Problémový panning
Panning, resp. poněkud problémový panning očividně trápí více lidí, než jsem si původně myslel. V průběhu prázdnin se s podobnými dotazy roztrhl pytel.
Zkusila jsem se svojí zrcadlovkou vyrazit do ulic a fotit panning. Na stránkách to vypadá snadně, ale ani po hodině se mi nepodařilo nafotit kvalitní snímek.
Zatrolený problémový panning. Myslím, že nastavení foťáku mám správné, ale fotky jsou furt nějaké rozmazané? Poradíte nějaký fígl, jak na to?
Problémový panning
Co si budeme povídat, pro úspěšný panning je třeba hned několika věcí:
- správně zvolené místo,
- pevnou ruku,
- správné (za)ostření,
- ale i správně nastavený fotoaparát.
Ačkoliv máte výše uvedené body splněny, i tak si připravte zvýšenou trpělivost. Obvykle neplatí, že se snímek povede hned napoprvé. Vše závisí na okolnostech – časech, prostředí, rychlostech, zaostření, schopnosti sledovat objekt, apod.
Aby problémový panning nebyl problémový
Jak již bylo napsáno v předchozím článku – v první řadě je třeba vymyslet ideální místo na fotografování. Nějaké, kde můžete objekt v klidu sledovat po celou dobu jeho pohybu. Takže nějaké místo s dobrým rozhledem, kde vám nebude překážet křoví, stromy, apod.
Teď ono problematické nastavování fotoaparátu a objektivu. Věc se má tak, že nelze předem říci, jaké časy a celkové nastavení fotoaparátu je ideální. Záleží na zdroji světla a rychlosti pohybujícího se objektu. Ale také vzdálenosti od objektu (čím blíže k vám objekt bude, tím rychleji je třeba fotoaparátem švenkovat). Fotíte-li jedoucí automobil, který se žene velkou rychlostí, klidně si můžete dovolit fotit na 1/60 sekundy. Pozadí za vozidlem bude již solidně rozmazané. Takový cyklista či běžec se ale tak rychle pohybovat nebude. Zde budete muset čas prodloužit. To je právě ten problém – jaký správný čas nastavit?
Problém s časem
Jak stále opakuji – nejlepší je, dostavit se na místo fotografování v dostatečném předstihu a zkusit si několik snímků nanečisto. Při tomto fotografování záhy zjistíte:
- jak rychle se objekty vašeho zájmu pohybují,
- kolik světla se ve scéně nachází,
- podle toho určíte optimální expozici (expoziční čas, clonu, citlivost ISO),
- vyberete nejlepší místo pro vaše zamýšlené focení.
Ideální místo na focení je kolmo k objektu – viz opakovaný odkaz na předchozí článek o panningu. Je tedy vcelku zbytečné pořizovat snímky cyklisty, který jede přímo proti vám, nebo od vás. Navíc v takovém případě s foťákem stejně moc švenkovat nebudete.
Pak už vám skoro nic nebrání pustit se focení. Tedy vlastně jedna věc tu ještě je – ostření.
Problém s ostřením
Tzv. problémový panning mě velmi rychle vyškolil, co se týče ostření. Říkal jsem si: „V pohodě, to nafotím jako vždycky na one-shot.“ Jenže ejhle… Sledovat objekt, namáčknout / průběžně namačkávat spoušť ve správnou chvíli, to dá docela zabrat. Navíc ne vždycky se dařilo zaostřovací bod dostat tam, kam bych chtěl a fotoaparát ostřil jinam. Jenže ani kontinuální ostření nebyla moc velká výhra. Občas jsem „uhnul“ a ostření se „rozsypalo“.
Aby se problémový panning stal snadnějším a ostření vás trápilo co možná nejméně, máte v podstatě dvě možnosti. První varianta spočívá v nastavení objektivu tak, aby ostřil pouze na místo, kde budete fotografovat. To uděláte tak, že si rozmyslíte, kde chcete pořizovat snímek. Posléze zaostříte na toto místo (na trávu, cestu, větev…) a přepnete objektiv do režimu manuálního ostření (MF). Samozřejmě byste poté neměli s foťákem nikam chodit. Zejména tedy k / od místa, na které jste předtím ostřili.
Druhá varianta spočívá v inteligentním kontinuálním ostření. Některé fotoaparáty mají chytré ostření, které dokáže předvídat pohyb sledovaného objektu. Ve chvilce spočítají jeho pohyb a na tomto základě upraví ostření objektivu. Také mohou pomoci zónové ostřící body. Někdy je samozřejmě výhodnější pouze jeden zaostřovací bod. To je však bohužel o tom, jaký máte fotoaparát a jak se chová za těch či oněch okolností.
A teď se trefit
Máte již zaostřeno, expozice perfektní, objekt se blíží, fotíte ve správnou chvíli, ale stále máte rozmazané snímky? Důvodů může být několik. Velmi často za to mohou příliš dlouhé expoziční časy, které už nejde jaksi udržet v ruce. Tedy nejde udržet plynulý pohyb rukou. V tomto případě není nic jednoduššího, než expoziční čas zkusit nepatrně zkrátit.
Zapnutá stabilizace občas také dokáže „vykouzlit“ dost problémový panning. Pokročilé objektivy proto mají na objektivech přepínač mezi stabilizačními módy. Oblíbený mód má v tomto případě číslo 2. Tento mód nestabilizuje ve vodorovné rovině, ale ve svislé. Ideální pro např. fotografování auta na rovince. Pro vzlétající letadlo už tento mód vhodný není. V případě letadla bych raději stabilizaci vypnul.
No a teď asi to nejdůležitější – správně se trefit. Jde o to, abyste si na sledovaném objektu vybrali nějaký bod. Tento bod budete neustále sledovat (zpětné zrcátko, kabinu pilota, sedlo jezdce na koni…). Musíte kopírovat jeho pohyb. Zdá se to jako jednoduchý úkol, ale ono to často tak snadné není. Když při tomto sledování budete mít rozklepané ruce, bude rozklepaná i fotka. Bohužel toto špatné sledování často může za „problémový panning“.
A to je vše. O ničem jiném to není. V podstatě je to docela jednoduchá činnost. Jen ne vždycky vyjde dle představ a v dnešní době mají lidé trpělivosti tak málo…
Osobní zkušenost
Panning jsem fotil vlastně jen dvakrát. Jednou před léty, po druhé nedávno kvůli článku. Nutno dodat, že jsem byl docela překvapen, co na tom ty lidi mají. Vždyť vybrat správné místo, nastavit fotoaparát, zaostřit a pak jen sledovat auta… to bylo vážně snadné. Ne, že bych se chtěl pochlubit každým snímkem, který jsem vyfotil. Na druhou stranu jich byl větší počet použitelných. To mě velmi těšilo. Myslel jsem si, že to bude větší oříšek.
Po asi půl hodině fotografování a následném prohlížení snímků jsem přistoupil ke čtenářce těchto stránek, která šla fotit se mnou. Prakticky žádný vyfocený snímek jejím fotoaparátem Olympus nešel použít. To bylo divné. Stabilizaci měla vypnutou, expoziční časy byly nastaveny nakonec stejně, i objektivy měly podobný úhel záběru. Jasně, její menší fotoaparát se oproti mému fotoaparátu s gripem držel mnohem hůře. Ale že by za to mohla ta špatná ergonomie fotoaparátu s výměnným objektivem?
Popravdě problém nebyl na místě nalezen. Pokoušel jsem se jejím fotoaparátem následně asi 20 minut fotit, ale rovněž se mi nepovedl téměř žádný snímek. Použité bylo široké ohnisko, časy mezi 1/15 – 1/125 sekundy, stabilizace vypnutá. Ne, prostě se nepodařilo. Půjčil jsem ji na zkoušku svůj Canon EOS 7D Mark II a žádný problémový panning se nekonal. V čem byla tedy chyba se zjistit nakonec nepodařilo. Čím jak fotíte panning vy?
Závěrem
Panning není žádná velká věda. Na druhou stranu se nakonec ukázalo, že dosáhnout alespoň uspokojivých výsledků dá někdy opravdu zabrat. Jestli byla chyba na straně Olympusu a špatné ergonomie, nebo v tom bylo něco jiného? To se asi jen tak nedozvíme. Pravdou je, že pro zdárný panning je někdy třeba pořádná dávka trpělivosti a jindy to jde skoro samo.
Tady to vidím zcela jednoznačně. Závada fotoaparátu nebo jste měli oba obě ruce levé…