Bokeh

Bokeh pod kontrolou

Bokeh je výraz, kterým se označuje estetická část snímku, která se nachází mimo rovinu ostrosti. Ne vše, co je rozostřené je automaticky „bokeh“. O bokehu se často hovoří v souvislosti s portrétní fotografií, ale též makrofotografií, produktovou fotografií, ale i fotografováním divoké přírody. Ne, že by se bokeh nevyskytoval i jinde, nicméně v těchto odvětvích fotografie je asi nejčastěji zmiňován.

Co to onen bokeh je, jak ho dosáhnout a jak jej případně změnit?

Bokeh ve fotografii

V první řadě je třeba říci, že bokeh je velmi subjektivní záležitost. Tedy i jeho kvalita může být pro každého trošičku jiná. Za velmi příjemný bokeh jsou obvykle považovány rovnoměrně osvětlené rozptylové kroužky s neostrými okraji. Naopak rušivý bokeh tvoří ostře ohraničené mnohoúhelníky.

Bokeh na nízkou clonu | moje Tajemno
Bokeh zabírající většinu snímku. Ve skutečnosti se jedná o světla pouličního osvětlení v pozadí (je ostřeno pár desítek cm od fotoaparátu).

Co že je tedy ten bokeh? Jsou to ony kolečka na přiložené fotografii. Jak je psáno výše – jedná se o část snímku mimo hloubku ostrosti. Tyto části se tedy mohou nacházet jak v popředí, tak i v pozadí za zaostřeným místem.

Bokeh a clona

Při kliknutí na odkaz výše zjistíte, že velikost otvoru clony ovlivňuje i hloubku ostrosti. Čím více je clona otevřená, tím jsou rozptylové kroužky větší. Tvar a velikost clony určuje vzhled a velikost bokehu.

Clona v objektivu se skládá zpravidla z kovových lamel. Když je objektiv úplně odcloněný (použijete nejnižší možnou clonu objektivu), clony si asi ani nevšimnete. Tím myslím jak při pohledu do objektivu, tak i při pohledu na bokeh ve fotografii. Jakmile ale zacloníte více a zmáčknete tlačítko (položka 14) pro kontrolu pole hloubky ostrosti, clonu v objektivu uvidíte. Čím je clona větší, tím spíše si všimnete, že není úplně kruhová. Její lamely vytváří různé n-úhelníky (dle počtu lamel).

Bokeh na vysokou clonu | moje Tajemno
Stejná scéna jako na obrázku výše. Pouze byla použita vyšší než nejnižší clona. Bokeh se radikálně zmenšil, navíc se stal jaksi hranatějším.

Na obrázku výše je krásně vidět, jak se mění bokeh v závislosti na použité cloně. Na obou snímcích výše se nachází venkovní pouliční osvětlení. Podobného efektu ale docílíte s jakýmkoliv bodovým zdrojem světla. Tedy například s pomocí vánočního světelného řetězu. V makrofotografii se proto občas využívá vodní rozprašovač. Ten pokryje část scény malými kapkami, které následně odráží např. sluneční světlo. Vytváří tím klidně i desítky malých světelných zdrojů, které se mohou projevit jako velmi zajímavé pozadí scény.

Další informace k bokehu

Vzhled bokehu je dán hned několika faktory. V první řadě jde o konstrukci objektivu. Dále, jak je psáno výše, jde ale i o míru zaclonění objektivu a počet lamel clony.

Kdy má cenu bokeh řešit? Osobně bych řekl, že hlavně u teleobjektivů. Tedy řekněme od ohniskové vzdálenosti 50 mm a více. Samozřejmě též u makroobjektivů, kde je efekt rozmazaného pozadí často velmi výrazný.

Zpět ke konstrukci objektivu – tu bohužel nijak neovlivníte. Nicméně díky ní má bokeh různé vlastnosti. Možná jste se setkali s anglickým výrazem circle of confusion (kruh zmatku / kruh zmatenosti obrazu). Tento kruh souvisí se sférickou aberací (viz Wikipedia). V závislosti na korekci sférické aberace objektivu bude bokeh různě osvětlen. Může se jednat o rovnoměrné osvětlení, ale může být i světlejší směrem k okrajům (efekt mýdlových bublin). Samozřejmě může být i světlejší směrem ke středu bokehu.

V souvislosti s bokehem a konstrukcí objektivu se často hovoří o tzv. cibulových kroužcích. To se týká objektivu s asférickými čočkami. Ty obraz do značné míry vylepšují (a zmenšují dokonce i konstrukci objektivu). Bohužel, pokud jsou tyto čočky nevhodně vybroušeny, vznikají v bokehu tzv. cibulové kroužky.

Konstrukce objektivu mění ještě další vzhledové charakteristiky bokehu. Pokud vás toto téma zajímá více, doporučuji navštívit Wikipedii, která o tom vcelku pěkně pojednává.

Bokeh pod kontrolou

Jak již jste pochopili, některé charakteristiky bokehu prostě nejde ovlivnit. Museli byste přepracovat konstrukci objektivu a použít perfektní optické členy. Nicméně v kreativní fotografii není výjimkou, že se vzhled bokehu kreativně upravuje a není k tomu potřeba žádných složitostí.

Kouzlo tkví v „umělé cloně“. Jak jsem zmiňoval výše, vzhled bokehu určuje mj. míra zaclonění a tvar clony objektivu. Nemusíte kvůli tomu rozdělávat objektiv a měnit lamely clony. Stačí, když před přední člen objektivu dočasně nasadíte nějakou kreativní clonu. Např. na eBay se, dle velikosti předního členu objektivu, prodávají různé „bokeh kity“. Dá se zde sehnat např. 72 různých „bokehů“ za necelých 700,- Kč.

Vlastní bokeh | bokeh kit | moje Tajemno
Bokeh jde vcelku jednoduše upravit do požadovaného tvaru. Stačí před objektiv vložit některou z těchto „placiček“. Pro zvětšení klikněte.

Nicméně vystačíte si i bez toho. Pokud chcete nějaký svůj vlastní vzhled bokehu, vystačíte si s černou silnou čtvrtkou papíru. Do ní si vyříznete / vystřihnete požadovaný vzhled bokehu. Pak už jen stačí přidržet papír před objektivem tak, aby do něj nevnikalo nějaké boční rušivé světlo. Je to velmi jednoduché, ale efektivní. Navíc si takto můžete vytvořit prakticky cokoliv.

Osobní zkušenost

Zprvu jsem bokehu vůbec nevěnoval pozornost. Člověk je ze začátku rád, že má nový fotoaparát a může nějak fotit. Nicméně když jsem pak na internetu sbíral inspiraci, často jsem narážel na různá kolečka v rozostřeném pozadí u starých objektivů. Mají prostě své kouzlo! V tu dobu jsem začal řešit bokeh i u svých fotografií. Velmi rychle jsem zjistil, že jeho vzhled nemůžu nijak ovlivnit (mimo kreativních clon z papíru). Že jde o danou konstrukci objektivu a kvalitu vnitřních optických členů.

Papírový bokeh | moje Tajemno
Máte-li tvořivého ducha, vezměte si černou čtvrtku a s pomocí nože na koberec si vyřízněte požadovaný tvar. Hvězdička a „domeček“ tak vznikly během chvilky. Při focení veřejného osvětlení stačilo kus papíru přidržet před objektivem.

Nicméně jednu věc jsem zjistil. Výrazný bokeh se neobjeví jen tak sám od sebe. Je třeba, aby se v rozostřeném popředí, ale spíše rozostřeném pozadí, vyskytoval nějaký bodový zdroj světla. Tedy ještě lépe – více zdrojů. V tu chvíli se v obraze objeví difrakční kroužky, které budou mít různý tvar a vlastnosti právě dle konstrukce objektivu, typu i tvaru clony a zaclonění.

Závěrem

Bokeh je subjektivní vzhled rozostřeného popředí či pozadí. Ne každému se musí vždy líbit. Nejde vyjádřit číselně, nebo ho snad nějak kvantifikovat. Je dán konkrétní konstrukcí objektivu, a tudíž jej budou mít rozdílné objektivy různý. Dokonce se může lehce stát, že staré manuální objektivy budou mít mnohem líbivější bokeh než moderní varianty.

Ještě jedno doporučení na závěr. Až někdy půjdete fotit portréty s teleobjektivem, soustřeďte se nejen na popředí, ale i vhodné pozadí. Většinou stačí udělat pár kroků bokem a pozadí za modelkou se krásně rozzáří a vytvoří nádherný efekt. No, však uvidíte sami…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.