Jak na to být fotograf

Otázka za všechny prachy! Mnoho lidí se mě ptá: „Jaké je to být fotograf?“ „Co to obnáší a jak se také můžu stát fotografem?“ Zdánlivě jednoduché otázky, ale… …ale neexistuje jednoznačná odpověď, která by každého uspokojila.

Jaké je to být fotograf?

S fotografováním jsem začal kolem 15. roku života. V té době jsem získal svojí první zrcadlovku Praktica MTL 50. Tehdy mne upoutal časopis Krkonoše, který obsahoval a stále obsahuje krásné fotografie Krkonoš a blízkého okolí (např. Jizerských hor). Byl jsem sice jeden z mála fotografů, který v té době v mém okolí vlastnil zrcadlovku (samozřejmě ještě na film). Jako nějaký velký fotograf jsem si tedy vážně nepřipadal. Samozřejmě, že někdy byly rozdíly mezi mojí tvorbou a tvorbou ostatních fotografů patrné na první pohled. Mnohdy však byly naše fotografie ze společných akcí velice podobné.

• 

• 

• 

I když jsem po vzoru mého oblíbeného časopisu začal fotit krajiny, vcelku rychle mi došlo, že k dokonalosti mám daleko. Chyběly mi především zkušenosti. Fotky vznikaly především za tvrdého slunce, navíc v protisvětle a z jinak modrého nebe byla často pouze vyžraná bílá barva. Tehdy jsem ještě nevěděl nic o nějakých filtrech, nebo způsobu focení různých míst. A tak, trochu zklamaně, přešlo mé nadšení z focení krajin směrem k fotografování společenským akcí. Nejčastěji k focení dřeváren.

Fotografování lidí

Focení lidí má, kromě jiného, minimálně jednu ohromnou výhodu. Tou je onen kontakt s dalšími osobami. Vlivem času mi došlo, že krom určitého vybavení je k fotografování krajin potřeba také čas. Spousta času… Vybrat správné místo, čas focení, případné filtry a vhodné objektivy. Kdežto při focení lidí je to trochu jiné. Nejste samotní, ale neustále si s lidmi před objektivem povídáte, jste v kontaktu. Navíc z vašeho focení máte okamžitou odezvu a pokud se fotka nelíbí, není problém udělat jinou. Při focení lidí jsem si konečně připadal jako Pan fotograf.

Přestalo se na mě pohlížet jako na blázna, který vychází z doupěte kvůli pěknému východu slunce ve 3 ráno. Lidé mě vnímali jako člověka – fotografa, který má nad vším kontrolu. Jo a také že mám pod palcem kromě samotného focení i několik pomocníků. To mě vedlo k tomu stát se fotografem především společenských akcí.

Co obnáší být obyčejný fotograf

Pokud se rozhodnete fotit jen pro sebe tzv. „do šuplíku“, jednou do roka fotky z dovolené, neobnáší to vlastně skoro nic. Stačí jen pořídit si fotoaparát a fotit. Můj osobní názor je takový, že je úplně jedno, jestli v takovém případě fotíte kompaktem, nebo zrcadlovkou. Výsledek bude nejspíše velice podobný. Kvůli takovému fotografování však tento článek nevznikl. Těmto lidem budu nadále říkat „obyčejný fotograf“.

Chci být lepší fotograf

Focení portrétů, aktů, krajin, produktů, architektury, atd., vyžaduje kromě pořízení fotoaparátu ještě mnohem více. Co je tedy k pokročilejšímu fotografování potřeba?

• Fotoaparát,
• základní i pokročilejší znalosti v oboru,
• další vybavení typu vhodný objektiv, blesk, světla, odrazné desky,
• dostatek nadšení, odhodlání a zapálení pro věc.

Fotografův fotoaparát

Fotoaparát je základ. Ať si kdo chce co chce říká, pokud se chcete stát lepším fotografem není nejvhodnější fotografovat svým mobilem. Možná, že technologie výrazně pokročí, ale nyní (duben 2015) tomu tak není. Jaký fotoaparát vybrat? O tom vám odpovím v článcích Kompakt vs zrcadlovka a Jak vybrat fotoaparát.

Znalosti fotografa

Fotografovat se dá samozřejmě i bez jakýchkoliv znalostí. Potkávám mnoho fotografů, kteří se svými „nadupanými stroji“ brázdí například ulicemi Prahy a fotí architekturu. V ruce třímají profesionální fotoaparát Canon EOS 5D Mark III s objektivem Canon EF 70-200mm f/2,8. Jenže s nastaveným plně automatickým režimem na fotoaparátu. Když se jich pak zeptám, proč zrovna tento foťák, objektiv a proč úplnou automatiku, dostávám odpověď: „Kamarádi, kolegové mi poradili, že tenhle foťák i objektiv jsou dobrá volba. A automat? No když ono to na jiný režim fotí nějak divně. Ten automat je nejlepší…“ Nevěřili byste, kolik takových lidí chodí nejen po Praze. Je to ale opravdu tak špatné?

Špatně to není. Já však tyto fotografy označuji termínem – obyčejný fotograf, o kterých jsem psal výše. Samozřejmě chválím koupi takového fotoaparátu a objektivu (jsou to opravdu špičky), ale proč ten automatický režim? Já vím, je to rychlé a snadné. Ale přeci jen, není lepší mít nad výslednou fotografií kontrolu? Co když to automatika pokazí (a že se tak v některých situacích velmi často děje). Jasně, v některých situacích klidně automatiku zapnu, ale musím vědět kdy a proč tak dělám…

Základní znalosti fotografa

Mezi základní znalosti fotografa podle mě patří naučit se ovládnout svůj fotoaparát. Více o ovládání a funkcích fotoaparátu v samostatném článku Poznejte svůj fotoaparát. Tím myslím jak tlačítka na samotném fotoaparátu i objektivu, tak i znalost vnitřního menu fotoaparátu a jak se správně používá veškeré zakoupené fotografické příslušenství. Jako druhou velkou znalost považuji znalost expozice. Jejím zvládnutí odpovíte na otázky typu:

• Jak to udělám, aby moje fotky nebyly tak tmavé?
• Proč jsou fotky tak zašuměné?
• Jak je možné, že mám všechno rozmazané?
• Proč není ta voda tak hezky rozmazaná, jako na fotkách ostatních fotografů?

Kromě vyjmenovaných znalostí je ještě dobré mít znalosti přímo se samotným focením daných scén. Je veliký rozdíl, zda fotíte portréty v exteriéru, nebo architekturu. Zde existuje několik možností. Buď si danou problematiku načtete z internetových stránek a papírových publikací. Následně podle toho vyberete patřičnou techniku a řídíte se tím, co se dočtete. Nebo si prostě pořídíte nějaký doporučovaný fotoaparát, objektiv, další věci a začnete „nějak“ fotit. Postupem času se budete zdokonalovávat, poznávat svojí techniku a nejspíše si pak pořídíte lepší a hlavně vhodnější vybavení.

Jestli je lepší nejprve číst, nebo se ke všemu dostat na základě vlastních zkušeností, je otázka do pranice. Napište mi klidně svůj názor do komentářů pod článkem. Já osobně začal nejprve bezmyšlenkovitě fotit. Poté si toho dost přečetl, abych se pak opět vrhl na focení. Výsledkem bylo omezení zběsilého focení a počátek cílených fotografií tak, jak jsem si to představoval.

Fotografické vybavení

Může se stát, že s focením začnete právě tak, že v dárku s vaším jménem objevíte zrcadlovku s přiloženým objektivem. Myslím si, že podobným způsobem začíná posledních několik let nejeden fotograf. Každopádně máte fotoaparát s nejspíše základním objektivem a s tím si musíte nyní nějakou dobu vystačit. To ale ničemu nevadí. Stačí si přečíst základní doprovodný manuál, naučit se fotoaparát ovládat a hurá fotit! Zpravidla to netrvá dlouho a brzy poznáte, jaké jsou limity vašeho fotoaparátu a objektivu. Pak už jen stačí se rozmyslet, jestli vám stačí to, co máte, nebo se chcete posunout dál s vhodnějším vybavením.

Jaké další vybavení budete ještě potřebovat? To dost záleží na tom, co chcete fotit. Je toho tolik, že by to vydalo na další článek. Pro příklad – odrazné desky, makro a jiné blesky, mezikroužky, podvodní pouzdra, filtry, předsádky, mechanická stabilizace, externí mikrofony, atd. Pokud máte na výběr a můžete si před koupí techniky trochu vybírat, vřele doporučuji navštívit odborná fóra. Různé internetové stránky vás také dokážou minimálně trochu seznámit se problematikou.

Co je potřeba dále k tomu, aby se z vás stal fotograf

Především to správné zapálení pro věc. A k čemu to? Pokud byste k fotografování přistupovali po každé negativně, asi toho mnoho nenafotíte. Je dobré mít pozitivní přístup k věci. Nenechat se odradit prvním neúspěchem. Pokud fotíte nějaké lidi, neříkejte věty jako: „Hmm, to je divné.“ „Tak tohle se nepovedlo.“ „To budu muset vyretušovat…“, apod. Inspirujte je! Nasměrujte je tím správným směrem. Pomáhejte jim, podporujte je. Možná zase oni přijdou na oplátku s něčím, co se bude líbit vám.

Každopádně počítejte s tím, že ze začátku se ne všechny fotky hned povedou. Při focení proto občas po očku koukejte na display svého fotoaparátu. Naučte se rozumět histogramu. Nemažte nevydařené fotky hned ve fotoaparátu, ale učte se ze svých chyb.

Osobní zkušenost

Poslední léta se setkávám s jistým neduhem a tím je netrpělivost. Pokud to přirovnám k dnešnímu tématu – jak se stát fotografem a jaké je to být fotograf, situace vypadá následovně. Někdo dostane, nebo si ušetří na (bez)zrcadlovku. Po velmi krátkém „osahání techniky“ nastává první publikování snímků na sociální sítě. Netrvá to dlouho a značná část lidí se začne prezentovat jako profesionální fotograf. Jejich prezentace budí často dojem, že se fotografií živí odmalička. Jenže situace je přeci jen trochu jiná. Dotyční fotografové často publikují pěkné snímky, ale při bližším prozkoumání si pozorné oko všimne, že jim přeci jen něco chybí.

Tím něco jsou právě ony zkušenosti. Znalým fotografem se nestanete ze dne na den. Chvíli to trvá. Jasně, dnes tomu velmi pomáhá YouTube a stánky podobné těmto. Názorně vám ukážou přesně to, co chcete vědět. Jenže do videa a článků nejde vložitvšechno. Je třeba se více zajímat, zkoušet, nebo to vypozorovat. Kupříkladu: jaká je ideální ohnisková vzdálenost objektivu pro fotografování detailního portrétu, klasického portrétu a celé osoby. Jak velký rozdíl je mezi fotoaparáty s APS-C senzorem a full-frame. Jak to udělat, aby měl člověk jiskru v oku. Jak daleko za předmětem musí být pozadí, aby bylo krásně rozmazané a nerušivé. Kam umístit odraznou desku, aby se eliminovaly nepříjemné stíny, které vytváří slunce při poledním letním dni. Takových otázek je spousta a ne všechny články a videa na ně dokážou odpovědět. Jenže znalý fotograf by měl odpovědi na tyto otázky alespoň teoreticky znát.

Ono je totiž hezké fotit stále to stejné, co již docela umíte – třeba kojence v domácím improvizovaném ateliéru. Ale to vás ani zdaleka nepřipraví na to, co dělat, když se stejná rodina o pár měsíců později chce nechat vyfotit společně venku. Kam je postavit, co bude před nimi / za nimi, jak správně zaostřit, jak to udělat se světlem, atd. Jasně, pokud budete chtít celý život fotit jen kojence, takovéhle znalosti nepotřebujete. Stačí nějaké vhodné pozadí, rekvizity, osvětlení, možná i stativ a na automat cvakat jednu fotku za druhou. Ale není to škoda?

Závěrem

Rozdíl mezi tzv. obyčejným fotografem a opravdovým fotografem není ani tak ve vybavení, jako ve znalostech a schopnostech tyto znalosti vhodně využívat. Fotograf může být kdokoliv z vás. Stačí jen chtít a opravdu fotit. Vždyť i z mobilů vznikají zajímavé snímky. Často nejsou dílem bezmyšlenkovitého focení, ale opravdového plánování. Jak se tedy stát fotograf? Jednoduše foťte, vzdělávejte se, zkoušejte, experimentujte.