Jak fotografovat urbex

Jak fotografovat urbex

Urbex (UrbEx) je zkratka z angl. urban exploration. Do češtiny by se urbex mohl přeložit jako tzv. infiltrátorství. V podstatě jde o průzkum dávno opuštěných a následně znovunalezených míst. Urbex jako takový není nějaká nová záležitost. Ať se nám to líbí, nebo ne, jedná se o jakýsi trend dnešní moderní doby. V České republice tento trend kupodivu trvá ve větší míře již několik let. Dnes již sice není tolik viditelný jako v minulých letech, nicméně podobné „prozkoumávačky“ jsou stále velmi oblíbené.

Urbex přináší dnešní „znuděné generaci“ mnoho zážitků, ale také určité nebezpečí a s ním i pořádnou dávku adrenalinu. Právě proto je tolik oblíben nejenom u mladých účastníků, ale též mezi dospělými. Není tedy od věci se o tomto fenoménu dozvědět více. A proč to rovnou nevzít z pohledu fotografa?

Urbex jako pojem a proč je kolem něj tolik humbuku

Opuštěné, dávno „zapomenuté“ budovy mají jisté kouzlo. Je to podobné, jako když jste se jako děti vydali někam, kde to bylo rodiči zakázané. Případně když jste ve stejném věku našli nějaký „poklad“. Obvykle se člověka zmocní směsice různých pocitů.

Urbex - průlezová díra v podzemí | moje Tajemno
Díra, kterou je třeba se protáhnout pro další průzkum podzemích prostor. Pro případné zvětšení klikněte.

Jenže urbex má i své stinné stránky. Tím jsou především různé „nástrahy“, které čekají na návštěvníky těchto opuštěných objektů. Opuštěné budovy jsou totiž často ve velmi žalostném stavu. Střechou (pokud ještě existuje) do objektů často vniká voda, interiér bývá rozbitý / rozkradený, některá patra vícepodlažních budov vůbec neexistují. S tím vším se musí vypořádat každý tzv. urbexer, který se rozhodně dané místo navštívit a fotografovat.

„Neodnášej nic než fotky, nenechávej nic než stopy.“

Jednoduché motto pravých urbexerů.

Rizika a nebezpečí při fotografování urbexu

Fotografování opuštěných míst má pro fotografy, oproti obyčejnému urbexerovi, ještě jedno úskalí. Musí se kromě sebe starat ještě navíc o fotografickou výbavu. Ti, co se fotografováním živí vědí, že taková profesionální výbava může cenově přesahovat klidně i 200 tisíc korun. To už je něco, o co nechcete přijít tím, že si někam špatně stoupnete.

Díra v podlaze vysoké věže | moje Tajemno
Nebezpečná díra v podlaze. Rok před pořízením fotografie zde byla ještě podlaha. Tato díra bohužel nevznikla samovolně, ale někdo ji musel „pomoci“. Pro případné zvětšení klikněte.

Další rizika spojená s urbexem

Urbex bohužel skrývá mnohem více nebezpečných situací, než se na první pohled může zdát. Nemá úplně cenu vyprávět sáhodlouhé příběhy o tom, co se komu kde stalo. Nicméně alespoň bodově – co vám může hrozit:

  • propady čímkoliv (střechou, podlahou…),
  • střepy, hřebíky a různé ostré hrany,
  • zatopené prostory,
  • všudypřítomné plísně,
  • občasně i chemikálie,
  • jiné nebezpečné předměty (trčící prkna, tyče, nezajištěné předměty…),
  • živá či mrtvá zvířata,
  • nedostatek světla,
  • bezdomovci a různé pochybné existence,
  • vystrašení urbexeři,
  • legislativa – zákaz vstupu.
Urbex a zatopená jídelna | moje Tajemno
V této jídelně jsem jako malý klučina obědval na škole v přírodě. Dnes tu jsou střepy, plísně a spousta vody. Pro zvětšení klikněte.

Výbava urbexera

Vzhledem k výše uvedenému je výbava pro urbexera tedy vcelku jasná:

  • pevná kvalitní obuv,
  • dostatečně výkonný světelný zdroj,
  • vhodné oblečení,
  • lékárnička,
  • mobilní telefon pro případné přivolání pomoci,
  • další náležitosti pro konkrétní oblasti (např. horolezecká výbava).
Urbex - hala s mechem | moje Tajemno
Zdání někdy klame. To platí i pro urbex. Na fotografii můžete vidět mechem obrostlou halu. Vše se zdá relativně bezpečné, ale je to pouze zdání. Pád či sklouznutí prakticky odkudkoliv je velice reálné. Pro zvětšení klikněte.

Kromě toho je dobré mít u sebe i zásobu potravin a vody. Nikdy nevíte, co se v takových objektech může stát. Není také od věci mít někde v bezpečí „komplice“. Když se mu neozvete, řekněme třeba do 12 hodin, nechť volá linku 112 s popisem místa, kde se máte nacházet. Takovéto jednání vám může zachránit život.

Urbex a Kate v plamenech | moje Tajemno
Kamarádka se nechala přemluvit k fotografii v podzemní nádrži. Naštěstí zde bylo vše plně pod kontrolou. V opačném případě by však dotyčné hrozily popáleniny, příp. udušení výpary. Pro případné zvětšení klikněte.

Výbava pro fotografy

Výše uvedené vybavení platí samozřejmě i pro fotografa. Fotografové však musí v těchto prostorách často počítat ještě s tím, že se zde zdržuje nepříjemná vlhkost a prach. To všechno fotografování komplikuje. Výměna objektivů v takovýchto prostorách může vést až k návštěvě servisu. V ohrožení jsou neutěsněné objektivytěla fotoaparátů, do kterých se často dostane agresivní prach.

Panenka z Černobylu | moje Tajemno
Panenka z Černobylu, resp. přilehlé vesnice Kopači. Všudypřítomný prach je zde opravdu nepříjemný. Obzvláště, když se do místnosti nahrne větší množství lidí. Pro případné zvětšení klikněte.

V případě používání objektivů / fotoaparátů, které nejsou utěsněny proti prachu, je dobré použít neoprenový obal, příp. obdobné krytí techniky. Stejně tak se vyplatí používat nějaký druh ochranného filtru na přední člen objektivu, který zabrání usazení prachu na přední čočce.

Dovolím si však menší poznámku k fotografickým filtrům. Před časem jsme fotili v podzemí a místo si osvětlovali svíčkami. Vše na první pohled vypadalo krásně. Jedna z účastnic však měla fotografie takové „trochu jako v mlze“. Nebylo to však tím, že by měla upatlanou přední čočku, nebo snad filtr. Onen fotografický filtr byl jednoduše vyroben z levného skla bez antireflexních vrstev (nebo s jejich minimálním počtem). Výsledkem toho byly odrazy světel, které budily dojem, že je vše foceno jakoby v mlze. Stačilo tento filtr sundat a fotografie byly rázem velmi ostré.

Fotografujeme urbex

Když už se se vším tím vybavením dostanete na místo, čeká vás další nepříjemná zkušenost. Na téměř každém opuštěném místě narazíte na problém se světlem. Buď je světla příliš a tvoří nepěkné černé stíny, nebo je zde světla málo či dokonce vůbec žádné.

S tímto problémem lze samozřejmě účinně bojovat. V první řadě stativem společně nafocením a tvorbou tzv. HDR fotografií. Samozřejmě funguje i tzv. maskování s různou expozicí (článek v přípravě), nebo dostatečně silný světelný zdroj.

Velké ruské kolo v Pripjati | moje Tajemno
Velké ruské kolo v Pripjati a světelně náročná scéna. Půjčený kompakt od Canonu se ji však zhostil vcelku obstojně. Pro případné zvětšení klikněte.

Co se konkrétního vybavení týče, využijete všechny možné objektivy a příslušenství. Tedy jak standardní objektivy, tak i ty širokoúhlé. Omezeně i teleobjektivy (na detailní foto, či vzdálená místa). Pravděpodobně budete nejčastěji využívat objektivy širokoúhlé. Uplatní se zde ochranné filtry, ale i polarizační. Stejně tak velice často využijete všemožné baterky, LED svítilny, blesky… prostě jakýkoliv zdroj světla.

Konkrétní nastavení expozice nelze doporučit. To však prakticky nejde nikdy – s ohledem na místo, světelných podmínkách, objektivu, vybavení a nastavení fotoaparátu. Každopádně se osvědčily: manuální expoziční režim, bulb režim i priorita clony.

Malá poznámka

Značné množství lidí si myslí, že urbex lze fotografovat pouze drahým vybavením. Není to tak úplně pravda. Nicméně s ohledem na prostředí a světlo ve scéně je někdy třeba použít pokročilejší techniku. Například ne všechny fotoaparáty / mobily / tablety a jiná zařízení dokáží fotografovat v expozičním režimu bulb. Ten se hodí např. v podzemí v úplné tmě. Ne každý totiž do těchto míst chodí s dostatečným zdrojem světla, aby vše bravurně nasvítil.

Je ještě něco třeba?

Kromě výše uvedeného tu mám ještě jednu radu a to – mějte oči na pozorumějte pro strach uděláno. Nikdy nevíte na co, nebo na koho, můžete v opuštěných prostorách narazit. Není výjimkou, že v těchto prostorách nebudete sami. Dávejte proto pozor a nelekejte se při prvním zašustění čehokoliv před / za vámi. Buďte nad věcí, nepanikařte. Ale hlavně – užijte si fotografování urbexu!

Urbex a duchové | moje Tajemno
Nepříjemný „urbex zážitek“. Nepamatuji se, že by v průběhu fotografování za mnou něco chodilo. Je to snad duch? Nemyslím si… Pro zvětšení klikněte.

Kde se dozvědět o urbexu více?

Existuje vcelku velká spousta internetových stránek, které zmiňují urbex. Namátkou:

Osobní zkušenost

Stejně jako mnoho jiných, i mě urbex svým způsobem uchvátil. Měl jsem však štěstí, že moje první urbex-fotografování bylo v jednom z nejbezpečnějších míst v okolí. Zde jsem velice rychle pochopil, co všechno hrozí a objevil výše uvedená nebezpečí. Navíc častějšími návštěvami těchto míst člověk získá určitou odolnost vůči nečekaným událostem.

Jistě jste si všimli, že neuvádím žádná konkrétní místa. Má to jisté opodstatnění. Čím více lidí ví, kde se dané místo nachází, tím spíše se tam někdo vydá. Ne každý „urbexer“ se drží výše uvedeného motta. Značná část lidí krade z míst předměty a ničí to, co zbylo. V mnoha opuštěných fabrikách jsou všechna okna rozbitá – právě těmito lidmi. Prostě někomu dělá velkou radost kupříkladu prohodit umyvadlo oknem. Mimochodem toto jednání není vlastní jen dětem, ale i dospělým osobám 40+. K urbexu navíc patří i ono objevování zapomenutých míst. Těžko se však něco objevuje s přesnou GPS polohou.

Urbex - panenky na stromě | moje Tajemno
Zde nejde tak úplně o urbex, jako spíše o zajímavé místo pro pořizování netradičních snímků. Pro případné zvětšení klikněte.

Jak fotím urbex já

V dnešní době prakticky téměř neexistuje „ztracené“ místo, kde už někdo nebyl a nenafotil ho. Z těchto fotografií (někdy i dobových) a dalších nalezených informací často vycházím a odhaduji, jaké vybavení bude pro průzkum potřeba. Kupříkladu jen v ČR existuje přes 250 nafocených opuštěných lokací. Kromě výše vyjmenovaných doprovodných věcí se vždy tahám se stativem. Ne vždy je třeba, ale velmi často se hodí. Fotoaparát i objektivy mám utěsněny proti prachu, s nimi si přílišnou starost nedělám. Více si dávám pozor na to, kam šlapu. Jednou se mi podařilo propadnout stropem, jindy spadnout do hluboké nádrže naplněné vodou. Kolegu zase odvážela sanitka se zlomeninou nohy.

Zprvu (z dálky) obvykle využívám teleobjektiv. Hledám s ním různé detaily, mapuji okolí. Čím blíže se nacházím objektu, tím spíše využívám širokoúhlého objektivu. Vždy cestuji ve více lidech. Ti mi v případě potřeby pomáhají s nasvícením prostoru. K tomuto účelu využívám zejména LED svítilen + externí blesk. Samozřejmostí je dostatek baterií a akumulátorů pro světlo / blesk, ale i pro fotoaparát.

Výhodou většího počtu lidí je, že se se vším nemusím trmácet sám. Zatímco já se starám o fotografie, někdo jiný o světla a další o potraviny a něco k pití. Poslední vytváří strašidelnou atmosféru podivnými MP3 skladbami a v případě potřeby pomáhá s nasvícením prostor.

Nemilá příhoda z focení

Je to již několik let, co jsme zavítali do podzemních prostor nedaleko České Lípy. Bylo nás opravdu hodně. Náš počet se bohužel neblaze projevil na množství zvířeného prachu. Při první příležitosti jsem se proto od ostatních oddělil s tím, že se setkáme za několik desítek minut později.

Krátce na to mířily mé kroky úplně opačným směrem, než kráčel zbytek výpravy. Ještě chvíli byly slyšet hlasy kdesi ze tmy, později již jen kapající voda a cvakání závěrky. Radoval jsem se, že budu moci poklidně fotit. Svědomitě vybíral kompozici, několikrát nastavoval stativ, osvětloval scénu příruční baterkou a zkoumal expozici.

Uplynula asi hodina a mě napadlo, že půjdu zbytku výpravy trochu naproti. Troufám si říci, že obvyklou „prohlídkovou trasu“ bych mohl jít už skoro poslepu. Věděl jsem, kudy ostatní půjdou (ono to koneckonců jinak ani nejde). Jaké však bylo mé překvapení, když na smluveném rozcestí nikdo nebyl. Zhasínám proto světlo, tlumím své nádechy i výdechy, mžourám do tmy, bedlivě naslouchám. Vůbec nic… Že by se ztratili? To je přeci hloupost. Šli jsme tudy s kolegou tolikrát… Nechali mě tu samotného záměrně? Nebo jsme se někde vážně minuli? Nejistota kdesi uvnitř sílí.

V tu chvíli vidím několik tlumených světélek na konci dlouhé chodby. To musí být jistě oni. Jdu jim naproti. Světla v dálce ale zhasla. Asi mě chtějí vystrašit a vybafnou na mě, jakmile se dostanu do rozšíření chodby. Jenže kde se vzali, tu se vzali… Přede mnou se objevila skupina osob v bílých oblecích z autolakovny a s maskami na obličeji.

Nabudu vás napínat. Jednalo se o skupinku z Německa, která si jen chtěla vyzkoušet urbex na vlastní kůži. Trochu jsme společně „pošprechtili“ a zanedlouho po tom jsem se shledal i s mojí skupinou, která se kdesi zdržela.

Závěrem

Ačkoliv se urbex zdá jako nebezpečná zábava, nemusí to tak být vždy. Pamatujte, že pokud k němu přistupujete se zdravým rozumem, často vám vůbec nic nehrozí. Samozřejmě je rozdíl prolézat běžně navštěvovaný prostor nějaké ruiny, nebo se vydat do opuštěného dolu na stříbrnou rudu. Tak či onak je urbex něco, co tu bylo dávno před námi a bude jistě i dlouho po nás. Nelze tento dnešní fenomén úplně ignorovat. Pokud navíc máte tu možnost zachytit místo v relativně původním stavu, moc bych nepřemýšlel. Takto tato místa obvykle dlouho nezůstanou, bohužel.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *