Jak fotografovat Černobyl

Černobyl na sebe nedávno opět upoutal pozornost. Tentokrát díky stejnojmennému seriálu (naštěstí jenom tímto způsobem). I bez seriálu je Černobyl stále snem spousty „dobrodruhů“ a to z mnoha různých důvodů. V roce 2017 jsme s kolegy podnikli výpravu směr Ukrajina – Kyjev a při té příležitosti jsme Černobyl rovněž navštívili. V souvislosti se zvýšeným zájmem o toto místo, přináším dnešní článek.

Ačkoliv se článek jmenuje „Jak fotografovat Černobyl“, jedná se o jakýsi průřez naší poslední návštěvou tohoto místa. Nicméně nezoufejte, pár rad a tipů pro zajímavé fotky z Černobylu dostanete.

Černobylská havárie

Kdyby se mezi vámi našel někdo, kdo nikdy neslyšel o tzv. Černobylské havárii, doporučuji dobrý článek na Wikipedii.

Prvotní přípravy

Cesta do Černobylu bohužel není to samé, jako když jedete autem do Itálie k moři. Ukrajina, v době psaní tohoto článku, není součástí Evropské unie / Schengenského prostoru. Bez platného cestovního pasu se zde tedy neobejdete. Navíc Černobyl, resp. celou „zakázanou zónu“, nelze navštívit bez povolení a průvodce. Celá oblast je totiž hlídaná policií i armádou. Také platí, že do zóny mohou vstupovat osoby pouze starší 18 let. Vstup se nedoporučuje těhotným a kojícím ženám.

Tak či onak je třeba se nějakým způsobem dostat do Kyjeva. Jestli pojedete autem, vlakem, autobusem, či poletíte letadlem, je na vás. My jsme, vzhledem k okolnostem, volili dopravu autobusem cestovní kanceláře.

Výhodou cestovních kanceláří je především to, že se obvykle nemusíte starat o všechna povolení a průvodce. Vše je totiž v ceně a jediné, co musíte udělat je, že poskytnete potřebné osobní údaje a zaplatíte. O vše ostatní se postarají jiní.

V podstatě existují dva druhy „cestovek“. Jedny zprostředkovávají cestu pouze do „zakázané zóny“ (a zpět), druhé taktéž + dopravu z České republiky.

Ještě jednu malou vsuvku k povolení ke vstupu a k průvodci. Průvodce dostanete tam, kde si žádáte o povolení ke vstupu. V případě využití cestovní agentury naberete průvodce prakticky „někde“ cestou směrem Černobyl. Povolení získáte několika způsoby (vyjma povolení zařízené již cestovní agenturou). Buď přes soukromou turistickou kancelář v Kyjevě, oddělení zahraničních vztahů černobylské jaderné elektrárny, příp. údajně přes pracovníky elektrárny. Jak však funguje poslední varianta, nemám tušení…

Kyjev → Černobyl

Optimální cesta autem z Prahy do Kyjeva je dlouhá kolem 1400 km. To není zrovna málo. Nejpohodlnější a zároveň nejdražší je letadlo. Naše cesta autobusem cestovní kanceláře však probíhala poklidně. Navíc nám pustili skvělý film o likvidaci následků havárie Černobylu.

Z ukrajinských dálnic měl každý z nás nahnáno. Nakonec se ukázalo, že cesta po dálnici směrem Kyjev byla až na pár zhoupnutí úplně v pohodě. Kam se na to hrabe naše D1. Bavím se však opravdu jen o dálnici. Některé okolní cesty jsou vážně zlo a bez vysokého vozidla jsou prakticky nesjízdné.

Díky rychlému přesunu přes hranice přijíždíme do Kyjeva přibližně o hodinu dříve, než byl původní plán. To je super. Máme čas se po dlouhé cestě trochu protáhnout. Po chvíli čekání následuje přesun do dalšího autobusu, který nás posléze zaveze směr Černobyl.

Vstup do zakázané zóny

Před vstupem do zóny se připravte na kontrolu. Ta probíhá v podstatě standardně: „Všichni ven z autobusu, připravte si pasy, povolení a hezky do řady!“ Nic hrozného (i když někteří účastníci zájezdu úplně zbytečně a znatelně brblají). Během této a obdobných dalších kontrol nesmíte natáčet a ani pořizovat snímky. Každý rozumný člověk si ale fotografování těchto míst rychle rozmyslí – při pohledu na ozbrojenou stráž.

Po absolvování prvotní kontroly začíná skupinová exkurze. Pokud se jedná o vícedenní exkurzi, pravděpodobně zavítáte do jednoho z „hotelů“. Zde si odložíte nepotřebnou bagáž a hurá do dalších částí města Černobyl.

Černobyl a Pripjať

Prvotní exkurze pravděpodobně začne ve městě Černobyl. Slovo pravděpodobně používám z jistého důvodu. Místa, která navštívíte, se řídí pohybem dalších osob a skupin v oblasti. Na větších prostranství se pravděpodobně setkáte s dalšími skupinami, menší objekty si vychutnáte „sami“.

Exkurze tedy zpravidla začíná městem Černobyl (zde žádná elektrárna není). Uvidíte však pomníky zaniklým vesnicím, obětem války, ale i hasičům, kteří nasazovali při havárii své životy. Máte-li českého průvodce, příp. rozumíte cizím jazykům, dozvíte se mnoho zajímavých informací. Následuje cca 20km cesta směrem Pripjať. Po cestě můžete navštívit např. zaniklou vesnici Kopači, též obrovský radar Duga. Kolem tohoto radaru je větší množství budov, které také stojí za návštěvu.

Poté pravděpodobně zamíříte do vnitřní zóny s městem Pripjať, kde se nachází i slavná elektrárna Černobyl. Zde je již hustota skupin větší, takže na kochání se není mnoho času. Důsledkem toho následují přesuny z jednoho místa na druhé s menším množstvím času na prohlídku (cca 10 – 15 min.). I tak lze toho vidět dostatek.

Pamatujte na to, že se pohybujete kolem dávno opuštěných budov. Není třeba sice dodržovat všechny zásady, jako v článku jak fotografovat urbex, ale některé nepříjemnosti vás potkat mohou. Jde o různé střepy, hřebíky, ale i kusy nábytků v místech, kde byste je nečekali.

Jak fotit Černobyl a zakázanou zónu

Focení v zóně není zakázané ani nijak výrazně omezené. Snad jen na několik málo výjimek. Těmi jsou kontrolní stanoviště (10km vnitřní zóna a 30km zóna). Rovněž nelze fotografovat některé budovy poblíž elektrárny Černobyl. Na to vás ovšem dopředu důkladně upozorní průvodce.

Černobyl a jeho okolí je velice rozmanité. Pro focení zóny využijete jak širokoúhlé objektivy, tak teleobjektivy. Pokud se vám nepoštěstí dostat se na střechu některých vyšších panelových domů, vystačíte si zejména se středními a širokoúhlými objektivy. Teleobjektivy spíše využijete, když si budete chtít něco přiblížit a nebude se vám chtít k tomu chodit.

Mám mezi známými osoby, které toužily po překrásných fotografiích z Černobylu, ale z cesty byly nakonec spíše zklamáni. Často jsem slyšel námitky typu:

1. „Tam furt někdo chodil.“
2. „Do toho bazénu jsme vůbec nešli.“
3. „Ty lidi nechtěli uhnout.“
4. A další a další fňukání, proč nemají ty svoje vysněné perfektní snímky.

Naznačuji tím, že lidí je v zóně překvapivě mnoho a není podmínkou, že projdete naprosto všechny budovy a místa. Další problém spočívá v počasí. Takovýto zájezd zpravidla objednáváte týdny / měsíce dopředu. Tudíž počasí není zaručeno. Dále se nikdy předem neví, kolik lidí budete mít ve skupině a kolik takových skupin v oblasti je. Navíc, každý si chce pořídit skvělé snímky, a pokud může, pokusí se o to. Nějakou extra šlechetnost mezi návštěvníky nečekejte.

Ano, alternativa je, dorazit do Kyjeva svépomocí. Pokusit se získat do zóny povolení, průvodce a doufat, že vás bude ve skupině málo. Někdy se podaří, jindy nikoliv…

Jak fotit Černobyl a mít při tom skvělé snímky?

Jedna z možností je si jednoduše připlatit. Většina lidí cestuje do Černobylu na jeden, příp. na dva dny. Existuje však možnost strávit zde až 5 dní v omezeném počtu osob. Získáte tak individuální přístup, volbu vlastního termínu vstupu, možnost podívat se do samotné elektrárny a další výhody. Bohužel však za tu cenu, že se do Kyjeva musíte nějak dostat a za tento způsob prohlídky si opravu připlatíte. Momentálně (červenec 2019) jsou ceny nastaveny vcelku vysoko. 2 osoby, 5 dní v zóně, prohlídka elektrárny s výkladem a českým průvodcem = cca 40.000,- Kč za osobu. V případě pěti osob vychází cena na příznivějších cca 30.000,- Kč za osobu. Co si budeme povídat, není to málo, ale taková návštěva může být hodně zajímavá.

Lze pořídit zajímavé fotky i bez individuální prohlídky? Samozřejmě, pokud máte štěstí na skupinu, průvodce, počasí a vhodné vybavení… Proč by ne.

Radiace v Černobylu a fotoaparáty

Jednou z velmi palčivých otázek je radiace. Věc se má tak, že pobytem v zakázané zóně tělo nedostane o mnoho více radiace, než např. v České republice. Cesty v celé zóně jsou dekontaminované. Celodenní chození po těchto cestách vám rozhodně nepůsobí nemoc z ozáření. Vyhýbejte se však konzumaci plodů ze stromů, hub a kontaktu se zvířaty. Stejně tak se snažte zbytečně nestoupat na mech. V mechu se kupodivu stále drží více radiace, než v okolních křovinách a rostlinách. Max. můžete docílit toho, že při dozimetrické kontrole vám budou „pípat boty“. Ty budete nuceni očistit a vše bude pravděpodobně v pořádku.

V zóně můžete narazit na několik míst se zvýšenou hodnotou radiace. Jedná se o tzv. hotspoty. Na ně budete průvodcem předem upozorněni. V jejich těsné blízkosti by mohlo za určitých okolností už jisté nebezpečí hrozit. Zejména při delším setrvání poblíž těchto míst. Nicméně vzhledem k tomu, že se zde stejně prakticky stejně moc dlouho „neohřejete“, se není čeho bát.

Slyšel jsem, že několik fotografů mělo po návratu z Černobylu problém s paměťovými kartami. Osobně toto nemohu potvrdit. Jak SD, tak i CF paměťové karty SanDisk Extreme Pro odolaly. Do teď s nimi není žádný problém. Před cestou jsem je používal již několik let a stále je používám.

Potraviny

Při dvoudenní návštěvě Černobylu jsme několikrát navštívili jídelnu v Pripjati. Není třeba se bát kulinářských specialit. Jídlo je dobré, podobné jako v Černé republice a najíte se více než dostatečně. V souvislosti s předchozím odstavcem bych jen dodal, že před každým domem je dozimetr. I před jídelnou. Při opouštění zóny navíc projdete další celkovou dozimetrickou kontrolou. Mimochodem pokud vám místní jídlo nestačí, skočte si do místního obchodu pro nějakou tu mňamku.

Osobní zkušenost

Elektrárna Černobyl mě vždy svým způsobem fascinovala. Když se pak jednu dobu začaly na internetu objevovat inzeráty na „CK Černobyl“, bylo téměř jisté, kam se brzy podíváme. O Černobylu se toho napsalo a natočilo mnoho. O to větší touha nás do Černobylu táhla a chtěli jsme toto zvláštní místo vidět na vlastní oči.

I přes všechny obavy (radioaktivita, povolení, volný pohyb, fotografování, ubytování, potraviny, počasí…) dopadla výprava na výbornou. Naše osobní dozimetry nevykazovaly žádné velké výkyvy (mimo hotspotů a míst mimo hlavní cesty). Povolení zařídila cestovní kancelář. Volný pohyb na dohled skupiny byl vždy bezproblémový. Fotografování bylo možné prakticky kdykoliv a téměř čehokoliv mě napadlo. Ubytování bylo na místní poměry nadprůměrné (včetně teplé vody v koupelně). S jídlem i pitím jsme si nemuseli dělat starosti. Snídaně i večeře byly více než dostačující a hlavně chutné. Koneckonců i počasí nám přálo a za celou dobu ani jednou nezapršelo.

Kdybych měl vypíchnout nějaké situace, které mne zaujaly, byly by to asi tyto… Sarkofág přes elektrárnu Černobyl je fakticky obrovský. V okolí elektrárny se až podezřele daří „rybkám“. To všudypřítomné ticho, absence hmyzu a ptáků je trochu děsivé. Bylo zajímavé pozorovat, jak si příroda bere zbytky budov a obsazuje betonová náměstí. Častá přítomnost policie a ozbrojené armády člověku příliš klidu nepřidá.

Jediná horší vzpomínka byla na čekání přes 11 hodin na hranicích Ukrajina – Polsko. Tímto děkuji Ukrajincům i Polákům za bláhové pokusy o přenesení potravin a cigaret přes hranice. Nebýt vás, mohli jsme být doma o mnoho hodin dříve.

Tipy na „CK Černobyl“

Nevíte, jak se dostat do Černobylu? Zkuste nějakou cestovní kancelář, např.:

• CHERNOBYLWEL.COMe (stránka dlouhodobě neodpovídá),
• Do Černobylu,
• Černobyl.cz.

Cestovních kanceláří a zájezdů je samozřejmě mnohem více. Dají se najít i za zajímavější ceny na Slevomatu. Navíc ne každý chce navštívit jen Černobyl, ale rád by se podíval třeba i do Kyjeva. Stačí však chvíli brouzdat po internetu a jistě najdete to, co hledáte. Pokud se vám hledat nechce, zkuste nějaký z výše uvedených odkazů.

Černobyl ve fotografiích

Máte-li zájem, podívejte se na zbytek fotografií z naší cesty po Černobylu.

Závěrem

Jak již bylo napsáno v úvodu – elektrárna Černobyl způsobila již mnoho povyku. Pokud ji však chcete zažít na vlastní kůži, moc dlouho se nerozmýšlejte. Budovy postupně pohlcuje příroda. Některé se budou v příštích měsících či letech bourat. V poslední době navíc v oblasti vznikají solární elektrárny. Dokonce se zde sklízí obilí, které slouží k výrobě vodky Atomik. Jinak řečeno – Černobyl se neustále mění a vyvíjí. Není čas ztrácet čas. Chcete-li vidět alespoň kousek z původní atmosféry po havárii, vyjeďte co možná nejdříve.