Monitor

Monitor pro fotografy

Jaký monitor je nejvhodnější pro fotografy a tvůrce digitálního obsahu? Je mezi jednotlivými monitory velký rozdíl? Jak je to s panely jednotlivých monitorů? Co znamenají pojmy jako barevný gamut, LUT tabulka, barevná hloubka a další. To všechno čtenáře stránek zajímá.

Je rozdíl mezi monitorem na běžnou práci, filmy, hry, pro fotografy, grafiky a pro filmaře? Chci si občas něco zahrát, ale zároveň bych chtěla monitor vhodný na úpravy fotografií.

Hledám monitor pro fotografy s věrným podáním barev. Potřebuji mít nad barvami naprostou kontrolu. Poradíte?

V podobném duchu by se dalo pokračovat ještě dlouho. Problematika kolem monitorů je nicméně trochu obsáhlejší. Ještě dodám, že začátek článku se týká monitorů pro fotografy a tvůrce video obsahu. Na konci pak najdete i monitory pro jiné příležitosti. Nyní hurá do toho.

Velikost monitoru, rozlišení a poměr stran

Začnu tím nejjednodušším – velikostí monitoru. Často se dočtete, že čím více, tím lépe. Bohužel vždycky to neplatí. Dost totiž záleží na tom, kolik prostoru se mezi monitorem a vámi nachází. Zjednodušeně – je to podobné, jako kdybyste si stoupli v kině přímo před plátno – moc toho z filmu neuvidíte. Každopádně vás velké monitory takříkajíc lépe vtáhnout do děje a budete z nich mít lepší obrazový zážitek. Ideální vzdálenost od monitoru v centimetrech je přibližně 1,5× velikost úhlopříčky monitoru.

Pro příklad použiji monitor o oblíbené úhlopříčce 27″. Po přepočtu na centimetry to dělá přibližně 69 cm. Ideální vzdálenost od takového monitoru je tedy přibližně 100 cm. Když je monitor výrazně blíže, není na něj pohled pohodlný. Když je výrazně dále, také to není zrovna ono. Nemáte-li dostatek prostoru, bude lepší monitor s menší úhlopříčkou.

Rozlišení monitoru se postupem času vyvíjí a velmi pomalu roste. Dnes (rok 2021) se jako doporučené rozlišení monitoru uvádí alespoň FullHD. To znamená rozlišení alespoň 1920 × 1080 pixelů. Pokud se jedná o monitor pro fotografy a tvůrce video obsahu, nebál bych se rozlišení 2K, 4K a větších. Menší rozlišení monitoru vám bude při práci s moderními programy nepohodlné. Část těchto programů totiž zabírají různé lišty a nástroje, které „ukusují“ drahocenné pixely monitoru. Když pak fotograf přiblíží obraz takříkajíc 1:1, je malé rozlišení vážně na škodu.

Poměr stran monitoru závisí na způsobu vaší práce. Já osobně doporučuji poměry 16:9, 16:10, příp. extrémních 21:9. To proto, že se u těchto protáhlých monitorů postranní ovládací prvky krásně skryjí do boků. Nejdůležitější (prostřední část) pak zůstane vyhrazena fotografiím a video obsahu. U hodně podlouhlých monitorů též snáze zobrazíte více aplikací vedle sebe.

Monitor pro fotografy – vhodné panely a povrchy

V monitorech zpravidla najdete jeden ze tří panelů (a jejich alternativ). TN panely jsou nejlevnější, mají horší reprodukci barev a užší pozorovací úhly. VA panely nabízí o něco věrnější reprodukci barev a širší pozorovací úhly za trochu vyšší cenu. IPS panely mají velmi dobré barevné podání a velmi široké pozorovací úhly (za ještě vyšší cenu). Do popředí se též dostávají OLED panely s velmi vysokým kontrastem. Tyto panely se nicméně používají hlavně u televizí a v mobilech. V monitorech pro fotografy a tvůrce videí najdete hlavně IPS panely.

Monitor pro fotografy EIZO ColorEdge CG319X | moje Tajemno
Kvalitní monitor pro fotografy? Žádný problém! Zkuste monitor EIZO ColorEdge CG319X. Pro případné zvětšení klikněte.

Lesklé monitory jsou vizuálně velmi příjemné, ale přináší značné množství problémů. Prvním z nich jsou velmi viditelné odlesky a odrazy od světelných zdrojů. Na tento typ povrchové úpravy monitoru také lépe ulpívá prach. Snáze zde zanecháte otisk prstu. Oproti tomu matné monitory lépe odráží případné odrazy a odlesky světelných zdrojů. Díky omezení těchto odlesků mají širší pozorovací úhly. Jsou tedy rozhodně vhodnější, i když ne tak vizuálně atraktivní.

Barevná hloubka, barevný gamut a barevný prostor

Na téma barevná hloubka již článek vyšel. Ve zkratce se jedná o počet bitů, které se použijí k uložení konkrétní barvy. V monitorech se pracuje se třemi barvami (barevnými kanály) – červenou, zelenou a modrou. Každý pixel na monitoru se skládá z těchto tří barev. Pokud svítí všechny najednou a na plno, vznikne bílý pixel. Když monitor pracuje s 8 bity na kanál, dokáže pracovat s přibližně 16 miliony barev. Pokud pracuje s 10bitovou barevnou hloubkou na kanál, obslouží přibližně 1 miliardu barev. Neznamená to ale, že všechny barvy dokáže zobrazit.

Barevný gamut je celkový rozsah barev, který monitor dokáže zobrazit. Monitor může tedy pracovat s úžasnou barevnou hloubkou, ale pokud má malý barevný gamut, zobrazí jen velmi omezené množství barev.

Na téma barevný prostor již článek též vyšel. Jedná se jakousi množinu barev, se kterou se dále pracuje. U monitoru pro fotografy se nejčastěji jedná o barevné prostory sRGB a AdobeRGB. V případě tvůrce video obsahu se tento seznam doplňuje o barevný prostor DCI-P3.

Jak se v těchto třech pojmech snáze vyznat? Zajímejte se o gamut, resp. o jeho pokrytí daného barevného prostoru. Základní monitor pro fotografy by měl mít gamut plně pokrývající barevný prostor sRGB. Pokročilejší monitory svým gamutem pokrývají mnohem větší barevný prostor AdobeRGB. Zpravidla se gamut označuje procenty k danému barevnému prostoru. Setkáte se například s poznámkou – sRGB: 100 %, AdobeRGB: 98 %, DCI-P3: 95 %. Čím méně procent tím méně barev dokáže monitor vzhledem k danému barevnému prostoru zobrazit.

Barevný prostor

Co je na tom barevném prostoru tak důležitého? Asi tolik, že s barevnými prostory se pracuje jak u monitorů, tak fotoaparátů, tiskáren a skenerů. Pod pojmem „monitor“ se schovávají všechny digitální zobrazovací zařízení včetně displeje mobilu. Zde právě vznikají problémy. Tedy alespoň v případě, kdy vám jde o co nejvěrnější podání barev na nějakém zařízení.

Drtivá většina zmiňovaných zařízení dnes dokáže obstojně pracovat v barevném prostoru sRGB. Koneckonců to je již letitý standard. Každopádně to nemusí znamenat, že barevný gamut těchto zařízení dokáže všechny barvy prostoru sRGB zobrazit. Proto ta procenta výše… Může nastat i situace, kdy zobrazovaná fotografie neobsahuje v EXIF metadatech informaci o použitém barevném prostoru. Naštěstí tato zařízení často předpokládají, že se nejspíše jedná o barevný prostor sRGB.

Proč se tedy používá barevný prostor AdobeRGB a další „pokročilejší“ barevné prostory? Jednoduše proto, že se do nich vejde mnohem více barev. Tyto barvy se pak hodí při úpravách, ale i k zobrazování na pokročilejších zařízeních, např. monitorech pro fotografy. Má to ale háček!

Nestačí na vašem fotoaparátu přepnout barevný prostor z sRGB na AdobeRGB. Když už chcete používat barevný prostor AdobeRGB naplno, měli byste se ujistit, že jej dokáže adekvátně zobrazit i váš monitor. Pokud ano, značně se vám rozšíří množství barev, které můžete při případných úpravách použít. Problém je v tom, že ona skvěle vypadající fotografie bude nejspíše pěkná jen na vašem monitoru. Pokud tuto fotografii pošlete někomu na obyčejný mobil, pravděpodobně budou barvy spíše vybledlé a „nudné“. To proto, že spousta zařízení barevný prostor AdobeRGB prostě a jednoduše nepodporuje. A to ještě není řeč o kalibraci barev… Více v části osobní zkušenost níže.

Kontrast, jas a HDR

Ještě drobná vsuvka ohledně kontrastu a jasu. Ve zkratce – hledejte monitory s kontrastním poměrem alespoň 1000:1. Kontrast je vlastně jakýsi poměr mezi nejtmavším a nejsvětlejším bodem monitoru. Kdyby byl kontrast příliš malý, jednotlivé body by tak nějak splývaly a byly dosti neatraktivní.

Jas je měrná veličina svítivosti. Udává se v kandelách na metr čtvereční (cd/m2). Nicméně častěji se setkáte s pojmem nit (značka nt), což je vlastně totéž. Maximální hodnota u dnešních monitorů pro fotografy je kolem 350 nt. Nicméně například doporučovaná provozní hodnota je u monitorů EIZO kolem 120 nt. Velmi důležitý je i minimální jas. Bohužel jej většinou výrobci neuvádí. Příliš vysoký minimální jas znamená, že monitor „září“ a to i přes to, že právě zobrazuje čistě černou barvu.

Co se HDR u monitorů pro fotografy týče, tak zpozorněte. HDR se hodí u monitorů na přehrávání filmů (a samozřejmě u televizí). Též se hodí tvůrcům video obsahu. Tato funkce / vlastnost se, ale vůbec nehodí u monitoru na fotografie. HDR může negativně ovlivnit barevné a jasové podání fotografií. Fotografie proto mohou vypadat úplně jinak, než ve skutečnosti (většinou jsou na takovém monitoru líbivější než ve skutečnosti). Monitory a televize s HDR funkcí mají též velmi vysoký kontrast i jas.

Například VESA standard DisplayHDR 1400 má špičkovou svítivost velmi vysokých 1400 nt. To je 4× více, než u běžných monitorů. Mimochodem stejný standard říká, že maximální svítivost černé barvy je 0,02 nt. Nicméně existují standardy, které tuto hodnotu zmenšují až na hodnotu 0,0005 nt. Pak už je černá prakticky opravdu černá a ne nějaká divně svítící černá. Pokud vás tato problematika zajímavá více, navštivte stránky https://displayhdr.org/.

Rozhraní

V podstatě máte 3 hlavní možnosti, jak monitor pro fotografy a tvůrce video obsahu propojit. Tedy pokud má vhodné konektory. Letitým základem je konektor DVI – více na Wikipedii. Ten najde uplatnění při menším rozlišení řekněme kolem FullHD (více o rozlišení na Wikipedii). To obslouží slušně při obnovovací frekvenci obrazu 60 Hz, příp. 85 Hz.

Je tu ale i pokročilejší rozhraní. Tím prvním je HDMI. To koneckonců najdete i v mnoha dnešních pokročilých fotoaparátech. U tohoto rozhraní velmi záleží na jeho verzi, resp. jakou verzi podporuje grafická karta počítače a monitor. Např. verze 1.0 až 1.1 zvládnou horko těžko přesunout z počítače do monitoru FullHD obraz při 60 snímcích za sekundu. Dnešní (listopad 2021) výkonné grafické karty mají již rozhraní HDMI verze 2.1. To si již poradí s rozlišením 4K (3840 × 2160) a obnovovací frekvencí 120 snímků za sekundu. Tedy za předpokladu, že stejnou verzi podporuje i monitor a máte adekvátní kvalitní kabeláž.

Pak je tu velmi pokročilé rozhraní DisplayPort (opět doporučuji Wikipedii). I zde velmi záleží na verzi daného rozhraní na grafické kartě a monitoru. Dnešní karty podporují rozhraní DisplayPort verze 1.4a (s DSC kompresí obrazu). Díky tomu není problém připojit kompatibilní monitor o rozlišení až 8K (7680 × 4320) při obnovovací frekvenci obrazu 60 Hz. Již nějakou dobu je na světě standard DisplayPort 2.0. Ten se ale ještě v grafických kartách ani monitorech neusadil. Dokáže přes jeden kabel obsloužit monitor o rozlišení 8K při obnovovací frekvenci 85 Hz (bez komprese). Také dokáže obsloužit monitor s šíleným rozlišením 15360 × 8640 a obnovovací frekvencí 60 Hz. Rozhraní DisplayPort je tedy velmi pokročilé a vřele jej doporučuji. Nevýhodou je zpravidla kratší kabeláž a její lehce vyšší cena.

Též lze u některých monitorů použít rozhraní USB, nebo např. Thunderbolt (Wikipedia). Za určitých okolností lze trojici uvedených rozhraní výše „protlačit“ přes USB / Thunderbolt.

Monitor pro fotografy

Jak tedy vybrat správný monitor pro fotografy? Zaměřte se na firmy, které se na danou problematiku specializují. Jedná se např. o společnost EIZO, BenQ, nebo třeba NEC.

Když problematiku rychle shrnu. Hledáte dostatečně velký monitor s rozlišením alespoň FullHD, ideálně ale větším. Poměr stran by měl mít 16:9, 16:10 a podobné „nudle“. Bude se jednat o IPS panel v matném provedení. Monitor by měl podporovat barevnou hloubku 10 bitů na kanál. Hlavně by měl mít dostatečně velký barevný gamut, který plně pokrývá alespoň barevný prostor sRGB, ale ideálně AdobeRGB. Nyní ke konkrétním monitorům jmenovaných značek.

U monitorů EIZO se zaměřte na modelovou řadu ColorEdge CS a CG. Modelové řady se samozřejmě postupně obměňují a vyvíjí. Nicméně mám-li být tedy konkrétní, zajímavý monitor je EIZO ColorEdge CS2731. Úhlopříčka 27″, rozlišení 2560 × 1440 pixelů, gamut 99 % AdobeRGB, podpora 10bitové barevné hloubky a 16bitové LUT tabulky.

Můžete zkusit prozkoumat i pokročilejší monitor pro fotografy. Tím je EIZO ColorEdge CG2730. Co do parametrů se jedná o velmi podobný monitor, jako je ten výše. Rozdíl je v tom, že tento má navíc integrovaný snímač pro automatickou kalibraci monitoru. Též má několik dalších vylepšení jako větší kontrast obrazu (1500:1 vs 1000:1), nebo např. stínítko.

Společnost BenQ nabízí podobný monitor pro fotografy, např. BenQ PhotoVue SW270C. Úhlopříčka, rozlišení, kontrast i gamut je stejný jako u monitoru EIZO ColorEdge CS2731. Podobný monitor samozřejmě najdete i u společnosti NEC. Konkrétně model NEC MultiSync® PA271Q. Parametry jsou opět stejné (až na kontrast, který je vyšší 1500:1 vs 1000:1).

Prakticky všechny uvedené společnosti výše, nabízí jak o něco menší, tak i větší verze uvedených monitorů. Rozlišení začíná na výše uvedeném, ale stále častěji jde o rozlišení 4K. To koneckonců jistě bude brzy převládat, a kdo ví, kde se nakonec trh ustálí.

Monitor nejen pro fotografy

Jestli jste se někdy zajímali o monitory, jistě jste narazili na pojem obnovovací frekvence monitoru. Monitory pro fotografy mají obvykle tuto frekvenci nízkou – kolem 60 Hz. Je to proto, že se statické fotografie jednoduše nepohybují. Proto není třeba obsah monitoru rychle překreslovat. Obdobné je to u monitorů, které se používají ke sledování filmů, které zpravidla také nepodporují vysoké obnovovací frekvence.

Jiné je to ovšem u herních monitorů. U nich je obnovovací frekvence mnohem větší. Zpravidla je to od 100 do 360 Hz. Čím více, tím rychleji se dokáže obraz na monitoru překreslit a tím dříve uvidíte např. nepřítele ve hře. Tyto vysoké obnovovací rychlosti mají i nějaká ta negativa.

Tyto monitory vyžadují mnohem větší objem dat než monitor pro fotografy. Čím větší frekvence a rozlišení, tím více dat k přesunu mezi grafickou kartou a monitorem. Z toho plyne nutnost pořízení drahé grafické karty, která takovýto monitor takříkajíc „uživí“.

Ještě je tu jedna věc – doba odezvy monitoru. Je to doba (obvykle v milisekundách), která je potřebná na to, aby se pixel rozsvítil a zase zhasl. Čím kratší, tím lépe. Herní monitory mají tuto hodnotu blízkou 1 ms. Nicméně takový monitor pro fotografy má tuto hodnotu klidně 10 i 15 ms. Proto se příliš nehodí na hry – prostě mu déle trvá změnit obsah displeje. Herní monitory též používají TN a VA panely, které jsou pro hraní vhodnější (hlavně rychlejší). Nemají sice takové podání barev a pozorovací úhly jako IPS panely, ale o to přeci ve hře nejde.

Mezi zajímavé herní monitory patří modelové řady Acer Predator, ASUS ROG, HP OMEN, MSI Gaming, Samsung Odyssey a další.

Osobní zkušenost

Vím, že se teď může zdát, že výběr toho správného monitoru může být věda. Kdybych měl vybírat monitor na fotografie právě teď, půjdu na to hezky postupně.

  • Kolik prostoru v pracovně mám a jak velký monitor si tam tedy mohu pořídit?
  • Jaká je při této velikosti a poměrech stran 16:9 a 16:10 nabídka monitorů?
  • Chci ušetřit a stačí mi monitor s menším rozlišením?
  • Kolik z nich je matných s IPS panelem?
  • Spokojím se s plným pokrytím barevného prostoru sRGB, nebo potřebuji větší rozsah?

Už tyto body výše do značné míry vyřadí velkou spoustu různých monitorů. Řekněme, že z velké nabídky Alzy, CZC, příp. dalších podobných obchodů, i tak zůstane několik desítek monitorů. Můžete zkusit rovnou obchod jako je Megapixel, který má monitory pro fotografy v jedné z kategorií.

Každopádně po prvotním roztřídění už není takový problém podívat se na další podrobnosti. Zejména tedy na hodnoty kontrastu a jasu. Též zběžně překontroluji, zdali monitor umí pracovat s 10bitovými barvami. Nakonec řeším možnost připojení k počítači (volil bych DisplayPort). Vlastně možná i USB-C rozhraní, pokud to grafická karta a počítač umožňuje.

LUT tabulka

Ještě malá vsuvka ohledně LUT tabulky, kterou jsem zmínil na začátku článku. Co tato zkratka znamená, vysvětluje Wikipedie. Jedná se o jakousi paletu barev. Tato paleta se používá k určení barev a hodnot jejich intenzity pro konkrétní fotografie, video, prostě konkrétní obrazový materiál. LUT tabulky jsou různě velké. Většinou se bavíme o 8bitové tabulce, nebo klidně i o 16bitové tabulce. Větší LUT tabulka zajistí precizní barevné rozlišení tak, aby i nejjemnější struktura v temné části obrazu byla vykreslena do detailu. Též se můžete setkat s pojmem jako 3D LUT tabulka. Ta umožňuje ještě přesnější mísení základních barev pro libovolný barevný odstín. Jinak řečeno, čím vícebitová LUT tabulka, tím lépe.

Chcete-li dosáhnout toho, aby monitor pro fotografy zobrazoval opravdu nejmenší detaily, nezapomeňte zkontrolovat údaj o LUT tabulce. Ideálně bude mít 12 bitů, 16 bitů, příp. více.

Kalibrace a ICC profily

K čemu je monitor, který zobrazí všechny barvy světa v úžasných detailech, když není správně kalibrován. Společnosti jako EIZO své monitory před prodejem kalibrují. Nicméně to neznamená, že je to setrvalý stav. Časem se přeci jen může podání barev přeci jen trochu rozhodit. Tomu se dá zabránit pravidelně prováděnou hardwarovou kalibrací barev.

Pokročilé monitory pro fotografy a tvůrce video obsahu mají vestavěné hardwarové kalibrační sondy. Dle nastavení se ve zvolených intervalech vysunou a provede se kalibrace obrazu. Díky tomu je podání barev dlouhodobě kvalitní na všech správně kalibrovaných monitorech.

Méně pokročilé monitory ale žádné kalibrační sondy nemají. Pro jejich správnou kalibraci si proto pořiďte odpovídající sondu. Tu připojíte k počítači přes USB rozhraní. Následně se stačí řídit pokyny v instalačním software, který dostanete společně se sondou.

Barevný profil (neboli ICC profil) charakterizuje barvový gamut a vlastnosti reprodukčního zařízení či média. Tyto informace jsou využity pro přesnou reprodukci a zobrazení barev na daném zařízení. Zařízeními myslím tiskárny, monitory, skenery, aj. Při správné práci s těmito profily dosáhnete přesně takových barev, jaké potřebujete a jaké vidíte na kalibrovaném monitoru.

Ještě jedna osobní zkušenost

Je skvělé mít perfektně kalibrovaný monitor s věrnými barvami, ale… vše zhatí klientův špatně nastavený mobil, monitor, či jiné zobrazovací zařízení. Občas se to stane – máte skvělé vybavení a dáte si záležet, aby vaše fotografie vypadaly na internetu perfektně. Jenže pak se najde někdo se špatně kalibrovaným mobilem / monitorem a vaše snažení přijde vniveč. Některá zařízení prostě nemají dobré zobrazování barev a rovnoměrný jas. Zvláště některé staré levné monitory v tomto byly dosti tragické. Měly tmavé rohy s horším jasem a kontrastem, měnící se barvy více od středu a nepříjemně blikaly.

Závěrem

Vím, že takový monitor pro fotografy má mnoho možných parametrů. Tedy mnoho parametrů, na které byste se před koupí měli zaměřit. Když už se ovšem pustíte do samotného výběru, brzy zjistíte, že to není tak složité. Navíc vám uvedené internetové obchody vyjdou vstříc tím, že mají přímo kategorii na monitory pro fotografy. V době internetu navíc existuje tolik různých fór a stránek, které se zabývají právě těmito monitory. To by bylo, abyste si nevybrali.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *