Dynamický rozsah scény a fotoaparátu
Již několikrát jsem v předchozích článcích zmiňoval pojem dynamický rozsah. Jedná se o maximální rozsah jasů ve fotografované scéně, nebo v možnosti fotocitlivých buněk na senzoru. Z toho plyne, že dynamické rozsahy jsou vlastně ve skutečnosti rovnou dva.
Dynamický rozsah scény
Někdy také označovaný jako kontrast scény označuje nejvyšší rozdíl jasů ve scéně. Např. pokud budete fotit bílou zeď na balkónu, bude dynamický rozsah scény malý, protože rozsah jasů a stínů bude minimální. Jakmile ale ze stejného balkónu za slunečného počasí budete fotit okolní krajinu, rozsah jasů a stínů bude obrovský. Na jedné straně rozsahu scény budou keře, které vytváří hluboké stíny. Na straně druhé pak samotné slunce, které je zdrojem silného světla a jasové složky ve scéně.
Ve fotografii se tento rozsah označuje jednotkou EV. Více o EV (hodnota expozice) v článku na Wikipedii.
Dynamický rozsah senzoru ve fotoaparátu
Senzor ve fotoaparátu je vybaven velkým množstvím světlocitlivých diod (to jsou všechny ty megapixely, kterými se chlubí výrobci foto techniky).
Tyto diody všeobecně trpí jistým neduhem. Pokud na ně dopadá příliš malé množství světla, tak se na nich nevybudí žádný signál. Buňka se jeví, jako nefunkční, resp. jako když fotíte tmu. Může nastat ještě opačná situace. Pokud na tuto buňku přijde více světla, než ona dokáže zpracovat, ta není schopna vygenerovat větší signál než maximální. Rozsahu mezi tím se říká dynamický rozsah senzoru.
Expoziční čas a clona pak pomáhá na tyto fotocitlivé buňky dostat přesně tolik světla, kolik je potřeba. Tedy tolik, aby se dynamický rozsah scény vešel do dynamického rozsahu senzoru.
Tonální rozsah
Kromě dynamického rozsahu je tu však ještě jeden rozsah a to tonální rozsah.
Tonální rozsah je množství tónů, které vyplňují dynamický rozsah. Je-li tonální rozsah malý, tak barvy uvnitř dynamického rozsahu „skáčou“. Pokud je však dostatečně velký, barvy jsou jemné a přechody mezi nimi plynulé.
Tonální rozsah snímacího senzoru je dán použitým A/D převodníkem a jeho barevnou hloubkou měřenou v bitech na kanál.
Tonální rozsah fotografie je sice určen tonálním rozsahem senzoru, ale kromě něho také způsobem zpracování a uložením snímku. Plný tonální rozsah je schopen fotoaparát zachovat jen při použití formátu RAW. U JPEG snímků je tonální rozsah nastaven na maximálních 8 bitů na kanál. Více o těchto bitech v článku barevná hloubka.
Problém s dynamickým rozsahem
V praxi mohou nastat celkem 3 stavy. Dynamický rozsah scény:
- se těsně vejde do dynamického rozsahu senzoru,
- je výrazně menší než dynamický rozsah senzoru,
- je výrazně větší než dynamický rozsah senzoru.
V prvním případě se vůbec nic neděje. Je to vlastně ideální stav. V obraze se nachází jak tmavé, tak i světlé části a samozřejmě dostatek signálů mezi nimi. Jestli tomu tak opravdu je se snadno dozvíte z histogramu. Neměl by totiž obsahovat žádné špičky ve své levé i pravé čísti. Podobně, jak je tomu na obrázku níže.
V druhém případě dochází k tomu, že fotografovaná scéna má velice malý dynamický rozsah. Její kontrast je pak velice nízký. Někdy to bývá záměr, jindy je to na škodu. Situace se pak dá alespoň trochu změnit vhodným nastavením fotoaparátu. Zda bude fotografie kontrastní či nikoliv opět snadno zjistíte z histogramu. Vypadá podobně, jako ten níže.
Poslední případ je ze všech nejhorší. Dochází v něm k tomu, že tmavá místa jsou natolik temná, že nedokážou vybudit signál na fotocitlivé buňce. Na fotografii pak vzniknou naprosto černá místa. Zároveň dochází k přeexponování buněk vlivem velkého množství světla. To má za následek buď přepálenou červenou, zelenou nebo modrou barvu. Pokud budou takto postižené i okolní buňky tvořící jeden pixel, vznikne tzv. přepálená bílá. To je vlastně čistě bílá barva. I tento stav lze poznat z histogramu.
Formát RAW a dynamický rozsah
Datový formát RAW, oproti obrazovému formátu JPEG, pracuje s větší bitovou hloubkou na kanál. To znamená, že teoreticky může pracovat s větším množstvím barev, resp. s větším rozsahem stínů a světel. Vše ale záleží na celkovém dynamickém rozsahu senzoru. Vyskytují se však i takové fotoaparáty, jejíž senzor má tak malý dynamický rozsah, že vám žádný formát RAW nepomůže. V dnešní době (duben 2016) již existují fotoaparáty, které mají dynamický rozsah k 15 EV! A to už je opravdu mnoho.
Dynamický rozsah v EV jednotkách v praxi
| Scéna či použité zařízení | Dynamický rozsah v EV jednotkách |
|---|---|
| lidské oko bez adaptace | kolem 15 EV |
| lidské oko s adaptací | až 30 EV |
| jasný slunečný den | až 15 EV |
| zamračený den | kolem 4 EV |
| černobílý negativní film | některý i 10 EV |
| běžné digitální fotoaparáty | přibližně 8 EV |
| moderní (bez)zrcadlovky | přes 14 EV |
Opakování je matka moudrosti, takže více o jednotce EV se dozvíte v článku na Wikipedii.
Osobní zkušenost
Dynamický rozsah senzoru a scény jsem začal poprvé řešit při svém letitém focení zrcadlovkou Canon EOS 350D. Všechny mé předchozí digitální fotoaparáty jsem považoval za takové „dočasné řešení“ než se objeví pravá digitální zrcadlovka. Takže jsem jejich neduhy příliš nevnímal.
S příchodem této zrcadlovky jsem začal na scénu koukat trochu jiným pohledem. Brzy jsem zjistil, jaké jsou limity mé zrcadlovky. Kdy je třeba scéně trochu pomoci a kdy se ještě vejdu do dynamického rozsahu senzoru. Naučil jsem se také více pracovat s histogramem. Každopádně – jako vše je toto tak trochu o zkoušení, zjišťování a testování. Jenže tato aktivita dnešní fotografy příliš nebaví, což je někdy možná trochu špatně.
To, že se mnozí fotografové tolik nezajímají o svojí techniku nakonec končí tím, že i přes mnohé kvality (bez)zrcadlovek stále častěji slyším názor, že mobil dnes fotí lépe než kdejaká zrcadlovka. Do jisté míry je to dokonce pravda! Záleží ovšem na tom, co má být výsledkem vašeho focení.
Závěrem
Dynamický rozsah senzoru svého fotoaparátu sice nemáte možnost ovlivnit. Co však ovlivnit lze, je dynamický rozsah fotografované scény. To můžete udělat lehkou změnou scény. Počkáním na vhodnější chvíli (až se změní světla ve scéně). Ale částečně také nastavením fotoaparátu a použitím nejrůznějších filtrů. Vaším cílem je totiž získat fotografii, která nebude trpět zbytečnými černými místy nebo naopak bílými.
Po očku stále sledujte histogram, který vám bude dobrým sluhou při kontrole rozsahu světel a stínů ve scéně.