Maximální kvalita fotografií
Maximální kvalita fotografií je to, po čem řada fotografů neustále lační. Problém je však trochu v tom, že pro každého fotografa znamená slovní spojení „maximální kvalita fotografií“ něco trochu jiného. Pro jedny je to obraz bez jakýchkoliv známek šumu, pro druhé perfektně ostré fotografie ve všech místech. V podobném duchu by se jistě dalo ještě chvíli pokračovat. Dnes se tedy podíváme na kvalitu fotografií hned z několika pohledů. Mimochodem například takovéto dotazy bylo možné za uplynulý rok najít ve Fotoporadně.
Trápí mě kvalita mých fotografií. I když fotím do RAWu, jejich maximální kvalita se mi stále nějak nezdá, čím to může být?
Maximální kvalita mých fotografií je žalostná. Fotografie jsou často rozmazané, chybí ostrost. Dle rady svých kolegů fotím na manuál. Co dělám špatně?
Rád bych měl fotografie bez šumu. Nicméně i když fotím na citlivost ISO 100, mám po postprocesu pocit, že něco není v pořádku. Šum je patrný na mnoha fotografiích. Koukal jsem se na snímky fotografů na Flickru se stejnou výbavou jako mám já. Mám pocit, že má maximální kvalita fotografií je hodně daleko za autory na tomto serveru. Čím to?
Co mám udělat, aby kvalita mých fotografií dosáhla maxima? Existuje nějaký univerzální návod?
Někteří z vás jistě tuší, že na některé výše uvedené dotazy nelze odpovědět jen pár větami. Problém s kvalitou fotografií je třeba brát trochu více do hloubky.
Maximální kvalita fotografií a šum
V souvislosti s maximální kvalitou fotografií se velmi často řeší právě šum ve snímku. Ten může vznikat různými způsoby (a že jich není málo). Často za něj může:
- nekvalitní senzor fotoaparátu (snímač obrazu),
- špatně zkonstruovaný čip fotoaparátu (zpracovává signál ze senzoru),
- vysoké hodnoty citlivosti ISO,
- přehřátý fotoaparát,
- ale i nekvalitní objektiv,
- nekvalitní fotografický filtr,
- dodatečné úpravy v počítači.
Jak vidíte, šum ve fotografii ovlivňuje řada faktorů. Pokud tyto „tvůrce šumu“ budete ignorovat, ona „maximální kvalita fotografií“ pro vás bude nejspíše nedosažitelná. Nyní několik slov k jednotlivým položkám seznamu.
Nekvalitní senzor fotoaparátu
Senzorů / snímačů existuje celá řada. Každý velký výrobce fotografické techniky jich hned několik vyrábí. V mobilech většinou najdete ty nejmenší z nich. V zrcadlovkách pak ty o velikosti APS-C či full-frame. Všeobecně platí, že čím menší snímač je a zároveň čím více světlocitlivých buněk obsahuje, tím spíše v něm dochází k rušení.
Dnes není tak velký problém vměstnat desítky megapixelů na prostor o velikosti špendlíkové hlavičky. Problémem je ale to, že z pěkné scény se stane jeden velký šum. Děje se tak proto, že světlocitlivé buňky jsou tak blízko u sebe, že dochází k vzájemnému rušení i přetékání náboje. Aby byl tento jev co nejvíce minimalizován, vymýšlí výrobci senzorů různé technologie. Kupříkladu výrobce Samsung v roce 2018 přišel s technologií ISOCELL PLUS. Značná část fotografů ale nechce čekat na nové technologie. Proto jdou osvědčenou cestou a nedají na své full-frame senzory dopustit. Někteří jdou ještě dále a pořizují si středoformátové fotoaparáty s velkými digitálními stěnami.
Možná někoho napadne, že řešením je nefotit na plné rozlišení. Že když se nevyužijí všechny světlocitlivé obvody, ale jen část z nich, tak se vzájemně neovlivní. (Ne)máte pravdu. Pokud se rozhodnu ve svém fotoaparátu místo 20 Mpix fotografií pořizovat pouze 8 Mpix fotografie, stane se přibližně toto:
- šum nejspíše klesne, ale o takovou hodnotu, která je prakticky nepozorovatelná,
- místo 20 Mpix fotografie, se kterou bych mohl ještě nějak pracovat, budu mít prakticky stejně zašuměnou 8 Mpix fotografii.
Takže tudy cesta jistě nevede. Holt se v tomto případě musíte spokojit s tím, co máte, nebo investovat do kvalitnějšího vybavení. Dobrým ukazatelem, jak si jaký fotoaparát vede, jsou kupříkladu stránky Megapixel a DxOMark. Nicméně i zde platí, že se nelze na stránky ve všem spolehnout a jistě neuděláte chybu, když si vybraný fotoaparát osobně vyzkoušíte.
Špatný čip fotoaparátu
Někteří výrobci fotografické techniky se s tím příliš nepářou. Čipy jejich fotoaparátů nedokážou dostatečně kvalitně zpracovat příchozí signály ze senzoru. Též se samozřejmě může jednat o méně kvalitní senzory. Výsledkem mohou být zašuměné snímky, nebo snímky, které vypadají jak přejeté žehličkou. S tímhle bohužel nemůžete nic dělat. Snad jen vyměnit fotoaparát za lepší.
V dnešní době naštěstí není problém na internetu získat ukázkové snímky prakticky z jakéhokoliv zařízení. To vám může pomoci odhalit problémy a limity se senzorem i čipem vašeho vysněného fotoaparátu.
Vysoké hodnoty ISO
Není tajemstvím, že čím vyšší hodnotu citlivosti ISO použijete, tím spíše vzroste i množství šumu ve fotografii. Jakou maximální citlivosti ISO můžete použít, záleží na konkrétním fotoaparátu. Před pár roky se jednalo o hodnoty klidně kolem ISO 200 či 400. Dnes (červen 2018) se může jednat o hodnotu ISO 12800 bez toho, aby se šum nějak výrazně projevoval.
Záleží především na senzoru a čipu fotoaparátu. Jak je na tom váš fotoaparát zjistíte díky zkušenostem z focení, nebo si můžete udělat jednoduchý test.
Přehřívání fotoaparátu
Fotíte-li dlouhé, několikaminutové expozice, jistě jste si všimli toho, že se váš fotoaparát zahřívá. Udržet závěrku neustále otevřenou stojí nemálo energie. Stejně tak stojí jisté úsilí a energii zpracovat příchozí signály. Toto všechno ohřívá senzor, resp. hlavně čip fotoaparátu. Čím je elektronika uvnitř fotoaparátu teplejší, tím spíše v ní dochází k rušení a zvýšení šumu v obraze.
Aby byly senzor i čip fotoaparátu co nejchladnější, využívá se různých technik. V extrémním případě i speciální úprava fotoaparátu jako na snímku níže.
Obecně stačí chvíli počkat a nefotit neustále další a další snímky. Samozřejmě nenechávat po tuto dobu fotoaparát na přímém slunci. Jak se fotoaparát ochladí, můžete pokračovat ve focení.
Nekvalitní objektiv a filtry
S rostoucím počtem megapixelů rostou i nároky na optiku. Je velká chyba nasadit na profesionální tělo fotoaparátu s mnoha megapixely ten nejlevnější objektiv a doufat, že vzniknou úžasné snímky. Starší levné objektivy často nedisponují dostatečnou optickou kvalitou a obraz nějakým způsobem degradují. Podobné je to i s nekvalitními fotografickými filtry. Ty mohou obraz rozmazat, změnit barvy, ale klidně i přidat několik nechtěných odlesků, atd.
Kromě výše uvedeného mohou nekvalitní fotografické filtry snižovat kontrast scény. Aby fotografie nevypadala následně tak „ploše“, je třeba u ní dodatečně zvýšit kontrast. Jenže touto změnou v obraze se ve scéně najednou může zvýraznit i šum, který by jinak nebyl vidět.
Dodatečné úpravy a postprocesing
Některé dodatečné úpravy fotografií v počítači mohou rovněž snímku uškodit a přinést do obrazu nechtěný šum. Děje se tak obvykle ve chvíli, kdy příliš zesvětlujete stíny, přeháníte to s barvami a kontrastem. Datový formát RAW je, na rozdíl od grafického formátu JPEG, v těchto ohledech trochu pružnější. Nicméně ani RAW není všespásný. Není proto od věci si upravovanou fotografii občas přiblížit 1:1 a podívat se, jak to s šumem doopravdy máte. Tedy alespoň pokud je maximální kvalita fotografií vaší prioritou. Když totiž máte fotografii několikanásobně zmenšenou (aby se vám vešla na obrazovku), tak si jednoduše některých detailů nemáte šanci všimnout.
Maximální kvalita fotografií a ostrost
Nyní z trochu jiného soudku. Řada fotografů (zejména krajináři a fotografové architektury) chtějí mít své fotografie maximálně ostré s mnoha detaily. Maximální kvalita fotografií pro ně tedy znamená jak nízký rušivý šum v obraze, tak hlavně prvotřídní ostrost. Jak ji ale dosáhnout?
Podobně jako v předchozím případě, záleží samozřejmě na kvalitě vybavení, resp. objektivů a filtrů. Tzv. „plasťáky“ (levné setové objektivy tvořené z větší části z plastů) se obvykle za kvalitní vybavení považovat nedají. Kvalitní objektiv (ale i filtr) je tedy základ.
Dále velmi záleží na správném ostření, příp. na vhodném použití hloubky ostrosti. Pokud rádi používáte malou hloubku ostrosti, musíte být při ostření velmi precizní. Máte-li radši proostřené všechny části snímku, pravděpodobně se použití hyperfokální vzdálenosti nevyhnete.
Chcete-li mít kontrolu nad výslednými fotografiemi, zvažte použití stativu. Ten využijete zejména při focení za zhoršených světelných podmínek. Samozřejmě se hodí i při delších expozičních časech, které již nelze udržet v rukou.
Na téma ostření jsem napsal již několik článků, které by vám měly s ostřením pomoci:
Maximální kvalita fotografií a přepaly
Přepaly a úplně černá místa ve fotografii nejsou něco, co fotografy obvykle potěší. Není divu, že jsou pojmy jako „vyžraná černá / bílá“ často spojovány s kvalitou fotografií. Jak tedy dosáhnout toho, aby se na fotografiích žádné úplně černé a bílé plochy vůbec nevyskytovaly?
V první řadě to znamená – vykašlat se na automatické expoziční režimy. Ty si dělají prakticky jen to, co chtějí. Místo nich je dobré fotit v poloautomatických expozičních režimech, příp. na manuál. Pohledem na histogram hned zjistíte, zda bude / je fotografie v pořádku. Ještě lepší variantou je opět focení do datového formátu RAW, který jsem již zmínil výše. Do tohoto formátu se prostě těch světel a stínů vejde více. Po pár pokusech zjistíte, kdy je i přes zjevný přepal na snímku možné z RAWu „vytáhnout“ ještě nějaké detaily.
Někdy se ale stane, že je rozsah stínů a jasů ve scéně tak velký, že dynamický rozsah senzoru fotoaparátu nestačí. V takovém případě se nejčastěji využívají techniky HDR fotografie či maskování. Nicméně není vždy nutné automaticky pořizovat snímky pro HDR fotografii. V některých případech si vystačíte s polarizačním filtrem (ten dokáže některé odlesky odfiltrovat a ztmavit tak část scény). Též mohou pomoci přechodové filtry, které ztmaví jen část scény (obvykle nebe).
Osobní zkušenost
Z vlastní zkušenosti vím, že tzv. maximální kvalita fotografií je něco, co se vždy probírá a jen tak probírat nepřestane. Jenže ona ta maximální kvalita fotografií je vlastně něco, co nelze tak úplně uchopit a dávat jednoznačné rady. Každý si pod tímto pojmem vždy představuje něco jiného. V souvislosti s kvalitou fotografií také někdy píši o šumu, jindy o ostrosti, jindy klidně o kompozici. Pokud bych chtěl někomu dát nějakou osobní radu jak dosáhnout maximální kvality fotografií, shrnul bych to do několika bodů:
- pokud můžeš – zbytečně nespěchej,
- najdi si místo pro optimální kompozici,
- podívej se, jestli máš čistou optiku a všechny filtry,
- rozlož stativ tak, aby byl co možná nejvíce stabilní,
- umísti fotoaparát s nasazeným objektivem a příslušenstvím na stativ,
- snaž se správně zaostřit (ale nespoléhej vždy jen na automatiku),
- nastav si vhodnou expozici, nebo využij např. techniky HDR fotografie,
- foť spíše do RAWu a následně si vyfotografované snímky „vyvolávej“ v počítači,
- nezapomeň na „zákeřnou“ stabilizaci,
- dodržuj zásady pro ostré fotografie,
- když můžeš, využij předsklopené zrcátko (u zrcadlovek),
- použij samospoušť / kabelovou spoušť / dálkovou spoušť,
- letmým pohledem zkontroluj snímek včetně histogramu,
- máš-li nějaké výhrady vůči snímku, pořiď další fotografie s rozdílným nastavením,
- máš-li pochybnosti o hloubce ostrosti a proostření snímku, změň ostření, clonu a přizpůsob expozici,
- v klidu domova vyber nejpovedenější fotografii a případné nedostatky vyřeš postprodukcí v editoru.
Tímto chci naznačit, že fotografie často není jen o zběsilém mačkání spouště. Samozřejmě, že např. při reportážích není obvykle moc času i prostoru na nějaké experimentování. Nicméně reportážní fotografové obvykle již vědí, co a jak mají dělat. Tyto stránky se ale zaměřují na běžné začínající fotografy. Proto je důležité některé věci neuspěchat a v klidu si připravit vše potřebné, než začne samotné focení. Žádné zbytečné zbrklosti. Ty pak obvykle vedou k údivu – proč jsou ty fotografie takové „divné“.
Maximální kvalita fotografií a rozlišení
Jistě jste si všimli, že zde nepadla jediná zmínka o rozlišení senzoru fotoaparátu. To proto, že dnešní senzory již disponují dostatečným rozlišením. Tím myslím i ty mobilní. Značná část senzorů má rozlišení od 12 Mpix výše. To je dostatečné i pro větší fotografii. Více o rozlišení v samostatném článku o velikosti fotografií. Každopádně věřte, že ani 50 Mpix senzor snímek nezachrání, pokud použijete nekvalitní optiku a filtry.
Závěrem
Maximální kvalita fotografií je nejdůležitější a měla by být samozřejmá pro ty, kteří chtějí opravdu fotit. O to více, pokud chtějí svoje výtvory někde publikovat a hlavně tisknout. Nekvalitních fotografií, díky sociálním sítím, vzniká denně několik stovek tisíc. Těch krásných, fascinujících, v něčem unikátních a kvalitních jen několik stovek… Nebuďte proto jako většina ostatních. Tvořte kreativní snímky, hrajte si s expozicí, zkoumejte nové perspektivy… Nezapomeňte však na kvalitu fotografií. I ona maximální kvalita snímků vás může odlišit od obyčejného „instagramového fotografa“.