Objektivy

Objektivy jsou bez debat nejdůležitější součástí každého fotoaparátu. Bez nich fotku prostě neuděláte. Tedy když pominu dírkovou komoru (tzv. camera obscura). Každopádně, ne tak senzor / snímač, jako právě objektivy mohou za skvělou či mizernou kresbu scény. Měli byste jim proto věnovat náležitou pozornost.

Dnešní článek věnuji často kladeným dotazům všeobecně na objektivy. Je to sice pár měsíců zpět, co jsem o objektivech již psal. Tehdy se však jednalo o rozdělení objektivů především podle ohniskové vzdálenosti a způsobu použití. Tentokrát bych rád popsal objektiv jako celek a také z čeho se skládá. Článek častěji odkazuje na přidružené příspěvky, které s danou problematikou souvisí a rozvíjí ji.

Objektivy všeobecně

Objektiv je vlastně čočka, resp. soustava čoček, přes kterou prochází obraz na senzor fotoaparátu (dříve na film). Objektiv se v podstatě neliší od mikroskopů, dalekohledů a podobných optických zařízení. Jediná odlišnost je v konstrukci jednotlivých členů a samozřejmě v použití určitých materiálů.

Jak prochází skrz objektivy světlo

Ať už se jedná o objektivy „na blízko“ nebo „na dálku“, v jistém ohledu se chovají úplně stejně. Z pohledu okolní scény světlo nejprve projde:

• kolem sluneční clony před objektivem,
• filtry před přední čočkou,
• přední čočkou objektivu,
• clonou v objektivu,
• soustavou dalších čoček uvnitř objektivu,
• až nakonec dopadne na senzor fotoaparátu.

Takto to platí pro drtivou většinu objektivů. Některé (zejména silné a světelné teleobjektivy) mají přední čočky tak velké, že se pro ně nevyplatí vyrábět žádné filtry. Ty se proto vkládají do nitra samotného fotoaparátu. Díky tomu tyto filtry nemají obří průměr a tím pádem také astronomickou cenu. Na druhé straně jsou zase velmi širokoúhlé objektivy. Ty mají tak velký úhel záběru, že se na ně nedá umístit sluneční clona (natož nějaký filtr). Řekněme, že se jedná o jisté extrémy, a když pominu onu clonu a filtry, tak se světlo při průchodu objektivem chová tak, jak jsem napsal výše.

U objektivů, jako je na fotografii výše, najdete místo na filtry v pravé části snímku před objektivovým bajonetem. Filtry se do objektivu tedy musí vložit. Říká se jim proto „vkládané filtry“. O filtrech všeobecně v samostatném článku.

Výše uvedené velmi širokoúhlé objektivy zase někdy používají tzv. želatinové filtry. Ty se též vkládají blízko k bajonetu. Více o nich najdete na obdobné stránce o fotografických filtrech.

Rozborka objektivu

Nebojte, nechci popisovat každý šroubek objektivu nebo jednotlivé optické soustavy. Vrhnu se na lehký popis toho, co je na první pohled vidět a co je dobré vědět.

Přední čočka objektivu, přední člen

Přední objektivová čočka je velice důležitá. To zejména proto, že čím větší je, tím více světla do objektivu projde. Do značné míry proto ovlivňuje světelnost objektivu.

Přední člen objektivu je velice důležitou částí objektivu. Zasluhuje proto samostatný článek. Hlavním důvodem vytvořené samostatného článku je ovšem fakt, že by tento článek neúměrně narostl na velikosti.

První věcí, kterou musí světlo scény překonat, než se setká se senzorem fotoaparátu, je sluneční clona. Ta zabraňuje nechtěnému světlu (bočnímu) vniknout do objektivu. Díky tomuto světlu mohou totiž vzniknout nepěkné reflexe v obraze. Pokud tyto reflexe hrozí, je vhodné mít sluneční clonu nasazenou. Stejně tak se clona hodí jako mechanická ochrana před nárazem.

Další důležitou věcí, kterou obvykle najdete na přední čočce objektivu, je závit na filtry. Ty pomáhají fotografům odjakživa. Ať již „krajinářům“, tak i portrétním fotografům. Filtry k fotografování prostě patří. Více opět v samostatném článku (viz přiložený odkaz).

Tělo objektivu

Tělo objektivu je u levnějších typů plastové, u těch dražších kovové. Toto rozdělení není však vždy podmínkou. Tělo objektivu se stará o správné uchycení optických členů a elektroniky. Optickými členy myslím plastové / skleněné optické čočky, popř. čočky ze speciálních materiálů. Elektronika v objektivu zase obstarává správnou funkci clony, ostření a různorodou komunikaci s tělem fotoaparátu.

Zde žádné doporučení nebo upozornění nemám. I plastové objektivy mohou být po optické stránce pro fotografa úplně dostačující. Kovové tělo, spolu s kvalitně broušeným sklem uvnitř, je sice obvykle známkou kvality, ale nemusí tomu tak být vždy. Není na škodu se občas podívat na nezávislé i uživatelské testy objektivů, např.: DxOMark.

Jednu poznámku bych nakonec k tělu objektivu přeci jen měl. Pokud nefotíte jen v čistých interiérech, zvažte pořízení objektivu, který je utěsněný proti prachu a vlhkosti. Těsnění dokáže vyřešit spoustu problémů, které způsobuje nepříjemný prach. Pokud máte kromě objektivu utěsněné i tělo fotoaparátu, nemusíte se bát ani lehčího deště.

Objektivový bajonet

Objektivy končí objektivovým bajonetem. O něm jsem sice již psal, ale proč si část toho nepřipomenout. Bez vhodné bajonetové části totiž nelze objektiv propojit s vaším fotoaparátem. Tedy, ono to někdy možná půjde, ale v lepším případě nefungují některé funkce jako je ostření, nebo clona. V horším případě si bajonet poškodíte (ať již ve fotoaparátu, nebo na objektivu) a to už může peněženku docela zabolet.

Značení objektivů a jejich popis

Značení objektivů je důležitou kapitolou pro všechny fotografy. Nezáleží, zda s fotografováním začínáte, nebo jste expert. Bez značení objektivů se v jistém ohledu neobejdete. Značení objektivů není v tomto příspěvku přítomné. Článek by se tak nafoukl, že by se stal nečitelným. Proto se na značení podívejte kliknutím na odkaz výše.

Uvádím jen důležité minimum. Už z pouhého značení objektivu velmi snadno a rychle poznáte, jaké jsou vlastnosti onoho objektivu. Máte-li již nějakou předchozí zkušenost, snadno jen ze značení odhadnete, který objektiv je pro vaši práci vhodnější. Samozřejmě, že před koupí by mělo následovat alespoň zběžné otestování, příp. prozkoumání recenzí a testů.

Tímto uzavírám základní kapitolu o objektivech. Nicméně s objektivy nekončím a za pár měsíců se s nimi opět setkáte v dalších článcích.

Jak vybrat objektiv

Na otázku „jak vybrat objektiv“, příp. „podle čeho vybrat objektiv“, nelze snadno odpovědět. Záleží totiž, co chcete fotit, jakých výsledků chcete dosáhnout, ale také záleží na dalších požadavcích fotografa.

Kdyby přede mnou stál člověk, který s fotografováním začíná, má první otázka by zněla: „Víte, co chcete fotografovat?“ Na základě odpovědi bych poté pokračoval s doporučením konkrétních objektivů.

Řekněme, že s fotografováním opravdu začínáte a nemáte absolutní představu, co a jak chcete fotografovat. Víte jen, že chcete „pořádný“ moderní fotoaparát Canon a s ním i nový (ne bazarový) objektiv téže značky. V takovém případě navrhuji začít s univerzálním objektivem. U Canonu by to mohly být ty objektivy pro full-frame bezzrcadlovky: RF 24-240 mm f/4-6,3 L IS USM, příp. RF 24-105 mm f/4 L IS USM. První z nich je levnější, ale univerzálnější varianta (co do možnosti něco přiblížit). Ohnisková vzdálenost objektivu 24 až 240 mm pokryje jak relativně blízké, tak vzdálené okolí. Možná, že zajímavější variantou by byl druhý zmíněný objektiv. Ten sice stojí o 10 tisíc více a nemá tak velký zoom, ale je má lepší optickou konstrukci a je utěsněný proti prachu. Každopádně oba objektivy mají rychlé ostření, kterému ještě pomáhá stabilizace.

Druhou variantou je situace, kdy víte, co a kde chcete fotografovat. V takovém případě bych pravděpodobně doporučil ne příliš univerzální monofokální objektivy. Ohniskovou vzdálenost bych volil dle místa, ve kterém chcete fotografovat. Pro malé prostory spíše širokoúhlý objektiv, pro vzdálenější teleobjektiv. Pro portréty 35 mm, 50 mm, 85 mm, příp. 105 mm až 200 mm (dle požadavků a představ). Světelnost (clonu) bych opět volil dle požadavků – pro malou hloubku ostrosti malé clony a naopak. Poté by přišlo na řadu ostření, stabilizace, případné utěsnění před nepříznivými vlivy.

Osobní zkušenost

Značná část začínajících fotografů kolem mne, si pro začátek koupila levnější digitální zrcadlovku s nějakým základním objektivem. Já jsem nebyl výjimka. Pro jistotu jsem si koupil hned dva levné setové objektivy. O pár let později jsem si to docela vyčítal. Kdybych si tenkrát ušetřil peníze na kvalitnější světelnější objektiv, byly by mé fotografie dnes opět o kus dál…

Navíc značení objektivů mi toho také moc neříkalo. Tenkrát jsem léta fotil Prakticou na film s 50mm f/1,8 objektivem. Světla jsem tehdy měl většinou dostatek. Když ho bylo málo, prostě jsem zvedl citlivost ISO a bylo. Dělám si srandu. Koupil jsem citlivější film s výraznějším zrnem. Vždy jsem předem plánoval, co a za jakých podmínek budu fotit. Po koupi své první digitální zrcadlovky Canon EOS 350D s dvěma objektivy přišlo spíše zklamání. Jednalo se o setové objektivy Canon EF-S 18-55mm f/3,5-5,6 a Canon EF 55-200mm f/4,5-5,6 II USM. Oba bez stabilizace. Automatické ostření jsem do té doby neznal a vlastně bylo super! Ale ta světelnost? Stále jsem si říkal, co dělám špatně, že na filmovém fotoaparátu jsou některé snímky s takovým pěkně rozmazaným pozadím… No dnes už vím co a jak. Po přečtení jména objektivu už vím, zda je daný objektiv vhodný, nebo vůbec nevyhovuje požadavkům na snímek.

Pokud nepatříte mezi ty, kteří dokáží číst v názvech objektivů, vřele doporučuji se s objektivy seznámit osobně. Tedy myšleno ty, kteří neovládají značení objektivů a ani nečtou četné recenze v tisku a na internetu. Osobní „průzkum“ a následné testování pak můžete snadno udělat ve speciálních obchodech jako je např. Megapixel a FotoŠkoda. Zde si lze zapůjčit a vyzkoušet jak fotoaparát, tak i různé objektivy. Přímo na místě pak vyzkoušíte jejich kvality. Toto testování samozřejmě doporučuji i těm, kteří se ve značení objektivů vyznají. Nikdy není ke škodě vyzkoušet si objektiv v reálném nasazení.

Závěrem

Nyní již máte přehled o tom, k čemu jsou objektivy dobré a z jakých částí se skládají. Společně s minulým článkem o rozdělení objektivů máte nyní solidní základ pro koupi nového objektivu. Jediné, co však schází k dokonalosti je vyznat se v jejich značení.

A ještě jedna rada na závěr. Ať již máte objektivy nové či starší, levnější či dražší, doporučuji s nimi zacházet opatrně, jak jen to jde. Stačí, aby „špatně“ spadl a i když bude vypadat v pořádku, už např. nemusí správně ostřit. Nepsal bych vám o tom, kdyby se mi to nedávno nestalo. Jednalo se naštěstí o ten nejlevnější objektiv Canon EF 50mm f/1,8 první verze za pár tisícovek. Stačilo, aby spadl na hranu přibližně ze 40 cm a automatické ostření bylo to tam. Asi znamení, že bych ho měl nahradit novějším objektivem.