Velikost fotografií

Velikost fotografií a jejich kvalita

Velikost fotografií a jejich kvalita je dobré téma pro nejednu diskuzi, která se může vléci dlouhé hodiny. Minimálně v mém okolí o velikosti fotek, resp. počtu megapixelů velmi často slýchávám.

S rostoucím počtem megapixelů roste samozřejmě velikost fotografií a jak slýchávám, tak i kvalita fotografií. Je tomu však vážně opravdu tak? Je třeba fotit do datového formátu RAW, nebo stačí obrazový formát JPEG? Musíme vždy fotit na nejvyšší kvalitu? Nestačila by nějaká menší? O tom všem v tomto článku.

Velikost fotografií

Nedělám to příliš často, ale abyste pochopili jednotlivé souvislosti je třeba si vysvětlit několik věcí. Připravte se proto na trochu delší, pro někoho nudnější, povídání.

Pojmem velikost fotografií teď výjimečně nemyslím velikost fotografií na papíře. Je tím myšlen počet obrazových bodů (pixelůExterní odkaz). Od zrodu digitální fotografie totiž velikost fotografií roste. Vše to začalo před léty na pár megapixelech. Dnes se u experimentálních fotoaparátů fotí v řádech jednotek gigapixelů! Ano, čtete správně. Netradiční fotoaparáty různými způsoby dokáží fotografovat i v tomto rozlišení.

Informace Počet obrazových bodů senzoru = počet pixelů. Tento počet souvisí s rozlišením fotografií, resp. s jejich velikostí. Nicméně vyšší velikost fotografií ≠ vyšší kvalita fotografií!

Megapixelová válka

Slyšeli jste někdy pojem megapixelová válka? Tato válka začala s příchodem digitálních fotoaparátů. Jedná se o trochu bláznivou honbu za pixely. Výrobci digitální fotografické techniky se v této „válce“ předhánějí, kdo vyrobí snímací senzor s co možná největším počtem megapixelů. Tato snaha vlastnit „super-senzor“ přinesla dobré, ale i špatné věci.

Full-frame senzor fotoaparátu Nikon D800
Full-frame senzor fotoaparátu Nikon D800 (cca 36 Mpix)

Zpět k velikosti fotografií

Jak je to tedy s těmi megapixely? Je to vcelku jednoduché. Věc se má ve zkratce asi tak. Bez určitého počtu pixelů se neobejdete, nicméně všeho moc škodí. Nyní vysvětlím proč.

Minulost

Vraťme se do dob prvních digitálních fotoaparátů s klasickými full-frame senzory. Velikost fotografií, resp. rozlišení se u profesionálních zrcadlovek pohybovalo kolem 4 Mpix. Řekněme, že v té době byl ještě tzv. hon za megapixely dobrou věcí. Postupem času však docházelo k jedné věci. Počet megapixelů sice rostl, ale velikost senzoru byla stále stejná. Z toho plyne jediné – že se součástky musely najednou radikálně zmenšitpřiblížit, aby se na senzor vešly. Jenže se stále menší velikostí těchto součástek a mezer mezi nimi přichází řada problémů. Kromě schopnosti zachytit scénu ostře, dochází také k rušení v obvodu, které se v obraze projeví jako digitální šum.

Přítomnost

A nyní zpět do přítomnosti (srpen 2017). Všimněte si, že profesionální fotoaparáty většiny výrobců digitálních fotoaparátů používají senzory s rozlišením mezi 20 až 35 Mpix. Stále se nyní bavím o senzorech o velikosti kinofilmového políčka. Proč myslíte, že tomu tak je? Při stávajících výrobních postupech se totiž jedná o optimální rozlišení senzorů, protože:

  • čip fotoaparátu dokáže toto rozlišení dostatečně rychle zpracovat,
  • moderní počítače se při dalším zpracovávání tolik neunaví,
  • dnešní objektivy dokáží toto rozlišení ještě obstojně zobrazit,
  • rušení vlivem velikosti a blízkosti součástek na senzoru dosahuje dobrých hodnot. Tedy takových hodnot, kdy není obraz rušením přílišně degradován.

A teď si představte takový obrazový senzor v mobilu. Ty nejmenší jsou veliké cca 5 × 4 mm. K tomu připočtěte rozlišení 20 Mpix a plastovou optiku. Výsledek? Fotografie sice v rozlišení 20 Mpix, nicméně při porovnání s fotografií z full-frame fotoaparátu je kvalita nesrovnatelně horší. Ono to vlastně ani jinak nejde. 🙁

Velikost fotografií – rozlišení

Proč je tedy velikost fotografií, resp. rozlišení v megapixelech tak často diskutovaný pojem? Příčinu hledejme v marketingu jednotlivých společností. 20 Mpix na senzoru je přeci více než 14 Mpix a to je zase více než 10 Mpix. Takže 20 Mpix senzor je automaticky lepší, no ne? 😀 Popravdě? 20 Mpix a více je u zrcadlovek pro většinu lidí zbytečnost.

Teď vidím to rozčilení zástupu lidí, kteří říkají: „Co to to tady ten rádoby fotograf plácá za hovadiny?! To je zase blábol!

Vezmu to proto teď z trochu jiného úhlu.

Velikost fotografií na papíře

Velikost fotografií na papíře souvisí s pojmem DPIExterní odkaz. Jedná se o údaj určující, kolik bodů se vejde do délky jednoho palce (2,54 cm). Když problematiku kolem velikosti fotografií, rozlišení a pixelů shrnu, dostanu přibližně toto:

  • 300 DPI se považuje za dostatečně vhodné pro velmi kvalitní tisk,
  • 150 DPI je takové to rozumné minimum pro ještě dobrou fotografii,
  • nicméně i 100 DPI a méně v mnoha případech stačí.

Nyní se budeme snažit vytisknout velmi kvalitní fotografii o velikosti A4 (cca 20 × 30 cm). Při 300 DPI budeme potřebovat rozlišení senzoru cca 8 Mpix. Nechci nyní rozebírat, jak jsem k tomuto číslu dospěl. To zjistíte, pokud se podíváte na odkaz výše.

Velikost fotografií a malé zamyšlení

Teď se zkuste zamyslet. Na fotografii o velikosti A4 vám stačí cca 8 Mpix. Pro velikost fotografií A3 pak cca 17 Mpix a pro velikost A2 potřebujete cca 33 Mpix. To vše při velmi vysoké kvalitě výstupu. Fotografie bude tedy vytištěna opravdu velmi kvalitně.

A teď si vezměte takový reklamní billboard u silnice nebo na nějaké budově. Víte, jak obrovské rozlišení by bylo pro kvalitní tisk potřeba? 😮 Raději ani nemyslet. U těchto obřích velikostí fotografie se v žádném případě nepoužívá 300 DPI. U velkých billboardů s velikostí 20 až 40 m² se běžně používá DPI v rozsahu nějakých 15 až 30. Podobné je to však i u klasických fotografií.

Třeba taková velikost fotografií, resp. rozměr A2 už není žádný malý formát. Vždyť se jedná o velikost 420 × 594 mm. Na takovýto snímek se sice můžete dívat ze vzdálenosti několika cm. Můžete tak (pomalu s lupou) obdivovat úžasné detaily snímku. Mnohem pravděpodobnější však bude, když se na takový formát budete dívat pěkně z dálky. Jenže s rostoucí vzdáleností již oko nedokáže jemné detaily tak rozlišit. U velkých formátů tak není problém pořizovat snímky s DPI klidně i 150 a méně.

Formát A2 při 150 DPI

Velikost papírů A2 je dle tabulek roven 420 × 594 mm. To je přibližně 16,54 × 23,39 in (palce). Při 150 DPI to pak dělá velikost fotografií, resp. rozlišení: 2480 × 3507 px (pixelů). Celkem tedy něco málo přes 8 Mpix. To je oproti původním cca 33 Mpix rozdíl, co? A víte co je na tom nejlepší? Že když se na tuto fotografii budete dívat ze správné vzdálenosti, tak oko neuvidí rozdíl. Tedy do doby, než člověk přijde k fotografii opravdu blízko. 😉

Vážně tedy potřebujeme všechny ty megapixely, když už s 8 Mpix dokážete vykouzlit krásnou a velkou fotografii? A to nemluvím o dnešních monitorech? Jaké rozlišení používáte? FullHD? To odpovídá cca 2 Mpix. Nebo máte snad nový 4K monitor o rozlišení 3840 × 2160? To je opět něco málo přes 8 Mpix. To byla jen taková vsuvka.

Velikost fotografií a jejich kvalita

Jak vidíte z příkladů výše vidíte – velikost fotografií (její rozlišení) rozhodně automaticky neznamená lepší kvalitu fotografie. V dřívějších dobách toto tvrzení mohlo platit. Dnes (již několik let) je situace úplně jiná. Více než počet megapixelů ovlivňuje kvalitu fotografie především kvalitní optika, tedy objektivy. Megapixelů ve fotoaparátech máme totiž více než dost a záleží především na objektivech, kolik detailů dokáží přenést na senzor. A samozřejmě na kvalitě zpracování fotografie čipem fotoaparátu.

Formát fotografií

S formáty RAWJPEG se rovněž často řeší velikost fotografií a jejich kvalita. První, co fotografa asi napadne je otázka: „Je lepší JPEG nebo RAW?“ Chtěl bych napsat, že odpověď zní jednoznačně … jenže už z principu to tak jednoznačné být nemůže.

Osobně se k tomu stavím asi takto za předpokladu, že chcete a umíte RAW „vyvolávat“:

  • jste někde, kde už jen tak nebudete a chcete místo zdokumentovat? Zvažte snímání do datového formátu RAW.
  • Budete chtít snímky následně ještě nějakým způsobem upravovat a publikovat? Rovněž bude formát RAW nejspíše mnohem vhodnější než JPEG.
  • Fotíte běžnou událost? Nepovažujete fotografie z místa za až tak důležité? Klidně foťte do JPEGu.
  • Fotíte důležitou událost, kde bude třeba fotografie rychle roztřídit a publikovat? Zkuste kombinaci RAW + JPEG. JPEG můžete poslat na roztřídění a RAW si necháte pro svojí další potřebu.

Přibližně takhle to vidím já. Samozřejmě se s kolegy fotografy často ve svých názorech lišíme. Je to tedy hlavně na vás, jaký přístup k oběma formátům zaujmete. 😉

Formát a velikost fotografií

Jak už jste asi pochopili, v moderních fotoaparátech se obvykle setkáte s dvojicí formátů: RAWJPEG. Dlouho platilo, že datový formát RAW = maximální velikost fotografií, tedy maximální rozlišení. Následně platilo, že do formátu JPEG je pak možné ukládat snímky s různým rozlišením a v různé kvalitě. Moderní fotoaparáty v tom trochu dělají chaos. Jak to konkrétně vypadá ukáži na fotoaparátu Canon EOS 7D Mark II.

K dispozici máme opět dvojici formátů – RAW a JPEG. Jak RAW, tak i JPEG mají různou velikost fotografií. U formátu JPEG pak lze pro různé velikosti volit i různou kvalitu fotografií. Kvalitou je myšlena míra komprese snímku, která může být nižší a vyšší.

Pro větší názornost a úsporu času jsem narychlo připravil menší tabulku. Přibližná velikost souboru vyplývá z měření společnosti Canon. Velikost se tak může vcelku dost lišit.

Velikost fotografií u Canon EOS 7D Mark II | moje Tajemno
Velikost fotografií u Canon EOS 7D Mark II

Velikost fotografií – shrnutí

Je tedy třeba fotit vždy v maximálním možném rozlišení? Samozřejmě, že ne. Mnohdy pro vaší činnost stačí rozlišení mnohem menší. Chcete ukládat fotografie na FacebookExterní odkaz, InstagramExterní odkaz, FlickrExterní odkaz, Google+Externí odkaz? Tak věřte, že rozhodně nebudete potřebovat ukládat fotografii v plném rozlišení. U fotobank to však může být jinak. 😉

Podívejte se např. na můj blog. Čas od času zde publikuji nějaké fotografie. Velikost fotografií je zde cca 1 až 2 Mpix. Proč? Protože kdybych je sem dával v maximálním rozlišení, tak by na ně kvůli jejich velikosti mnoho lidí nekoukalo. Nemluvě o datové náročnosti velkých snímků. Navíc takový webhostingExterní odkaz by se mi pěkně prodražil…

Osobní zkušenost

Já osobně velikost fotografií příliš neřeším. Patřím mezi tu pohodlnější část populace. Při fotografování řeším pouze, zda použiji RAW, JPEG, nebo RAW + JPEG. Fotím-li pro někoho a je potřeba rychlý výběr fotografií, obvykle volím možnost (RAW + S3). Malé JPEG fotografie pak zabalím do archivu a rychle odesílám tam, kde je třeba. Proč to dělám takhle? Jednoduše proto, že v mém případě nikdy nevím, kdy budu jakou fotografii (RAW) potřebovat. Navíc při dnešních cenách a hlavně kapacitách pevných disků mi to nedělá až zas takový velký problém.

Nicméně tak či onak odmítám válku megapixelů. Prostě nemám rád diskuze typu, že:

  • fotoaparát s 24 Mpix dělá mnohem lepší snímky než ten s 16 Mpix,
  • RAW je „na všechno“ mnohem lepší protože tohle a támhle to,
  • pro velké formáty fotografií potřebujete maximální rozlišení, apod.

Rozhodně nechci nikomu bránit používat maximální velikost fotografií. Chtěl jsem tímto článek poukázat na fakt, že ona honba za megapixely je často úplně zbytečná. Konec konců velcí výrobci fotografické techniky to vědí. Místo megapixelů (kterých je dnes dostatek) se soustřeďte na kvalitu objektivů. Právě objektivy dnes ovlivňují nemalou část kvality fotografií. Jejich vhodným výběrem a správným používáním můžete docílit opravdu krásných snímků. A to prosím pěkně bez ohledu na velikost fotografií, tedy rozlišení.

Na kvalitě optiky záleží

O tom, že někdy může být přemíra megapixelů i na škodu se před léty přesvědčil můj kamarád a kolega. Nepamatuji se, k jaké zrcadlovce se dostal. Vím však, že měla až příliš mnoho megapixelů. Jediný objektiv, který tu dobu měl k dispozici byl nějaký základní 50mm f/1,8. Jaké pak bylo jeho zklamání, když pozoroval výstup z půjčené profesionální full-frame zrcadlovky. Pamatuji si, že mi tenkrát volal a říkal mi: „Mám asi problém s foťákem. Ty snímky i při nejnižší citlivosti ISO tak jako divně šumí.“ Tenkrát byla na vině plastová optika a příliš mnoho megapixelů. Optika jednoduše nedokázala „protlačit“ dostatečné množství detailů a velké rozlišení senzoru pak bylo úplně na nic. Když tento objektiv nasadil na nějaký 12 až 16 Mpix fotoaparát, byly již výsledky úplně někde jinde. Zajímavé, že?

Závěrem

Vrtalo vám při čtení tohoto článku hlavou, k čemu jsou vlastně dobré všechny ty megapixely, když nejsou často vůbec potřeba? Asi největší důvod, proč fotit s vyšším než potřebným počtem megapixelů je kvůli ořezu fotografií. Zkusím teď menší příklad.

Snažíte se například vyfotit letícího čápa. Spustíte kontinuální snímání a fotíte jako blázen, protože se vám čáp pohybuje v hledáčku sem a tam. Když pak prohlížíte vyfocené snímky častokrát dojdete k závěru, že je třeba fotografii z jakéhokoliv důvodu trochu oříznout. Právě zde se uplatní vyšší počet megapixelů. Kdybyste takto ořízli např. 8 Mpix snímek, mohli byste se dostat třeba jen na 2 Mpix. To už je na kvalitní tisk většího formátu fotografie docela málo. Jenže se senzorem o rozlišení řekněme 30 Mpix máte i po ořezu k dispozici mnohem více megapixelů.

Na závěr mám ještě jednu radu. Pokud se rozmýšlíte nad koupí nového fotoaparátu pamatujte, že nejde o velikost fotografií. Rozlišení mají dnešní fotoaparáty více než dost. Jde především o optiku a také o funkce fotoaparátu. Na to byste se měli zaměřit!

2 komentáře u „Velikost fotografií

  1. No, zatím žádný komentář a tak je to „opět“ na mě.
    Petře, za mě máte 1* :-). Jednoduše a srozumitelně
    vysvětlena tato „problematika“ okolo rozlišení foťáků…

    1. Žádné námitky a připomínky? 😀 Čekal jsem nějaké hádky.

      Snad pokaždé, když se setkám s některými kolegy fotografy, tak mě přesvědčují, že nejlepší fotografie jsou pořízené nejlépe za pomoci gigapixelového senzoru a měly by být vytištěny při 600 DPI.

      Na druhou stranu přiznávám jednu věc. Když jsem si teď nechával tisknout panorama, tak jsem už předem počítal s tím, že ačkoliv jeho rozměry budou hodně přes metr, tak k němu lidé budou chodit blízko. Proto jsem do skládal z mnoha fotografií. Rozlišení výsledného snímku bylo také enormní. I počítač se zapotil. Několik hodin jsem na něm v podstatě nemohl nic pustit. 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *