Kam se snímky

Kam s nafocenými snímky?

Pravidelně pořizujete velké množství fotografií? Možná, stejně jako mnoho z nás, budete jednou muset řešit vcelku ožehavý problém. Tím problémem jednoduše je – kam se všemi těmi nafocenými snímky?

Ať už máte mobil s velkou vnitřní pamětí, nebo třeba zrcadlovku, pravděpodobně se problému výše nevyhnete. Jednou to přijde a zařízení bude hlásit, že se na něj již další snímky nevejdou. V takovém případě máte několik možností – promazat data, koupit větší úložiště, data „odložit“ někam jinam, nebo vše jednoduše smazat. Dnešní článek je zaměřen na různé způsoby řešení tohoto problému, zejména na zálohování.

Úvod do problematiky aneb kam s nafocenými snímky

Je jedno, jestli spíše fotíte, nebo pořizujete videa, případně obojí. Pokud to děláte dostatečně dlouho, jednou to přijde – na paměťové kartě / vnitřní paměti zařízení, dojde místo. To je zpravidla velmi nepříjemné, protože tato zpráva často přichází ve chvíli, kdy to vážně nepotřebujete! Ideálně tedy uprostřed focení, příp. natáčení důležitého rozhovoru. Je tedy dobré průběžně sledovat zaplněnost vašich zařízení a dle toho se chovat.

Kam s nafocenými snímky? Disk je již plný! | moje Tajemno
Na pevný disk počítače se vejde už jen jedna fotografie. Kam teď se všemi nafocenými snímky?

Z toho plyne, že před každým focením byste se měli podívat (alespoň zběžně), kolik se toho na kartu ještě vejde. Pokud před focením víte, že budete pořizovat pravděpodobně hodně snímků, uvolněte místo na kartě, příp. si vezměte kartu náhradní.

Kam tedy s těmi všemi nafocenými snímky?

Jak bylo psáno v úvodu, možností je několik. Jedno z řešení je snímky jednoduše vymazat naformátováním karty. Zdá se vám to nepochopitelné a kladete si otázku: „Proč by to někdo dělal?“ Inu, existují lidé, kteří nepotřebují své fotografie skladovat. Fotí kupříkladu pro někoho, nebo se o tuto práci stará někdo jiný. Když jim na kartě dochází místo, jednoduše ji zformátují a jdou fotit s prázdnou kartou. Také existují ti, kteří své snímky dále zpracují a umisťují je třeba na sociální sítě. Po zveřejnění nemají s původními snímky již další plány, a proto je z karty jednoduše smažou.

Když zjistíte, že vám dochází volné místo, můžete se pustit do často zdlouhavého třídění. Osobně si myslím, že je to spíše taková „nouzovka“ – sedět nad nafocenými snímky a určovat, které vymazat. I přes sebelepší třídění stejně dojde k tomu, že jednou volné místo dojde a kam pak s nafocenými snímky?

Není ani rozumné dokupovat stále další a další paměťové karty. Proč to není správně? Řada lidí to neví, ale paměti typu flash nejsou určeny pro dlouhodobé skladování dat. Všechny ty paměti v mobilech, tabletech, fotoaparátech, apod. mají omezený počet přepisůživotnost dat. Zpravidla se udává, že data na kartě by měla zůstat alespoň 10 let. Po této době může dojít k jejich postupné ztrátě. Může se tedy stát, že když se po letech budete chtít podívat na archivní snímky na staré kartě, žádné tam nebudou.

Záloha dat

Pokud o svá videa a fotky přijít nechcete, rozhodně doporučuji zálohovat data. Mnozí se mnou jistě nebudou souhlasit, ale podle mě je záloha dat jediná odpověď na otázku – kam s nafocenými snímky.

Co se týče mobilů a tabletů, zde je situace zprvu jednoduchá. Stačí aktivovat zálohu snímků / videí do tzv. cloudu (pojem je vysvětlen v odkazovaném článku o zálohování dat). Tuto zálohu dat lze najít v nastavení zařízení ve všech novějších verzích systémů Android a iOS. Jenže tento prostor není nekonečný. Zpravidla je velký jen několik málo GB. Poté je třeba si přikoupit prostor větší, nebo se některých dat zbavit. Jenže ne každý je ochoten zbavit se takto svých „vzpomínek“.

Řešením tohoto problému je opět zálohování. Tím ale rozhodně nemyslím nahrání fotek a videí na nějaký externí disk. To by se nejednalo o zálohování, ale jen překopírování dat. Když už, tak doporučuji nakopírovat data alespoň na dvě taková zařízení, která nebudete skladovat u sebe. Pokud chcete používat pouze jedno zařízení, vřele doporučuji nějaký menší domácí NAS. Ideálně s použitím polí RAID 1, 5, nebo 6 (viz Wikipedie). Stále je třeba zmínit, že RAID sám o sobě není záloha dat! Jen má takový domácí NAS s RAID polem větší odolnost na chyby disků.

Osobní zkušenost

Ať už se jedná o větší či menší focení, jsem vždy zvyklý mít sebou alespoň jednu sadu náhradních karet. Můj fotoaparát Canon EOS 7D Mark II má slot jak pro CF karty, tak SD karty. Ve fotoaparátu mám nastavený zápis na oboje karty zároveň. V brašně mám tedy minimálně jednu náhradní CF a SD paměťovou kartu. Již tohle zajišťuje vcelku solidní šanci na záchranu dat v případě, že by jedna z karet vykazovala chyby.

Pokud to jde, snažím se karty do značné míry zaplňovat. Fotografie zpravidla nepromazávám. Pokud ano, jsou to jednotky snímků. Jakmile je karta téměř plná, provedu její formát. Paměťové karty předčasně formátuji pouze před velkým focením. Tím též prodlužuji jejich životnost.

Po každém fotografování mám zažitý malý rituál. V první řadě je to rychlý přenos souborů do počítače. Na starém počítači mi tato činnost trvala klidně i několik desítek minut. Dnes je to zlomek původní doby a pohybuje se řádově do deseti minut u 64GB paměťové karty. Ve druhé řadě je to záloha dat. Z počítače putují snímky do domácího NAS, který je navíc zálohovaný. Po velmi krátkém zálohování nastává v počítači třídění snímků – promazání snímků. Nechávám si na disku pouze ty z nich, se kterými chci později pracovat. Na zálohovaná data již nesahám (pokud není třeba obnovit soubory ze zálohy). Jednoduché, rychlé a hlavně tento systém funguje.

Je jedno, jestli se jedná o fotografie z tabletu / telefonu / fotoaparátu. Po připojení zařízení do domácí Wi-Fi sítě, je vše zautomatizované. Snad až na přesun snímků z fotoaparátu. Zde stále využívám rychlou čtečku karet.

Závěrem

Jakmile začnete řešit nerudovskou otázku „kam s ním“, resp. kam se snímky, nezapomínejte na pravidelné zálohy. Tedy alespoň pokud nechcete o svá data přijít. Vždy záleží na prioritách každého z nás. Já jsem za svá videa a fotografie rád a to i přes to, že ne vše se vždy povede. Je to jistá vzpomínka na to, kde jsem byl, s kým jsem tam byl, jak to tam vypadalo. Navíc ne vše nahrávám na sociální sítě. Vlastně toho tam nahrávám vcelku málo. Kdybych ale neměl tyto „vzpomínky“ nevím, na co bych za pár let vzpomínal a co bych mohl případně ukazovat. Proto vše průběžně ukládám na různá místa, vhodně třídím a hlavně zálohuji. Není pak problém vrátit se na klidně na 15 let staré video a pobavit se nad ním.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.