejného důvodu), začne se v obraze vyskytovat větší množství digitálního šumu. Prodlužovat expoziční čas nemá moc smysl právě kvůli větru. Čím delší čas, tím spíše vítr stihne rozhýbat jednotlivé části scény.

Takové situace se prostě čas od času stát mohou a nelze se jim vyhnout. Opravdu s tím ale nelze nic dělat?

Analýza problému

Problém výše pramení ve špatném čase i načasování. Kdyby v době pořizování snímků bylo ve scéně světla dostatek, mohl být použit kratší expoziční čas. Vliv větru na scénu by byl poté o dost menší. Na druhou stranu by mohl přijít silnější vítr a historie by se opět opakovala. Co se načasování týče – občas je třeba brát v potaz předpověď počasí. Pak už je to na vás, zdali půjdete fotit i když to vypadá na dlouhotrvající silnější vítr.

Rozmazání snímku vlivem dlouhého času | moje Tajemno
Rozmazání snímku vlivem pohybu části scény. Ne, že bych nemohl nafotit situaci z dotazu výše, ale zrovna nefoukal vítr. Proto vše prezentuji na své maličkosti. Pro případné zvětšení klikněte.

Řešení problému

Nicméně existují více či méně funkční postupy, jak uvedenou situaci řešit. První spočívá v dodání světla do scény. To lze udělat jakýmkoliv zdrojem světla (třeba bleskem). Horší je to, že tímto zásahem můžete pozměnit celkové vnímání scény a tím ji lidově řečeno „zabít“. Dalším způsobem je jistý kompromis. Stačí jen nastavit menší clonu, příp. vyšší hodnotu citlivosti ISO a doufat, že to na fotografii nebude moc poznat. To mnohdy může být jisté řešení, ale také to není zrovna ideální.

Již zajímavějším řešením může být úmyslné zkrácení expozičního času tak, aby byla scéna lehce podexponovaná. To můžete udělat jak v manuálním expozičním režimu, tak za pomoci korekce expozice. Při následných úpravách snímků v počítači lze poté snímek globálně či lokálně zesvětlit. Zvýšíte tím sice trochu šum v tmavých částech obrazu a uberete scéně kontrast, ale je to možné řešení.

Jako extrémní případ řešení může posloužit tělo objektivu z větším senzorem. Jinak řečeno – menší senzory fotoaparátů mají nevýhodu ve vyšší hodnotě šumu při vyšších hodnotách citlivosti ISO. U dnešních (rok 2019) menších APS-C senzorů zrcadlovek se šum ve fotografii začíná více objevovat při citlivosti ISO kolem 1600. Řekněme, že takový strop použitelnosti je citlivost ISO 6400. Větší full-frame senzor jde pak ještě dál. Šum se zde začíná více vyskytovat v rozmezí citlivosti 3200 až 6400. Hranice použitelnosti je pak někde mezi hodnotou ISO 12800 až 25600. V případě středního formátu jsou hodnoty ještě vyšší. S vyšší hodnotou citlivosti můžete zkracovat expoziční čas do té míry, až vliv větru zmizí.

Poslední rada je pak velmi jednoduchá – nechodit ven fotit za silnějšího větru. Tedy minimálně se před focení podívat na předpověď počasí a přizpůsobit tomu místo focení.

Rozdílná technika

Abych odpověděl na druhý dotaz v úvodu – opravdu může být tak velký rozdíl mezi drahou a levnou fotografickou technikou? V některých případech ano, v jiných příliš ne. V tomto případě jsou rozdíly větší. Začnu tedy objektivy.

Ačkoliv to vypadá, že mezi objektivy nemusí být velký rozdíl, není to tak úplně pravda. To i přes to, že jsou oba objektivy nastaveny na podobné ekvivalentní ohniskostejnou clonu. V dotazu výše šlo o objektivy Canon. Konkrétně o Canon EF-S 18-55mm f/3,5-5,6 IS II a Canon EF 27-70mm f/2,8L II USM. Pokud nerozumíte zkratkám v jejich jméně, podívejte se na článek o značení objektivů. Jaký je tedy v tomto případě rozdíl mezi objektivy za cca 5 a 50 tisíc? V první řadě to, že dražší objektiv je oproti tomu levnějšímu ostřejší. Co to znamená? Že i s prakticky stejným nastavením dokáže tento dražší objektiv přenést na senzor fotoaparátu více detailů.

Tím to však nekončí. Oba dva fotografové fotili značně odlišnými stroji. První fotograf vše fotil fotoaparátem Canon EOS 700D. Tento fotoaparát je určený zejména pro pokročilé amatéry. Druhý fotograf pak fotil profesionální zrcadlovkou Canon EOS 5D Mark IV. Rozdílů mezi těmito fotoaparáty je samozřejmě více. Proto se soustředím pouze na ty důležité, které ovlivnily jejich fotografie.

Srovnání fotoaparátů

Levnější Canon EOS 700D obsahuje menší APS-C senzor o rozlišení cca 18 Mpix. Mohutnější a draží Canon EOS 5D Mark IV vlastní full-frame senzor s rozlišením cca 30 Mpix. Jak již bylo napsáno výše – větší senzor dává fotoaparátu jisté výhody v oblasti šumu. U 700D se šum ve fotografii začíná projevovat již při citlivosti ISO kolem 800. U profi zrcadlovky 5D Mk 4 pak až kolem hodnoty 3200. To je docela velký skok.

V tomto případě, kdy oba dva fotografové zveřejňují svá díla na Facebooku, se uplatní i rozdíl rozlišení. Jak to funguje? Facebook nezobrazuje nahrané fotografie v plném rozlišení, ale v rozlišení menším. Toto rozlišení se v průběhu času mění. Nyní (rok 2019) je nastaveno na velikost 2048 pixelů pro delší stranu fotografie. To pro běžnou fotografii dělá rozlišení cca 3 Mpix. To je o dost méně, než výše uvedené fotoaparáty dokáží nafotit.

To je zde však jistá výhoda. Pokud proběhne optimalizace v podobě zmenšení a zaostření původní fotografie na velikost 2048 pixelů, dokážete skrýt některé neduhy. Například to, že fotografie nebyla původně tak ostrá a nebo, že se v ní vyskytuje šum. Z toho tedy opět může těžit fotoaparát 5D Mk 4. Nejen, že pořídil ostřejší snímek. Oproti 700D lze klidně nastavit hodnotu citlivosti ISO ještě o 2 až 4 řády více. Díky následné optimalizaci spočívající ve zmenšení, příp. zaostření, se pak případné neduhy velmi snadno ztratí.

Samozřejmě lze díky vyšší hodnotě citlivosti ISO použít kratšího expozičního času. Tím se může příp. odstranit ono rozmazání obrazu vlivem větru.

Osobní zkušenost

Když dojde k rozmazání snímku, resp. k rozmazání důležité části snímku, je jasné, že to nepotěší. Vlivem okolností nastane čas od času taková situace, že je rozmazání snímku nevyhnutelné. Slunce zaleze na chviličku za mraky, začne foukat silnější vítr, apod. Někdy nepomohou ani všechny ty megapixely a zmenšení snímku. Prostě k rozmazání scény dojde.

V takovém případě toho samozřejmě mnoho udělat nemůžete. Můžete samozřejmě zkusit nějaký z výše uvedených postupů. Jejich účinnost pak závisí především na okolnostech (okolní světlo, důvod rozmazání snímku, apod.). Osobně se mi tyto situace přílišně nestávají aneb když je ošklivo, nechodím fotit. Pokud už se však fotit rozhodnu, jsem trpělivý, nebo vyfotím scénu tak, jak právě vypadá.

Závěrem

Máte-li obavu z rozmazaných snímků vlivem např. počasí, zkuste si pár fotografií nanečisto. Čím více toho nafotíte, tím více odkoukáte určité situace, kdy se ještě dá fotit a kdy již nikoliv. Postupem času se dostanete do fáze, kdy téměř bezpečně poznáte, jestli má cenu vůbec z domu vycházet. Jestli dokážete scénu zachytit ostrou, nebo naopak skoro stoprocentně dojde k rozmazání obrazu. Každopádně se nevzdávejte a hurá do toho. Čím více toho nafotíte, tím více zkušeností získáte.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *