AEB – automatický expoziční bracketing

AEB – Auto Exposure Bracketing

AEB z angl. Auto Exposure Bracketing znamená v překladu automatický expoziční bracketing. Asi jsem vám moc nepomohl, že? Tak jinak. AEB neboli automatické posouvání expozice, je vlastně vícenásobná expozice s různými expozičními hodnotami. Při této expozici vznikne několik fotografií, které se budou lišit většinou délkou expozice. Některé snímky tedy budou tmavší, jiné světlejší. Fotograf si pak může vybrat ten snímek, který mu bude expozičně lépe vyhovovat. Druhou variantou je spojit tyto snímky do jednoho s vysokým dynamickým rozsahem, tedy HDR.

Ještě bych v úvodu rád uvedl jedno. U některých značek fotoaparátů se místo zkratky AEB používá zkratka AE, AE BKT či jednoduše BKT (z angl. bracket).

AEB aneb k čemu slouží expoziční bracketing

Při fotografování se čas od času dostanete do situace, kdy se potřebujete rozhodnout. Pořídit fotografii s tímhle nastavení, nebo snad s tímhle? AEB vám může v tomto ohledu pomoci. Stačí nastavit expoziční bracketing AEB, pořídit několik fotografií a následně si mezi nimi vybrat.

Zdá se vám odstavec výše divný? No, máte trochu pravdu. Tento způsob výběru fotografií byl populární hlavně v dobách minulých, kdy se používal ještě kinofilm. Nebylo totiž možné zkontrolovat si expozici přes LCD displej fotoaparátu. Dnes se však fotograf podívá na histogram, nastaví korekci expozice, znovu vyfotografuje a je to.

Automatický expoziční bracketing AEB - Ještěd | moje Tajemno
AEB – automatický expoziční bracketing na Ještědu, pro případné zvětšení klikněte

Nicméně je tu ještě jedna věc, kvůli které se AEB používá. Říká se jí HDR fotografie. Díky HDR můžete jednotlivé snímky s rozdílnou expozicí sloučit do jednoho obrázku. Můžete tak dostat fotografii s mnohem větším dynamickým rozsahem, než původní snímek.

HDR fotografie z Ještědu vzniklá s pomocí AEB | moje Tajemno
HDR fotografie z Ještědu vzniklá s pomocí AEB z několika snímků, pro případné zvětšení klikněte

Trojice fotografií výše byla v programu sloučena do jedné fotografie. Z tmavého snímku byla využita světla, ze přesvíceného snímku pak stíny a z prostředního snímku pak prostřední část expozice.

Ostatní bracketing

Kromě automatického expozičního bracketingu AEB existují ještě trochu jiné druhy bracketingu. Nejpoužívanější jsou:

Stejně tak ale existuje bracketing saturace, kontrastu, ostrosti, citlivosti ISO či zábleskový bracketing. Otázkou však je jejich použitelnost v moderní době fotografických editorů a digitálních fotoaparátů.

Expoziční bracketing AEB prakticky

Jak tedy fotografování pomocí expozičního bracketingu AEB vypadá v praxi? Na svém fotoaparátu zvolíte rozsah expozičního bracketingu, ve kterém chcete fotografovat. Obvyklé maximální hodnoty jsou ±3 EV s tím, že se můžete posouvat po ½, nebo ⅓ EV. Pak už jen fotíte. Tak a nyní ještě trochu názorněji…

Co budete k AEB potřebovat?

Pokud funkci AEB potřebujete čistě k výběru vhodné expozice scény, není třeba v podstatě nic zvláštního. Stačí aktivovat funkci AEB, nastavit rozsah a postupně třikrát po sobě zmáčknout spoušť. Tím bude pořízena trojice fotografií s rozdílnou expozicí.

Budete-li se pokoušet o následné složení fotografií do jedné, budete ideálně potřebovat také stativ. To z toho důvodu, že tím minimalizujete pohyb fotoaparátu a nemusíte si dělat starosti se zdvojením obrazu. Samozřejmě, že pokud se takto budete pokoušet vyfotografovat jedoucí auto, tak to není dobrý nápad. Skládání snímků se tedy hodí nejlépe u scén, které se nemění. Typicky tedy u krajinářské fotografie či fotografování architektury.

Dnešní moderní programy, které umožňují skládání fotografií do jedné, ovládají i pokročilejší techniky práce s těmito fotografiemi. Díky tomu často odpadá i nutnost pořizování snímků výše ze stativu. Dokážou totiž obraz správně zarovnat. Tyto programy bohužel nejsou všemocné, a proto stále doporučuji používání stativu.

Jak probíhá fotografování s AEB

Chcete-li fotit pomocí expozičního bracketingu, bude vaše fotografování vypadat asi takto:

  1. Zapnete fotoaparát, nastavíte kompozici a zaostření,
  2. následně nastavíte expozici dle sebe / fotoaparátu, příp. korekci expozice,
  3. zapnete funkci AEB a vyberete expoziční rozsah,
  4. začnete fotografovat.

Je to opravdu snadné, ale pro jistotu přidám ještě pár postřehů při takovémto focení. Konkrétně s fotoaparáty Canon EOS 50DCanon EOS 7D Mark II.

Zapnutí funkce AEB

Funkci expozičního bracketingu AEB nastavíte u fotoaparátů Canon snadno. V menu, nebo přes tlačítko, stačí najít funkci korekce expozice. Zde pak kolečkem nastavit rozsah expozice. Obvykle se pohybuje kolem ± 2 až 3 EV. Jak to pak vypadá, vidíte níže. Jo, málem bych zapomněl. Často teď budu pracovat s pojmem EV. Ti, co nevíte, co EV znamená, nechť se podívají do Wikipedie.

Expoziční bracketing AEB
Expoziční bracketing AEB u Canon EOS 50D

Na fotografii výše si můžete všimnout rozsahu AEB ±1 EV, resp. -3 EV až -1 EV. Co to znamená? Jednoduše to, že fotograf nastavil korekci expozice na -2 EV. Zároveň zapnul funkci AEB a řekl, že chce pořídit celkem 3 fotografie v rozsahu ±1 EV. Tyto fotografie budou mít expoziční hodnotu -3 EV, -2 EV a -1 EV.

Na fotografii je vidět ještě jedna věc. Canon EOS 50D má maximální rozsah funkce AEB rovný ±2 EV. To pro většinu běžných světelných scén bohatě stačí. Tento rozsah však může být větší a to s využitím právě oné korekce expozice. Je třeba AEB použít vícekrát. Nicméně moderní fotoaparáty jako je právě zmiňovaný Canon EOS 7D Mark II mohou jít ještě dál.

Fotografování se zapnutou funkcí AEB

Jak už jste pochopili, při expozičním bracketingu AEB je pořízeno více fotografií. To má mimo jiné za následek větší požadavky na paměťovou kartu. Na druhou stranu máte možnost si mezi snímky vybírat, popř. máte více snímků na další úpravy obrazu.

AEB - automatický expoziční bracketing
AEB – automatický expoziční bracketing ± 2 EV

Na obrázku výše (ob tento) jste si mohli všimnout, že budou celkem vyfotografovány 3 snímky. Pokročilejší fotoaparáty umožňují tento počet i rozsah EV navýšit. Například fotoaparát Canon EOS 7D Mark II tak může kromě 3 fotek pořídit fotografií 5 nebo 7. Tyto fotografie se mohou lišit v rozsahu až ±3 EV. Při pěti fotografiích to už dělá celkový rozsah ±6 EV. Při sedmi fotografiích dokonce obrovských ±9 EV (-9, -6, -3, 0, +3, +6, +9 EV). Samozřejmě není třeba využívat krajních hodnot. Klidně také můžete vybrat rozsah menší, např.: -1, -⅔, -⅓, 0, +⅓, +⅔, +1 EV.

Stavový displej - AEB
Stavový displej fotoaparátu při zapnutém AEB. Nastaveno na celkem 7 snímků v rozsahu ±1 EV.

Expoziční bracketing a samospoušť

Funkci AEB můžete, minimálně u fotoaparátů Canon, rovněž využívat spolu se samospouští. Bez ní situace vypadá tak, že se na stavovém displeji objeví ikonka upozorňující na expoziční bracketing AEB. Spolu s ní pak vidíte rozsah expozice na indikátoru. Následně pak provedete 2, 3, 5, nebo 7 snímků s různým nastavením expozice. S tou dvojkou jsem se nespletl. Některé fotoaparáty opravdu umožňují AEB jen se dvěma snímky. Stejně, jako u 5 či 7, se jedná o uživatelské nastavení (standardní jsou 3 snímky).

Výběr počtu snímků při automatickém expozičním bracketingu
Výběr počtu snímků při automatickém expozičním bracketingu

Pokud využijete při zapnutém expozičním bracketingu samospoušť, situace se mírně mění. Indikace AEB samozřejmě zůstává. Nicméně jakmile uběhne čas samospouště, jsou všechny fotografie pořízeny v rychlém sledu za sebou. Není třeba několikrát mačkat spoušť, stačí pouze jednou na začátku.

Pořadí pořízených snímků při expozičním bracketingu

Obvyklé nastavení pro fotoaparáty Canon je to, že nejprve se pořídí snímek klasický, následně podexponovaný a jako poslední přeexponovaný. Značí se to obvykle tímto způsobem: 0, -, + (nebo jednoduše 0 – + bez čárek).

S příchodem moderních zrcadlovek obvykle můžete toto pořadí měnit např. na:

  • – 0 + (podexponovaný snímek, normální snímek, přeexponovaný snímek),
  • + + + 0 – – – (jiné nastavení při sedmi snímcích),
  • 0 –, nebo 0 + (při nastavení 2 snímků).

Je také možné, že jiní výrobci budou používat jiné pořadí. Na věci to však moc nemění.

Mezní hodnoty AEB a změny expozice

Pokud fotíte v expozičním režimu priority clony / manuálním režimu, funkce AEB u jednotlivých snímků mění expoziční čas. V případě expozičního režimu priorita času, je u všech snímků čas konstantní, ale mění se použitá clona. Tato druhá varianta nemusí být v některých případech úplně ideální. Při změně clony se bude měnit i hloubka ostrosti. Může se tak stát, že pečlivě připravená scéna bude vypadat následovně:

  • první fotografie bude správně zaostřená s korektním nastavením expozice,
  • druhý snímek může být zaostřen „až příliš“, navíc bude tmavý (díky vyšší cloně),
  • třetí snímek může být naopak celkově neproostřen a ještě bude světlejší.

Takovéto nastavení a výsledné snímky většina fotografů pravděpodobně nevyužije. Už proto, že se programům pro spojování nemusí zdát to, že některé snímky budou ostřejší, než jiné.

Při nastavení AEB se může stát, že se s rozsahem expozice dostanete za hranu možností fotoaparátu / objektivu. Tím myslím např. to, že pro vyhovění vašemu nastavení by fotoaparát musel nastavit „šílené hodnoty“. Na ukázku dejme tomu expoziční čas 1/32000 sekundy, clonu f/128, apod. Když dojde k takové situaci, fotoaparáty se k tomu staví různě:

  • upozorní nějakou zprávou či signalizací na nějaký problém,
  • pořídí snímek s nastavením, které se bude nejvíce blížit vašemu požadavku,
  • změní jiné hodnoty expozice (např. sníží citlivosti ISO).

Po pořízení snímků pomoci funkce automatického expozičního bracketingu AEB je tedy dobré se zběžně podívat na výsledné hodnoty expozice. Můžete tak odhalit, že fotoaparát neudělal zrovna to, co se po něm žádalo a můžete se dle toho zařídit. Ideální je – držet se při nastavení AEB v možnostech fotoaparátu a nesnažit se za každou cenu dosahovat nejzazších hodnot nastavení.

Osobní zkušenost

Funkci AEB, resp. expoziční bracketing jsem objevil již v mém stařičkém fotoaparátu Canon EOS 350D. Postupem času jsem zjistil, že někdy je prostě pohodlnější zapnout funkci AEB než složitě řešit expozici.

Příklad z praxe

Focení Panské skály. Jak někteří možná víte, Panská skála je vlastně čedičový útvar uprostřed polí. Co z toho plyne? Že při určitém počasí je přeci jen trochu těžší se trefit do správné expozice. Buď máte přepálené nebe, nebo tmavou skálu. Tak či onak není vždy úplně snadné fotit podobné útvary, i když se vejdou do dynamického rozsahu senzoru.

Jak z toho ven?

No vlastně máte hned několik možností, jak se s tím poprat:

  • počkat až černý mrak zacloní slunce a sníží tím jas oblohy,
  • zkoušet po kouscích experimentovat s korekcí expozice,
  • změřit si bodovým měřením jas skály i nebe a odhadnout správnou expozici,
  • využít přechodové a další filtry,
  • použít HDR fotografii,
  • využít expoziční bracketing AEB,
  • využít kombinaci výše uvedeného.
Panská skála | moje Tajemno
Panská skála aneb co běžně dokáže světlo vykouzlit

Řekněme, že bodové měření nemáme rádi, mrak je v nedohlednu, filtry jsme nechali doma a HDR fotoaparát neumí. Korekce expozice nám vychází nějak divně, protože než ji změníme, změní se i světelné podmínky kvůli mrakům…

Ze zjištěných informací a pokusů zkusíme nastavit správnou expozici. Abychom si to ulehčili, zapneme funkci AEB. Rozsah volíme dle uvážení. Třeba ±⅔ EV. Pak už jen fotíme (a následně vybíráme).

Druhý příklad použití AEB

Zkoušeli jste někdy použít funkci HDR fotografie ve svém fotoaparátu? Jak se vám výsledek líbil? Co si budeme povídat. Někdy se to fotoaparátu prostě úplně nepovede a fotografie vypadají jako omalovánky. Jindy se zde vyskytují „duchové“.

Panská skála v HDR | moje Tajemno
Panská skála a tzv. omalovánky, aneb když se to přežene s HDR, pro případné zvětšení klikněte

Funkce AEB může pomoci v rozlišených situacích mimo jiní i při ukládání snímků. Pokud při funkci HDR fotografie fotoaparát neukládá všechny pořízené snímky, při zapnuté funkci AEB je ukládat bude. Navíc ještě ve vámi zvoleném expozičním rozsahu. Tyto fotografie pak můžete použít pro slepení scény do jedné v editoru, který znáte a ovládáte.

Závěrem

Přijde vám automatický expoziční bracketing stejný, nebo velice podobný funkci korekce expozice? No, vlastně máte pravdu. Kromě nastavené expozice (ať již s korekcí, nebo bez ní) jsou při expozičním bracketingu pořízeny snímky s rozdílnou expozicí. Výsledkem je fotografie s vámi nastavenou expozicí a další jedna, dvě, či více fotografií s rozdílnou expozicí.

Možná by se teď mohlo zdát, že je automatický expoziční bracketing úžasná funkce pro každodenní používání. Navíc by se mohlo jednat o slušný způsob, jak vylepšit vaše fotografie. Možná je to pravda, ale mějte na paměti několik věcí:

  • AEB klade značné nároky na paměťové karty (obzvlášť, pokud pomocí něj pořizujete 7 snímků v jedné sérii),
  • chcete-li výsledné fotografie posléze slučovat do jedné, je třeba fotografovat nepohyblivé předměty (i lehký vítr dokáže občas divy),
  • skládání fotografií může být náročné (na hardware počítače) a mnohdy končí nevzhlednými omalovánkami,
  • časté používání AEB značně zatěžuje závěrku fotoaparátu.

5 komentářů u „AEB – automatický expoziční bracketing

  1. Moc díky za vysvětlení, co je AEB a jak funguje. Myslím, že je to pro mnohé (a pro mě tedy určitě) výborná pomůcka, jak dosáhnout lepších fotografií.

    1. Jé, děkuji. :) Jen taková malá vsuvka… S „AEB“ tedy automatickým expozičním bracketingem jsem nakousl i pojem „HDR fotografie“. Právě těmi bych se v brzké době chtěl trochu věnovat v podobě dalšího článku. Snad se podaří do té doby vyfotografovat nějaké reprezentativní fotografie. :D Sem tam články vznikají na poslední chvíli. Věřím ale, že se poštěstí a za měsíc bude na světě článek plný snímků s vysokým dynamickým rozsahem. ;)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *