Blokování expozice – blokace AE

Blokování AE, blokování expozice či uzamčení expozice. Tři názvy pro stejnou věc. Společným znakem blokování expozice je označení AE-L (z anglického Automatic Exposure Lock), nebo pro fotoaparáty Canon hvězdička . Tu většinou najdete poblíž palce mezi dalšími tlačítky.

Blokování expozice se používá především v situacích, kdy je oblast zaostření jiná než oblast, podle které nastavujete expozici.

Co je to ta blokace expozice a co to znamená

V podstatě to velice zjednodušeně znamená to, že si fotoaparát na chvíli udrží v paměti údaje o expozici. Toto nastavení pak použije u následujícího snímku nebo sérii snímků.

Blokování expozice teoreticky

Opakování je matkou moudrosti a jak uvádí oficiální zdroje – manuály k fotoaparátům Canon. Blokování expozice se používá v případech, kdy je oblast zaostření jiná než oblast, na základě které probíhá měření expozice. Také se ale používá v případě, kdy chcete pořídit několik snímků se stejně nastavenou expozicí.

K aktivaci funkce blokování expozice je nejprve třeba u fotoaparátu namáčknout spoušť do poloviny a počkat, až změří expozici. Samozřejmě v jeho zapnutém stavu.

Funkce blokace AE / blokování expozice vydrží aktivní jen několik sekund. Například u fotoaparátů Canon je tato doba stanovena na 4 sekundy. Po této době je nastavení expozice zapomenuto a je potřeba provést měření nové.

Je tu však jedna výjimka a to, když tlačítko AE-L či  místo pouhého zmáčknutí podržíte. Fotoaparát si pak bude pamatovat nastavenou expozici po celou dobu, co je toto tlačítko zmáčknuto.

Blokování expozice prakticky

Asi se vám někdy stalo, že jste fotili objekty u moře. Expozici nastavil fotoaparát správně a nebylo třeba nic řešit. Stačilo jen vhodně zvolit kompozici, zaostřit a fotit. Jenže pak se ozvalo: „A vyfotíš mě taky tady u moře?“ Přítelkyně se už žene před objektiv… A teď si představte krásnou, opálenou slečnu s nádhernými černými vlasy. Chcete ji udělat radost a zhotovit ji profilovou fotku na Facebook. Její obličej v hledáčku zabírá značnou část snímku. Jenže ejhle. Nastavení expozice fungovalo správně. Do teď…! Černá barva vlasů zmátla fotoaparát a ten instinktivně prodloužil čas (nebo snížil clonu / zvýšil citlivost ISO).

Černé vlasy se náhle staly spíše šedivými a vše okolo přítelkyně se změnilo v doslova „vyžranou“ bílou. Proč tomu tak je jsem vysvětloval v minulém článku na téma korekce expozice. Nicméně existuje další možnost, jak se tomuto jevu snadno vyhnout.

Použití blokování expozice

V případě výše stačí namířit mimo přítelkyni s černými vlasy tam, kde jste dosahovali správné expozice. V těchto místech namáčkněte spoušť. Změří se tak normální expozice. Poté stačí stisknout tlačítko , nebo tlačítko AE-L a překomponovat scénu.

Po namáčknutí spouště fotoaparát bleskurychle změří expozici (a zaostří). Po zmáčknutí hvězdičky však expozici přeměří a výslednou hodnotu si na několik sekund uloží. V případě potřeby na tak dlouho, dokud držíte ono tlačítko. V tu chvíli si ještě chvilku můžete věnovat kompozici.

V klidu si tak zaměříte svojí přítelkyni, znovu si na ní zaostříte, překomponujete snímek a domáčknete spoušť. Pokud by na snímek expozičně neodpovídal, můžete použít korekci expozice.

Podobného efektu docílíte při použití manuálního expozičního režimu. Při něm nastavíte pevný čas, clonu i citlivost ISO. Problém ale nastává ve chvíli, kdy otočíte fotoaparátem úplně jinam, než tomu bylo do teď. To pak obvykle budete potřebovat přenastavit expozici. Jenže v manuálním režimu toto nastavení může chvilku trvat.

Měření expozice a její blokace

Pokročilý fotograf teď jistě tuší, že díky měření expozice bude s funkcí blokování expozice jistě ještě nějaký problém. Samozřejmě má pravdu.

Při použití amatérských expozičních režimů (portrét, krajina, makro, sport, aj.) je obvykle používáno poměrové měření expozice a tlačítko je nefunkční. Nejde tedy oddělit ostření a měření expozice.

Popis níže je sice odzkoušen na poloprofesionální zrcadlovce Canon EOS 7D Mark II, nicméně měl by fungovat u ostatních fotoaparátů s funkcí blokování expozice.

Při použití poloautomatických expozičních režimů (   ) s poměrovým měřením expozice (též označováno jako maticové měření) bude uložena expozice z bodu, ve kterém došlo k zaostření. Tuto hodnotu si bude fotoaparát pamatovat stále (dokud je namáčknutá spoušť). Pokud poté, při následné změně kompozice, dojde k výrazné změně expozice, je vhodné použít tlačítko , resp. AE-L. Tím se expozice znovu změří.

V podstatě to funguje tak, že po namáčknutí spouště stačí překomponovat scénu a fotoaparát si stále bude pamatovat původní expozici. Pokud expozice nebude vyhovovat, stačí zmáčknout hvězdičku, resp. tlačítko AE-L. Po jeho zmáčknutí se expozice změří a změní podle aktuální situace.

Ostatní způsoby měření expozice

Opět při použití poloautomatických expozičních režimů (   ). Jen s ostatními způsoby měření expozice (se zdůrazněným středem, částečné a bodové). Fotoaparát uloží expozici ze středové části, jenže… Namáčknutí spouště do poloviny zaostří, ale při změně kompozice se rovněž mění v hledáčku i hodnoty expozice.

To se může hodit, protože v podstatě nemusíte tlačítko , resp. AE-L vůbec používat. Expozice se bude měnit podle aktuálních změn v obraze. Jenže někdy to nemusí být výhoda. Představte si, že budete měřit bodově (tedy v samém středu hledáčku). Budete mít zaostřeno na nějaký úplně jiný bod, který chcete sledovat. Najednou se ve středu scény objeví závodník v černém / bílém trikotu a správné nastavení expozice může být fuč. V tu chvíli už se tlačítko , resp. AE-L může dost hodit.

Při měření expozice bohužel ne všichni výrobci fotoaparátů postupují stejně. Je tedy třeba si předem vyzkoušet, jak je na tom právě váš fotoaparát. Výše jsem psal o středovém bodu, kde dochází k měření expozice. Jak jsem ale zjistil, některé fotoaparáty jiných výrobců (než Canon), berou v potaz i jiné zaostřovací body než středové. Funkci blokování expozice je tak třeba si nejprve vyzkoušet, abyste si byli jisti, jak na vašem fotoaparátu funguje.

Osobní zkušenost

Blokování expozice je funkce, kterou ve svém fotoaparátu příliš nevyužívám. Spíše než tuto funkci používám manuální expoziční režim, na kterém nastavím potřebnou expozici. Pak už jen fotím to, co potřebuji.

Jsou ale situace, kdy si na ní vzpomenu. Např. při focení „rychlých“ panoramat. To proto, že by, bez použití této funkce, mohl mít každý snímek jinou expozici. Pokud podržíte tlačítko , resp. AE-L, bude si fotoaparát původní expozici pamatovat, dokud nesundáte prst z tlačítka. Mezitím můžete ostřit, kam jen vás napadne a pořizovat snímků kolik chcete.

Funkci blokování expozice jsem rovněž několikrát využil při závodech kol. Zde jsem zablokoval expozici na místě, kde bych chtěl mít jezdce a následně ho s fotoaparátem sledoval za stálého ostření. Jakmile se přiblížil do požadovaného místa, spustil jsem rychlé kontinuální snímání a bylo… Bylo pak jedno, jestli měl jezdec bílý, žlutý, modrý či černý trikot. Expozice byla nastavená sice na okolí jezdce, ale bylo to tak, jak jsem potřeboval.

Rovněž se mi funkce osvědčila při fotografování architektury. Možná to znáte – namíříte na část domu a expozice se zdá super. Následně posunete objektiv trochu jinam. Tam je ale trochu jiné světlo a expozice se změní. Abyste nemuseli manuálně nastavovat expozici, stačí použít tlačítko . Je to rozhodně rychlejší a o dost pohodlnější. Navíc se obvykle nachází poblíž palce, takže je vždy připraveno k akci.

Závěrem

Úplně teď chápu všechny ty z vás, kteří si říkají: „Hmm, hezký… Stejně to ale asi nikdy nevyužiji.“ No, nedivím se. Běžný fotograf přeci přijde, zapne foťák, vyfotí… Pak fotoaparát vypne a odchází. Jsou však tací, kteří o této funkci do teď nevěděli. Při tom by jim blokování expozice mohlo dost pomoci a ulehčit trápení s nastavováním expozice.